Hajnalova linie: prastará příčina rozdílů v mentalitě východní a západní Evropy

Tento článek bude pojednávat o nejvíce vlivné instituci v životě člověka - rodině. A jak byla její forma na západě Evropy vykonstruována katolickou doktrínou a socioekonomickou situací po pádu Říma.

Máloco ovlivní člověka jako jeho rodina. Dokud se nenaučí chodit a mluvit, tak je to jeho celý svět! Proto má zcela kritický vliv na jeho mentalitu. Dává smysl, že změny v rodinném zřízení budou mít dalekosáhlé důsledky na civilizaci i jinak než počtem potomstva. V poslední době se řeší představa tzv. tradiční rodiny a jak ji vrátit.

Co to ale znamená? Je velmi důležité si vymezit, kde přesně se pohybujeme. Tento článek bude nevyhnutelně zobecňovat lokální variace. Ale je chyba si myslet, že před osvícenstvím jsme žili víceméně jako dnešní Afgánci. Do určité míry toto platí na rodinný život v například Rusku, Sicílii nebo Albánii, ale rozhodně ne “na západě“. Ten měl po dlouhou dobu poněkud unikátní zvyklosti, které úzce souvisí s jeho dominantním postavením ve světě!

“Orientální rodinný model“

Abych vše zkrátil - přibližně takto funguje orientální rodina:

1. Lidé žili obvykle mezigeneračně.

2. Ženy se vdávaly ještě jako náctileté (po první menstruaci). Extrémní případ je Nigérie, kde se začátkem 20. století vdávaly ženy průměrně v 15 letech¹.

3. Základní jednotka společnosti byl spíše klan a mentalita lidí byla pramálo individualistická.

4. Profit nehrál zase takovou roli v uvažování lidí.

5. Bylo běžné uzavírat svazky mezi bratranci a sestřenicemi.

6. Speciálně u bohatších tříd byl velký věkový rozdíl mezi manžely.

7. Někdy i bohatý muž živil vícero žen.

8. A vzhledem k tomu, že muž měl hodně práce mimo dům, tak domácnosti de facto vládla matka manžela.

9. Kooperace uvnitř velké organizace je víceméně nemožná kvůli nízké důvěře lidí v cizího člověka. Toto uvažování se propisuje do dalších sfér života jako např. častého násilí ve společnosti nebo korupce ve státě.

10. Ženy vykonávají ekonomickou činnost. Ale nikoli jako dělníci za mzdu u cizího člověka. Vše se děje uvnitř rodiny.

    

V tomto článku budu řešit jenom společnosti, které získávají většinu obživy z zemědělství. Přidat do modelu ještě lovce-sběrače by vše zkomplikovalo a hlavně jich dnes ani tolik nežije.

“Okcidentální rodinný model“

V roce 1964 se historik Peter Laslett rozhodl analyzovat záznamy o obyvatelstvu na anglickém venkově v 17. století. A výsledek ho překvapil. Lidé v Anglii žili poněkud “moderně“²:

1. Mezigenerační patriarchální rodiny byly vzácnost. Běžná domácnost se skládala jen z matky, otce, dětí (a mnohdy sluhů se zvířaty).

2. Existovala menšina žen, která zůstala bezdětná a nikdy se nevdala, i přestože nevstoupila do řeholnického řádu.

3. Ženy často pracují (za mzdu u cizího člověka) přibližně až do uzavření manželství.

4. Monogamie existovala bez zákonných výjimek.

5. Ženy mohou dědit. Ale nejstarší syn má absolutní přednost při dědění nemovitého majetku. Zbytek majetku je rozdělen mezi ostatní potomstvo rodičů. Ale pouze mezi biologické děti.

6. Manželství hned po první menstruaci nebyly normou, ač to církevní právo umožňovalo³. Mezi obyčejnými Angličany se průměrná žena z 17. století poprvé vdala v 24 letech a mezi šlechtici ve 20 letech.

7. Nezávazný sex byl silně stigmatizován. Kupříkladu učni měli nakázaný celibát. Šance na početí dítěte mimo manželství byla tedy dost malá.

8. Ale kohabitace před manželstvím byla nejspíše častá. Až 1/5 prvorozených bylo bezpochyby počato před svatbou, což vedlo k jejímu uspěchání - viz “Shotgun wedding“.

9. Lidé nežili na jednom místě, ale stěhovali se tam, kde byly příležitosti. Bylo neobvyklé najít vesnici, kde se v ní většina obyvatel zároveň narodila, vlastnila bydlení a zemřela.

Další rozdíly mezi orientální a okcidentální mentalitou

Pozdější výzkumy se snažily popsat tzv. WEIRD psychologii (Western, Educated, Industrialized, Rich and Democratic). Ta je charakterizována hlavně:⁴

1. Individualismem

2. Tolerancí originality/unikátnosti

3. Menší poslušností autoritám

4. Menší posedlostí tradicí a čímkoli konvenčním

5. Důvěrou vůči cizincům

   1. Např. většina lidí v severozápadní Evropě soudí, že cizím lidem lze důvěřovat. Což je nemyslitelné např. na Balkáně, východní Asii nebo Turecku.⁵

6. Menší mírou nepotismu a vyšší touhou dodržovat abstraktní úmluvy

Toto uvažování charakteristické pro západní země má své pozitivní externality, které vedly k dominanci Evropy nad zbytkem světa:

1. Výsledkem je, že základním prvkem větší sociální organizace v západní Evropě je cech, klášter, firma, kartel nebo úřad. To jsou uskupení, které vznikají na základě společného zájmu a formálních pravidel. Nikoli na základě známostí a sociálního postavení osoby. Proto existuje asociace s indexy korupce a příbuznosti/délky christianizace. Tento vztah se drží celosvětově, uvnitř Evropy nebo při srovnání italských regionů (Itálie byla na jihu dobyta muslimy a delší doby pod vládou byzantské říše)⁶. To nutně neznamená, že západní společnost je více fér. Měřit objektivně korupci je velmi složité. Manipulace na západě se dějí pomocí mnohem více nepřímých metod jako lobbying, úpravy algoritmů, placení neziskových organizací, kontrola vzdělávacích institucí a tak dále. Což je stále korupcí, ale na druhou stranu je mnohem větší šance, že určitá část zkorumpovaného systému přestane kooperovat. Což dělá život pod západní vládou příjemnější.

2. Západní Evropa měla i ve vrcholném středověku relativně nízké úroky (< 10 %). V Asii nebo v hlubší historii bylo běžné nacházet úroky okolo 25 %. Proč? První důvod je nedůvěra k cizím. Druhý vyspělost ekonomiky. Okolo roku 1500 v Anglii pracovalo 50 % populace za mzdu, v Holandsku 60 %. Mezitím v Číně jen 2 %! Výjimkou bylo Japonsko, kde v 18. století byl průměrný úrok 11 % a později začal upadat na Evropě rovná čísla.⁷

3. Nepřekvapivě se v západní Evropě narodilo velké množství vědců nebo umělců. Jejich počty per capita začaly narůstat relativně vůči např. arabskému světu nebo Itálii/Řecku někdy v 14. století. V tu dobu se začalo stavět velké množství univerzit a škol ve městech a rostl počet gramotných lidí.⁸

4. V Evropě bývalo vzácné se narodit páru bratrance + sestřenice nebo bližším příbuzným. Ale v střední Eurasii je tento typ svazků 13,5x častější než na západu Eurasie. Dříve tomu tak nebylo. Tento rozdíl vznikl někdy po našem letopočtu. V dobách prvních měst byl koeficient příbuznosti podobný jako v orientu⁹.
   Příbuzenské svazky jsou dodnes velmi časté (>20 % manželství) v muslimských zemích¹⁰. Není třeba připomínat, že tyto praktiky vedou k zdegenerovaným generacím.

5. Okcident nebyl tak násilný, protože zde neexistovala tak silná kultura cti a bylo zde více empatie k cizím lidem než v klanových společnostech. Počet vražd per capita byl už začátkem 19. století pod 5 incidentů na 100 000 obyvatel ročně. Což znamená méně vražd než v dnešním USA. Mezitím Itálie měla v těchto trendech stoleté zpoždění¹¹ a Rusko se do této fáze vyvinulo až před pár lety (a to i v bělošských oblastech)¹².
   Extrémní případ je silná klanová mentalita v určitých regionech Afriky, kdy prioritu při konfliktu má vždy bližší příbuzný. Když můj bratr má konflikt s bratrancem, zastanu se bratra. Když má můj bratranec konflikt s vzdáleným příbuzným, tak povolám své bratry a bratranec své bratry, aby mu pomohli. Pokud někdo zcela cizí začne mít problém s někým z mého kmene, pak může řetězec ochrany cti bližšího svého stvořit válku.¹³

6. Společnost nebyla zvlášť patriarchální. Nejsou důkazy, že by bylo v populaci disproporčně mnoho chlapců kvůli zabíjení nebo zanedbání ženských novorozenců. Ani nemáme podklady, že pár přestal mít děti až se narodil poslední syn. Tyto praktiky se nejspíše vyskytovaly v jižní Itálii / Španělsku, na Balkáně (speciálně Řecku) a v Ruském impériu u neruských etnik. Možná i v určitých částech Francie (to bývala dost diverzní země před politikou centralizace za revoluce).¹⁴

Mezi dalšími rozdíly v naší historii lze jmenovat:

1. Mnozí se dnes udivují nad americkou tradicí, kdy jsou děti přinuceny odejít z domu na osmnácté narozeniny. V okcidentu bývalo běžné, že děti (chlapci i dívky) opouštěly rodiče v přibližně čtrnácti letech a hledali si práci na různých místech než se v polovině dvacetin oženili/vdali. Popřípadě se stali učni v cechu. To ale i tak znamenalo život mimo svou rodinu. Místní si mysleli, že to zocelí charakter a odloučení od rodiny nejspíše sloužilo jako rituální uvítání do dospělosti¹⁵. Dle dat z Rakouska a venkovské Anglie se tomuto služebnictví věnovalo asi 60 % populace, pokud se dožilo teenagerského věku¹⁶.

2. Rozvod byl povolen jen vzácně. Tím se odlišuje Evropa například od středověkého Japonska nebo Říma, kde měl muž relativně volnou možnost odejít od ženy (samozřejmě ne jako dnes).

3. Bylo bšžné, že rodinné finance byly řízeny ženami¹⁷. Což by mnozí dnešní muži nesnesli. Tento zvyk nejspíše souvisí s větší důvěrou mezi lidmi a velmi restriktivními pravidly pro rozvod. Obecně vzato je nesmysl, že by evropští muži brali jako atraktivní, aby byla jejich manželka nevzdělaná, pasivní a slabá. Za to bylo vyzdvihováno, aby žena byla pracovitá a uměla zacházet s penězi. Což je mimo jiné i biblické doporučení¹⁸. Pro mi přijde jako poněkud bizarní, že o investování zajímají skoro vždy jen muži.

4. Je možné, že právě kvůli velkému počtu cizích lidí v domácnostech vznikla v Evropě konzervativnější sexuální morálka relativně vůči zbytku světa (je dost naivní si představovat muslimský svět jako ideál sexuální čistoty - to platí možná jen u žen).

Důvodů divergence v chování lidí na západě vůči ostatním je vícero. Ale to nemění nic na tom, že východní Evropa je kraj s jinou mentalitou minimálně 500 let. Není to žádný výsledek Železné opony.

Podobnosti mezi západem a východem

Určité zvyklosti byly univerzální skrz kultury. Když šlo o motivaci mít děti, velké téma je uchovat rodové příjmení a pokračování dětí v správě majetku rodičů. To znamená zamezit propadu dědictví do rukou cizích. Jako ideální příklad lze vzít hrady, které byly skrz generace zvelebovány a popřípadě přestavěny na zámky. Dřívější lidé měli úzkost z toho, že jejich pozemská práce by byla nazmar, kdyby v ní někdo blízký nepokračoval i třeba jen opečováváním zděděného pozemku. Další faktor byla prestiž z mateřství, zajištění na důchod a určitá přirozená touha po dětech. Pro křesťany i zamezení sexuálního hříchu uzavřením sexuálního styku striktně mezi pár muže a ženy¹⁹.

Skoro celosvětový námět je i strach muže, že bude “kukavčí táta“, protože narozdíl od rodící ženy nemá jistotu, že dítě je skutečně jeho. Různé sociální normy zařizují, aby se nestalo, že cizí muž oplodní ženu. A ty mohou být dost radikální. Kupříkladu Práva městská Království českého a Markrabství moravského praví: “Manžel svau manželku, otec dceru, zastihl-li by v cizoložném skutku : oba zabiti může.”²⁰. Není pochyb, že opatření fungovala. V Evropě nebo v kmenech zemí třetího světa bývala míra kukavčení asi 1-2 %, ale v méně hierarchických a patriarchálních kmenech lovců-sběračů se může jednat o >10 %²¹.

Mít hodně dětí bylo viděno jako znak dobrého člověka. Mnoho náboženství má explicitně natalistickou rétoriku. Gnosticismus nebo křesťanství okolo konce západořímské říše vyzdvihovalo doživotní celibát i u obyčejných lidí, ale od tohoto učení bylo upuštěno²². Přeci jen to je proti přikázání: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe²³. Počet dětí proto nebyl zvlášť plánován, dokud nenastala materiální nouze. I v dnešních zemích třetího světa je běžné, že na otázky okolo ideální velikosti rodiny lidé odpovídají “tolik kolik nám Bůh naděl픲⁴.

Být jeden den zcela sám bývalo vzácnost. I přímo v domácnosti lidé nežili zvlášť odděleni dveřmi a mnoha stěnami²⁵, ale to je spíše důsledek toho, že beztak trávili většinu života venku. Děti se obvykle pohybovaly ve skupinkách, které nebyly zvlášť věkově rozdělené. Rozhodně ne do takové míry, jakou vytváří náš školní systém.
Mezitím v posledních 100 letech vidíme explozi jednočlenných domácností. Dříve takto žilo přibližně 5 % lidí, dnes klidně přes 1/3. A tato změna se projevuje ve všech věkových skupinách dospělých²⁶. Proto bych bral jako jednu z nejvýraznějších charakteristik soudobé Evropy její asociálnost.

Realita izolované matky, když má předškolní děti, je tedy modernistický výplod. Kdy tento stav vznikl? Vypadá to, že v střední třídě v Evropě koncem 19. století. Dobový sociolog Seebohm Rowntree tento stav viděl jako negativní vývoj a vyzdvihl více sociální a stimulující život chudých a bohatých žen²⁷. Celkově nadpoloviční většina práce manželky nebyla starání se o děti a domácí práce, když použijeme striktnější definici, kdy např. pletení svetru není bráno jako neplacená činnost. V období sklizně ženy na vesnici vykonávaly 9 až 10 hodin práce denně²⁸. Kdo se staral o děti? Sousedé, děti, služebníci nebo starší (tedy “neproduktivní“) příbuzní. Poto lidem trvá tak dlouho než po konci své plodnosti umřou. Důležitost starších příbuzných pro fungování rodiny jsem popisoval i v článku o porodnosti v sekci o Izraeli, kde je mezigenerační kooperace stále funkční. Mezitím v ČR 44 % rodičů tvrdí, že jejich rodiče jim nijak nepomůžou s hlídáním dětí, a dalších 11 % tvrdí, že prarodiče hlídali vnoučata méně než jednou měsíčně²⁹.

Na druhou stranu je bezpochyby pravda, že ženská práce se soustředila uvnitř domu a +- 20 metrů okolo něj. Tedy když malé dítě ve světnici vylezlo na stůl, spadlo a začalo křičet, tak matka ho s velkou jistotou uslyšela. Mezitím práce daleko od domu nebo cestování za nějakou činností bývali vždy mužské činnosti.

Kde leží “okcident“?

Pár let později než Peter Laslett sociolog John Hajnal zjistil, že i v dalších západních zemích byl anglický model života normou. Na základě jeho výzkumu rozdělil Evropu linií vedoucí od Treistu po Petrohrad³⁰. Dnes víme, že Irsko, severovýchod Skandinávie, jih pyrenejského poloostrova (dřív ovládaný muslimy) nebo jih + střed Itálie (také ovládáno muslimy nebo Byzancí) spadají také pod více orientální styl života.

Obstojí ale rozdělení Evropy pana Hajnala moderní statistice? Z velké části ano. Zde se pan Mikołaj Szołtysek pokusil rozdělit Evropu pomocí clusterové analýzy do dvou částí³¹:

Zvolil si k tomu čtyři parametry. Průměrný věk, kdy se žena vdala (Female SMAM), počet žen někdy zaměstnané jako služebnictvo (Female Service), doba, kterou muž strávil v manželství, ale nikoli jako hlava rodiny dle práva (CMHD), a počet nukleárních rodin (Nuclear Families):

Na stejném datasetu jiná studie měřila index patriarchátu a měl dost podobné výsledky³²:

Evropa v roce ~1800 byla méně patriarchální než většina soudobé Asie.

Zde je zoom z jiné studie autora na Evropu³³:

Jak je možné patriarchální normy měřit kvantitativně? Autor nalezl tyto parametry v historických demografických záznamech:

Bohužel zcela chybí výsledky z Itálie, Finska nebo Portugalska. Mnohé země trpí nedostatkem záznamů (jako Česko nebo Slovensko). Chtělo by to i starší záznamy dříve než z roku 1700.

I tak data ukazují, že:

• Pan Hajnal měl docela dobrý odhad s jeho dělící linií Evropy.

• Index patriarchátu má skoro perfektní překryv s západním stylem manželství.

• Rumunsko a Maďarsko se vymklo Hajnalově linii.

  • Jiné studie z Transylvánie (střed dnešního Rumunska) ale ukazují opak. Manželství nastávalo i okolo roku 1900 dost brzy:³⁴

    

    Možné vysvětlení je velká etnická diverzita. V Transylvánii žilo 9 etnik, které mohli mít v závislosti na regionu jiné zvyklosti.

  • U Uherska je situace složitější. Většina rodin žila v oddělených domácnostech (~7/10). Hlavně na Velké uherské nížině a v Részeku. Rozšířené rodiny jsou nejčastější v středním Slovensku. Největší vztah s životem v rozšířené rodině byl ale u povolání. Jednalo se hlavně o farmářský zvyk. Nízký věk při manželství byl ale celkem univerzální.³⁵

  • Jiné studie toto dělení potvrzují. Rolnická populace, Srbové a Chorvati měli jiný životní styl než měšťansko³⁶. Němečtí kolonizátoři se ale na vsích úspěšně integrovali do orientálního stylu manželství³⁷.

• Mnohé německé státečky se mohou odchylovat od trendu. Speciálně v dobách, kdy jich bylo stovky.

• Česko je též záhada kvůli nedostatku dat. Je možné, že po třicetileté válce (a možná i za Habsburků) se sociální změny přizpůsobovaly orientalizaci po utužení nevolnictví. Ale záleží na lokaci.³⁸

• Slovensko nejspíše zůstalo u více klanové struktury. Oproti Čechám byl průměrný věk při manželství ženy o 4 roky nižší. Stejný stav existoval v české oblasti západu Karpat.³⁹

• Existuje určitá zóna, kde se charakteristiky orientální a okcidentální rodiny prolínají. Ale to je přirozené. Kupříkladu v počasí jsme si stvořili konstrukt “prší” a “neprší”. Ale při pohledu na planetu zjistíme, že mezi oblastí, kde prší, a oblastí, kde neprší, existuje určitá část země, kde jen poprchává.

Proč vznikl západní typ manželství?

Nelze si nepovšimnout, že západ na mapě souvisí s oblastmi, kde byla dominantní germánská elita. Proč je toto důležité?

Pozdní manželství a nezávislost dětí

Dvě charakteristiky rodinného života - pozdní manželství a nezávislost teenagerů - byly u germánských kmenů již popsány Juliem Caesarem a Tacitusem za dob římské říše, tudíž přesné datování vzniku je víceméně nemožné. Visigótský zákoník tvrdí, že ideální věk pro uzavření manželství dívky je až po dvacátém roce. Caesar zase prohlásil, že mezi Germány bylo ztracení panictví před dvacátým rokem ukázkou slabého charakteru. Místo toho mladí muži vyhledávali činnosti, kde mohou prokázat svoji udatnost a schopnosti. I islandské Íslendingasögur které se odehrávali nejspíše v raném středověku, hovoří o tom, jak se teenageři odloučili od jejich rodin a pracovali u cizích lidí.⁴⁰

Kupříkladu Příběh Hrafknellův začíná tím, že Hallfreðr připlul na Island se svou ženou, synem Hrafnkellem a (cizí) děvečkou. Ta zemřela, a tak po ní pojmenovali svou osadu Arnthruðr-staðir⁴¹. Její rodiče nemuseli být mrtví nebo s nimi odmítala žít. Předávání svých dětí (12+) sousedům nebo přátelům mohlo sloužit jako ukázka důvěry v komunitě. Mezitím na východě Evropy nebyl člověk v takovém blízkém kontaktu s cizími lidmi, proto se nejspíše nevyvinul k větší důvěřivosti.

Grettirova sága zase hovoří o Thorbiornovi, který nemohl najít služebníky, protože škudlil každou korunu na mzdě⁴². To ukazuje, že už na Islandu 11. století bylo běžné pracovat za mzdu⁴³. V jiných částech světa toto nebylo běžné, jak bylo popsáno v sekci výše.

Ač jsem jmenoval příklad děvečky v vikingské rodině, tak práce mladých žen nejspíše nebyla častá⁴⁴ a věk ženy při manželství býval mezi všemi Vikingy dost nízký⁴⁵. Což ukazuje, že normalizace pozdějšího věku v manželství a práce za mzdu u žen byl pozdější trend.

Rozdílnosti starých Germánů oproti novověkým

Nebo jen zvyklost jižních Germánů. Možný důvod je, že vikingové pořádaly nájezdy, povraždili bránící se muže a na otroctví zbyly hlavně ženy. Za druhé Island nebyla společnost dominovaná nukleární rodinou. Mnozí služebníci v rodině byli jen chudí příbuzní vlastníka domu, proto nebyly děvečky tak potřeba. Vikingové na Islandu žili jako ostatní Germáni v dlouhém velkém domě, kde mohlo žít desítky osob. Byl řízen nejstarším mužem. V těchto ohledech připomíná životní styl východ nebo jih Evropy. Je ale otázkou, jestli byla v islandských příbězích manželství dobrovolná. Mnohé ságy popisují vznik manželství jako výsledek různých vlivů v rodině, nejen přání ženy.⁴⁶

Nukleární rodina

Kde tedy tento zvyk nukleární monogamní rodiny vznikl? Vše naznačuje na krizi západní Evropy po pádu Říma.

Úpadek a svoboda v 5-8. století

V 5. století si západní Evropa procházela divokým obdobím - což je vidět na masivní depopulaci regionu. Mnozí viděli rebelie barbarů jako boží trest za římskou dekadenci a barbaři se viděli jako méně poskvrněné zachránce světa. Problém byl, že chaos a všudypřítomné násilí v 5. století posunuly civilizaci několik set let nazpět, jak se celá římská elita spolu s římským rozpočtem zcela militarizovala a nezbyly peníze na další státní výdaje. Řím dříve financoval rozsáhlé veřejné projekty jako infrastruktury nebo akvadukty. A bez nich zemřel obchod, města se vylidnila a lidé objektivně žili v horších podmínkách, což se projevilo na jejich zdravotním stavu.

Jediné bohaté centrum moci se stala církev, která např. udržovala mnohé akvadukty a zachránila většinu antické literatury. Kláštery se staly centry specializované práce (např. sklářství). Okolo nich začaly vznikat městečka benefitující z tého činnosti, což vykompenzovalo úpadek velkých obcí z dob Říma. Toto je důležité mít na paměti, protože důvod vlivu církve na obyvatelstvo nebylo jen “vymývání mozků“, jak tvrdí ateisté, ale i jasné ekonomické benefity z placení desátků. A kvůli rozsáhlým majetkům, které církve nabyla, získala privilegium nezávislé instituce a nemusela se spoléhat na šlechtické nebo královské financování.⁴⁷

Na druhou stranu měli lidé v části Evropy, kterou jsem nakreslil na mapě výše, hodně svobody od centrálních vlád nebo jakékoli elity ve městech. Vesnice spolu vytvářely vlastní obranné jednotky a aristokraté neměli takové možnosti lidem ve svém okolí nařizovat, regulovat, danit nebo dotovat.⁴⁸

Otroctví též víceméně vymizelo. Zatímco v dobách Říma bylo běžné nalézat železné okovy a řetězy, které připoutali otroky k nějakému místu, v germánské Evropě začátkem středověku tyto pozůstatky nenalézáme. Což neznamená, že se lidé nepřeprodávali. Jen žili ve více nevolnické formě.⁴⁹

Dále chápání aristokracie mělo stejnou formu, jako když dnes mluvíme o elitě. Neexistoval žádný oficiální list šlechticů a status byl subjektivní. Záleželo na majetnosti, povolání nebo prestiži. A dobrých vlastnostech příbuzenstva⁵⁰. Což dává smysl, když zohledníme, že doslovný překlad aristokrata z řečtiny je šlechetný člověk⁵¹. Kdyby Karel Martel viděl Karla Čapka, tak by ho považoval za aristokrata, protože měl mezi lidmi vliv a stýkal se s mocnými lidmi.

Problém nemajetné elity

Byl zde ale problém. Elita byla chudá. Nikdo nemohl sestavit velkou organizovanou armádu. Natož z přebytků platit umělce, vědce⁵², architekty nebo investovat kapitál do firem (viz např. sponzoring Leonarda da Vinci od Ludvíka Mouřenína). I dnes je velká část civilizace živena z peněz top 1 % nejmajetnějších.

Tento problém začal být akutní, když španělská domorodá populace mnohdy zradila malou germánskou elitu (cca 2 % populace) a otevřela brány měst muslimské invazi do Španělska. Arabové a Berbeři usedli na místo předchozích dobyvatelů. Ale to jim nestačilo. Jejich cíl bylo dobýt celou známou Evropu. Karlu Martelovi se je podařilo porazit až u Tours (což je jen 200 km na jih od Paříže) a zahnat je za Pyreneje.

Další problém bylo rozrůstání francké říše na východ a vikingské nájezdy, což přineslo další náklady na obranu z severní a východní fronty.⁵³

A nezapomeňme na vrcholného predátora tehdejší doby - obří šneky:

Co Frankové a hlavně Karel Martel změnili, že nakonec vyhráli? Mimo dobré strategické myšlení za tím stálo zlepšení finanční situace.

Nejjednodušší způsob získání peněz byl další rozmach otroctví. Muslimové na jihu, Skandinávci na severu nebo Slované na východě mohli být zotročeni bez většího humbuku od církve, protože nebyli křesťany. Na scéně se znovu objevuje římský systém villy, kde žil aristokrat, obklopený poli, které obdělávali otroci. Stojí i za povšimnutí, že tento systém organizace se objevil na Moravě nebo Čechách za přemyslovských knížat, kde trh s otroky a jejich práce na plantážích byla dost rozsáhlá kvůli rezervoáru méně sofistikovaných pohanů na východě⁵⁴. Proto anglické slovo slave nebo původní latinský výraz sclavus vzešlo z označení Slovan⁵⁵.

Lze namítnout, že mnohé staré civilizace zbohatly z obchodu. Ten ale měl po muslimské expanzi skrz Středomoří krušné chvíle. Byzantská říše se snažila přežít Justiniánský mor (-25 % populace)⁵⁶ a kvůli pirátství nebylo bezpečné transportovat zboží po moři. Svůj vliv bude mít i odmítavý postoj křesťanů vůči muslimskému světu a naopak. Celkově klesla spotřeba v byzantské ekonomice o 45 %⁵⁷:

Manoralismus

Poslední možnost, jak zbohatnout a získat peníze na udržování říše, je prostě navýšit produktivitu na svém území. To se podařilo. Elita ale musela změnit přístup ke svým poddaným. Feudální pánové nahradili hlavy klanů jako lokální autority a větší roli v rozdělení půdy hrál profit, nikoli příbuzenské vazby či respekt k zvyklostem místním. Aristokracie požadovala výměnou za pronajmutí půdy nájem nebo různé poplatky. A klidně na území původního klanu pozvala cizí rolníky, aby jejich zisky byly vyšší a půda náležitě využita. Proto vidíme vznik malých domků, kde rodina farmařila na svém políčku. Nikoli “longhouse”, kde pohané obvykle žili ve vícero generacích.⁵⁸

Asi není třeba říkat, že do tohoto nového systému správy země byli vesničané dotlačeni násilím, pokud se odmítli podvolit.

Toto nejspíše ukazuje na vznik nukleární rodiny na severu Francie 7. století. Tento model existoval i všude jinde, kde neměla vyšší šlechta svá sídla nebo se zrovna nacházela na hranicích říší, kde kolem pevností bývalo kupa otroků chycených ve válkách. Mezi 12. a 10. stoletím otroctví vymizelo a bylo nahrazeno nevolnictvím. A později (možná po epidemii moru?) vznikl model více nezávislého rolnictva platícího nájem/poplatky svému feudálního pánovi.

I tak měl šlechtic velká privilegia a svoboda rolnictva se nemohla rovnat stavu po rozpadu Říma. Neexistoval žádný celostátní zákoník s centralizovaným soudnictvím, natož jednotný systém výběru daní jako dnes. Na panství mohl feudál provozovat víceméně soukromé soudnictví⁵⁹. Stejný systém fungoval na východě Evropy, ale panstvo obvykle nechalo své poddané na pokoji dokud ohrožovali jejich zisky a autoritu⁶⁰. V ČR nastal podobný proces po konci Třicetileté války, Schwanzerbergové spíše upustili od centralizace vymáhání práva a přenechali více odpovědnosti na lokálních autoritách, což byl opak tzv. “civilizačního procesu“ na západě⁶¹. Mezitím na západě měla i centrální vláda tendence vylepšit morální situaci obyvatel. Jako příklad lze vzít Society for the Reformation of Manners v Anglii, která klidně pokutovala lidi za vulgární nadávání na veřejnosti⁶².

Vztah silných autorit a nukleární rodinou potvrzuje i starověký Egypt. To byl na svou dobu relativně totalitní stát s silně centrálně řízenou ekonomikou. A nukleární rodinou jako základní jednotkou.⁶³

Vliv na manželství

Feudální páni také požadovali, aby před manželstvím pár prokázal adekvátní finance (množení chudých a nezodpovědných lidí je prastarý problém), což mohlo vést k oddalování manželství a vzniku přímého spojení manželství s získáním vlastního bydlení / půdy. Kupříkladu takto žil vesničan v Anglii 14. století⁶⁴:

… as soon as John Typetot was old enough, he simultaneously took possession of four acres of free land and married. The rough rule seems to have been that a prospective husband needed secure tenure of a substantive, but not necessarily sufficient, property … Everyone agreed that land and marriage went together: the new tenant secured his position in the village; the steward rested confident that the holding would be well run; neighbours welcomed a stable, self-supporting family.

Pokud jste utekli do města, tak byla situace stejná jako na venkovských panstvích. Byly zde určité pokusy zamezit množení spodiny. Například Práva městská Království českého a Markrabství moravského explicitně zakázala manželství lůzy s ostatními počestnými občany, protože “městu i jedné každé obci dobře řízené na tom záleží, aby táž města i obce lidmi šlechetnými a dobře zachovalými naplňována byla.“⁶⁵

Když člověk zůstal až do smrti v chudobě, tak se často nikdy neoženil. Špatná ekonomická situace (jako například vrchol Malé doby ledové) vedl k navýšení průměrného věku v manželství a mnohdy i počtu nemanželských dětí⁶⁶. Tyto ekonomické bariéry mohly vést k tomu, aby i ženy pracovali za mlada jako muži. Mezitím v Rusku toto nebývalo zvykem, i nejchudší se ženili a žili léta se svými rodiči⁶⁷.

Dopadly reformy života v západní Evropě dobře? Nejspíše ano. Populace severní Evropy rostla znatelně rychleji než na Pyrenejském poloostrově, Balkáně nebo v Itálii. Francká říše i přes minimální mezinárodní obchod (importy byly jen 3 % spotřeby) znatelně navýšila reálné příjmy v zemi⁶⁸. Nemluvně o tom, že přibližně od pozdního středověku ekonomická síla západu přerůstala zbytek světa i spolu s Itálií, Balkánem a Ruskou říší.

Právo prvorozeného syna

Další způsob vybudování majetků elity (a i střední třídy) byla primogenitura. To v praxi znamenalo výhradní právo prvorozeného syna na nemovitý majetek rodičů. Ten musel na oplátku vykoupit své mladší sourozence⁶⁹, aby se necítili ukřivděni.

Nelze toto tvrzení brát doslovně. Dle pozdějšího výzkumu v Německu se zjistilo, že pozemky podědil i jiný (oblíbenější) syn nebo v případě rozsáhlého majetku, schopného uživit vícero šlechtických rodin, se rozdělil mezi další potomky. Je ale fakt, že dělení pozemků praktikovala jen menšina zemřelých šlechticů a princip uchování bohatství rodu byl hlavní motivace.⁷⁰

Čína praktikovala primogenituru, avšak někdy v 3. století před Kristem od ní opustila, protože vytvářela silnou majetnou třídu konkurující absolutistickému císaři. V Evropě byl trend opačný⁷¹. Tacitus tvrdí, že Germáni své dědictví dělili mezi děti⁷². Tento zvyk přetrval až do raného středověku - např. Karlovské dynastie. Ale vrátil se někdy po pádu Francké říše. Bez silného centralizovaného státu (natož konskripce celé bojeschopné populace jako dnes) bylo nutné kultivovat velké pozemky, které budou vynášet finanční zdroje na neproduktivní třídu - vojáci⁷³.

Když šlo o pracující třídu, tak panstvo časem také požadovalo, aby se políčko nerozdělovalo a pozemek byl nadále obstaráván. Nikoli aby nastala situace jako u mého dědy, který se nemohl dohodnout se svými sourozenci, jak naložit s domem po bývalé prababičce, což vyústilo v jeho unáhlený prodej cizím lidem (i přestože děda nabídl, že se o něj bude starat a pronajme jeho prostory rybářskému svazu za peníze).

Vedlejší efekt tohoto systému byl nejspíše vznik geograficky mobilní dělnické třídy. Tou se obvykle stávali mladší sourozenci, kteří potřebovali peníze. Na vesnicích pracovali jako služebníci farmáře (pacholci a děvečky), protože v zřízení nukleární rodiny chyběla mladá pracovní síla z příbuzenstva jako tomu bývalo například na Ukrajině nebo Indii, kde byl více dominantní orientální typ rodiny. Při industriální revoluci se tato třída lidí nahrnula do továren v městech.

Další možná externalita byla vznik prací s vysokým lidským kapitálem pro mladší sourozence, kteří si chtěli udržet úroveň svého staršího bratra. Ti se stávali generály, soudci, byrokraty, bankéři, biskupy, obchodníky nebo kolonisty.⁷⁴

Otázkou je, jestli privilegium prvorozeného syna mělo skutečně vliv na pozdější život?

1. Dle dat Gregoryho Clarka z Anglie mezi lety 1680 až 1929 měl prvorozený ve vyšší třídě (top 1,5 %) o 31 % více majetku a o trochu lepší vzdělání než ostatní sourozenci. U obyčejných lidí žádné rozdíly nebyly⁷⁵. Což nejspíše souvisí s tím, že žádné hodnotné pozemky nevlastnili.

2. V před-industriálním vesnicích ve Finsku byl rozdíl prvorozených oproti ostatním větší. Šance na zdědění pozemku byla daleko vyšší a prvorozený syn měl znatelně více dětí než ostatní sourozenci. Což nejspíše ukazovalo na lepší materiální podmínky⁷⁶.

3. U monarchů vedlo právo prvorozeného k menší šanci na uzurpování trůnu a stabilnější vládě⁷⁷.

Katolická církev

Primogenitura se praktikovala i v Botswaně⁷⁸ nebo Beninu⁷⁹. Nukleární rodina byla základ společnosti i v starém Egyptě. Proč u nich nikdy nenastal podobný vývoj chování lidí jako v Evropě, i přestože socio-ekonomická situace mohla být podobná?

Odpověď je absence katolické církve. Ta byla ekonomicky silná a tím pádem nezávislá instituce žijící svým životem. Na moci jí přidala i legitimizace franckých panovníků od dob Chlodvíka I. po založení Svaté říše římské Karlem Velikým. V té době už myšlenka sekulárního státu umřela. Král se mohl angažovat v církevních záležitostech a dlouhou dobu určoval, kdo bude biskupem a ne. U Karla Velikého šlo i o upřímný zájem o stav církve. Inspirací mu byla jeho oblíbená kniha O Boží obci a měl pocit, že musí zasáhnout, aby církev dodržovala trochu idealizované fungování starověké křesťanské církve dle popisu sv. Augustina z Hrocha Hippa.⁸⁰

Co středověká církev prosazovala za politiku?

Restrikce inbreedingu

Teologové prohlásili, že s rostoucí populací je nutnost zrušit klanové vazby, aby se “láska k bližšímu svému“ rozšířila mezi větší počet lidí. Nebo pokud chcete slova sv. Tomáše Akvinského: “aby se sdružili lidé a množilo se mezi nimi přátelství“ (nikdo neočekával, že budeme mít rádi cizího člověka jen tak).

Proto zakázala manželství nejen předků s potomky, ale i bratranců či sestřenic přes první a druhé koleno. Což je přibližně kdokoli sdílící stejné prapraprarodiče. Toto nařízení bylo nejspíše inspirováno římským právem - to zakazovalo vztah bratrance a sestřenice. Pravoslavný svět tuto politiku také přijal a vymáhal.⁸¹

I mezi šlechtici si mnozí vzali toto nařízení k srdci, což způsobilo promíchání různých úrovní sociální postavení a zamezilo vzniku příliš mnohostupňového rigidního třídního systému⁸², ale někteří se raději vykoupili od papeže jako Habsburkové (což mělo katastrofální následky - viz).

Praxe oženění se se sestrou mrtvé manželky byla zakázána už v 4. století⁸³. To též bývala typická taktika, jak udržet klanové manželské závazky neporušené.

Zákaz polygamie

Polygamie byla Ježíšem též zavržena⁸⁴, ale tím se zrovna nelišila od římského světa. Akorát byla v praxi mnohem více vymáhána. Polygamie je spíše dysgenická, protože snižuje porodnost žen z vyšší třídy.

Svobodná manželství

Další požadavek církve od 12. století byla svobodná manželství. Za toto nařízení můžeme vděčit církevnímu právníkovi Gratianovi - viz 30. a 31. kauza dokumentu Concordia discordantium canonum⁸⁵. Toto opatření pomohlo zlomit manželskou politiku klanů, protože jen vzácně bývá manželství bratrance a sestřenice na bázi dobrovolnosti⁸⁶.

Dle svatého Tomáše Akvinského byl souhlas stvořitelem manželství i v případě otroků. Stejně jako pán nemůže po otrokovi chtít, aby nejedl a nepil, tak nemůže zamezit jeho přirozené touhy po manželství. Souhlas byl dále definován jako nějaká vnitřní pohnutka. Tudíž zda bylo “ano” řečeno ze strachu, a později se tento zločin odhalil, pak manželství mohlo být anulováno.⁸⁷

Později se v novověku spíše protestanté pokusili zamezit této praktice a vyžadovali souhlas rodičů se svatbou. Ale co bylo zničeno, už nešlo sešít zpět.

Dominikánský řád nebo celá církev?

Délka dominance katolické a později protestantské církve v regionu má jasný vztah s mírou “WEIRD” psychologie popsané na začátku. A dokonce je to nezávislý faktor vůči samotném zamezení inbreedingu⁸⁸! Později vyšla studie, která se zaměřila přímo na mnišské řády. Při srovnání oblastí, kde v okolí 10 km byla budova Dominikánského řádu (kam patřil i jmenovaný sv. Tomáš Akvinský), s jinými se zjistilo, že měl mnohem silnější vliv na WEIRD psychologii (viz obrázek) než samotná katolizace. Jako přirozený experiment lze využít kolonizaci Mexika, kde císař dle svého uvážení přiděloval regiony pod duchovní správu řeholním řádům. Zde se též projevila více ne-osobního uvažování a občanská aktivita u bývalých dominikánských rajonů. Oproti tomu vliv františkánského řádu měl mnohdy zcela opačný výsledek (např. John Duns Scotus tvrdil, že soukromé vlastnictví je podřadné komunálnímu)⁸⁹.

Toto dává smysl, protože šíření katolické víry nebyla rigidně centrálně plánová aktivita a dost záleží, jakým způsobem poslání víry misionář pojal. Studie bohužel nezmiňuje vztah šíření protestantství s aktivitou dominikánů. Ale tvrdí, že rychlejší využívání knihtisku a vyšší gramotnost v Německu má vztah. Což by mohlo poukazovat na korelaci s pozdějším protestanstvím. Viz můj starší článek.

Problém východní Evropy

Je známo, že část Polska, baltské země a Česko spadaly pod západní typ manželství. Co se dělo na východě? Jak už text a obrázky výše naznačily, nejednalo se o extrémní rozdíl vůči západu, ale i tak se jedná o mnohem orientálnější a zapadlejší region.⁹⁰

Geografie a nedostatek lidí

Východní Evropa je plná úrodné půdy a nížin. Půdy k obdělání bylo dostatek, ale lidí nedostatek. Je dobré dodat, že mezi roky 1453 až 1777 unesli muslimští otrokáři při 2789 nájezdech 4,3 až 6,1 milionů lidí z dnešního Ruska, Ukrajiny a Polska. Což bylo přibližně 1/4 populace regionu v roce 1400. Nemluvně o předchozí devastaci těžko ubranitelného regionu v dobách nájezdů Mongolů a dalších mongoloidních hord.⁹¹

Vylidněné ukrajinské nížiny byly i přes nebezpečí Tatarů atraktivním místem k přesídlení za svobodou, na což mohlo panstvo na severu reagovat utužením nevolnictví (tedy svobody pohybu)⁹². Centrální vláda tolerovala usídlení uprchlých nevolníků, protože potřebovala region rychle zalidnit, aby zde bylo dostatek k lidí k budování defenzivních objektů (na výstavbě opevnění regionu mohlo pracovat až 30 000 lidí).

Je možné, že snaha namnožit své poddané za každou cenu, jak na panství na severu, tak ve vylidněných regionech nad tatarským chanátem na Krymu, vedla k minimalizaci požadavků k svolení k manželství - někdy i docházelo k substituování mladých rodin, pokud oba byli alespoň fyzicky zdatní. A nucení lidí do manželství pod hrozbou finančních sankcí. Tuto strategii aplikovala knížata ze Schwarzenberku po devastující třicetileté válce⁹³. Celkově existuje korelace mezi přísností nevolnictví a poměru půdy k pracujícím v Čechách⁹⁴, což by potvrzovalo tuto teorii.

Export plodin

Úrodná půda v nížinách znamenala vysoký výnos z exportu zemědělských plodin. Kdyby zůstali rolníci svobodní, mohli by si žádat vysoké mzdy a zbohatnout, zatímco aristokracie vlastnící velké pozemky by chudla (alespoň v relativních číslech).⁹⁵

Malá urbanizace

Třetí faktor byla města. Ta mohla sloužit jako útočiště uprchlíků z panství před juristikcí feudálních pánů. Ale ve východní Evropě jich tolik nebylo. V Čechách po třicetileté válce bývaly jen dvě města s více než 5000 obyvateli: Cheb a Praha.⁹⁶

TL;DR

Tedy je sice hezké, že elita mohla akumulovat kapitál, ale bylo to za cenu nevolnictví velké části populace. Tato rigidní třídní hierarchie dle teorie Adama Smitha vedla k zaostalosti⁹⁷ - což je nejspíše pravda:

But if great improvements are seldom to be expected from great proprietors, they are least of all to be expected when they employ slaves for their workmen. The experience of all ages and nations, I believe, demonstrates that the work done by slaves, though it appears to cost only their maintenance, is in the end the dearest of any. A person who can acquire no property, can have no other interest but to eat as much, and to labour as little as possible.

Dle dnešních odhadů zrušení nevolnictví v Rusku navýšilo HDP o 18 %⁹⁸. Ale tento pozdní růst nijak nezvrátil dlouhodobé důsledky nesvobody. I v 21. století po násilné redistribuci majetku za dob komunismu jsou nevolnické regiony chudší než lokality, kde dříve bývalo zanedbatelné množství nevolníků (< 5 %)⁹⁹:

These effects lasted through the late Imperial and Soviet periods to today, resulting in slower city growth, lower industrial development, weaker infrastructure development, and, eventually, lower educational attainment and income levels.

Tato korelace se drží i po zohlednění dobré zemědělské půdy (nedává smysl budovat továrny na černozemi a zemědělství nemá tak velkou přidanou hodnotu pro HDP).

Neexistuje ani vztah s nevolnictvím a výsledky ve vzdělávání, ekonomickou nerovností, členstvím v komunistické straně nebo infrastrukturou s výjimkou silnic. Poněkud ironické je, že se za komunismu ekonomické rozdíly ještě prohloubily. Mobilita lidí i uvnitř SSSR byla limitována podobně jako u nevolníků v zájmu “lepší koordinace práce a boji proti reakcionářským živlům“¹⁰⁰. A bývalí nevolníci mohli být více poslušní?

Pravoslavná církev

Pravoslavná církev narozdíl od katolické nijak neumožňovala oženit se i bez souhlasu rodičů - naopak ho vyžadovala.¹⁰¹

Vliv ortodoxního křesťanství na mentalitu dnešní populace je mnohem menší¹⁰². Narozdíl od západu¹⁰³ zde nebyla tak silná kontrola kvality farářů a až do 2. poloviny 18. století chyběl školní systém. I po reformách bylo téměř 100 % nových učňů syny již vyučeného církevního zaměstnance, tudíž se jednalo o víceméně klanovou instituci. Mezitím na západě přesně kvůli strachu z dalšího šíření kněžských dynastií katolíci ratifikovali kněžský celibát¹⁰⁴.

Další problém pro ortodoxního faráře byly jeho příjmy. Živily ho dobrovolné dary od místních, poplatky za různé služby nebo výnosy z církevního pozemku. Kdyby svým kázáním popudil místní, tak mu hrozila chudoba. S.I. Belliustin popisuje dobovou situaci v 19. století:¹⁰⁵

The best student—that is, best according to seminary records— need not dream of receiving a good position in the diocese. Such positions are usually given out to the bishop's relatives; if he has none, then the swine who surround the bishop will get them. "Swine" is strong language; but what else can you call the bishop's lackeys, servants, secretaries, and choirboys?

Dle historiků je Rusko neobvyklým případem uchování původních pohanských tradic (a mentality) až do novověku.¹⁰⁶

Když se podíváme na polskou studii od M. Szołtyseka, kde byly 4 oblasti klasifikovány dle stylu života na západ a východ, tak lze vidět spojitost s pravoslavnou církví:¹⁰⁷

Vyšší šlechta

Panstvo jak na západě, tak východě, samozřejmě nemělo důvod dávat na sebe restrikce k manželství. Byla to oddělená třída a kultura (a někdy i etnikum - viz pobaltí), která “domestifikovala Evropany“ pro svůj užitek. A ekonomickou nouzí rozhodně netrpěli. Proto v Francii byl průměrný věk ženy při prvním manželství 19 let¹⁰⁸. V Anglii, Německu, Rakousku nebo u ženevské buržoazie byl průměr 22 let. Věkový rozdíl manželů nad 5 let byl u šlechty normální. Běžný ženich měl okolo 30 let¹⁰⁹. S výjimkou Francie, kde byl průměr pod 25 let.

Protože dědictví hrálo velkou politickou roli, manželství nebývala ve většině případů dobrovolná. Ale mnohdy byly očividně jen z lásky. Jako příklad lze vzít manželství Erika XIV. Švédského s dcerou prostého vojáka¹¹⁰.

Existuje zde velká variace dle regionu když šlo o “otevřenost sociální mobility na vrchol“. Například britská šlechta byla celkem otevřená elita. Okolo 60 % šlechticů si vzalo obyčejného člověka. Studie přidala srovnání s Německem, které bylo více uzavřené - jen 35 % šlechty si vzalo někoho s jiným původem.¹¹¹

Závěr

Jak můžeme vidět, tak styl života lidí je silně závislý na geografii, socio-ekonomické situaci a hlavně náboženství / kultuře.

Otázkou zůstává, jak správně nazvat rodinný stav v 21. století? Možná “moderní styl manželství“? Jisté je, že se jedná o víceméně extrémní verzi okcidentální rodiny, což znamená, že bezdětnost ještě naroste, věk manželství se zvyšuje za třicítku a morálka se stane tak univerzální až lokální soudružnost zmizí. Tato mentalita se šíří zaostalými zeměmi rozvojem tržní ekonomiky jako stimulu k nuklearizaci rodin a roli církve nahradily masmédia (speciálně sociální sítě v posledních 15 letech).

“Moderní manželství” je bezpochyby negativní jev, který do 5-10 generací vyhubí naši populaci. Jak je možné se zbavit aspektů dnešní doby jako vysoký věk mentální i finanční nezávislosti mladých lidí, nízké porodnosti (kdy negativně koreluje s vzděláním), nedostatkem pomocných rukou pro rodiče, osamělosti nebo příliš starých párů při svatbě s velkým množstvím nemanželských dětí?

Společnosti jako Ortodoxní Židé / Amišové / Mennonité / Laestadiáni / Tradiční katolíci / Kalvinisté v Nizozemsku jsou imunní vůči nedávných trendům¹¹². Spojuje je náboženská víra, která jim zamezuje přijímat kulturu z okolí, a stále žijí stále komunálním životem. To je ale těžké našroubovat na celou populaci. Ale jako shluk jedinců je možné si vytvořit svou komunitu striktně na základě vzájemné pomoci. Pokud máte dostatek energie na finanční a sociální koordinaci tohoto projektu.

Nerad bych tu však dále protahoval už tak dlouhý článek mými nápady. Hlavní pointou je, že dnešní rodinný život a uvažování nebylo zase tak exotické pro člověka v západní Evropě před 500 lety. Na druhou stranu mnohé aspekty života v minulosti jsou dnešními konzervativci zcela opomíjeny nebo pokřiveny. Proto doufám, že tento článek poskytl dostatečně dobrou “historickou rekonstrukci“.

1. Garenne, M. (2004). Age at Marriage and Modernisation in Sub-Saharan Africa. Southern African Journal of Demography, 9(2), 59–79. https://horizon.documentation.ird.fr/exl-doc/pleins_textes/divers13-12/010039021.pdf

2. The Cambridge Group for the History of Population and Social Structure, Cambridge. (2024, July 11). https://www.campop.geog.cam.ac.uk/blog/2024/07/11/modern-family/

Laslett, P. (1965). The world we have lost. London : Methuen.

3. Noonan, J. T., Jr. (1991). Medieval Marriage Law by Gratian, Gregory IX. Legal History Sources. http://legalhistorysources.com/Canon%20Law/MARRIAGELAW.htm

4. Schulz, J., Bahrami-Rad, D., Beauchamp, J., & Henrich, J. (2018). The Origins of WEIRD Psychology. Available at SSRN 3201031.

5. Hail. (2025, January 2). The persistence of “high trust” in Europe west of the Hajnal Line and the future of Western uniqueness in the 21st century. Hail to You. https://hailtoyou.wordpress.com/2024/12/23/the-persistence-of-high-trust-in-europe-west-of-the-hajnal-line-and-the-future-of-western-uniqueness-in-the-21st-century/

6. Akbari, M., Bahrami-Rad, D., & Kimbrough, E. O. (2016). Kinship, fractionalization and corruption. SSRN Electronic Journal. https://doi.org/10.2139/ssrn.2847222

7. https://x.com/crimkadid/status/1602533448702377985

8. The Rise of the West

9. Ceballos, F. C., Gürün, K., Altınışık, N. E., Gemici, H. C., Karamurat, C., Koptekin, D., Vural, K. B., Mapelli, I., Sağlıcan, E., Sürer, E., Erdal, Y. S., Götherström, A., Özer, F., Atakuman, Ç., & Somel, M. (2021). Human inbreeding has decreased in time through the Holocene. Current Biology, 31(17), 3925-3934.e8. https://doi.org/10.1016/j.cub.2021.06.027

10. Shenk, M. K., Naz, S., & Chaudhry, T. (2024). Intensive Kinship, Development, and Demography: Why Pakistan has the Highest Rates of Cousin Marriage in the World. Population and Development Review. https://doi.org/10.1111/padr.12678

Romdhane, L., Mezzi, N., Hamdi, Y., El-Kamah, G., Barakat, A., & Abdelhak, S. (2019). Consanguinity and inbreeding in health and disease in North African populations. Annual Review of Genomics and Human Genetics, 20(1), 155–179. https://doi.org/10.1146/annurev-genom-083118-014954

11. Eisner, M. (2003). Long-Term historical trends in violent crime. Crime and Justice, 30, 83–142. https://doi.org/10.1086/652229

12. https://en.wikipedia.org/wiki/Crime_in_Russia#Murder

https://www.reddit.com/r/MapPorn/comments/5skcwi/murder_rate_per_100_000_inhabitants_in_russia/

13. Moscona, J., Nunn, N., & Robinson, J. A. (2020). Segmentary Lineage Organization and conflict in Sub‐Saharan Africa. Econometrica, 88(5), 1999–2036. https://doi.org/10.3982/ecta16327

14. Tapia, F. J. B., & Szołtysek, M. (2022). ‘Missing girls’ in historical Europe: reopening the debate. The History of the Family, 27(4), 619–657. https://doi.org/10.1080/1081602x.2022.2132979

15. https://x.com/crimkadid/status/1830424529048371205

16. Mitterauer, M. (1990). Servants and youth. Continuity and Change, 5(1), 11–38. https://doi.org/10.1017/s0268416000003866

17. Rowntree, B. S. (1902). Poverty: A Study of Town Life.

18. Překladatelský tým Staré smlouvy & překladatelský tým Nové smlouvy. (2009). Přísloví 31. Aplikace Bible | Bible.com. https://www.bible.com/bible/509/PRO.31.CSP

19. Southon, E. (2013). Marriage, sex and death: the family in the post-Imperial west. https://etheses.bham.ac.uk/id/eprint/4129/

20. nejspíše zkopírováno z římského práva

https://archive.org/details/prvamstskkrlovs00jiregoog/page/310/mode/2up

21. https://www.science.org/content/article/how-often-are-children-genetically-unrelated-their-presumed-fathers?utm_campaign=Science&utm_medium=ownedSocial&utm_source=facebook&fbclid=IwY2xjawJEDORleHRuA2FlbQIxMAABHakQ60-lYxJuzVCcNfgOyhgrEN1CIrX4xgTDOYo6yJ-NbXgCZCG5lJc87w_aem_ufBKDn8A_-EqefpLr08S5g

22. Southon, E. (2013). Marriage, sex and death: the family in the post-Imperial west. https://etheses.bham.ac.uk/id/eprint/4129/

23. Překladatelský tým Staré smlouvy & překladatelský tým Nové smlouvy. (2009). Genesis 1:28. Aplikace Bible | Bible.com. https://www.bible.com/cs/bible/509/GEN.1.28.CSP

24. Jensen, E. (1985). Desired fertility, the “Up to God” response, and sample selection bias. Demography, 22, 445-454.

25. Soukup, P. (2020). Každodenní život dětí ve městě (14.-16. století) v ikonografických a hmotných pramenech.

26. Snell, K. D. M. (2017). The rise of living alone and loneliness in history. Social History, 42(1), 2–28. https://doi.org/10.1080/03071022.2017.1256093

27. Rowntree, B. S. (1902). Poverty: A Study of Town Life.

28. Whittle, J. (2019). A critique of approaches to ‘domestic work’: Women, work and the pre-industrial economy. Past & Present, 243(1), 35-70.

29. Havlová, B. (2025, January 22). Třicátníci mají problém. Prarodiče nechtějí hlídat vnoučata. Třebíčský Deník. https://trebicsky.denik.cz/rodina/prarodice-hlidani-vnoucata.html

30. Coates, T. (2011, June 28). 'The Hajnal Line' The Atlantic. https://www.theatlantic.com/personal/archive/2011/06/the-hajnal-line/241134/

31. Szoltysek, Mikolaj & Ogórek, Bartosz. (2019). How Many Household Formation Systems Were There in Historic Europe? A View Across 256 Regions Using Partitioning Clustering Methods. Historical Methods: A Journal of Quantitative and Interdisciplinary History. 53. 1-24. 10.1080/01615440.2019.1656591.

32. Szoltysek, Mikolaj. (2024). The Patriarchy Index: A Pragmatic Tool for Cross-Cultural Gender and Generational Analysis.

33. Szołtysek, M., Tapia, F. J. B., Ogórek, B., & Gruber, S. (2022). Family patriarchy and child sex ratios in historical Europe. The History of the Family, 27(4), 702–735. https://doi.org/10.1080/1081602x.2022.2051581

34. Holom, E. C., Sorescu-Iudean, O., & Hărăguș, M. (2018). Beyond the visible pattern: Historical particularities, development, and age at first marriage in Transylvania, 1850–1914. The History of the Family, 23(2), 329-358.

35. Őri, P., & Pakot, L. (2014). Residence patterns in nineteenth century Hungary: Evidence from the Hungarian MOSAIC sample. Working Papers on Population, Family and Welfare, (20).

36. Őri, P. (2015). Long-term demographic change and local socio-cultural patterns: marriages and household structure in 18–20th century Hungary. Przeszłość Demograficzna Polski, 37(3), 7-37.

37. Őri, P. (2019). Entering the reproductive phase of life: first marriages in Zsámbék, Hungary (1720–1945). In Nominative Data in Demographic Research in the East and the West: monograph (pp. 97-120). Издательство Уральского университета.

38. Ogilvie, S. (2006). “So that every subject knows how to behave”: Social Disciplining in Early Modern Bohemia. Comparative studies in society and history, 48(1), 38-78.

Grulich, J. (2022). Peasant Mobility and Migration Strategies in Early Modern South Bohemia. Journal of Migration History, 8(2), 241-266. https://doi.org/10.1163/23519924-08020006

Ogilvie, S. (2005). Communities and the “Second Serfdom” in Early Modern Bohemia. Past & Present, 187, 69–119. http://www.jstor.org/stable/3600707

39. Szołtysek, M. (2015). Rethinking East-Central Europe: family systems and co-residence in the Polish-Lithuanian Commonwealth. Volume 1: Contexts and analyses – Volume 2: Data quality assessments, documentation, and bibliography. Lausanne, Switzerland: Peter Lang Verlag. Retrieved Feb 15, 2025, from 10.3726/978-3-0352-0327-1

40. https://x.com/crimkadid/status/1830424567573000258

41. Coles, J. (1882). The Story of Hrafnkell, Frey’s Priest. Icelandic Saga Database. https://www.sagadb.org/hrafnkels_saga_freysgoda.en

42. Morris, W., & Magnusson, E. (1900). Grettir’s Saga. Icelandic Saga Database. https://www.sagadb.org/grettis_saga.en

43. Jakobsson, S. (2013). From reciprocity to manorialism: on the peasant mode of production in Medieval Iceland. Scandinavian Journal of History, 38(3), 273-295.

44. Miller, W. I. (1988). Some aspects of householding in the medieval Icelandic Commonwealth. Continuity and Change, 3(3), 321-355.

45. Raffield, Ben, Neil Price, and Mark Collard. “Polygyny, Concubinage, and the Social Lives of Women in Viking-Age Scandinavia.” Viking and Medieval Scandinavia 13 (2017): 165–210. https://www.jstor.org/stable/48501906.

46. Karras, R. M. (2003). Marriage and the creation of kin in the Sagas. Scandinavian Studies, 75(4), 473–490. https://www.jstor.org/stable/40920472

47. Henning, J. (2016). Strong rulers – weak economy? Rome, the Carolingians and the archaeology of slavery in the first millennium AD. In Routledge eBooks (pp. 53–74). https://doi.org/10.4324/9781315238548-14

Wickham, C. (2016). Rethinking the structure of the early medieval economy. In Routledge eBooks (pp. 39–52). https://doi.org/10.4324/9781315238548-13

https://x.com/lefineder/status/1866047868626239860

https://x.com/lefineder/status/1864799144344228078

48. Wickham, C. (2016). Rethinking the structure of the early medieval economy. In Routledge eBooks (pp. 39–52). https://doi.org/10.4324/9781315238548-13

49. Henning, J. (2016). Strong rulers – weak economy? Rome, the Carolingians and the archaeology of slavery in the first millennium AD. In Routledge eBooks (pp. 53–74). https://doi.org/10.4324/9781315238548-14

50.

51. https://www.etymonline.com/word/aristocracy

52. např.
De la Croix, D., & Vitale, M. (2023). Women in European academia before 1800—religion, marriage, and human capital. European Review of Economic History, 27(4), 506-532.

53. Romanides, J. S. (1982). Franks, Romans, Feudalism, and Doctrine: An Interplay between theology and society. http://ci.nii.ac.jp/ncid/BB08668287

54. Henning, J. (2016). Strong rulers – weak economy? Rome, the Carolingians and the archaeology of slavery in the first millennium AD. In Routledge eBooks (pp. 53–74). https://doi.org/10.4324/9781315238548-14

Fontaine, J. M. (2017). Early medieval slave‐trading in the archaeological record: comparative methodologies. Early Medieval Europe, 25(4), 466–488. https://doi.org/10.1111/emed.12228

55. https://www.etymonline.com/word/slave

56. https://www.worldhistory.org/article/782/justinians-plague-541-542-ce/

57. Boehm, J., & Chaney, T. (2024). Trade and the end of antiquity. Centre for Economic Performance, LSE.

58. Henning, J. (2016). Strong rulers – weak economy? Rome, the Carolingians and the archaeology of slavery in the first millennium AD. In Routledge eBooks (pp. 53–74). https://doi.org/10.4324/9781315238548-14

59. Moore, R. I. (2000). The first European Revolution: 970-1215. Wiley-Blackwell.

60. Ogilvie, S. (2006). “So that every subject knows how to behave”: Social Disciplining in Early Modern Bohemia. Comparative studies in society and history, 48(1), 38-78.

61. Matlas, P. (2011). Hranice sociální disciplinace poddaného obyvatelstva. Panství Hluboká nad Vltavou v 17. a 18. století.

62. https://www.londonlives.org/static/Reformation.jsp

63. Schulz, R., & Seidel, M. (2007). Egypt: The World of the Pharaohs. http://ci.nii.ac.jp/ncid/BA39627684

64. Grulich, J. (2022). Peasant Mobility and Migration Strategies in Early Modern South Bohemia. Journal of Migration History, 8(2), 241-266. https://doi.org/10.1163/23519924-08020006

Bennett, J. M. (2019). Wretched girls, wretched boys and the European Marriage Pattern in England (c. 1250–1350). Continuity and Change, 34(3), 315–347. doi:10.1017/S0268416019000328

65. https://archive.org/details/prvamstskkrlovs00jiregoog/page/312/mode/2up

66. Carmichael, S. G., De Pleijt, A., Van Zanden, J. L., & De Moor, T. (2016). The European marriage pattern and its measurement. The Journal of Economic History, 76(1), 196–204. https://doi.org/10.1017/s0022050716000474

Bris, D. L., & Tallec, R. (2022). The European marriage pattern and the sensitivity of female age at marriage to economic context. Montesquieu-Volvestre, 1660–1789. Cliometrica, 17(2), 187–231. https://doi.org/10.1007/s11698-022-00254-9

67. Dorokhina, O. V., Sinelnikov, A. B., & Barkov, S. A. (2023). The West, Russia and China: Inheritance systems and ways of economic development. Вестник Российского университета дружбы народов. Серия: Социология, 23(3), 600-611.

68. Boehm, J., & Chaney, T. (2024). Trade and the end of antiquity. Centre for Economic Performance, LSE.

69. Sklenicka, P., Zouhar, J., Trpáková, I., & Vlasák, J. (2017). Trends in land ownership fragmentation during the last 230 years in Czechia, and a projection of future developments. Land Use Policy, 67, 640–651. https://doi.org/10.1016/j.landusepol.2017.06.030

Birdwell-Pheasant, D. (1998). Family systems and the foundations of class in Ireland and England. The History of the Family, 3(1), 17–34. doi:10.1016/s1081-602x(99)80233-4

70. Hurwich, J. J. (1993). Inheritance practices in early modern Germany. The Journal of Interdisciplinary History, 23(4), 699–718. https://doi.org/10.2307/206280https://www.jstor.org/stable/206280

71. Jia, R., Roland, G., & Xie, Y. (2021). A theory of power structure and institutional compatibility: China vs. Europe revisited (No. w28403). National Bureau of Economic Research.

72. https://x.com/crimkadid/status/1830424569687015783

73. o tomto mluví už Adam Smith:
Smith, A. (1805). An inquiry into the nature and causes of the wealth of nations: Vol. Of the Discouragement of Agriculture in the ancient State of Europe after the Fall of the Roman Empire.

74. Birdwell-Pheasant, D. (1998). Family systems and the foundations of class in Ireland and England. The History of the Family, 3(1), 17–34. doi:10.1016/s1081-602x(99)80233-4

75. Clark, G., & Cummins, N. (2024). Birth Order and Social Outcomes, England, 1680-2024 (No. 0254). European Historical Economics Society (EHES).

76. Faurie, C., Russell, A. F., & Lummaa, V. (2009). Middleborns disadvantaged? Testing birth-order effects on fitness in pre-industrial Finns. PLoS One, 4(5), e5680.

77. Kokkonen, A., & Sundell, A. (2012). Primogeniture and AutocraticSurvival in European Monarchies 1000-1800. Gotenborg: University ofGothenberg, 9.

78. Kalabamu, F. T. (2009). Towards egalitarian inheritance rights in Botswana: the case of Tlokweng. Development Southern Africa, 26(2), 209–223. https://doi.org/10.1080/03768350902899470

79. Ugiagbe, Ernest & Eghafona, Kokunre & Tracy, Omorogiuwa. (2007). An Evaluation of the Principles of Primogeniture and Inheritance Laws Among the Benin People of Nigeria. Journal of Family History - J FAM HIST. 32. 90-101. 10.1177/0363199006294784.

80. Haun, J. D. (2013). A New System Of Power: The Franks And The Catholic Church in post-Roman Gaul.

Weickhardt, G. G. (2016). Canon Law Prohibitions on Marriage to Kin in Rus’ and Muscovy. Canadian-American Slavic Studies, 50(2), 123-141. https://doi.org/10.1163/22102396-05002002

81. Leclercq, H. (1910). Fourth Lateran Council (1215). In The Catholic Encyclopedia. New York: Robert Appleton Company. http://www.newadvent.org/cathen/09018a.htm

82. Bouchard, Constance B. (1981). Consanguinity and Noble Marriages in the Tenth and Eleventh Centuries. Speculum, 56(2), 268–287. doi:10.2307/2846935

83. https://www.beyond-the-pale.org.uk/elvira.htm

84. Římanům 7

85. https://spcp.prf.cuni.cz/1-10/grati.htm

86. Shenk, M. K., Naz, S., & Chaudhry, T. (2024). Intensive kinship, development, and demography: why Pakistan has the highest rates of cousin marriage in the world. Population and Development Review, 50(4), 1045-1090.

87. ST III-Suppl

88. Schulz, J. F., Bahrami-Rad, D., Beauchamp, J. P., & Henrich, J. (2019). The Church, intensive kinship, and global psychological variation. Science, 366(6466), eaau5141.

89. Arruñada, B., & López-Manuel, L. (2024). The medieval church and the foundations of impersonal exchange. Pompeu Fabra University Economics and Business Working Paper Series, (1885).

90. Szoltysek, Mikolaj. (2015). Rethinking East-Central Europe: family systems and co-residence in the Polish-Lithuanian Commonwealth. 10.3726/978-3-0352-0327-1.

91. Charnysh, V., & Lall, R. (2024). Consequences of the Black Sea Slave Trade: Long-Run Development in Eastern Europe. Unpublished manuscript.

92. Malanima, P. (2014). Serfdom in Eastern Europe after the revisions. Revista de Istorie a Moldovei, 98(2), 29-39.

93. Matlas, P. (2011). Hranice sociální disciplinace poddaného obyvatelstva. Panství Hluboká nad Vltavou v 17. a 18. století.

94. Klein, A., & Ogilvie, S. C. (2017). Was domar right? serfdom and factor endowments in Bohemia (No. 1717). School of Economics Discussion Papers.

95. Raster, T. (2019). Serfs and the Market: Second Serfdom and the East-West goods exchange, 1579-1857. Master of Science Thesis, submitted at the Paris School of Economics.

96. Klein, A., & Ogilvie, S. C. (2017). Was domar right? serfdom and factor endowments in Bohemia (No. 1717). School of Economics Discussion Papers.

97. Smith, A. (1805). An inquiry into the nature and causes of the wealth of nations: Vol. Of the Discouragement of Agriculture in the ancient State of Europe after the Fall of the Roman Empire.

98. Markevich, A., & Zhuravskaya, E. (2018). The economic effects of the abolition of serfdom: Evidence from the Russian Empire. American Economic Review, 108(4-5), 1074-1117.

99. Buggle, J. C., & Nafziger, S. (2021). The slow road from serfdom: labor coercion and long-run development in the former Russian Empire. Review of Economics and Statistics, 103(1), 1-17.

100. https://ru.wikisource.org/wiki/Постановление_ЦИК_и_СНК_СССР_от_27.12.1932_об_установлении_единой_паспортной_системы_по_Союзу_ССР_и_обязательной_прописки_паспортов

101. Szołtysek, M. (2015). Rethinking East-Central Europe: family systems and co-residence in the Polish-Lithuanian Commonwealth. Volume 1: Contexts and analyses – Volume 2: Data quality assessments, documentation, and bibliography. Lausanne, Switzerland: Peter Lang Verlag. Retrieved Feb 15, 2025, from 10.3726/978-3-0352-0327-1

102. Schulz, J. F., Bahrami-Rad, D., Beauchamp, J. P., & Henrich, J. (2019). The Church, intensive kinship, and global psychological variation. Science, 366(6466), eaau5141.

103. Církev začal problém řešit už v 13. století: https://www.papalencyclicals.net/councils/ecum12-2.htm#27

104. Moore, R. I. (2000). The first European Revolution: 970-1215. Wiley-Blackwell.

105. Beli︠u︡stin, I. S. (1985). Description of the clergy in rural Russia: the memoir of a nineteenth-century parish priest. Cornell University Press.

106. Weickhardt, G. G. (2016). Canon Law Prohibitions on Marriage to Kin in Rus’ and Muscovy. Canadian-American Slavic Studies, 50(2), 123-141. https://doi.org/10.1163/22102396-05002002

107. Szołtysek, M. (2015). Rethinking East-Central Europe: family systems and co-residence in the Polish-Lithuanian Commonwealth. Volume 1: Contexts and analyses – Volume 2: Data quality assessments, documentation, and bibliography. Lausanne, Switzerland: Peter Lang Verlag. Retrieved Feb 15, 2025, from 10.3726/978-3-0352-0327-1

108. Darrow, M. H. (1979). French Noblewomen and the New Domesticity, 1750-1850. Feminist Studies, 5(1), 41–65. https://doi.org/10.2307/3177550

109. Gobbi, P. E., & Goñi, M. (2021). Childless aristocrats: Inheritance and the extensive margin of fertility. The Economic Journal, 131(637), 2089-2118.

Pedlow, G. W. (1982). Marriage, family size, and inheritance among Hessian nobles, 1650-1900. Journal of Family History, 7(4), 333-352.

110. https://cs.wikipedia.org/wiki/Karin_Månsdotter

111. Marcassa, S., Pouyet, J., & Trégouët, T. (2020). Marriage strategy among the European nobility. Explorations in Economic History, 75, 101303.

112. https://x.com/Ulmer62336950/status/1890508547798028665