Proč mravenci vedou největší válku v známé historii?
Mravenec není úplně nejlepší vzor pro komunisty jako Ondřej Sekora
Zatímco se svět zajímá o Ukrajinu, v USA zuří válka bez jakéhokoli mediálního pokrytí. Neválčí v ní totiž lidé, ale mravenci.
Pokud začnu od začátku, jedná se na obou stranách konfliktu o invazivní druh argentinského mravence (Linepithema humile). Společně s cestujícími lidmi se dostal pryč ze své domoviny - Argentiny - někde v 19. století. Je neznámo, zda se jednalo o jedno nebo více hnízd, ale je jisté, že musely být blízce příbuzné. Většina mravenců má totiž trochu nacistický problém. Tolerují své příbuzné, ale jakmile objeví někoho příliš geneticky odlišného, tak se ho pokusí zabít. Toto chování však nebylo u těchto mravenčích kolonistů nalezeno. Místo válčení se navzájem tolerovali a často i kooperovali. Je i možné, že tato exportovaná část argentinského mravence měla geneticky větší toleranci ke stejnému druhu a všechny budoucí kolonie zdědily tuto vlastnost.
Protože první cesta této “armády” byla s člověkem, tak se nejspíše dodnes nebojí žít v jeho blízkosti. Jako jiné invazivní druhy mravenců svou konkurenci nejvíce pečlivě exterminují v městských oblastech1. Toto chování má z evolučního hlediska velkou výhodu. Argentinský mravenec používá k svým cílům naše dopravní prostředky. Dle odhadů z Austrálie se nejčastěji stěhují pomocí vlaků2. V USA se zase rádi usídlují do lodí v přístavech3. Následkem se často “omylem” přesunou desítky kilometrů daleko. Zde mravenci najdou nedotčenou zemi a zda nastane správná souhra náhod, tak se zde úspěšně zabydlí. Narozdíl od jiných mravenců je v každém hnízdě je několik královen, což urychlí množení4. Ani nová královna neodletí daleko, ale odejde pěšky a usadí se hned vedle původní kolonie5. Rodiče a děti se tedy obvykle shluknou do většího sociálního útvaru. Ten se s každou novou generací nafukuje až se jednoho dne třeba spojí se svými předky.
Oproti původním druhům jsou také velmi značně houževnatí. Například jsou aktivní jak v noci, tak ve dne nezávisle na počasí. Jsou schopni asi o 10 % lépe najít jídlo než původní druhy.
To je nejspíše kvůli tomu, že jejich hnízda jsou mnohem hustěji obydlená a mohou si dovolit více hledačů jídla než ostatní druhy. Např. na jedné americké farmě o 19 akrech museli zabít za 4 roky 1,3 milionů královen než se podařilo mravence vyhnat6. Zároveň mají lepší uvědomění svých počtů a jsou schopni na základě velikosti své kolonie upravit svou strategii7.
Jejich dělníci jsou více agresivní. Když najdou potravu, jsou schopni zastrašit původní mravence útoky. To znamená, že odříznou domorodce od zdrojů.
Když se mravenci vyrojí a královny se pokusí založit nové hnízdo, ve většině případů jsou k tomuto úkazu domorodí mravenci lhostejní. Ale argentinští mravenci se téměř vždy pokusí možnou konkurenci zabít8. Také bez jasného důvodu útočí na cizí hnízda.
Proto se jim obvykle podaří ve svém rajonu ostatní druhy vyvraždit nebo vyhnat. Nezáleží ani na tom, zda bojují proti 5× větším protivníkům. Běžná strategie je poslat na většího mravenčího vojáka mnoho menších, kteří se mu pokusí ukousnout nohy a znemožnit jeho pohyb. Ztráty nejsou zrovna důležité, jelikož, jak bylo řečeno, je jich obrovské množství.
Tyto faktory vedou k tomu, že jejich obří impérium roste nepřirozeně rychle vůči novým mutacím, a proto zůstává jednotné. Dá se říci, že existuje homogenní superkolonie po celé planetě9. Od tichomořských ostrovů po Austrálii, Asii, Afriku, Evropu, Ameriku až zpátky k pobřeží Kalifornie10:
Oranžové regiony označují oblasti, kde žije pouze okolo lidí. Zelené místo původu a žluté neověřený výskyt. Pro 2,5 mm velkého hnědého tvora to musí být něco galaktických rozměru. Ale i z pohledu člověka je to největší zvířecí sociální struktura v známé historii naší planety.
Když se vědci pokusili dát v kontakt argentinské mravence z různých kontinentů, většinou na sebe vůbec neútočili, ale chápali se jako spojenci. Akorát někteří byli již kvůli diverzifikaci příliš cizí a nastaly boje. Například mezi jihoafrickými a kalifornskými dělníky11.
Lake Hodges hereze
Bylo ale nevyhnutelné, že tato situace nastane i mimo laboratoř. Okolo roku 2007 si vědci všimli kupiček mrtvých argentinských mravenců kolem San Diega. Kolonie kolem Lake Hodges se odtrhly od globálního impéria a začala válka. Mravenci válčí bez přestávky na několik kilometrů dlouhé frontě vyrušeni akorát výkyvy počasí. Obvykle mravenčí války trvají maximálně měsíce, jelikož se jedné straně podaří zdecimovat populaci druhé. U argentinských mravenců ale toto neplatí. Je jich prostě příliš. Zda jsou boje stejně krvavé jako v dobu výzkumu, tento rok už muselo padnout okolo miliardy argentinských mravenců12.
Konkurence
Invazivních druhů mravenců je ale více. Nově soupeří o území se svým starým nepřítelem z Argentiny - Solenopsis invicta. Ten původně měl v kolonii jenom jednu královnu, ale ztráta genetické diverzity po dovezení do USA ho nejspíše přinutila chovat se jako superkolonie. Akorát tento druh pochází z devíti dovezených populací, takže jsou vůči sobě mnohem více agresivní13. Jelikož je větší a jedovatější, tak se mu i přesto podařilo na jihovýchodě USA zcela vypudit argentinského mravence14.
V Severní Kalifornii se zase argentinští mravenci z kolonie aktivně okupující oblast od San Diega po San Francisco rozhodli podmanit Jasper Ridge rezervaci, ale narazili na velký problém. Po dlouhou dobu tuto oblast sužovala sucha a lépe adaptovanému původnímu mravenci Prenolepis imparis se nejspíše podařilo útočníky vyhnat.
Podobné se stalo na Korsice. Původní mravenci značně exterminovali populaci invazivního druhu15.
Závěr
Celkově to vypadá, že v tomto tisíciletí zlatý věk argentinského mravence končí. Bohužel se mi ale nepodařilo zjistit aktuální situaci v San Diegu. Možná už někdo vyhrál, ač je to nepravděpodobné. Jaká škoda, že situaci někdo nemonitoruje a nedává nám při zkouškovém další důvod se neučit!
u jiných druhů kolonie zemře spolu s královnou
Klidně víc takových článků