Kritika změny režimu dle Spolku Svatopluk a celé myšlenky "vlasteneckého populismu" z pohledu ne-liberální pravice
Článek proti populismu, kulturnímu hobitství, panslovanství, přímé demokracii, "vlastenectví" a třeťozemectví
Začátkem dubna proběhla konference jménem “Změna režimu“. Jako účastník jsem mohl zhodnotit obsah, nebudu kritizovat jednotlivá vystoupení panelu členů politických stran, ale zaměřím se speciálně na výplod vedení Spolku Svatopluk. Ten byl nedávno schopen dostat na svou akci Miloše Zemana, Roberta Fica, Kateřinu Konečnou, Radka Vondráčka, Andreje Danka nebo Ivana Gašparoviče. Pojďme se tedy podívat, jakou revoluci ve státě tito lidé plánují.
U každého snažení o narušení status quo musí být nejprve vznesena otázka “Proč“ / “proč je nutná změna režimu?”. Co jsem pochopil, tak spolku hlavně vadí:
Nedostatek demokracie. Tím je myšleno, že obyčejní voliči nejsou motivovaní vstupovat do politických stran a jejich názory nejsou v rozhodovacím procesu státu slyšet.
Západní směřování. Země třetího a druhého světa získávají na síle a Česko by se s nimi více kamarádit. Brusel a Washington nejsou dobrý partner.
Úpadek národevectví. Spolek chce změnit režim z “liberální demokracie“ na “národní demokracii“.
Český nebo neurčitý národ?
Začněme od konce. Definice národa už byla hezky vyřčena v Hérodových Dějinách, kdy Athéňané odpovídají Peršanům, kteří požadují, aby opustili své řecké spojence1:
There are many great reasons why we should not do this, even if we so desired; first and foremost, the burning and destruction of the adornments and temples of our gods, whom we are constrained to avenge to the utmost rather than make pacts with the perpetrator of these things, and next the kinship of all Greeks in blood and speech, and the shrines of gods and the sacrifices that we have in common, and the likeness of our way of life, to all of which it would not befit the Athenians to be false.
Spolek Svatopluk má podobnou definici, ale kde je náboženství a pokrevní původ? Chápu, že už nejsme pohani, pro které je víra silně spjata s jejich etnikem a místem bydliště, ale vynechání genetické podobnosti je fatální chyba. Na schůzi uvnitř spolku před touto konferencí byl mezi obyčejnými členy návrh na tvrdé omezení možnosti naturalizace populární, tudíž strach z politiky postupné výměny voličstva cizinci2 není jen bolístka pár lidí na internetu.
It is a mark of a tyrant to have men of foreign extraction rather than citizens as guests at table and companions, feeling that citizens are hostile but strangers make no claim against him.
Nebylo by to poprvé, kdy se vedení chová jako normalizační aktér v politickém spolku nebo straně. Otázkou je, co je k tomu vede?
První hypotéza je, že upřímně věří v “občanský nacionalismus“ podobný americkému patriotismu. Pak by dávalo smysl na konferenci představit klasifikaci člena národa. Mluvilo se akorát o tzv. jazykovém zákoně (aby čeština byla oficiální státní jazyk).
Je dobré si však uvědomit, že i tvrdá staletí trvající represe slovenského jazyka maďarskou šlechtou tento jazyk nevymýtila. Proč si tedy myslí, že právní ochrana českého jazyka by docílila opaku? Úředníci a právníci opravdu nejsou motorem kultury a zvyklostí. Národní obrození probíhalo skrz různé kulturní akce, sport, turismus, psaní literatury, divadelních her a přednášek. Nikoli zasíláním požadavků rakouské vládě, aby dala do zákoníku ochranu českého jazyka. Pokud nechcete, aby lidé aglikanizovali svůj slovník, tak vytvořte nový koukatelný mediální obsah, který mohou konzumovat v češtině. Což se např. české filmografii opravdu nedaří …
Jeden můj známý byl na přednášce Iva Budila a Petra Hampla o lidských rasách. To jsou lidé uznávaní v kruzích Spolku Svatopluk. A byla to typicky liberální agitka, jak na genech vlastně nezáleží. Což by mohlo poukazovat na první hypotézu.
Druhá hypotéza je, že se bojí přivolání kontroverze, i přestože by rádi řekli něco o pokrevním původu. Jak to dává smysl v kontextu provokativního názvu? Mnohým lidem nejspíše dělá dobře, že vypadají jako rebel s pozorností ostatních, ale zároveň nepodpoří razantní změnu fungování české společnosti, aby je náhodou někdo neoznačil za fašisty. K dokonalosti “safe edgy“ energie konference by dovedlo vystoupení Daniela Landy a Petr Drulák přijíždějící k pódiu v kožené bundě na komicky hlučné motorce!
Pískat na psí píšťalku mezi hezkými slovy, aby přilákali lidi doopravdy toužící po změně fungování české společnosti, se fakt nepodařilo. Spíše je demoralizovala. Srovnejme to například s JD Vancem, Stephenem Millerem v USA, Konfederací v Polsku nebo Republikou na Slovensku jako dobrým příkladem, který i zaujal mladé lidi. Už to, že na konferenci přišlo jen 8 lidí pod 35 let by mělo být alarmující.
Pryč z NATO?
Bylo prohlášeno, že určité změny v fungování režimu jdou udělat “ze dne na den”. A jedna z nich je vystoupení z NATO. Opravdu by mne zajímalo, jak si pan Drulák představuje, že odchod jakkoli změní fungování českého státu? Jak mu pomůže prosadit velké ústavní změny představené Zdeňkem Koudelkou?
Co může tak malá země jako Česko vojensky dosáhnout? Je dobrý důvod, proč jak Fico, tak Orbán, nechtějí vystoupit z NATO i přes jejich atypickou zahraniční politiku3. Tento krok by přivolal zbytečně mnoho pozornosti i z USA, která je se současným trumpovským režimem přátelská země. A vlnu nevole od voličů, protože pouze 13 % z nich je s NATO nespokojeno a 10 % vidí NATO jako nepotřebné4. To není ani součet volebních preferencí Stačilo! a SPD …
EU kamarádem?
Poněkud zvláštní je, že spolek explicitně neoznámil touhu odejít z EU, i přestože odmítá NATO. Nechci tu mít přednášku o tom, jak evropské právo, soudy, dotace nebo instituce ovlivňují rozhodování o zákonech v ČR. Snad každému je jasné, že EU je velké mocenské centrum, které ovlivňuje život v ČR. Zdaleka více než NATO.
Krok vystoupení z EU nejde dokončit bez spolupráce s ostatními zeměmi toužící po odchodu, aby se částečně nahradily původní funkce EU. Jsem samozřejmě rád, že spolek na akci v Bratislavě vyzdvihoval spolupráci v rámci zemí V4 a Maďarskem!
Spojenectví s třeťozemci?
S kým by se ještě chtěl spolek kamarádit? Později bylo na první konferenci Petrem Drulákem prohlášeno, že Česko si kvůli své historii více rozumí se zeměmi třetího světa než s zeměmi prvního světa5.
Nepřišlo mi, že se jedná o striktně pragmatickou a zištnou zahraniční politiku, která by postupně posilovala českou mocenskou situaci vyšší mírou než cílené země (nesmíme dopadnout jako USA s dlouhodobým obchodním deficitem s Čínou).
Tuto politiku už můžeme praktikovat teď, protože beztak nikdo moc neví, co se děje mimo Evropu, východní Asii a USA. Koho by z voličů zajímalo, že jsme skoupili doly v Kongu? Akorát levičáci by prskali, že se jedná o “neokolonialismus“. Což se obávám, je skupina relativně hojně zastoupená ve Spolku Svatopluk.
Česko není východní země
Východisek tohoto pro-východního uvažování je vícero (a všechny jsou mylné):
Typicky levicové rysy osobnosti popsané Tedem Kaczynskim nebo Friedrichem Nietzschem, které vedou člověka iracionálně sympatizovat s kýmkoli, kdo je klasifikován jako oběť (levičák to dělá hlavně kvůli mesiášského komplexu)
Rousseauova vize světa o “ušlechtilém divochovi“
Přílišný apel na nedávné politicko-ekonomické události
Je sice pravda, že Češi nikdy neměli koloniální impéria a byli jsme součástí zemí Varšavské smlouvy. Ale není pochyb, že máme stále blíže k dalším členům EU a jiným zemím obývaným Evropany jako USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland nebo Rusko. Nikoli k Syřanům, Bantuům, Indiánům nebo Číňanům.
Za prvé jsme jako Evropané stejné rasy a za druhé nás pojí společná křesťanská tradice, ať už jsme v Texasu nebo u Vladivostoku. Tím nutně nemyslím aktivní praktikování víry v roce 2025, ale fakt, že naše evoluce se optimalizovala po tisíc let na křesťanské prostředí a to je něco, co už jde těžko odnaučit. Ještě užší pouta nás pojí s bývalou katolickou sférou Evropy. Viz článek:
Hajnalova linie: prastará příčina rozdílů v mentalitě východní a západní Evropy
Máloco ovlivní člověka jako jeho rodina. Dokud se nenaučí chodit a mluvit, tak je to jeho celý svět! Proto má zcela kritický vliv na jeho mentalitu. Dává smysl, že změny v rodinném zřízení budou mít dalekosáhlé důsledky na civilizaci i jinak než počtem potomstva. V poslední době se řeší představa tzv. tradiční rodiny a jak ji vrátit.
Svou mentalitou je tedy Čech spíše člen Svaté říše římské než Ruského impéria. Nezapomínejme, že tzv. slovanská pospolitost v praxi raného středověku vypadala tak, že český šlechtic chytal slovanské pohany z východu a měl je jako otroky na plantážích nebo je prodával židovským/franckým obchodníkům6.
Třeťozemectví jako hrozba
Chápu, že západní země jsou od první světové války ve fázi úpadku, avšak v posledních 5 letech se vynořují síly toužící vytvořit nový řád v Evropě. Naše politika by měla být maximální spolupráce s evropskými proti-systémovými stranami.
Co je alternativa? Evropan by žil více spokojen jako barbar než jako rolník pod čínským císařem, dělník v jihorejském korporátním kartelu nebo člen arabského klanu. Svolit k růstu moci tzv. “starých orientálních civilizací“ by bylo víceméně stejné jako podřízení se woke mentalitě. Je to jen jiná forma znevážení svobodomyslnosti a degradace člověka domestifikací.
Tyto staré orientální civilizace aktuálně nezažívají začátek nového zlatého věku. Nastává u nich nekontrolovatelný propad porodnosti kvůli jejich materialismu a frustrace způsobené z “dohánění západu”. Když jim kapitalismus nabídl levné luxusní zboží, udělal dětskou práci méně a méně ekonomicky výhodnou pro hlavu rodiny, nabídl nové možnosti získání sociálního statusu a obecně nastal trend, kdy ženy přestávají být pouhými přebytečnými nevolníky, tak se z nich rychle vytratila touha se rozmnožovat. Nevěřím, že i totalitní Čína zvládne tento problém vyřešit, protože by systém musel popřít své nejzákladnější vlastnosti, které jsou zcela maladaptované na industriální společnost. I kupříkladu Singapur nemá porodnost nad 1 dítě na ženu. A to přes tvrdou politiku westernizace populace v minulém století s vědeckými+ekonomickými úspěchy nad průměrem evropského světa7 …
Další forma lidské existence je Afrika a další málo vyspělé národy (Papuánci, Maorové, Inuité atd.). Ty nevytváří prostředí vedoucí k submisivním lidem se slabým tělem. Afričan má daleko lepší fyziogonomii než Číňan nebo Ind. Což má nejspíše i spojitost s jeho prožitkem z života, který je bez tolika stresu, rozptýlení a obecně více přirozený. Problém těchto národů tkví v bezstarostnosti, nízkém intelektu a emocionalitě. Jejich přirozenost více odolává tlaku modernity, ale obrovský populační růst Afriky je spíše ekologická katastrofa, protože nejsou schopni inovovat a mnohdy ani navyšovat produktivitu práce. Kupříkladu Afričané stále nepoužívají hnojiva, což má za důsledek obvykle negativní růst výnosů místního zemědělství8:
A to i přestože dle reportu z roku 2013 zbytek světa napumpoval od roku 1960 do Afriky minimálně 105 bilionů Kč v charitativních programech9. Kdyby svět okolo Afriku nevyživoval, tak by většina obyvatel nejspíše vyhynula10:
Trade plays a significant role in supplying macronutrients to Africa: it contributes more than half of the caloric requirements (56 percent) and over 90 percent of the protein requirements overall. [2023]
Na závěr: Globální depopulační program Henryho Kissingera musí pokračovat11. Žádný silný třetí svět nepotřebujeme. Nejvíce potenciálu k vývinu lidstva se stále nachází v Evropě, Americe a Austrálii12. I když vše degradujeme na holou evoluci, tak lidé v západní Evropě jsou stále nejvíce ochotni se množit v podmínkách obrovského rozptýlení a blahobytu.
Demokratizace si protiřečí s dlouhodobou politikou
Michal Semín prohlásil, že totalita není nutně jen perzekuce ideologických nepřátel, ale hlavně systém, ve kterém je kontinuita režimu zajištěna i přes změnu nálady mezi voliči13. Takový systém je však zcela přirozený! Spolek Svatopluk si dlouhodobě stěžoval, že nemáme “národní zájem” a rozvíjet jednu ekonomickou politiku po >10 let je mezi politiky sprosté slovo14. Jak toho cíle chce docílit, když prohlášením souhlasu většiny plebiscitu za Boha sabotují jakýkoli pokus o útok na morální relativismus?
V dobách, kdy tu byla katolická církev, fungovala jako určitý opěrný bod, kolem kterého mohly politické skupinky kroužit a nevytvořit nějakou extrémní zlotřilost. Jak se ke katolictví demokraté začátkem 20. století postavili? Vážili si tohoto pojící materiálu lidí napříč politickým spektrem? Samozřejmě že ne. Už za Československa byla církev sekulárním státem oslabena a s příchodem socialismu hozena přes palubu. Demokraté v 90. letech už zcela rezignovali na udržení víry a místo toho ji zcela pohřbili v hédonismu a sobectví devadesátek. Jaký je důsledek? Když už i stařičký poustevník v šumavských lesích zaslechl, že Bůh je mrtev, tak politik tráví čím dál více času filosofováním nad definicí problémů dnešní doby, nikoli výzkumem a psaním zákonů jako řešením problémů. Jinak řečeno - systém ztrácí flexibilitu a na nové hrozby reaguje jako lenochod na letící harpyji. Na druhou stranu právě kvůli své pomalosti se lenochod může vyhnout oku predátora.
To je nejspíše stav českého státu, který vyhovuje lidem hobitího charakteru, kteří mají jako hlavní životní motivaci v klidu dožít, nikoli s hrdostí přežít. Rozšíření demokracie i do zaměstnání takovému člověku přinese do života pocit, že je součástí nějakého boje, tudíž se bude cítit jako malý mocipán, i přestože jen hraje zanedbatelnou roli v systému odsouzeného k vymření nebo porobení cizinci.
Problém průměrného voliče
Stanovení určité ortodoxie je nutnost, i když nebude perfektní. Průměrný volič je víceméně ekonomicky, filosoficky a právně negramotný a jeho schopnosti identifikovat problém v systému jsou hodně limitované. Kupříkladu jen 40 % lidí správně odpovědělo, že stát utrácí zdaleka více na důchodech než na platech státních úředníků. Zbytek si myslel, že jsou výdaje na úředníky vyšší nebo podobné15! Zde si můžete přečíst, do jaké míry je dospělý v zemích OECD schopen porozumět textu a počítat, pokud si chcete zkazit zbytek dne.
Takovýto člověk je lehce zmanipulovatelný. Jeho názory jsou z velké části výsledkem konání systému, nad kterým nemá kontrolu.
Popřípadě je obětí stádovosti. V demokracii hrají velkou roli různé společenské třídy. Je zde určité očekávání, jaké politické názory veřejně vyslovovat v jejich kolektivu. Proto ANO mělo v posledních parlamentních volbách 47 % podporu u důchodců a SPOLU 40 % u lidí s titulem16.
Aby demokracie měla skutečně charakter emancipace voličů od malé elity, je nutné filtrovat lidi, kteří jsou vpuštěni do volební místnosti. A zároveň zajistit, že třída voličů je homogenní v morálních základech a etnické příslušnosti. To je mnohem důležitější pro dlouhodobě zdravý politický systém než pospolitost všech lidí na území státu. Stačí se podívat do historie na nespočet případů, kdy národnostní / náboženská menšina po staletí vládla vícero národům.
Kdo skutečně vládne v přímé demokracii?
Kdybychom více “rozšířili vliv obyčejných lidí” a politizovali společnost dle návrhu spolku, jak by to dopadlo?
Moc řečníka
Nijak by to nezměnilo elitářskou centralizovanou moc uvnitř státu. “Perfektní demokracie” je jen diktatura třídy “řečníků”. Řečník plní dvě zásadní funkce. Vybírá si o čem mluvit a následně problém představuje ostatním. Jak jsem psal výše, většina voličů je spíše pasivní a neznalá, tudíž zaujatost uvnitř třídy řečníků nedemokraticky ovlivňuje trendy společnosti neobjektivním poskytováním informací. A toto neplatí jen o politice, ale nejspíše všem “trendech”.
Řečník obvykle není vědecky nadaný člověk. Emocionalita, tribalismus nebo impulzivita jsou hodné ke kultivaci, protože to dělá přesvědčovací proces jednodušší a levnější. Zaměřit se primárně na nejchytřejší a vzdělanější desetinu populace by stálo mnohem více úsilí, protože už má vlastní názory a je ochotná tvrdě oponovat.
Dnes dostal řečník další privilegium. Nemusí ani mluvit s voliči, aby vypadalo, že má kupu posluchačů. Stačí najít dobře koordinovaný spolek, která dostane za úkol na sociálních sítích sdílet a komentovat (obvykle tuto roli dostanou mládežnické organizace politických stran). Nebo si lze najmout boty řízené umělou inteligencí, aby sociální sítě zahltili vhodnými reakcemi na řečníka. A většina botů už nelze rozeznat od hloupějšího spoluobčana v komentářích …
Pokud by spolek Svatopluk chtěl jít svou cestou, tak bych byl rád, aby věnovali minimálně dvacet minut konference taktikami, jak vykastrovat veškeré tyto mechanismy vytvářející umělé trendy, které se později stanou organickými.
Kdo dnes ovlivňuje třídu řečníků?
Mimo samotného řečníka existuje vícero center moci, které přímo či nepřímo ovlivňují, o čem bude řečník mluvit. V ČR jsou hlavní centra moci 4. Ty na konferenci byly okrajově zmíněny:
Domácí milionáři
Zahraniční instituce / státy
Zahraniční média (“meta-řečníci”)
Státní elita ČR (obvykle vychází z lidí okolo Občanského fóra)
Existují i další domácí centra moci (např. VŠE nebo ČT), ale ty jsou obvykle zcela submisivní trendům ze zahraničí. Kdyby Oxford prohlásil, že rasy neexistují, tak Univerzita Karlova může mít jiný názor, ale v budoucnu ho beztak akceptuje.
Tyto centra moci mají různé vlivy na řečníka:
Pokud chci založit médium, potřebuji rozpočet. Když mám kontakt na domácího nebo zahraničního milionáře, získám dotace nebo se nabídnu jako prostředník už fungujícího cizího média v ČR, tak mám oproti konkurenci velkou výhodu.
Jako řečník potřebuji odněkud získávat informace, abych je předkousal pro širší společnost. V praxi to obvykle znamená vzít kupříkladu výsledky nějakého experta. Když chci mluvit o nepopulárním tématu, tak budu mít problém najít zdroje, protože univerzity budou neochotné dát na kontroverzní výzkum peníze.
Když už médium existuje, může být zdiskreditováno jinými řečníky. Například titulovaný expert na dezinformace mne začne pomlouvat jako anti-demokratický živel. Vlastník sociálního média může podlehnout tomuto tlaku a zabanovat mne. Naopak mohu být současnými médii pochválen jako poslušný dobrák a budu pozván do jejich pořadů nebo pro ně budu zdrojem jejich článků. Tím můj poroste.
Nakonec může řečníka postihnout i zatykač. To ústavní pořádek nevylučuje, pokud “ohrožuje demokratickou společnost a narušuje práva jiných“17. Konečné slovo zde má domácí státní elita.
Opravdu by mne zajímalo, jak by demokratizace toto zvrátila? Spolek Svatopluk kupříkladu navrhl českou verzi FARA - to znamená, že stát bude hlídat tok peněz ze zahraničí do neziskového sektoru a médií. Otázkou je, co se stane po odhalení podezřelého? Interpretace zrady je velmi ošemetná záležitost a musí být přirozeně podrobena konzistentnímu světonázoru o vizi budoucnosti Česka. Druhá možnost je prostě organizaci označit v nějakém rejstříku a nechat dále žít. Pak ale není zničena incentiva spolupracovat s zahraničními agenty. Kupříkladu člena STANu opravdu nezajímá, že jeho kamarádi jsou placeni z norských fondů / USAID.
Kdo je tedy řečníkem?
V praxi jsou tímto řečníkem dvě skupiny lidí. Ti, kteří komunikují s voliči. A ti, kteří komunikují s elitou (tzn. ministři, náměstci, mecenáši politických stran, soudci, starostové, vedení korporací a další pozice moci).
Jako příklad individuálního řečníka zaměřeného spíše na elitu je William F. Buckley. Ten skrz vlivný časopis National Review byl schopen útoky na různé nacionalistické nebo fundamentalistické politiky disciplinovat americkou republikánskou stranu do před-trumpovské neoliberální podoby18. Samozřejmě tato publikace nebyla jediný kádrující element v republikánské straně, ale slabost původních struktur a vůle Williama Buckleyho znamenala růst nových struktur kolem jeho ideologie. Donald J. Trump byl taková radikální změna v směřování hlavně z důvodu, že se o tento neoliberální ekosystém vůbec nezajímal kvůli jeho egoistické osobnosti (a kvůli jeho statusu celebrity, což je v demokracii obvykle důležitější než expertíza).
Řečník je ale titul, který málokdy může uzurpovat vlivný jedinec. Obvykle se jedná o celé organizace uvnitř mediálního sektoru. Václav Moravec sám o sobě nemá silný mediální vliv. Podléhá lidem ve vedení ČT. Ti jsou dohromady spíše takovým “meta-řečníkem“.
Jako řečník lze částečně být brán i učitel / profesor.
Nesystémoví řečníci a jejich problémy
V poslední době vznik internetu a jeho rozšíření mezi běžný lid vytvořilo momentum, kdy si bystrý člověk mohl uvědomit nový světový pořádek a šplhnout si v žebříčku řečníků i mimo režimové struktury, které se kvůli svému věku adaptují pomaleji na nové příležitosti a hrozby. Vzniklo mnoho nových tvářích světa řečníků - možná by už bylo na místě je začít označovat jako influencery. Víceméně každý s publikem má “influence“, tudíž má v demokracii moc.
Přirozená demokratická ideologie
Málokdo si na straně anti-systémové politiky uvědomuje, že se jedná z dlouhodobého hlediska o jasně negativní trend. Demokratizací společnosti sice vyřešíme negativní externality vlády oligarchů a zahraničních peněz, ale přineseme si do domu nové problémy.
Panovačný vyhrává
Jako hezký příklad je klimatická změna.
Skupina A bojuje za to, aby stát více konal. Což znamená více pozic pro loajalisty ve státě. Více propagandy do školních učebnic. A důvod všerůzně veřejně protestovat, psát petice a vytvářet obsah na internetu. Jinak řečeno - výsledkem je více moci pro skupinu A, což jí dává navrch tlačit další téma k uzurpování moci v budoucnu.
Skupina B si nemyslí, že stát může klimatickou změnu zvrátit a stálo by to moc peněz, které by mohly být rozumněji využity. Což znamená, že jejich politická aktivita je limitovaná hlavně na reagování na požadavky skupiny A. I když skupina B vyhraje, tak neposílí svou mocenskou pozici.
Zrychlení diskuze a odvrácení jí od nedemokratických struktur má za následek, že začnou vyhrávat ideologie, které jsou více chtivé po moci. To znamená hlavně totální pacifikace opozice.
Perfektně demokratická ideologie je podobná archetypu požírající matky. Matka (politik) získává moc a může virtue-signalizovat, jak se o své dítě (řádoví občané) pečlivě stará. Dítě je v stavu atomizované společnosti, kdy ještě více touží, aby nové problémy jeho života někdo vyřešil. A zároveň dostával sladkou odměnu (různé populistické úplatky).
Tato symbióza je nepřekvapivě přirozeně destruktivní. Hodnoty jako presumpce neviny se postupně vytratí, protože agresivně napadnou někoho ještě před soudem (tato šikana může vést k opuštění politického života nezávisle na vině) je výhodnější strategie než mlčet. Pravda též ztratí hodnotu, protože virální lež má vždy více zhlédnutí mezi voliči než její budoucí vyvrácení.
Systém odměňování nízkého statusu
Je také dobré se zamyslet, kdo má čas a motivaci na politiku?
Když jste rodič čtyř dětí a ještě se musíte starat o nemocného prarodiče, tak máte málo času na “svobodnou diskuzi v demokracii“. Tito lidé jsou bezpochyby hodnotní pro národ. Ale jejich hlas nebude slyšet …
Naopak: představme si člověka, který je osamělý, frustrovaný a v soukromé sféře nemá moc úspěchů a naplnění. Možná i rybo-člověk vykořeněný z hororu The Shadow over Innsmouth by byl ideální adept? Ten bude mít kupu času psát na sociální sítě a různě se angažovat. Pro politickou stranu je takový člověk užitečný. Nejen kvůli jeho volnému času, ale hlavně loajalitě. Prodat občanovi s nízkým statusem možnost získat vysoký status (a vyléčit si svůj komplex méněcennosti) je extrémně silná motivace nezradit stranu.
Vysoký počet lidí s titulem je víceméně továrna na tento typ lidí. Asi 60 % vysokoškoláků v ČR pracuje na pozici, která neodpovídá jejich vzdělání19. Což je realita dost jiná, než jim slibovali jejich rodiče, kteří žili ve světě, kde titul obvykle znamenal velké peníze a respekt. Není teda vůbec překvapivé, že chudý a vzdělaný člověk je páteř levicového hnutí - to mu narozdíl od pravice dává možnost získat moc převrácením hierarchie, vzniků úřadů atd. Toto platí dvojnásob, pokud jedinec chodil na nejvíce prestižní školy, kde chytil imposter syndrom mezi geniálními nebo bohatými spolužáky. Právě kvůli této vnitřní motivaci není tzv. salónní levice záhadný oxymóron, ale něco velmi přirozeného20:
Tyto trendy rozhodně neznamenají, že demokratizace bude množit pouze levičáky. Jako příklad z pravicového tábora bych dal amerického uživatele X jménem Catturd, což je třikrát rozvedený šedesátiletý muž, který měl dříve problémy s alkoholem a nezaměstnaností. Také vlastnil 13 psů, z nich jednoho omylem přejel21. Tento člověk tráví obrovské množství času, aby sdílel slop na X.com a získal část peněz z reklam, které Musk tvůrcům nabízí. Systém mu tedy vůbec nedává motivaci dát apel na kvalitu nad kvantitou. Když X začalo tento problém malinko řešit, tak reagoval takto:
Skutečná změna diskurzu tedy není jen koupit Twitter a udělat z něj X (demokratizující krok). Ale hlavně vyřešit algoritmy demonetizaci písmenkového slopu (nedemokratický krok). Což se stále nestalo …
Náchylnost ke kolaboraci
Další velký problém nové třídy influencerů je jejich náchylnost ke spolupráci se starými režimními strukturami - často i s těmi mimo naši zemi. A tím nemyslím jen fakt, že sítě jako X žijí z reklamních příjmů, nikoli kvality obsahu, jak popisuje obrázek výše.
Kupříkladu Mikýř nedávno hezky ukázal, jak různé české celebrity na sociálních sítích jsou ochotny spolupracovat na čínské propagandě22. Proč se tak děje? Je samozřejmě jednoduché říci, že dotyční jsou bezcharakterní psychopati. Ale málokdo už chce mluvit o tom, jak zajistit, aby takový člověk neměl v “svobodné soutěži o pozornost” navrch? Tedy aby starý režim rychle nenašel nové bojové jednotky do politického boje.
Hlavní důvod neexistence vysněné přímé demokracie je právě tato kontradikce! A neexistuje řešení, které vytvoří jako lék jasně demokratickou instituci ...
Prodání budoucnosti nenarozených v prospěch žijících v přítomnosti
Demokracie podporuje krátkozrakost a požitkářství na politické úrovni - to znamená, že stát má vysokou časovou preferenci.
Proto je dluh největším hříchem demokracie, protože umožňuje získat zdroje na výdaje bez navýšení daní. Existuje vůbec demokracie, kde by dluh klesal po více než pět let? Existuje vůbec demokracie, kde by státní výdaje byly pod 10 % HDP (jako to bývalo skoro všude před 20. stoletím)?
Lze i spekulovat nad tím, že demokracie zvyšuje časovou preferenci svých občanů, jak předpovídal Sokrates před tisíci lety23. Nikdo mi negarantuje, že další volby nevyhraje nějaký socialista a nenapaří 40 % daň z dědictví (jako bylo běžné v západní Evropě po 2. světové). Jaký pak má smysl budovat mezigenerační jmění? Není větší jistota si koupit drahá auta, luxusní oblečení a jezdit několikrát ročně do Karibiku? Nikdo mne neujistí, že můj business s auty na benzín bude zakázán, protože je to neekologické. Tento stav je mnohem horší než upřímný polo-socialistický autoritářský systém, kde je dlouhodobě jasně vymezeno, že v těchto sektorech bude podnikat stát a já mohu podnikat v jiných!
Horší případ jsou problémy jako demografická krize, rostoucí obezita, ztráty průběžného důchodového systému, mizející rezervy zdravotních pojišťoven, státní dluh, růst mentálních problémů, různé nebezpečné látky v lidském těle, rostoucí osamělost, neustále zvyšování nároků na “dobrý život“ vlivem sociálních sítí, výměna voličstva migrací, přesocializace a tak dále. O těch se raději v mainstreamu nemluví, protože by se muselo uznat, že mnohé formy demokracie, podobně jako autoritářské režimy, trpí ignorováním různých hrozeb, což se jim stane osudným. A spolek Svatopluk o nich nemluví, protože miluje safe edgy narativy pro Hobity, jak jsem zmínil výše.
Závěr
Celá tato myšlenka je nedotažená. Berme v potaz, že její autoři se věnují politice celou svou kariéru. A jejich výtvor je další systém, který nebude řešit civilizační problémy, ale pouze odstraní určité neduhy současného režimu novými problémy světa, který bude zcela v zajetí populismu a třídy lidí, kteří jsou ochotni odhodit morální zábrany k maximalizaci svého vlivu v “svobodné demokratické diskuzi”.
Spíše by mne zajímalo:
Jak bude v praxi vypadat zákon FARA?
Jak vyřeší problém vytváření velkého množství lidí, kteří si myslí, že si zaslouží vyšší sociální status? Hlavně lidé s titulem.
Jak se postaví k současnému nekritickému mediálnímu toku ze západu do ČR? A to nejen u tradičních médiích, ale i nových tváří na internetu, kteří jen papouškují trendy narativy?
Jak vyřeší přemnožení virálních, ale hloupých, krátkozrakých a pohodlných myšlenek v “svobodné demokratické debatě“?
Jak nastaví určitou ortodoxii do fungování vlády, která umožní dlouhodobé plánování a jistoty pro podnikatele, ale i řádové občany?
Proč by vůbec měla moc státu být kontrolována pouhou většinou svéprávných občanů? Proč nedat lidem třeba i možnost rozhodovat o přednostech, náměstcích a ředitelích nemocnic, když platí zdravotní pojištění, i přestože o fungování nemocnice nic neví?
Jak vyřeší morální relativismus v běžné populaci?
Jak definují příslušníka národa a zabrání demografické výměně?
Co plánují udělat s EU a jejím vlivem na naši zemi?
Co přesně dosáhnou odchodem NATO kromě prázdného morálního gesta?
Jak se postaví k problému celosvětových demografických změn, aby byla lidská civilizace udržitelná?
Poněkud úsměvný detail bylo i prohlášení Petra Druláka, že mu je inspirací malá rebelie proti systému Charlese de Gaulla24. Nepopírám, že v minulosti tento státník dělal věci, kterých by současný český politik nebyl schopen, ale my máme privilegium zhodnotit, jak všechno snažení dopadlo. A situace Francouzů je zdaleka horší než u Čechů. Viz například prohlášení Michala Semína při konferenci25:
Nechceme dopadnout jako Francie, kde současný prezident během předvolební kampaně v roce 2017 prohlásil, že nezná žádnou specificky francouzskou kulturu … Macron vnímá Francii jako bussinesový startup. Francie pro něj není národ, ale pouhý prostor, do kterého můžete přicházet a odcházet, jak se Vám zlíbí.
Takto nejspíše dopadne nový svatoplukovský režim pod “přísnou kontrolou průměrného voliče“ za 50 let, pokud budou současné akce připomínající spíše místa k zviditelnění SPD a Stačilo! pokračovat. Jak ale chtějí provést samotnou změnu režimu? Petr Drulák prohlásil26:
My předpokládáme, že změna režimu začne být aktuální, když se tyto věci dají do pohybu. Když se NATO začne rozpadat a EU se začne rozpadat. A my v té chvíli budeme mít krátké okno historických příležitostí opět chopit se vlastních záležitostí.
To si Marx myslel taky, ale samotné dělnictvo nikdy nestvořilo diktaturu proletariátu. Žádný náhlý kolaps kapitalismu nenastal. Nápodobně atomová válka dle předpovědí trockisty Juana Posadasa nenastala. Tento nedostatek v praxi doplnil Marxovi až Lenin. A myšlenka Spolku Svatopluk též potřebuje svého Lenina. Nikoli katastrofické fantasie rozšířené i mezi řádovými členy.
Aristot. Pol. 5.1314a
redakce iDNES.cz. (2025, January 21). V NATO i EU samozřejmě zůstáváme. Orbán souzněl s Ficem, kritizovali Ukrajinu - iDNES.cz. iDNES.cz. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/slovensko-robert-fico-madarsko-viktor-orban-setkani-ukrajina-plyn-rusko.A250121_153834_zahranicni_kha
Čadová, N. (2025). Postoje občanů k obraně ČR a členství v NATO – březen 2025. Centrum Pro Výzkum Veřejného Mínění (CVVM). https://cvvm.soc.cas.cz/cz/tiskove-zpravy/politicke/mezinarodni-vztahy/5948-postoje-obcanu-k-obrane-cr-a-clenstvi-v-nato-brezen-2025
Henning, J. (2016). Strong rulers – weak economy? Rome, the Carolingians and the archaeology of slavery in the first millennium AD. In Routledge eBooks (pp. 53–74). https://doi.org/10.4324/9781315238548-14
Fontaine, J. M. (2017). Early medieval slave‐trading in the archaeological record: comparative methodologies. Early Medieval Europe, 25(4), 466–488. https://doi.org/10.1111/emed.12228
Kirkegaard, E. O. W. (2023). Scientific productivity by country. Clear Language, Clear Mind. https://emilkirkegaard.dk/en/2023/08/scientific-productivity-by-country/
Suri T, C Udry, J C. Aker, C B. Barrett, L Falcao Bergquist, M Carter, L Casaburi, R Darko Osei, D Gollin, V Hoffmann, T Jayne, N Karachiwalla, H Kazianga, J Magruder, H Michelson, M Startz, E Tjernstrom, “Agricultural Technology in Africa” VoxDevLit, 5(2), March 2024
Barder, O. (2013). Is aid a waste of money? Center for Global Development. https://www.cgdev.org/blog/aid-waste-money
Odjo, S., Traoré, F., & Zaki, C. (2023). 2023 Africa Agriculture Trade Monitor (AATM). In AKADEMIYA2063 and International Food Policy Research Institute (IFPRI) eBooks. https://doi.org/10.54067/9781737916475
Například
Vilím, P., Röschová, M., Prokop, D., & Marková, L. (2025). Většina Čechů má minimální ponětí o daních a veřejných výdajích. I to snižuje podporu reforem. PAQ Research. https://www.paqresearch.cz/post/vetsina-cechu-ma-minimalni-poneti-o-danich-a-verejnych-vydajich-i-to-snizuje-podporu-reforem/
Černá, E., & Vojkovský, T. (2021). Průzkum: mladé ženy nejčastěji volily PirSTAN, 370 tisíc voličů ale uteklo ke koalici Spolu. iROZHLAS. https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/snemovni-volby-2021-volebni-chovani-paq-research_2111010732_ern
https://x.com/CCrowley100/status/1923481830675611909
Hronová, M. (2024). Intelektuálové u strojů. „Převzdělanost“ jako nový trend, místa pro maturanty obsazují vysokoškoláci. Hospodářské Noviny. https://archiv.hn.cz/c1-67513200-intelektualove-u-stroju-bdquo-prevzdelanost-ldquo-jako-novy-trend-mista-pro-maturanty-obsazuji-vysokoskolaci
The Economist. (2021). Educated voters’ leftward shift is surprisingly old and international. The Economist. https://www.economist.com/graphic-detail/2021/05/29/educated-voters-leftward-shift-is-surprisingly-old-and-international
Overton, I. (2021, August 20). Etonocracy: How one public school came to dominate public life. Byline Times. https://bylinetimes.com/2021/08/20/etonocracy-how-one-public-school-came-to-dominate-public-life/
Jhr. (2025). Poprask kolem Mikýřova videa. Nachytal influencery na propagandu Číny, ti mu hrozí žalobou. Echo24.cz. https://m.echo24.cz/a/HL8sR/zpravy-domov-popraask-mikyr-video-nachytal-influenceri-cina-propaganda-manipulace