Přináší legalizace potratů výsledky?
Aneb jak modelovat lepší legislativu
Přepsáno, změnil jsem názor:
§0.0.0 Nedávno parlament Evropská unie odhlasoval, že právo na interrupci by mělo býti přidáno do Listiny základních práv EU1 v reakci na opačné rozhodnutí v USA2.
§0.0.1 Mimo Alexandra Vondry, Michaely Šojdrové, Ivana Davida a Hynka Blaška nikdo z českých stran nehlasoval proti. Ač souhlasím, že je více pragmatické se soustředit na jiné témata “kulturních válek”, toto rozhodnutí nic okamžitě nezměnilo a není nutno se obávat velké reakce doma. Spíše bychom měli být na vážkách, že až se aktuální ekonomické problémy vytratí z programů zasedání vlád, Rada EU tento návrh ratifikuje a mnozí v Bruselu budou vyžadovat homogenitu zákonů po všech jejich subjektech.
§0.0.2 Proto vlastně existuje tento článek. Vidím jako nutnost obhájit tuto v našich končinách ztracenou konzervativní pozici.
Úvod
§1.0.0 Prvně je nutno říci, že mnoho lidí pro aktuální legislativu nelze přesvědčit fakty o společnosti. Ač se mnohdy ohání různými argumenty od znásilnění až chudobu (což lze řešit výjimkami v zákoně), ve finále vše stojí na presumpci, že těhotenství (a v případě jiného řešení než adopce následné rodičovství) je pro matku ztráta, která má tak vysokou cenu, že si zaslouží mít právo života a smrti nad dítětem, podobně jako Američan má právo zastřelit člověka, který vnikne na jeho pozemek bez jeho souhlasu. Například mít potomky velmi brzy znamená pro ženu ztracené kariérní body či vzdělání, což se nehodí k feministickým cílům zmenšení rozdílů v příjmech mezi pohlavími3.
§1.0.1 Vůbec se mnoho liberálů obou pohlaví nehrne k zakládání rodiny ani dobrovolně4, když moderní svět poskytuje tolik levnějšího rozptýlení. Narozdíl od child-free gnostiků však mají velmi otevřený vztah k sexualitě, která jaksi existuje kompletně separovaně od možnosti plodit děti. Není divu, že interrupce je pak jednoduché rozuzlení této kontradikce.
§1.0.2 Je ale spekulativní, zda tuto pozici spojovat s moderní dobou. Před naším letopočtem bylo běžné zabíjet děti i v prvních letech života, když se nehodily. Dle odhadů antropologů se pohané zbavovali klidně >15 % narozených5, což odpovídá dnešku.
§1.0.3 Na opačné straně sporu nám dostupné důkazy naznačují, že před 20. stoletím byla jediná forma plánování těhotenství stigmatizace sexu s lidmi, se kterými nemáte dlouhodobý vztah. Uvnitř něj se však bralo jako přirozený výsledek sexuálního potěšení, jelikož Bůh viděl jako dobré toto spojit dohromady6. Což znamenalo, že když se žena vdala v 22 letech, měla více dětí než ta co v 287. Pokud měla jednou dvojčata, rodina měla ve stáří o dítě navíc8. Tomuto modelu byla tehdejší společnost přizpůsobena, jak žena (obvykle) nebyla součástí mužských činností, kde by těhotenství mohlo být brzda. Zda byl manžel dostatečně finančně zajištěný, jeho polovička ani nikdy nebyla zaměstnána9.
§1.0.4 I tak 1 až 5 % matek skrz známou historii mělo “omylem” dítě s někým, s kým nejsou provázáni zákonem. Muž se obvykle dobrovolně10 či pod nátlakem (tzv. shotgun wedding v anglosaském světě) oženil s těhotnou ženou, aby rodiny neztratily čest. Pokud otec utekl, matka musela žít s následky než spáchat hříšný akt interrupce. Dostávala by finanční a jinou podporu obvykle od církve (což je i jeden z důvodů, proč v Evropě byla infanticida vzácná). Dodatečně od příbuzných.
§1.0.5 Dle mého názoru jsou obě tyto pozice značně nevhodné. Ač bych byl spíše vychýlen k druhé, tak v jsem schopen uznat, že holt z realistického hlediska není uchování každičkého bez rozdílu cesta.
Je plod samostatná bytost?
§2.0.0 Naprostá většina biologů souhlasí s tím, že lidský život začíná početím11 (dostává unikátní lidskou DNA). Následkem tvrzení, že “plod je součást těla matky” nebo neologismy jako “těhotenská tkáň“, jsou absurdní.
§2.0.1 Nezávisle na tomto faktu lze obhájit vadnost aktu interrupce na základě budoucnosti plodu. Kupříkladu předindustriální dobou byla rozšířen Aristotelova teorie o vstupu (racionální) duše do těla v 40. dni od početí12, tedy mnozí evropští křesťanští učenci soudili, že embryo nemá stejnou hodnotu jako již narozený člověk. Není však bezcenné, tudíž interrupce nešla obhájit nehříšným způsobem13. Též se nabízí otázka, že když se hodnota člověka odvíjí od jeho aktuální míry vyspělosti, tak proč není vražda batolete trestaná aspoň 2x méně přísně než zabití teenagera?
§2.0.2 Jako obecný problém bych viděl, že nový člověk má v naší kultuře při zplození jakoby negativní hodnotu. Aby mohla být pozitivní, dítě musí býti chtěné jako nějaký produkt ke konzumaci (např. kdyby nikdo nechtěl ukazovat svůj sociální status, tak drahé kabelky by byly jen drahý kus kůže a kovu). Tudíž normalizací potratů už budujeme cestu k anti-natalismu.
Můžeme obhájit zabití člověka?
§2.1.0 Na druhou stranu nebyl stvořen svět, kde má každý neodlučitelné právo na smrt v posteli. Přirozený život v divočině je plný nemocí, nedostatku zdrojů, zabíjení a utrpení. I my v civilizaci si vážíme mnohých hodnot více než životů lidí. Například když válčíme vedeme do hrobu tisíce mužů, ať už pod hrozbou trestu nebo omámení propagandou (což je ale samozřejmě špatné, ale jen zda cíl války je nelegitimní).
§2.1.1 Obětování člověka je tedy vždy možnost, pokud dokážeme krev vykoupit nějakou světem danou výhodou (jako příklad lze vzít existence aut - ty zabijí pár set lidí ročně14, ale opravdu není dobrý nápad je kompletně zakázat).
§2.1.2 Též je ale známo, že žádný lidský úsudek není neomylný a bezohledný machiavelismus nevede k dobré společnosti, tudíž pokud máme před sebou možnost, kde hodnota ze zabití nějakého tvora je nejasná, je správné nechat ho žít bez intervence.
Kdo má a proč se dějí interrupce
§3.0.0 Je těžké pronést obecný rozsudek nad umělými potraty, jelikož se dějí z mnoha různě vážných důvodů. Stát Florida v USA si vede kompletní evidenci o důvodech pro interrupci15, tedy nám může posloužit jako ukázka situace:
Interrupce bez zákonného důvodu
§4.0.0 Nejdříve by bylo dobré se zaobírat většinou případů, které jsou označovány za bezdůvodné. Což je samozřejmě zavádějící, jelikož každý má určitou motivaci za jakýmkoli zásadním aktem. Většina z nich však nelze být brána tak seriózně, že by vykoupila život dítěte. Aspoň z konzervativního pohledu. Také je problém s určením nechtěnosti dítěte. Asi polovina dětí se narodila neplánovaně a rozhodnutí ženy v daný měsíc potratu by mohlo vypadat jinak za měsíc16. Výjimky budou však vypsány níže.
Nekonzistence českého zákona
§4.1.0 Zda se člověk začne prohrabávati českým zákoníkem, může si začít klást pár otázek. Za prvé je nejasné, proč muž udělat jakýkoli přečin vůči morálce, když opustil ženu v prvních 12. týdnech těhotenství17. Ba zda by neměl mít oficiální právo zbavit se svých rodičovských povinností bez souhlasu druhého stejně jako smí matka vykonáním interrupce, jak navrhlo pár aktivistů a politiků ve Švédsku.
§4.1.1 Zároveň v Česku nemůže pán dát eutanázii svému psovi, když usoudí, že ho omezuje. K zabití musí mít relevantní důvod jako postižení či nebezpečnost pro okolí18. Tudíž i mnozí nelidi mají víc privilegií než nenarozený.
Vůle k risku
§4.2.0 Dva odstavce výše však nejsou argumentem samo o sobě, jen je vtipné s nimi mnohé konfrontovat.
Jako relevantní lze brát fakt, že když nám hrozí nějaká újma z našeho nezodpovědného činu, odmítáme riskovat a budeme více opatrní. Samozřejmě téměř nikdy není tento vztah dokonale elastický. Pokud bychom třeba zrušili povinnost mít řidičák, úmrtí na silnicích by signifikantně přibylo, i když by mnozí jezdili více bezpečněji kvůli hrozbě, že to do nich napálí někdo nezkušený. U interrupcí ale dokáží být lidé překvapivě přizpůsobiví.
§4.2.1 Pokud bychom se vydali cestou polských restrikcí, tak by vzrostla porodnost o 9,3 % dle odhadů jedné studie na východní Evropě19. Což je mnohem méně než skutečný počet utracených při časovém rozsahu této studie v ČR - 1/3 těhotenství20. Mnoho dětí by tedy ani nebylo počato, jak:
by se všichni více obávali nechráněného stykuženy by přestaly být otevřené nezávaznému sexumuži by si nemohli říct: “beztak může jít na potrat“ a zmizet neznámo kamzda by už nějaká žena otěhotněla, tak by byla vizualizovaný příklad, proč používat ochranu
§4.2.2 Dle modelu by se počty oplodněných žen snížily o 45 %. Což je příliš velké číslo, aby s ním mohly signifikantně hýbat počty nelegálních interrupcí.
§4.2.3 Ač tato práce má výhodu ve výběru lokalit, kde komunistický režim mohl své zákony vymáhat mnohem efektivněji než teď v svobodné době, kdy ženy mohou vycestovat do vedlejšího státu a desetina populace nespolupracuje s tajnými službami, tak nebere vůbec v potaz dostupnost antikoncepce. Ta byla například v Rumunsku zakázána spolu s interrupcemi21. I v jiných zemích Varšavské smlouvy byla špatně k sehnání a pár lidí ani nevědělo, že existuje.
§4.2.4 Není žádný pochyb, že její dostupnost dokáže velmi redukovat počty nechtěných těhotenství22. Zda by byla poskytnuta zdarma, počet interrupcí by klesl asi 4,5×23. Lze tedy spekulovat, že z teoretického nárůstu 9,3 % by zbylo jen velmi malé číslo.
Speciálně pokud by se pár kusů dalo zdarma každý rok a stát udělal sterilizace lidem s >4 dětmi či ženám nad 42 let cenově dostupné.
§4.2.5 Když se podíváme do USA, kde jsou oblasti s restriktivním a volným přístupem, tak kupříkladu v Texasu nemohly až doteď interrupce explicitně zakázat, ale i tak mohla vláda hýbat s financemi a regulacemi, což vedlo k tomu, že roku 2011 se mnohé oblasti ocitly bez klinik vykonávající tento zákrok. Dle závěru jedné studie nutnost jet za umělým potratem přes 160 km vedla k vzrůstu porodnosti o 1,2 %. U žen pod 20 let nebo těch bez vysoké školy dokonce nebyl žádný nárůst24. Jiné studie ze stejné země potvrzují, že i drobnější lokální restrikce umělých potratů jako jejich cena dokážou ovlivnit chování žen v kontextu ochrany před těhotenstvím25.
§4.2.6 Je otázkou však, zda toto menší číslo je důsledek možnosti žen jet na výlet do jiného státu USA nebo lepší možnosti předcházet těhotenství. Řekl bych, že ne. Našel jsem i, že velmi nábožné ženy (které jsou téměř vždy proti potratům) mají méně neplánovaných i nechtěných dětí než sekulární ženy26:
Selhání ochrany
§4.3.0 Lze se obávat selhání ochrany, ale to je zcela marginální skutečnost a spíše se jedná o špatné užívání. Mnohdy i výmluvu. Nikdo nechce dobrovolně přiznat plnou odpovědnost, ne?
§4.3.1 Dle dat z roku 2020 98,1 % žen, co podstoupilo interrupci, nijak neužívalo jakoukoli antikoncepci27. Zda by však každá žena správně přečetla návod adekvátního užívání, číslo by mělo být >99 %28.
Výchova ve školách
§4.4.0 Obecně by pomohlo vznést nějaké povědomí o možnostech zamezit oplodnění při heterosexuálním styku. Slyšel jsem, že mnohým učitelé nikdy neřekli o možnostech antikoncepce a nebezpečí sexuálně přenosných chorob, což je velký problém.
§4.4.1 Kupříkladu polští konzervativci v PiS mají námitku, že sexuální výchova se často snaží normalizovat sex pod 15. rokem života, tudíž by měla být značně omezena29. S čímž lze do určité míry souhlasit. Třeba “američtí experti“ tvrdí, že by tento předmět měl být vyučován už ve školce, aby děti mohly: otevřeně mluvit o tématech jako genderová diverzita, genderová nekomformita a pohlavně závislém útlaku30.
§4.4.2 Lze však oponovat, že žáci nemohou chodit do desexualizovaných škol a zároveň mimo ní být vystaveni přesexualizované společnosti. Zároveň naše přirozenost zrovna nerespektuje dnešní zákony o age of consent. Věk, kdy má žena první menstruaci, je nižší a nižší. V 19. století nastal běžné ženě tento stav poprvé v šestnácti letech31, zatímco dnes pár měsíců před třináctým rokem. Tyto fakta musíme brát v potaz a nežít hlavou před 200 lety. Zda děti nedostanou informace v lavici (řekněme poprvé v 8. třídě), hrozí, že budou naslouchat různým radám po sociálních sítích, což víme jak dopadá ...
Kulturní problémy naší země
§4.5.0 Širší problém k řešení je liberalismus, který víceméně normalizoval čemu se za císaře pána říkalo kardinální hříchy. V prostředí, kde je chtíč viděn jako něco přirozeného, co má být vždy naplňováno nezávisle s kým, je mnohem těžší vést lidi k říci “ne“, když mají příležitost se s někým vyspat, ale zrovna nemají žádnou ochranu.
§4.5.1 Bezpochyby však restrikce interrupcí jsou lékem samy o sobě, když dokáží znatelně omezit hook up culture. Kupříkladu legalizace interrupcí v USA způsobila nepřímo asi třetinový nárůst syfilidu a kapavky, jak si lidé mohou dovolit mít mnoho sexuálních partnerů32.
Kdy nechat interrupci legální
§5.0.0 Je celkem necivilizované nechat život dítěte záviset na tom, zda ho jeden z milionů lidí chce a nebo ne. To bychom se zrovna neposunuli od třeba římského práva, kde měl pro změnu toto privilegium otec33. Jiná otázka je však, zda by stát neměl mít právo i tady udělit výjimku zabít, když je všeobecně uznáno, že má občas právo konat proti zájmům jedinců, zda ohrožují zdraví kolektivu a proces se řídí jasně danými pravidly. Není pochyb, že několik jich bude:
Socioekonomické výjimky
§5.1.0 Osobně si nemyslím, že mezi ně patří třeba nízký věk nebo chudoba. Je nejisté, jak určit hranici, kdy je matka schopná dítě vychovat a kdy nikoli. Třeba 15 000 čistého v Praze je jiná skutečnost než na malé vesnici s mnohem nižšími náklady na žití. U věku však de facto limit je. Toť 15 let. Každý sex s mladší dívkou je znásilnění (viz §5.4.x), jelikož není schopna dát z pozice uvědomělého jedince souhlas.
§5.1.2 Též léčit náš systém, který ignoruje potřeby lidí na spodku společnosti, zabíjením potencionálně chudých je vskutku neoliberální šílenost.
§5.1.2 Není pochyb, že dát dítě jinému zde je plně obhajitelná volba a je nemorální osočovat matku ze slabosti až neschopnosti. Ač bude separováno od biologického rodiče, je důležitější aby mu byly poskytnuty základní potřeby.
Incest
§5.2.0 Druhý důvod, který mi přijde jako neobhajitelný, je incest. Dítě by rozhodně mělo být rodičům odebráno, ale samo o sobě není navždy zatraceno jen na základě příbuznosti předků. Když už má být řešením smrt, ať se děje z důvodu znásilnění či postižení. Což je beztak většina případů34. Specifické okolnosti budou popsány níže (viz §5.4.x + §5.5.x ).
Zdraví matky
§5.3.0 Nejvíce uznávaný argument pro interrupci je buď zachránění života matky nebo jejího dlouhodobého zdraví. Její smrt nebo jen dočasné zmrzačení je jak obrovská ztráta pro již existující rodinu a příbuzné matky, tak populace přichází o produktivního jedince.
§5.3.1 Zároveň tím zmenšíme naše počty (což je nežádoucí vzhledem k situaci roku 2022), jelikož z statistického pohledu bude mít žena následkem méně vnoučat. A překvapivě je lehčí obětovat plod, sotva chápající jeho osud, než vysvětlovat matce, že její možný odchod na jiný svět je pro vyšší cíle. O tom ale více níže.
Znásilnění
§5.4.0 Další případy jsou nežádoucí ze způsobu vykonání. Opravdu nemůžeme chtít, aby žena byla nucena donosit dítě po znásilnění. Ani aby měl násilník přístup k takovéto formě rozmnožování a pošpinit oběti budoucí rodokmen.
§5.4.1 Například pokud je válka, zvrchu podporované znásilňování vojáky je de facto instrument genocidy nepřítele. Asi nejvíc extrémní případ v naší historii byl při invazi Yamnaya kultury do Evropy z jihozápadního Ruska35, kdy v průměru jeden útočník ukořistil asi 17 žen a s nimi dal za vznik současné bílé rase36. Následkem asi 64 % (domácí) populace západní Evropy pochází z pouze z tří mužů, kteří žili před 5000 až 7000 lety37. Pro porovnání většina populace severní Afriky vzešla z asi 40 mužů žijící před 12 000 lety38.
Posledně se podobné v menší míře stalo v Německu roku 1945, kdy se Sověti chovali po dobytí Berlína podobně jako je Goebbels popisoval v rádiu. Počty znásilněných byly asi v statisticích39. Když byl Stalin konfrontován s barbarismem v Rudé armádě, odvětil: Ať [Milovan Djilas] má pochopení pro vojáka, co ušel tisíce kilometrů krví, ohněm a smrtí, když si užije trochu zábavy s [místní] ženou40.
Postižení
§5.5.0 Více záludná je otázka postižených a nezdravých, kteří tvoří 10,5 % utracených plodů v ČR41 (tedy se nejedná o pouhý výplod nacistického režimu v 30. letech).
§5.5.1 Zabít někoho kvůli jeho přirozenosti lze obhájit hlavně, zda lze s jistotou prohlásit, že dítě beztak zemře do tří let od početí. Víceméně jen urychlíme nevyhnutelné a zamezíme nenaplněnému životu již před dnem, kdy začne mít dítě v hlavě nějaký koncept utrpení.
§5.5.2 Eugenická obhajoba je též možná. Nelze popřít, že mnoho problémů světa vychází z toho, že se někdo narodí chybně nebo špatným lidem. Obavy Charlese Darwina v roce 187042 o přežití každého bez rozdílu kvůli lepším podmínkám byly oprávněné. Počty určitých postižení jsou mnohonásobně vyšší než dříve43 a tato demografická skupina saje zdroje (ať už čas, práci nebo finance), které by šli investovat k více osvíceným cílům, zda bychom dosáhli vyšší genetické kvality populace. Zároveň je očividné, že život ve velkých limitacích není nijak naplňující ani pro oběť genetiky.
§5.5.3 Nemyslím si, že je toto podobný případ jako s výše s chudobou (viz §5.1.2). Tyto biologické příčiny nemají sociální řešení. Ať už z pohledu státu, okolí nebo zvýšení úsilí jedince samotného. Pokud někdo má Downův syndrom, tak z něj holt nevyroste další Li Ka-shing44, Marylin Monroe45 nebo Oprah Winfrey46 (kteří byli v mládí “jen“ v tíživé situaci).
§5.5.4 A každý by měl mít právo mít relativně zdravé děti. U vážných postižení se i jedná o špatnou náhodu, nikoli jasně predikovatelnou dědičnost od rodičů - jinak by evoluce udělala rychlý proces s takovýmto defektem.
§5.5.5 Odpověď si žádá nejvíce ale klasifikace serióznosti kondice. To by si zasloužilo celý příspěvek o sobě, avšak obecně můžeme prohlásit za problematickou budoucí nesvéprávnost nebo značně znetvořený vzhled. K tomu musíme myslet na pokrok v budoucnu, tudíž hranice se bude posouvat s průměrem naší populace.
Časování interrupce
§5.6.0 Jak jde inovace kupředu a jsme schopni čím dál více predikovat, lze se ptát, zda dokážeme ještě obhájit přírodní formu oplodnění (mimo zkumavku). Je lepší odhalit defekt plodu již v počátku z DNA a zabít pár buněk než čekat týdny, aby doktoři odhalili rizikový vývin a možné ublížení matce v době, kdy už dítěti tepe srdce.
§5.6.1 To je však zatím jen futuristická myšlenka. Pointa ale zůstává, že hodnota člověka roste s jeho vývinem, podobně jako Aristoteles odhadoval, že nejdříve má plod vegetativní, pak emocionální a ke konci unikátně lidstvu racionální duši. Nikoli však z nějakého spirituálního důvodu, ale rychlosti možného nahrazení plodu jiným a své malé komplexitě. Je absurdní tvrdit, že když sestra zakopne s miskou obsahující několik třídenních embryí, spáchá trestný čin rovný vraždě dávno narozených.
§5.6.2 Kde dát hranici při binární volbě utratit či neutratit je ale komplikované - ač asi nikdo nebude obhajovat interrupci po 25. týdnu z jiného důvodu než záchrany života matky. Osobně bych ji dal na 18. týden. Dle vědeckých teorií by po tomto týdnu už mělo dítě cítit bolest47, být schopno hýbat všemi končetinami a vůbec procedura interrupce později vyžaduje roztrhání plodu na >2 kusy, jelikož nejde vyndat celý …
Závěr
§6.0.0 Abych shrnul základní myšlenky:
Restrikce na potraty změní sexuální chování občanů k lepšímuPlod má bezpochyby nějakou hodnotu a má k němu i býti přistupovánoZnásilnění, zdraví matky, postižení jsou rozhodně důvodem k usmrceníVýsledek mé politiky by bylo zamítnutí asi 85 % interrupcí (dle dat roku 2020), avšak je vyloučené, že by se porodnost zvedla o >5 %
§6.0.1 Zároveň je nevyhnutelné, že s volným pohybem lidí, kapitálu a zboží v prostoru EU mnoho žen vycestuje do sousedních zemí za ukončení těhotenství a dítěte. Je tedy možné, že reálný nárůst teoreticky nechtěných dětí bude nula. Osobně mi přijde dost kontraproduktivní až totalitní registrovat a sledovat každé těhotenství jako v komunistickém Rumunsku, avšak pokud se najde důkaz o nelegálně provedené interrupci , není pochyb, že matka a doktor by měli být perzekuováni za infanticidu.
toto samozřejmě mluví jen o křesťanské historii, pohané před Cyrilem a Metodějem a mimo naši zem neměli zrovna problém zabíjet novorozence
Samozřejmě ženy nedělaly jen domácí práce. To je mýtus. Obvykle i nějak pomáhali manželovi s jeho majetkem a činností. Kupříkladu Aristoteles takto chápal ekonomickou organizaci rodiny. Jako příklad lze vzít manželku Martina Luthera, která se starala o jejich pozemky a farmu, zatímco její manžel se věnoval profesorství, teologii a politice.
https://en.wikipedia.org/wiki/Katharina_von_Bora#Marriage_to_Luther
https://etheses.whiterose.ac.uk/21476/1/Gibson%2C%20Experiences%20of%20Illegitimacy%2C%20ethesis.pdf
Asi 3/10 nevěst bylo už těhotných. Je však velmi komplikované zjistit, kdy se jednalo o tento případ. Konzervativci chápou manželství jako instituci “pro děti“, takže dává smysl se oženit až se narodí.
u žen dal Aristoteles pozdní termín (jelikož ?????) - pohlaví však ale nešlo určit do té doby než se dítě narodí, tudíž z praktického hlediska je hranice 40 dnů
https://www.degruyter.com/document/doi/10.1515/jpm-2016-0404/html
https://www.academia.edu/71069855/Ensoulment_Before_Aristotle_Until_Early_Christianity
Kdy zákon dovoluje umělý potrat z jakéhokoli důvodu.
https://www.nber.org/system/files/working_papers/w8813/w8813.pdf
Table 3
also ten papír je retardovaný kvůli své kategorizaci do tří části, která nedává z praktického hlediska smysl - hypoteticky by z něj šlo získat mnohem lepší data
Například Česko před rokem 1986 bylo kategorizováno jako lehce restriktivní, jelikož žena musela jít před komisi než jí schválí interrupci. Reálně však tato schůze odmítla jen 3 % případů.
https://avalon.law.yale.edu/ancient/twelve_tables.asp
2a. To a father ...shall be given over a son the power of life and death.
jen v kontextu postižení: https://www.karger.com/Article/Abstract/152391
Charles Darwin, The Descent of Man, část II, kapitola XXI, str. 405