Měli bychom legalizovat eutanázii?
Aneb jak kvalita života je důležitější než holá kvantita.
§0.0.0 Když jsem brouzdal Twitter, nemohl jsem si nepovšimnou rozhořčení mnohých konzervativců nad přístupem Kanady k eutanázii. Zákon o eutanázii začal sice platit roku 2016, ale poslední dobou se praktika normalizovala a rozšířila na další diagnózy. Jsou obavy, že vše skončí v obdobě Sodomy a Gomory.
Nejdříve bychom ale měli pojmenovat různé druhy eutanázie. Ty jsou 4:
Dobrovolná pasivní eutanázie
Nedobrovolná pasivní eutanázie
Dobrovolná aktivní eutanázie
Nedobrovolná aktivní eutanázie
§0.0.1 Dobrovolnost asi netřeba vysvětlovat. Ta určuje, zda se jedná o vědomé rozhodnutí pacienta a nikoho jiného.
Pasivita znamená odmítnutí léčby. Například má prababička nám na smrtelné posteli řekla, že věděla o své rakovině mnohem dříve, ale nechtěla si prodlužovat život léčbou, která by jí dala sice několik let navíc, ale pravděpodobně zkrátila dobu života strávenou mimo lůžko v nemocnici. Aktivní na druhou stranu znamená, že se jedná o řízené ukončení života druhou osobou.
“Nekonečná hodnota žití”
§1.0.0 Západní zdravotnictví existuje na presumpci, že každý chce žít co nejdéle. Nezávisle v jakém stavu. V Česku je legální jen dobrovolná pasivní eutanázie1, ale i ta není moc doktory nabízena jako alternativní možnost. Pokud se vůbec někdy uráčí popsat, co s Vámi plánují dělat v budoucnu.
§1.0.1 Argumentoval bych ale, že tento světonázor nepřichází přirozeně. Když se zeptáte kohokoli v okolí, zda by radši žil 1 rok “normálně“ nebo 3 roky na JIP, tak si ve většině případů vybere první možnost, protože člověk je schopen dát do svého uvažování kvalitu ke kvantitě, zda není silně motivován náboženskou vírou - ať už křesťanstvím2 nebo dnešními lidskoprávními okultismy. Dodnes si pamatuji, že když mi bylo asi 13, tak jsem s kamarádem řešil, že mnohem lepší než skončit v hospicu, by bylo společně spáchat nějakou bizarní sebevraždu (třeba se vrhnout ze skály s nákupním košíkem plného melounů v obleku medvěda nebo něco na ten způsob).
§1.0.2 Jako další důkaz lze přednést lidi smýšlející o Covid-19 více racionálně. Nemůžeme zbankrotovat velkou část firem, abychom prodloužili životy lidem, kteří jsou již jednou nohou v hrobě. Čímž nenabádám k spojitosti s zdegenerovanými individualisty, kteří přímo popírali nebezpečí Covid-19 a například vybučeli Donalda Trumpa, když oznámil svou podporu vakcinaci3.
§1.0.3 Před růstem křesťanství byla i aktivní dobrovolná eutanázie více normalizované téma. Mezi primitivními lidmi je život brán spíše na lehčí váhu, zda lze brát různé observace jako relevantní4. I mezi více civilizovanými pohanskými národy byla sebevražda brána jako nezávadná, zda se jednalo o uchránění cti či ukončení svého nevyhnutelného fyzického utrpení5.
§1.0.4 V relativně nedávné době jsme však pokročili v finálním argumentu proti svatosti lidského života. Tím jsou myšleny například biblické verše:
I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi ...6
§1.0.5 Tyto názory byly nejspíše i ovlivněny sokratovskou/platónickou filosofií, která zastávala podobný dualismus (ač ne nutně stejný názor na sebevraždu) a statický kreacionistický pohled na svět. Od dob +- Charlese Darwina tento názor upadl. Dnes víme, že vše živé se vyvíjí dynamicky z jediného prvního tvora, který tu žil před miliardy lety. Člověk ve výsledku není v odlišné kategorii od zvířat, ale jen nejlepší ze zvířat. Svůj status může v budoucnosti ještě navýšit, ale také zdegenerovat do nižšího stavu.
§1.0.6 A zda bereme utracení jako možnost u nižších tvorů, tak v extrémních případech lze stejné aplikovat na lidský druh.
Liberální opozice
§2.0.0 Názor na eutanázii se ale naštěstí v poslední době mění. Avšak má spíše liberální původ7. Ten se v určitých směrech smýšlení vyvinul do tvrzení, že:
My body, my choice se aplikuje i na život samotný. Nikomu na tomto světě nedlužím žít, jelikož i smysl žití je subjektivní záležitost.
Jediné, co člověk chce pouze pro svou vlastní podstatu, je štěstí. U dnešního liberalismu je ale spíše apel na minimalizaci utrpení, takže eutanázie může být nabízena jako řešení, zda člověk vidí budoucnost pesimisticky.
§2.0.1 Nazvěme zatím tento koncept smrt s důstojností (jako cíl eutanázie).
Co má na životu hodnotu?
§3.0.0 Liberální uvažování vede k víceméně stejnému cíli jako mé až na pár detailů. Což ze mne nedělá liberála v této otázce. Podobně jdou určité komponenty aut namontovat jak do Škodovky, tak do BMW, a nikdo netvrdí, že na základě tohoto není rozdíl těmito dvěma značkami.
§3.0.1 Abych dlouze neřešil detail, který by dělat tento článek více nekompatibilní s názory jiných lidí, řekněme velmi zjednodušeně, že cíl žití je úsilí o vyšší ctnosti. Toto je velmi kritické pro smrt s důstojností. Zda je člověk neschopen vykonávat tento cíl, tak jeho život není ani naplňující, hodnotný, krásný ani důstojný. Jak pravil Erasmus8:
Délka života se nemá měřit v letech, ale v činech. Dlouhověkost nepřidá člověku štěstí. Záleží na formě života, kterou žil.
§3.0.2 Za druhé: jmenovaná autonomie člověka (viz §2.0.0) není zase tak zásadní pro smrt s důstojností.
Člověk není samotářské zvíře, ale společenské. Sebevrah tedy opovrhuje nejen sám sebou (je to zločin proti přirozenosti), ale i svou rodinou, jak pravil Konfucius9, a státem (národem10), jak pravil Aristoteles11. Hledání vyšší ctnosti je nemožné o samotě, jelikož se pak jedná o konečné smrtelné snažení, které je podřadné potenciálně nesmrtelnému, přetrvávajícímu pokrevně a memeticky12 do budoucna.
Očividný případ je, když se zabije dlužník. S jeho smrtí přechází dluhy na jeho rodinu, která mohla jeho finanční rozhodnutí zavrhovat. Zda příbuzní odmítnou své dědictví, tak přepadá dluh na stát a všichni nevinní daňoví poplatníci splácí jeho dluhy. Třetí možnost je, že věřiteli jeho smlouva propadne, což je také forma nespravedlnosti.
Proto je sebevražda mnohdy i opakem smrti s důstojností, protože poruší pozemské závazky kvůli pesimismu/melanchonii (což bylo dříve bráno jako smrtelný hřích13).
Proto například švýcarský zákoník zakazuje eutanázii z sobeckých důvodů14.
§3.0.3 Také nezapomeňme, že sebevražda je často iracionální akt. Většina sebevrahů, co přežije svůj pokus o ukončení života, litují svého činu15. A Nietzsche tvrdil, že utrpení a negativita je přirozená část života, která vede člověka k tvořivosti a překonání16. Nemůže to být podklad k ukončení žití samo o sobě.
Předpoklady k eutanázii
§4.0.0 Kdy ale závazky upadají? Zcela jistě v případech, kdy je úpadek člověka nevyhnutelný a již nebude nikdy moci konat úsilí o vyšší ctnosti. Pokud existuje šance na návrat do normálního žití, jakákoli forma eutanázie je morálně závadná. Výjimka by mohla být jen v případech, kdy se člověk vrátí z třicetiletého kómatu a je mu 80.
§4.0.1 Druhá podmínka je souhlas odborníka. Bez něj ani není možno zjistit, zda kondice spadá do kategorie nevyhnutelná. Abychom se vyhnuli “doctor shopping”, tak by odmítnutí třemi doktory mělo ukončit hledání eutanázie. Do té doby než se zhorší jeho zdravotní stav.
Jak by ale měl doktor zhruba kategorizovat?
Nedobrovolná eutanázie
§4.1.0 Myslím, že nejvíce očividné případy jsou, kdy pacient není schopen bez cizí pomoci naplňovat základní životní funkce (například pít či dýchat), není schopen komunikace s okolím (ať už je tím myšleno cokoli od znakového jazyka po počítačovou řeč Stephena Hawkinga) a před 100 lety by kondice znamenala smrt. Nevěřím, že někdo chce žít jako drahé zvířátko chované pro ukázku triumfu industriální společnosti nad přírodou. Zda má osoba nějaké příbuzné, měli by mít možnost tento život ukončit. Nebo platit “léčbu” dále.
§4.1.1 Společně s určitými potraty je toto příklad, kdy bych byl i pro nedobrovolné ukončení života člověka bez trestního záznamu nezávisle na věku.
§4.1.2 V jiných případech by byla nucená eutanázie spíše neefektivní. Stát nedokáže přesně odhadnout, zda má v sobě člověk ještě sílu dál pokračovat v údělu žití, a vše by vyžadovalo dlouhou evaluaci ze strany zákona a zodpovědných úředníků / AI. A nikdo nemá rád byrokracii. Speciálně tu s mocí soudit, zda jste už postradatelní nebo ne. To může vyvolat v lidech strach: teď si přišli pro tuto skupinu, příště si mohou přijít pro mne. Což může vést k iracionálnímu chování až vzdorování státu.
Podobně jako v mnohých ekonomických rozhodnutích je proto lepší zůstat u rozhodování jedinců za sebe na vlastní odpovědnost.
Dobrovolná eutanázie
§4.2.0 Pokud jde o dobrovolné ukončení života, tak není nutno řešit už legální odmítnutí léčby a přenechání svého osudu do božích rukou. Problém ale je, že odmítnutí léčby někdy zkrátí dobu nedůstojného utrpení, ale nikoli zcela eliminuje.
§4.2.1 Jako ukázkový příklad lze použít Corelliuse Rufa, který trpěl 43 let dnou (?) a v jeho posledních dnech se nemoc začala rozrůstat z nohy do všech končetin, tedy nejenže odmítl další léčbu, ale raději odmítl jíst a pít a raději vyhladověl k smrti než trpěl dál17:
Jeho rozhodnutí bylo z rozumu, nikoli náhlý efekt melanchonie.
Se svou volbou obeznámil své okolí a uspořádal poslední rozloučení.
Jeho život byl +- dokončen. Splnil své předsevzení žít déle než tyran (císař Domitianus). Stát byl v dobrém stavu, měl potomky a obecně se mu přes jeho trable se zdravím podařilo více než běžnému smrtelníkovi.
Utrpení bylo chápáno jako něco, co ho paralyzovalo o úsilí o vyšší ctnosti. Nic zbabělého.
§4.2.2 Jeho rozhodnutí bylo pochopitelné. Problém ale je, že jeho ukončení života bylo drastické a mnohé odradí, ač si nepřejí dále žít. V dnešní době jsou známy látky, které člověka zabijí do pár minut, které by vše ukončili mnohem příjemněji. V inspiraci zákony ve Washington D.C.18, Kalifornii19 nebo Oregonu20 bych popsal proces rozhodnutí takto:
Jak bylo psáno výše (§4.0.x), případ musí evaluovat odborník a vydat report, že kondice pacienta se již nemůže zlepšit a zbývá mu posledních <6 měsíců života nebo léta strávená napojen na přístroje udržující ho od přirozeného kolapsu (upoután na lůžko, nikoli jako diabetik s pumpou).
Pacient musí být podrobně obeznámen s alternativou smrti.
Zda si pak přeje smrt, musí dát souhlas (před doktorem) a za dalšího vybraného svědka.
Následuje doba 7 dní, kdy má člověk čas na přehodnocení. Ale může ji prodloužit, jak dlouho chce.
Poté je pacient obeznámen se vším všudy a doktor mu vydá “pilulku”.
Tu musí následně zkonzumovat za přítomnosti >=1 svědka a zmíněného doktora. Zda pacient není schopen polknou, tak lze přejít k vpuštění jedu žilou.
§4.2.3 Abych ukázal praxi zákona v Kanadě, zde je přehled míst, kde žadatelé eutanázie zemřeli - necelá polovina ve svém domově21 :
§4.2.4 A tady důvodů za eutanázií - u 65,6 % byl primární důvod rakovina22 a 23,7 % lidí mělo >1 chronickou nemoc23:
§4.2.5 Průměrný věk byl roku 2021 76,3 let. Jedná se tedy často o lidi na konci lidského žití, kterým by léčba beztak moc nového do života nepřinesla.
Mentální choroby
§4.2.0 Nedávno internet zaskočila kontroverze ohledně rozšiřování možnosti eutanázie pro mentálně choré. Například minulý rok Evropský soud pro lidská práva prohlásil eutanázii ženy s klinickou depresí v Belgii za porušení lidský práv24. Tento rok by měla Kanada umožnit to samé. Rozdíl od eutanázie pro chronickou nemoc bude 90 denní čekací doba25.
§4.2.1 Toto není zrovna dobrý nápad, jelikož psychopatologie běžného člověka nebezpečně roste. 77 % dnešních mladých je na tom hůře než před 70 lety26. Globálně je asi 10 % lidí mentálně chorá27 (dle západních standardů). Ač souhlasím, že život s mentálními problémy je snad stejně hrozný jako s výše zmiňovanými fyzickými, tak bych zde byl velmi opatrný.
§4.2.2 Bod 1. výše v §4.2.2 (kritéria k eutanázii) bych upravil na:
mít diagnostikovány alespoň 2 mentální choroby zároveň potřebující opakované konzultace s psychiatrem
tento posudek musí být ověřen jiným psychiatrem, který sepíše report
pacient musí jasně rozumět konceptu ukončení života a být způsobilý dělat nezávislá rozhodnutí
§4.2.3 Když se podíváme na více liberální zákony v Belgii, tak výsledek je toto. Psychiatři se nejspíše bojí soudů, tak si dávají pozor. Proto je to vzácný jev mezi všemi eutanáziemi28:
Co když nastala chyba?
§5.0.0 Mnoho lidí má starosti, že nastane chyba a je zabit nevinný. Podobné jsem řešil i trestu smrti pro recidivisty. Musíme počítat, že třeba v 1 ze 100 případů nastane error. Což ale není nijak argument proti.
§5.0.1 Za prvé co je zde myšleno pochybením? Ve většina případů zabijeme řekněme někoho s nebezpečností nemoci úrovně 4/5 místo 5/5. Podobně u trestu smrti někdy zabijeme dvojnásobného vraha místo třínásobného. Což není totální selhání. Zabití zcela zdravého je skoro nemožné. Když by se chtěl mafián chytře zbavit člověka, tak jsou jednodušší způsoby, jak naplánovat nehodu …
§5.0.2 Za druhé: i když zákonem o eutanázii spácháme ve světě trochu nespravedlnosti, tak vytvoříme i mnoho spravedlnosti. Výhody pro 99/100 zcela převáží nevýhody pro 1/100. Toto je však nejspíše nadhodnocení risku. V Belgii se řeší 1 kriminální investigace na tisíce provedených eutanázií (+ 1 soud s EU)29.
Když jde o cost-benefit analýzu u nepřímých ukončení životů v jiné sféře života, tak lidé nemají tak neurotické reakce. Vezměme si například, že osobní automobily způsobí předčasnou smrt 11 tisíc lidí v Evropské unii za jediný rok kvůli nehodám a emisím30. Čas je do konce roku zakázat! A nechci slyšel žádné řeči, jak ulehčují život. Nevinné děti umírají! Lidé by byli i značně naštváni, kdyby se navrhla maximální rychlost 24 km/h jako bylo navrženo roku 1901 v USA po sérii autonehod31.
§5.0.3 Za třetí: mnoho zpopularizovaných případů jako eutanázie 17ti leté dívky s depresí jsou přímo dezinformace32 a různé anektody o státu zabíjejícím lidi, aby ušetřil.
§5.0.4 S čímž z principu souhlasím - miniaturní menšina polyká obrovské množství peněz zdravotního systému. V USA jde 1/4 výdajů k 1 % populace v produktivním věku. U důchodců není situace moc jiná. Top 1 % spolkne 17 % peněz33. Mnozí berou jako zlé, že chceme takto šetřit. Ale to nutně neznamená, že uvolněné zdroje budou použity na nákup dovolených na Bali nebo platy poslanců. V ministerstvu zdravotnictví pořád chybí peníze a lze je užít efektivněji. Je výhodnější investovat řekněme 500 000 Kč do tří lehce postižených lidí a udělal jejich život více pohodlný než do udržení na životě jednoho těžce postiženého, jehož život se skládá jen ze zírání do stropu.
Závěr
§6.0.0 Závěrem musím říci, že strach o různé pochybení je neoprávněný. Z většiny jsou zákony v Kanadě, Nizozemsku či Belgii v pořádku a fungují, jak mají. Spíše bychom se měli u nich inspirovat k zavedení práva na důstojnou smrt i v tomto národě.
§6.0.1 Abych nebyl jen pozitivní, tak jsem nalezl tyto defekty:
Jsou zde pouze debaty o rozšíření kanadské eutanázie na případy, kdy jediný důvod je mentální choroba34. Výsledek se dozvíme v únoru, tak snad neudělají radikální kroky.
Bill C-7 v Kanadě odstraní čas na rozhodnutí před zákrokem z 10 dnů na 035. Proč?
V Holandsku se objevila skupina šířící myšlenku, že každý nad 70 let by měl mít právo na dobrovolnou aktivní eutanázii36. To je opravdu přes čáru.
Ale věřím, že když by zákon v ČR neměl individualistickou až nihilistickou racionalitu, tak se tento slippery slope nestane realitou.
Podnět k článku: Bořivoj
https://wiki.alquds.edu/?query=Philosophy_of_suicide#Confucianism
https://wiki.alquds.edu/?query=Philosophy_of_suicide#Stoicism
Platón měl více restriktivní názory vůči sebevraždě, ale chápal ji v extrémních případech:
https://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.01.0166%3Abook%3D9%3Apage%3D873
https://en.wikisource.org/wiki/The_Classic_of_Filial_Piety_(Legge)
Our bodies - to every hair and bit of skin - are received by us from our parents, and we must not presume to injure or wound them. This is the beginning of filial piety. When we have established our character by the practice of the (filial) course, so as to make our name famous in future ages and thereby glorify our parents, this is the end of filial piety. It commences with the service of parents; it proceeds to the service of the ruler; it is completed by the establishment of character.
It is said in the Book of Poetry: Rising early and going to sleep late, Do not disgrace those who gave you birth."
V době Aristotela byl stát nástroj kasty občanů. Tento status se dědil. Jen vzácně bylo možné, aby do Athén přišla rodina barbarů a získala i po několika generacích občanství. A obvykle tento případ patřil korupci.
Vzhledem k tomu, že náš stát je “občanský“, tak je spíše adekvátní mluvit o povinnosti vůči národu než k této internacionální instituci.
But he who kills himself in a fit of passion, voluntarily does an injury (against the right principle) which the law does not allow. Therefore the suicide commits injustice; but against whom? It seems to be against the state rather than against himself; for he suffers voluntarily, and nobody suffers injustice voluntarily. This is why the state exacts a penalty; suicide is punished by certain marks of dishonor, as being an offense against the state.
tím nemyslím nutně přímo plozením potomků, evoluční selekce funguje i kolektivně
https://www.psychalive.org/busting-the-myths-about-suicide/
https://www.nationalvanguard.org/books/Thus-Spoke-Zarathustra-by-F.-Nietzsche.pdf
strana 70-71, ale i dalších místech
https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpsyt.2022.933748/full
Since 2002, the FCECE has referred 1 case to the Public Prosecutor.
https://justice.gc.ca/eng/csj-sjc/pl/charter-charte/c7.html
First, the patient’s written request for MAID would only have to be signed by one independent witness, rather than two. Second, the 10-day reflection period would be eliminated.
Na tvé podpoře eutanázie není nic konzervativního. Nedotknutelnost lidského života vychází z náboženství, zatímco tvoje materialistická redukce člověk a na "chytré zvíře" od moderní vědy a darwinistických filozofů. Můžeme se rozhodnout, že budeme k lidem přistupovat jako k jedincům s nesmrtelnou duší, protože na tom byla naše civilizace postavena.