Zajištění nezávislosti ČR a změna volebního systému
Pár praktických politických nápadů, část první.
Nedávno jsem četl na blogu Emila W. Kirkegaarda příspěvek, kde prezentoval své politické přesvědčení, aby si o něm lidé nedělali iluze1, a v Spolku Svatopluk se řešilo téma “nezávislosti ČR“ a nové kampaně o “změně režimu”. Což mne navedlo k myšlence udělat hrubý návrh, jak vytvořit systém, který funguje lépe.
Mé motivace
Nejprve bych začal s tím, co mne inspiruje chtít změnu. Mé základní ideologické přesvědčení by se dalo shrnout:
Věřím, že vše živé je motivováno sobectvím. Avšak nedělám stejnou chybu jako “klasičtí liberálové“, že chápu koncept mé smrtelné osoby jako středobod vesmíru. Evoluce je o genech. A memech. Já mám rád své geny a memy, proto chci aby existovaly a vyvíjely se do lepší a lepší formy i staletí po mé smrti. Zároveň si však uvědomuji své nedostatky a nechci se doslova klonovat do budoucnosti. Ani páchat příbuzenské křížení. Ani se promíchat do nějaké velmi úspěšné cizinecké rodiny a navždy rozpustit své potomstvo do cizí rasy, od které nebudou do několika generací jakkoli odlišní.
Soustředit se jen sám na sebe nebo mou rodinu je vadné. Člověk ani mnohá zvířata nebyli stvořeni k takovéto individualistické existenci. Proto vidím jako racionální mít vysokou prioritu své etnikum. Nebo jakoukoli užší skupinu o milionech lidí (nebráním se nutně nějakému odtržení od Češství, kdyby dostatečně mnoho Čechů šlo např. kolonizovat cizí území a začalo žít svým vlastním způsobem, který by mi byl bližší).
Kdybych se rozhodl hájit lidstvo jako celek, tak zcela jistě zničím veškerou memetickou a genetickou diverzitu a mí potomci nebudou mít po staletí melting pot doktríny se mnou nic společného (a ani s čímkoli dnes žijícím). Věřím, že každé etnikum by se mělo vydat svou vlastní cestou asi stejným způsobem jako se policisté rozdělí při hledání pohřešované osoby v lese (#DiversityIsOurStrenght). Kdyby bylo známo, co přesně po nás Bůh chce a jakým způsobem to máme provést, tak by pak dávalo smysl postupovat uceleně jako jedna masa lidí. To však nikdy nebylo realitou a cesta za lepším životem nám zůstává neznámá podobně jako přesná lokace pohřešovaného v lese. Pokus - omyl metoda je v tomto světě nutnost.
Mnozí z nás při své cestě zcela jistě selžou (evoluce není jen o diverzifikaci, ale i úhynu vadných jedinců a skupin), ale menšině se snad podaří překonat Fermiho paradox a stanou se první mnoho-planetární civilizací. Vidím toto jako šlechetný cíl všeho živého. Nezávislost na současném životním prostoru, který nebyl ke svým obyvatelům vždy přívětivý2. A stát se ve svých vlastnostech bližší Stvořiteli.
Věřím v křesťanskou doktrínu zkaženosti člověka. A stavím se na stranu Hobbese, když jde o stav člověka mimo civilizaci, proti Rousseauovi. Stačí se podívat, jaké odpornosti berou bezstátní společnosti jako svou kulturu. Nebo na jejich neexistující úspěchy i přes tisíciletou existenci. Většina státních společností také není úplně ideální. Lidé jsou v nich univerzálně příliš posedlí sociálním statusem a jsou schopni kvůli němu zničit vše krásné, a pak hledat obětního beránka, na kterého hodí následky svých rozhodnutí. Hůře: dnes mají lidé přístup k neomezené vzdělanosti, ale sociální sítě se spíše zaplňují příspěvky apelující na nejnižší pudy.
Proto jsem dost skeptický k myšlence, že když bude jedinec nechán bez sociálního a státního tlaku, tak se bude rozhodovat v nejlepším zájmu. A nejen to - pokud nebude existovat více elitistická kultura a stát, tak kondice člověka nepřežije střet s industrializací. A vzhledem k úpadku porodnosti toto myslím zcela doslovně.V souladu s tím pro mne není ideální současný homo sapiens ani jakákoli jeho variace, protože není dobře adaptovaná na život v 21. století. Svým způsobem jsem bezpochyby velmi “progresivní“, protože věřím, že pokrok může tento trend degenerace zvrátit. Ale není pochyb, že pro mnohé bude záhubou přesně, jak Spengler předpověděl.
Nevidím žádnou rozumnou cestu, jak být reakcionář v doslovném smyslu. Vrátit se k vesnickému životu je utopie vzhledem k našim počtům, protože planeta není nafukovací. Zároveň není možné se jako technologicky nebo ekonomicky zaostalá země bránit cizímu státu. A následovat faustovského ducha je to, co odlišilo v době renesance Evropu od zbytku lidstva. Odmítám brát kohokoli, kdo chce abychom žili jako wholesome praktikující křesťanské v Kongu, seriózně. Buď nás naše inovativnost zničí nebo vyhrajeme. Smrt je lepší než popřít svou přirozenost.
Toto aplikuji i na křesťanství. Speciálně pro český národ je už víceméně nemožné, aby se znovu stalo oficiálním náboženství. Mainstream církve zcela selhaly v přežití skrz novověk. A nikdo nechce být v politice na straně loosera. Možná nějaká církev, která má dost liberální pojetí veršů Bible, by mohla uspět, kdyby ochránila lidi před hříchy v tomto tisíciletí a poskytovala jim funkční komunitu. A liberálním zde myslím odpoutáním se od doslovnosti (např. v otázce stvoření světa, velké potopy nebo vývinu člověka) jako vidíme např. u Unitářů. Ale to je jen můj myšlenkový experiment, nemá smysl brát evangelizaci jako hlavní formu politického boje.
Souhlasím s Aristotelem, že spokojenost lidí je dost individuální, ale existují kondice, které objektivně a univerzálně vedou k špatnému životu (člověka)3. Tím je obecně myšleno:
žít v chudobě (tím není myšlena relativní chudoba, kterou často vídáme v médiích)
být postižený
být osamělý
být nemocný
být zabit nebo mít mrtvé blízké (=> nežít v nebezpečném prostředí)
být velmi ošklivý
mít zlé děti nebo jiné blízké
být otrokem (tím myslím specificky typ otroctví, kdy si soukromník může koupit na trhu jiného člověka a beztrestně mu těžce ublížit - Aristoteles sice otroctví obhajoval, avšak jednalo se spíš o nevolnictví než systém jeho doby)
a jako bonus lze zmínit dobré geny (i spokojenost se životem je z 1/3 dědičná)
Je velmi nepravděpodobné, že se v budoucnu tyto potřeby změní. Spíše než lidská práva bych z těchto bodů vypsal ideální principy lidství. Když společnost začne vybočovat ze stavu, kdy tyto základní potřeby našeho druhu začnou mizet, pak je v pořádku začít užívat státní moci, protože následky tohoto nedostatku jsou mnohem horší než represe určitých svobod. U jedinců lze odchylky klasifikovat různě. V případě touhy po sebedestrukci jako mentální nemoc, v případě touhy po konání zla druhým jako kriminální živel.
A jestli současný systém není dlouhodobě schopen naplnit tyto základní potřeby nebo není schopen zajistit přežití a šíření našeho druhu, tak ztrácí legitimitu v podobném duchu jako když čínský císař ztratí Mandát nebes.
Jsem názoru, že dalších 100 let udržování status quo by českou populaci tak zbídačilo, až by buď vymřela nebo se rozpadla do primitivnější lidské existence neschopné udržet industriální společnost při chodu. Zde uvedu příklady toho, co mi vadí, a jak problému zamezit.
Problém: fungování liberální demokracie
Carl Schmitt si uvědomil základní principy politiky v liberální demokracii už v minulém století: “Politické motivy mohou být zredukovány na vztah k příteli a nepříteli”4. Jinak řečeno: “Výhra v demokracii je zařídit přátelům mediální vliv a peníze. Nepřátelům démonizaci, ponížení a ztrátu finančních zdrojů”. Může to znít psychopaticky, ale přesně takto politické strany a hnutí operují. Chytří lidé si lehce všímají nekonzistentních postojů politiků k různým tématům, ale obyčejnému voliči na tom nezáleží. A ani naší elitě.
Když chceme podnikat určité politické kroky, tak největší chyba je se fixovat na pokusy o univerzální definici pravice/levice nebo jakékoli jiné metody klasifikace. Poněkud komické je, když se mnozí lidé, kteří jsou ostatními označováni např. za konzervativce, snaží rehabilitovat určitý pojem jako např. feminismus. Jaký to má smysl? Když by taková osoba šla mezi moderní feministky, tak by ji vyhnali. Skutečné konzervativce to spíše odradí. Jaká je pak výhra pro takového člověka? Osobní pocit intelektuální nadřazenosti? Tyto diskuze jsou zcela zbytečné, ale bohužel je pořád vidím. Důležité je si uvědomit, že politika je primárně o lidech chovající se jako kmen. Vyberte si kmen, který je vyvážen podobností Vašim názorům s schopností jeho členů cokoli změnit. Ostrakizace na základě např. “nedostatku konzervatismu“ by měla probíhat striktně na základě pragmatického uvážení, že osoba přináší více cizích názorů do hnutí než přijímá nebo jestli se lidem mimo skupinu jeví jako odpudivá.
Další parametr je financování strany. Politici raději změní své pozice než ztratili zdroj příjmů. To snad každý ví. Ale málokdo s tímto už umí pracovat. První cesta je se stát bohatým. Druhá se snažit dostat do kontaktu s možnými sponzory. Např. konzervativci mají teď celkem spojence v miliardářích v IT sektoru (např. Paypall mafia). Mnozí však kopou do těchto lidí a celého procesu rozvoje IT jako nebezpečného, čímž se sebe-sabotují. Naštěstí tato “industriální revoluce byla chyba“ skupinka není moc relevantní.
Z toho vyplývá, že se jedná z většiny o dost ne-racionální činnost. Ne-racionálností nemyslím jen, že se jedná spíše o diplomatickou/kultistickou než technickou/matematickou aktivitu. Ale i aktivitu, která z dlouhodobého hlediska škodí celé zemi. Rozhodně souhlasím s E.W. Kirkegaardem, že “Politics is the Mind-Killer“.
Liberální demokracie se současnými technologickými možnostmi nevyhnutelně skončí u poštvávání různých skupin uvnitř země proti sobě až zcela zapomenou, že existují i nějaké externí hrozby. A věci, které bývaly historicky “nepolitické“, jako ekonomika, kultura, právo, sport, náboženství, věda, vzdělání nebo rodina, se stávají předmětem politického boje. Carl Schmitt nazývá konečný stav liberální demokracie “totální stát“. Vše je podřízeno soupeření mezi hnutími. Na objektivní realitě už dávno nezáleží. Když fakta neodpovídají myšlenkám strany, tak se prostě budou ignorovat, bagatelizovat a popírat.
Dnes se lidé neshodnou ani v nejzákladnějších filosofických otázkách. Dříve křesťanství vymáhalo určitou filosofickou hegemonii, ale tyto časy jsou dávno pryč. Současný stav vidím jako neudržitelný. Společnost znovu potřebuje mít nějaká plán a světonázor, který bude následovat. Bez toho nejsou žádné životní jistoty, kvete morální relativismus a jakákoli “datová politika“ se stává irelevantní, protože nelze definovat morálnost postupu a určení cíle. Dále je fakt, že lidé bez životních cílů a jasně daných zábran hned neskočí z mostu, ale jejich existence se začne točit kolem nejnižších pudů. Což je pro politiky a zbohatlíky pozitivní.
Já to vidím velmi negativně. Dominance stranické politiky musí být zmrzačena. Stát musí získat určitou filosofii za svou existencí, která je trvalá. Česká politika stojí tak za nic i proto, že víceméně neexistuje vize do budoucna. USA, Čína nebo Rusko mají své problémy, ale je hloupé si nalhávat, že malá diverzita v jejich politické elitě není příčinou jejich statusu velmoci.
Řešení:
Vidím jako nutné se do státu tak trochu zabetonovat (jako Labouristé do byrokracie UK) a bojovat o svou nezávislost v rozhodování, aby ani oligarchové či cizí tajné služby nebyli schopni zvlášť otřást s agendou. První krok je samozřejmě získat možnosti přepsat ústavu a dosadit své ústavní soudce. A zavést výše vypsané myšlenky do úmluvy podobné Listině základních práv a svobod.
Navýšení pravomocí hlavy státu:
Rychlost s jakou provedl pod stavem nouze Javier Milei reformy je až fascinující. Pro protlačení agendy by se mohlo navýšení pravomocí prezidenta hodit. ČR bude převedena na model prezidentské republiky:
Poslanecká sněmovna a politické strany budou zrušeny a celý jejich koncept vymazán z našeho zákoníku.
Prezident bude mít možnost vybrat všechny ministry. S nimi si bude moci zvolit 4 poradce, kteří budou s ním a ministry tvořit nejvyšší zákonodárný orgán ČR. Hlasovat se v něm bude jako ve sněmovně a prezidentu bude (jako předsedovi) ponecháno právo veta. Tyto ministry bude moci odvolat maximálně jednou ročně.
Do nejvyššího koncilu budou přidáni ještě 3 lidé na doporučení senátu.
Když se všichni členové nejvyššího koncilu shodnou na zákonu upravující ústavu, tak bude moci být předán ústavnímu soudu, aby rozhodl o validitě změny. Následovně bude muset být schválena 2/3 senátorů.
Prezident může být “bez udání vážného důvodu” odvolán 60 % senátorů nebo ústavních soudců.
Ideální by bylo nahradit prezidenta dědičným králem, ale k tomu je potřeba populární a schopný panovník. Takový člověk se těžko hledá a bez něj je myšlenka monarchismu utopie. A ne, nechci jako většina ČR na trůně Habsburka. To bychom si nijak nepolepšili oproti současné pravicové scéně …
Změny v senátu
Do senátu bude voleno jako dnes. Ale v prvním kole lidé dostanou 2 pozitivní hlasy a jeden negativní. Bude možné i dát oba pozitivní hlasy jednomu člověku (negativní a pozitivní samozřejmě nepůjde dát té samé osobě). Použít musíte všechny hlasy.
Špatná docházka bude trestána snížením platu o polovinu na další dva měsíce.
Mandarin Act 1
Bude klasifikováno, co jsou tzv. vysoké funkce státu. Tím jsou myšleno starostové, místostarostové, ministři, poradci, náměstci, hejtmani, zastupitelé v kraji, ústavní soudci, vedení státních firem, senátoři, lidé vyslaní do funkcí EU. Takto budou vybíráni:
V prvním kole:
První bariéra bude získat dobrý výsledek v maturitním testu (ten bude více předělán do silně g-loaded formy jako SAT v USA - o tom napíšu později). Hranice bude top 15 % žáků a bude počítána za posledních 5 let.
Druhá bude úspěšné zakončení české základní a střední školy. Určité školy v zahraničí je možné uznat jako české, pokud přijímají primárně etnicky české studenty žijící v místní komunitě.
Třetí bude mít v moment odeslání věk pod 80 let.
Čtvrtá trestní bezúhonnost a absence členství v StB nebo jiných komunistických aparátech.
Pátá mít trvalý pobyt v ČR nepřerušeně po alespoň 10 let.
Šestá nemít žádnou historii ve vládách a bezpečnostních službách cizích států.
Sedmá bariéra je zákaz kumulování funkcí. Starosta se nemůže stát ministrem. V soukromé sféře zvolení znamená automatický konec bývalého pracovního poměru. Podnikání lze tolerovat.
Osmá dobrovolně přísahat loajalitu českému státu a cílům, které následuje. A odeslat žádost na webu.
Ve druhém kole:
Vezmou se v potaz předchozí zkušenosti z státního/soukromého sektoru. Tím se vyřadí nezkušení jedinci. Bude očekáváno >10 let prokazatelné praxe.
Zkoušený bude podroben testům z IT, logiky či statistiky.
Dále bude nutné prokázat znalost angličtiny alespoň na úrovni B2. Mluvou, gramatikou i slohem.
Základy historie, státní správy a geografie.
Nakonec bude dotyčný zkoušen ze svých pravomocí dle aktuálního zákona.
Tyto zkoušky budou co nejvíce depersonalizované. Tím myslím, že nebude možné zjistit, který člověk Vás hodnotí. Všechno bude možné jednou opakovat. Ale kritéria přijetí se trochu navýší.
Zlepšení pozice vyšších státních úředníků
Pak bude důležité si zajistit loajalitu všech ve státní správě (počty budou samozřejmě sníženy, o tom až příště):
Vláda není schopna efektivně odměňovat státní zaměstnance, proto by měly být každý rok platové tabulky aktualizovány na základě mezd v soukromém sektoru.
Platy senátorů, ministrů a jiných nejvyšších úředníků by měly být tak pětinásobek mediánu mezd. Velmi schopný manažer víceméně nemá důvod dělat pro stát, kde má na krku větší zodpovědnost než v soukromé firmě.
Mandarin Act 2
Další krok bude určitá kontrola ústavního soudu. Ten bude mít 12 členů. Předchozí soudci bude pomalu nahrazeni, aby byli loajální novému ústavnímu pořádku, který bude respektovat odlišné úmluvy než dnes.
Z lidí, kteří prošli Mandarin Act 1 budou soudci vybráni takto:
Nutnost bude mít právnický titul nebo dodatečně projít zkouškou z ústavního práva.
Všichni budou požádáni, aby sepsali nějakou práci na téma fungování českého státu. Část bude prezentována před publikem, které bude sestaveno z 40 náhodných lidí, kteří prošli Mandarin Act 1, aby se ověřily i “sociální kompetence“ kandidáta. Dále bude přihlédnuto k zásluhám státu, které člověk za život předtím vykonal. Předchozí ústavní soudci usoudí, kdo bude nejlépe pokračovat v jejich odkazu.
Bude očekáváno, že zbude minimálně 5 a maximálně 10 kandidátů.
Ti budou upozorněni o svém zvolení a budou mít poslední šanci na rozmyšlenou.
Losováním se zmenší jejich počet na 1 výherce. To může znít podivně, ale mnohé úspěšné historické státní systémy pracovaly s losováním5. To je dobrá ochrana proti korupci a vytváření "klientelistických sítí. Jsem samozřejmě ochoten systém dále vylepšit pod tíhou praktické aplikace.
Občané budou moci výherního kandidáta vetovat referendem, které svolá petice alespoň 2 % občanů s volebním právem do 64 dní. Do té doby než budou vyhlášeny výsledky, nebude moci ústavní soudce začít vykonávat svou práci.
Ano, toto je inspirováno novověkými Benátkami a Čínou. Ústavní soud dostane pravomoc jmenovat členy vedení ČNB, NKÚ a nejvyššího ústavního soudu. Dále mu bude podřízeno vedení armády, ať prezident nemá choutky využít svou velkou moc k ohrožení ústavního pořádku.
Ústavním soudcem bude člověk až do svých 81. narozenin. Na svou žádost může kdykoli rezignovat. Později může kandidovat znovu. Na soudce nominované za minulého režimu se bude vztahovat limit dle starého zákona.
Pokud se na něčem ústavní soud neshodne (6 proti 6), tak bude konečné rozhodnutí ratifikováno většinou v senátu.
Samospráva:
Máme 6249 obcí. To bude redukováno na 2165, aby neexistovaly obce pod 600 obyvatel6. Pokud se 1.1. nového roku zjistí, že počet obyvatel obce klesl pod stanovenou hranici, obec bude do konce roku zrušena a převedena pod správu cizího úřadu. Malé obce nejsou efektivně řízeny a český stát de facto bere vesničany jako více hodné státních výdajů než ostatní. Spojování obcí bude zohledňovat různé geografické, ekonomické, etnické a historické spojitosti.
Obce budou financovány z místních daní: DPH, různé pokuty a daně z příjmu právnických/fyzických osob (viz Estonsko / Skandinávie, dává to motivaci obcí nebýt NIMBY a podporovat podnikání).
Obce budou mít možnost uzavřít (tím myšleno oplotit) část svého zastavěného území a povolit vstup jen rezidentům.
Kraje budou zrušeny. Jejich pravomoce budou převedeny na okresy. V případě školství a zdravotnictví na centrální vládu (ty bych částečně zprivatizoval, ale o tom až příště).
Okresy budou sjednoceny s volebními obvody. Každý senátor bude mít pravomoc vetovat jakékoli rozhodnutí uvnitř okresu. K sobě bude mít zástup podobně jako má starosta místostarostu, aby mohl plnit i určitou reprezentativní funkci.
Pokud 10 % občanů (z regionu) dokončí validní petici, tak svolají referendum, budou moci vetovat rozhodnutí senátora. Popřípadě ho i sesadit.
Vzhledem k zrušení krajů, každý senátor bude mít 5 náměstků, kteří budou řídit záležitosti okresu a radit mu.
Cenzura
Po reformě systému vládnutí je nutno zajistit, aby veřejný diskurz nezdegeneroval. Absolutní svoboda slova by neměla existovat, protože umožňuje lidem s nízkou sebekontrolou a špatnými úmysly prosperovat v naší společnosti. Hůře - umožňuje upřímně zlým lidem šířit trendy, které mohou zničit celou společnost.
Mnozí namítají, že člověku je vlastní tendence k “připosránkovství“. Tím je myšleno, že má mnohem větší strach něco veřejně prohlásit, i když reálně by se jim v 99 % případů nic nestalo. Tento stav obvykle postihne někoho, kdo je neurotický, paranoidní, velmi filosoficky odlišný od vlády nebo toho, který propadl do echo-chamberu na internetu. Já si však myslím, že to je spíše pozitivní externalita. Proč by kdokoli chtěl od těchto lidí něco slyšet? Jak to vylepší celospolečenskou debatu? Od 60. let, kdy oficiální i neoficiální cenzura (cancel culture) na západě (což znamená i USA - to dříve nebyla žádná wholesome klasicky liberální země) opadla, se svět stává horší a horší.
Celá liberální myšlenka, že absolutní svoboda slova => inovace a pokrok není podložena žádnými daty a nejspíše ani není pravdivá, když vezmeme v potaz, že industrializace začala v Anglii, což byla silně represivní společnost, kde nadávání na veřejnosti mohlo vyústit v pokutu. Singapur je také zajímavý experiment. Kdyby existovala absolutní svoboda slova, tak by se levici podařilo tento ostrov prosperity vybudovaný za ani ne století zničit. Co limituje pokrok, jsou zásahy do svobody vědeckého bádání. Do této sféry nechci nijak rýpat. Problém mám jen s emocionálními výlevy nebo velmi vadnou životní filosofií.
Dále je argumentováno, že když lidé dostanou možnost říkat zlé věci, tak je ostatní identifikují jako zvrhlé a zavrhnou je, a tím se systém sebe-opraví. To platilo v minulém století. Nikoli dnes, kdy sociální média umožňují nalézt podobně smýšlející lidi po celém světě a společně se radikalizovat k většímu většímu bláznovství. Když i samotní pravičáci nemají nastavenou hranici, co smí říkat, tak diskurz degeneruje. To je vidět při srovnání /pol/ a čehokoli jiného. #AcademicAgentSaidNothingWrong
Hate-speech zákony by obecně neměly existovat. Nahradit by se měly zákony mířené na podněcování k násilnostem a ničení majetku mezi dvěma demografickými skupinami uvnitř země.
Obhajovat totalitní režimy minulosti by nemělo být trestné, ale veřejně popírat jejich očividné zločiny proti lidskosti už ano. Toto je víceméně jen anti-sperg zákon, který odstraní z diskuze sortu lidí, které je posedlá přepisováním minulosti ve svůj politický prospěch.
Psát do soukromých zpráv sexuální návrhy by mělo být trestné stejně jako sexuální obtěžování na veřejnosti. Protože řešit kontext všech zpráv je neudržitelné, zákon by měl být limitován na text zprávy, který byl zaslán pachatelem před první odpovědí poškozené. V případě sextování s nezletilou by tato limitace neplatila a přečin by byl mnohem přísněji trestán.
Současné zákony zakazující vyhrožování nebo pomluvy by měly být mnohem přísněji vymáhány.
Prohlásit, že nový ústavní pořádek je nelegitimní by mělo být trestné. Tím nemyslím kritiku určité sekce nebo interpretace, ale útok na samotnou legitimitu nového režimu a nepřímo vyzývat k jeho ukončení.
Hájit ideologii, která hlásá podřízení občanů ČR cizinecké vládě, by mělo být trestné.
Popírat užitek existence lidstva nebo českého národa by mělo být trestné. Podobné by mělo platit na útoky na vlastní etnickou skupinu cizího pachatele. Takovéto řeči jsou zcela proti přirozenosti …
Přístup k pornografii a jinému závadnému materiálu by měl vyžadovat ověření pomocí občanského průkazu. Když se člověk podívá, jak se k problému dětí s neomezenými možnostmi na internetu staví současní rodiče, tak opravdu už nemohu obhajovat doktrínu “apel na zodpovědnost za své děti stačí“. To je cesta do pekel.
Šíření poplašné zprávy by mělo být mnohem tvrději postihováno. Například kdyby někdo začal šířit řetězovými maily, že můj návrh na zrušení důchodů by ukončil vyplácení důchodů současným důchodcům, tak bych ho bez ostychu poslal do vězení.
Zvažoval bych vytvoření oddělení policie, která by řešila různé slovní přečiny.
Stát by měl dotovat média (film, seriály, kulturní akce) pouze pokud neukazují ideologicky nepřátelské motivy.
Zajištění nezávislosti
Další důležitý aspekt změny systému je zamezení další barevné revoluce:
Bude zřízen úřad pro vyšetřování zahraničních vlivů7. Všechny spolky, korporace, politické strany, neziskovky nebo jakékoli typy organizací, které nežijí pouze ze svého zisku, budou v rejstříku klasifikovány do tří skupin dle míry financovaní. Ty budou veřejně zapsány v rejstříku. V případě nouze by byly zakázány jako vetřelecká subverze.
Český stát by měl být explicitně popsán jako existující za účelem blahobytu Čechů.
IT
Stát by se měl digitalizovat pod open-source licencí, pokud to situace umožňuje. Nebo v horším případě by měl být autor svých uzavřených programů. Toto přinese kupu státní agendy k financování, ale současná situace, kde velké IT firmy lobbují za dobré zakázky, je potenciálně nebezpečná, protože stát často ani nevlastní source code nebo know-how. Viz současná tikající bomba na ministerstvu spravedlnosti s IT dodavatelem obviněným z praní špinavých peněz8.
Všechny centrální registry by měly být pod plnou státní kontrolou. Občan by měl mít právo se podívat na všechny data, které se vznikly jeho vztahem se státem.
Na bod 2 navazuje zavedení digitální identita občanů (eID) a digitálního občanského průkazu, který bude použitelná u jakékoli komunikace se státem. Současné používání hlavně bankovní identity mi nepřijde jako dobré řešení. Nepřímo tím propojujeme bankovní a státní sektor.
Energie/voda
Je kritické získat kontrolu nad energetikou a vodárenství,. Možný výpadek kvůli zásahu z cizí země by mohla být katastrofa. Rozhodně nechci dopadnout jako Německo se skomínající ekonomikou kvůli odpojení ruského plynu.
Vodárenství bude znárodněno (konec hezkého modelu socializace nákladů a privatizace zisků). Části, které lze nazvat jako ne-kritická infrastruktura, budou privatizovány.
Výroba elektřiny musí být většinově držena českými majiteli. Což se aktuálně daří hlavně kvůli držení akcií ČEZu Ministerstvem financí. Jakýkoli pokles pod 55 % by měl být hned vykompenzován skoupením dalších akcií státem.
Vystoupení z Lipské burzy.
Dostavba jaderné elektrárny Dukovany a postavení vícero jaderných reaktorů v jiných lokalitách. Levná energie je zcela zásadní pro současný IT vývoj.
Zrušení dotací na větrné a solární elektrárny v místech, kde nebude jejich výnosnost nadprůměrná (na české poměry). Obnovitelné zdroje jsou na většině míst dost neefektivní zdroj energie, kde stále selhává cost/benefit ratio, i když zohledníme vypouštění emisí.
Zamezení importu voličů a populismu:
Volební právo
Než lidé dostanou lístky, tak se registrují online nebo zasláním žádosti na úřad (např. jako v americkém státu Georgia). V určitém smyslu se jedná o takový základní IQ test :-)
Aby se zamezilo populismu, lidé budou mít možnost si vybrat mezi penězi hodnoty 1/23 průměrné mzdy nebo volebními lístky.
Jediný způsob, jak získat volební právo, je mít 2 prarodiče s českým občanstvím.
Pokud jste recidivista, též ztrácíte možnost volit.
Rodiče mohou volit za nezletilé, kteří jsou jejich biologickými potomky a jsou v jejich péči.
Tímto se zamezí populistickému rozhazování a “importu voličů“. Také hádám, že toto dost zasáhne voličstvo ANO.
Konec imigrace
Z většiny zemí třetího světa by měla být imigrace silně omezena. Zásadní faktor integrace je přeci jen etnický původ …
Lidé alespoň z půlky českého původu by měli mít možnost přednostně a rychle získat plnohodnotné občanství. Podobný systém “návratu domů“ zavedl Izrael a později Maďarsko.
Občané budou mít vyhrazenou většinu nové obytné výstavby. Tím myslím fyzické osoby a korporace s ryze českými společníky nebo >4/5 členů družstva. Možnost samozřejmě bude, aby si plátce výstavby dům ponechal a pronajímal.
Armáda
ČR by rozhodně měla plnit závazek NATO investovat 2 % HDP do ministerstva obrany. Ale nesouhlasím, že bychom měli začít hned tento rok. Není však důvod vše uspěchat. To povede jen ke korupci a špatným nákupům.
Investování do dronů, odstřelování z dálky či bombardování je nutnost. Tak holt funguje moderní válka. Možná by nebylo i od věci vytvořit metody ochrany před použitím těchto taktik na našem území nebo na vojáky na zahraniční misi.
Měli bychom získat zbraně hromadného ničení.
Celá pacifistická myšlenka sportu by se měla vymýtit. Vede to akorát k přílišné specializaci na určitou činnost, což ve výsledku ani nemusí být zdravé ani formující univerzálně schopnějšího člověka. Měli bychom pořádat olympiádu, ale primárně pro vojáky. Disciplíny by byly sporty úzce spojené s dnešním válčením (kromě plánování a logistiky).
Zahraniční politika
Je mi docela jedno. Česko by mělo hrát hru oportunisticky, dokud nevznikne určitá konfederace ve střední Evropě, která by svou velikostí mohla konkurovat EU/USA a Rusku/Číně/Indii.
Nezávisle na tom, co si myslíme o původu ukrajinské války, zůstává objektivním faktem, že Lukašenkův a Putinův režim aktuálně bere Česko jako nepřítele. Jako ukázku za vše lze vzít využívání imigrantů jako zbraně proti EU. To je naprosto morálně zavrženíhodná politika a je legitimní podporovat jakýkoli efektivní způsob svržení běloruské vlády.
Zahraniční obchod by měl dostatečně diverzifikovaný. Nikoli orientován na holý profit a loajalitu vůči “velkému západnímu bratrovi“.
Měli bychom se více angažovat v zemích třetího světa, abychom zde získali výhodnou ekonomickou pozici a přístup k surovinám.
V těchto dnech už jsem tvrdý euroskeptik. i Listina základních práv Evropské unie nemá co pohledávat v mém revíru. Měli bychom se snažit vytvořit koalici zemí, která z EU společně odejde.
Možná nejjednodušší cesta bude se skamarádit s AfD a odejít spolu s Německem. Z mé osobní zkušenosti s členy AfD vyslanými do Prahy mi přišlo, že se jedná spíše o katolíky než více nacisticky založené pány. A jestli jsou tendence německé mládeže opravdu radikalizační, tak o to větší důvod být s Německem zadobře, aby náhodou nezačali znevažovat legitimitu Benešových dekretů …
Musíme pracovat s možností, že V4 a Rakousko bude více ochotné vykonat tento plán.
Nutnost samozřejmě bude vytvořit alternativu volného pohybu zboží, lidí a kapitálu ve střední Evropě. K tomu může posloužit vstup do EFTA, jestli budou ochotní s námi jednat.
Expanze?
Navyšování počtů by mělo být hojně podporováno (o tom příště). Mladá populace nám dá obrovskou výhodu vůči zbytku vymírajícího světa.
Naše země ale není nafukovací, a proto bych finančně podporoval komunity žijící v zahraničí. Například financováním škol, kde se učí v českém jazyce.
Byl bych otevřen i rekolonizaci různých částí Ukrajiny po konci války (mí předci byli pozváni Kateřinou Velikou na Ukrajinu, ale po 2. světové se vrátili do Čech). A zemí třetího světa.
Závěr
Prosím neberte toto jako svatý text. Je možné, že tento článek jednou trochu poupravím, když najdu zajímavý nápad. A praktické provedení bude vyžadovat kupu ústupků a dočasných kroků. Brzy vytvořím další díl. Tímto nekončíme :-)
(viz vyhynutí dinosaurů nebo doba, kdy bakterie udělaly ze země sněhovou kouli)