Logické důkazy, že vesmír byl někým stvořen
Sekulární argumenty pro boží existencj
§0.0.0.0 Většina lidí v této zemi ztratilo víru v Boha. Dnes v něj věří ani ne třetina1. Bohužel pro většinu lidí je nutně spojen s nějakým uctíváním. Když však já budu miňovat Boha, budu tím myslet “jen” stvořitele.
Princip dostatečného důvodu
§1.0.0.0 První argument je spíše konstruktivní a byl pojmenován a vyvinut Gottfriedem Wilhelmem von Leibnizem2. Jedná se o fakt, že vše musí mít nějaké uchopitelné vysvětlení.
§1.0.0.1 Kdyby tento princip neplatil, bylo by možné, aby se vedle vás zformoval z ničeho slon nebo jste se propadli do jiné dimenze. Což není běžný zážitek v životě člověka ani jiného zemského tvora.
Kosmologický argument
§2.0.0.0 Z tohoto faktu lze vyvodit, jak strukturovat důkaz existence Boha. I když přistoupím na to, že vše kolem mne je jen iluze (což nemohu empiricky ověřit v absolutním smyslu), jsem si zcela jist, že:
nemohu popřít svou existenci
nejsem Bůh - tedy bytost stojící nad všemi zákony naší reality a existující nezávisle na ní
nemohu existovat jen tak bez příčiny / být tu věčně
následkem mne musel někdo stvořit
Současné vědecké chápání
§2.1.0.0 Pokud přistoupím na neschizoidní chápání světa, tento argument stále platí. Akorát uznám, že má existence je výsledek sexu mých rodičů a stejné platí pro oba z nich. Tento řetěz pokračuje různými formami 13,77 +- 0,04 miliardy let do minulosti3 až k Velkému třesku, kdy vznikla veškerá hmota, energie a prostor. Dodnes můžeme najít pozůstatky této exploze - tzv. reliktní záření4.
§2.1.0.1 (Teoretický fyzik) Steven Hawking si byl jist, že vesmír funguje deterministicky (dle neměnných zákonů → perfektní náhoda neexistuje) a zároveň se zjevil z ničeho5:
I think the universe was spontaneously created out of nothing, according to the laws of nature …
§2.1.0.2 I jiné modely fungování světa nejsou úplný chaos, ač je v nich nemožné perfektně předpovídat budoucnost. Každá akce má např. x % šanci na reakci A a y % šanci na reakci B. Což je ale stále systém kompatibilní s myšlenkou Velkého třesku.
§2.1.0.3 Tedy:
Před velkým třeskem nic, co chápeme jako realitu, neexistovalo
Vesmír se řídí neměnnými fyzikálními zákony a logikou, nikoli zcela chaoticky až náhodně
Někdo musel existovat mimo časoprostor, aby dle svého plánu stvořil první nepopsatelně malou částici, která se za miliardy let nafoukla do našeho vesmíru
Tato první příčina bez pozemské příčiny, náš stvořitel, musí být dle definice (viz §2.0.0.0) Bůh
Co dělal Bůh před Velkým třeskem?
§2.1.1.0 Mnozí se ptají: "co bylo před Velkým třeskem? Brouzdil Bůh věčně prázdnotou?". Jelikož nebyl žádný čas, například Stewen Hawking usoudil, že nic nemohlo být v momentu před Velkým třeskem6:
You can’t get to a time before the Big Bang because there was no time before the Big Bang. We have finally found something that doesn’t have a cause, because there was no time for a cause to exist in. For me this means that there is no possibility of a creator, because there is no time for a creator to have existed in.
§2.1.1.1 Na druhou stranu podobně jako Spinoza7 však přistoupil na myšlenku, že Bůh by vlastně mohl být určitým způsobem “vesmír sám“:
I use the word “God” in an impersonal sense, like Einstein did, for the laws of nature, so knowing the mind of God is knowing the laws of nature.
§2.1.1.2 Což implikuje, že Velký třesk je i narození Boha. To však nijak nevyřešilo problém ex nihilo stvoření. Není možno, aby bez nějakého dodatečného vysvětlení něco vzniklo z perfektní nicoty.
Stejně nelze v programování napsat kód níže bez prvního řádku. Ač budeme pokračovat s přičítáním čísla 2 až do konce věků, stále potřebujeme nějakou informaci o počátku.
x = 1
while x > 0:
x += 2 §2.1.1.3 Pokud bych chtěl vzít tento pohled a udělat ho více realistický, náš vesmír je spíše jen myšlenka uvnitř hlavy Boha (zda nějakou má). Z čehož lze usuzovat, že možná má Bůh více než jednu myšlenku => existuje více vesmírů. Popřípadě jednu zapomene a vznikne z ní nová. Tedy předchozí vesmír se zničí smrštěním do první částice a znovu se nafoukl do nové podoby.
Může zde být více skutečností, co nemají příčinu?
§2.1.2.0 Několik filosofů použilo argument, že si lze představit i něco jiného než našeho Boha jako objekt bez příčiny. Ač nelze zcela logicky vyvrátit možnost, že jiná bytost zasáhla do našeho vesmíru, veškerá observace naznačuje, že je správné konat s předsudkem jediného stvořitele. Většina původního mysticismu a pohanství našeho druhu byla prokázáno jako pseudověda, zjednodušení a iluze.
§2.1.2.1 Lze si i představit, že Bohů by mohlo být více, akorát každý má přiřazen svůj vlastní svět. Toto též nelze zcela vyvrátit, ba ani nemůžu udat velkou jistotu v mém tvrzení jedinečnosti (našeho) Boha. Toto vědění je zcela mimo lidské možnosti.
Má Bůh svou příčinu?
§2.1.3.0 Podobnou otázkou ohledně stvořitele je, zda sám nebyl něčím stvořen. Technicky vzato toto jen prodložuje řetěz existence k dalšímu Bohu (viz §2.1.0.0). Já byl stvořen Bohem. Boha stvořil další Bůh a takto můžeme pokračovat. Až se dostaneme k “té pravé jedinné skutečnosti existující bez příčiny“. Ta by si pak zasloužil nazývat Bůh s velkým B nebo jako v mnohých islámských spisech “(Ten) Jediný“.
§2.1.3.1 Rozhodně je mnoho užitečnějších a krásnějších věcí, kterými trávit čas. Tyto otázky nelze zcela pevně uchopit a vyřešit, jelikož se týkají sféry, která zcela popírá nám známé zákonitosti.
Byl zde vesmír vždy?
§2.1.4.0 Dále se lze ptát, zda tu vlastně vesmír nebyl vždy, a tudíž Bůh není nutný jako stvořitel. Jednoduše bychom byli zaseknuti ve věčném cyklu zrození a kolapsu nebo Velký třesk by se popsal jako netvořící exploze.
Toto lze vyřešit jednoduše. Není skutečnosti, která by nešla v této realitě matematicky spočítat, tedy jelikož i čas (dle jakékoli definice) je počitatelný, není možno, aby neměl svůj limit v minulosti.
§2.1.4.1 Představme si, že máme poličku s nekonečně mnoho knihami. Když z ní odeberu jednu knihu, tak máme ∞ - 1 knih. Kdybych něco takového udělal, mohu se vidět vykonat tuto činnost a jak zmizí jedna kniha z poličky. Avšak z matematického hlediska by bylo v poličce stejně knih, jelikož ∞ - 1 = ∞. I vložení ∞ knih by nic neudělalo s počtem. Teď si představme, že bychom vyhazovali každou druhou knihu. Měli bychom z toho kupu ∞ knih, poněvadž je nekonečně mnoho lichých čísel. I přes to by bylo na poličce stejné množství knih jako dříve. Tedy ∞ - ∞ = ∞, ač to může nabádat k podobnosti s x - x = 0.
Jak by něco takového fungovalo? Dalo by se říci, že by vlastně polička knihy pohlcovala před mýma očima nebo rodila nové a nové. Což je ale absurdní stejně jako myšlenka nekonečně dlouhé poličky s nekonečně mnoho knihami.
§2.1.4.2 Možné rozuzlení je, že polička by byla dodatečné boží dílo. Proč by ale Bůh měl zájem stvořit takovýto zločin proti přirozenosti?
§2.1.4.3 Mnozí jsou i pokoušeni tvrdit, že Bůh zde byl vždy, tudíž nějaké nekonečno je u času možné, což je vadný úsudek, protože:
Před Velkým třeskem nebylo nic jako čas
Bůh existuje mimo náš vesmír, tedy i mimo čas (možná má nějaký vlastní založený na jiné formě?)
Je matematika boží dílo?
§3.0.0.0 Nekonečno možná neexistuje ve skutečnosti, avšak jakoby svým způsobem se do ní projektuje. Například v §2.1.1.2 jsem chtěl počítat směrem k nekonečnu podobně jako se vesmír více komplikovaně rozrůstá. Nejen ∞ je surreálná část matematiky. Též lze hovořit o např. dokonalém kruhu, Eulerově čísle nebo imaginární jednotce (i^2 = -1).
§3.0.0.1 Je však tato nejasnost ale argumentem pro Boha samo o sobě? Leonhard Euler notoricky prohlásil při reakci na ateismus Diderota: (a+b^n)/n = x, tedy Bůh musí existovat. Čímž poukazoval, že matematika musí být stvořena, když funguje zcela bez výjimek a kontradikcí, i přestože si v ní můžeme problémy k řešení všerůzně definovat.
§3.0.0.2 To znamená, že jsme si ji nemohli vymyslet, avšak byla objevena. Např. číslo π bylo odhadnuto na 3.1416 Claudiusem Ptolemaiem v Římské říši, Aryabhatou v Indii a Lui Huiem v říši Wei v 1. polovině 1. tisíciletí. Stejné lze tvrdit o zákonech fyziky fungující na jejích základech.
(Ne všechny abstrakce však existují mimo lidskou mysl. Jako příklad je jazyk, kde jsme se dohodli, že pět se bude psát jako “5”, nikoli “五” jako v Číně.)
§3.0.0.3 Abych se vrátil k původnímu problému, vše naznačuje, že matematika jen slouží jako určitý soubor obecných instrukcí pro vše uvnitř našeho světa. Existuje nezávisle na fyzickém světu, tedy pro její sféru nelze aplikovat pravidla fyzického světa. Je tedy možné, že podobně jako se v programování vytvoří jedna knihovna a ta se recykluje v mnoha projektech, tak lze najít “naši“ matematiku v mnoha vesmírech zároveň.
§3.0.0.4 Následkem lze tvrdit, že vlastně samotné nenáhodné fungování vesmíru (viz §2.1.0.1) je ukázkou božího designu. I kdyby Bůh do své kreace už vůbec nezasahoval, jeho myšlenka je přítomna ve všem od největšího po nejmenší.
Závěr
§4.0.0.0 Dříve bylo prezentováno více argumentů pro boží existenci, ty však nejsou tak uvěřitelné. Jako příklad lze vzít, že Bůh je vše dobro. Což řeší (lépe řečeno popírá) např. Epikurovo dilema. Prohrabávat tyto otázky by bylo zdlouhavé a musel bych prezentovat další a další filosofické úvahy.
Usoudil jsem tedy, že je adekvátní vše ukončit, aby tento článek byl a) snesitelně dlouhý b) co nejvíce jakékoli ideologii neutrální. Nechám čistě na čtenáři, jak si chce Boha blíže představit, a co má za plán s tímto světem.
§4.0.0.1 I tak mi přijde smutné, že se všude rozmáhá ateismus i po úpadku teorie věčného vesmíru, která byla populární v intelektuálních končinách nedávné historie až do 2. poloviny 20. století …
Bonus:
ač byl bezpochyby nějak chápán i v primitivnějších dobách
https://www.space.com/universe-age-14-billion-years-old
… scientists have taken a fresh look at the observable (expanding) universe and have estimated that it is 13.77 billion years old (plus or minus 40 million years).