Je homosexualita vrozená?
V tomto článku objasním: 1) klasifikaci sexuálního chování 2) historické případy homosexuality 3) vztah s genderovou nekonformitou 4) spojitost s mentálními problémy 5) léčitelnost
Věřím, že homosexualita je dnes neoddělitelně spojena s západem stejně jako anime s Japonskem. I přestože jsme před 60 lety oficiálně klasifikovali tuto kondici jako poruchu1, tak v posledních 20 letech zažila nepřirozeně rychlou normalizaci. Kupříkladu když jsem byl nezletilý, tak postava homosexuála byla v mé hlavě něco jako duch pro Papuánce žijícího v zapadlé lesní vesnici. Lidé tvrdí, že existují a je jich mnoho, ale já nikdy jsem je na vlastní oči neviděl. Dnes se LGBT vlajka stala součástí módy mnohých lidí. Nebo visí na vládních budovách USA. A někdy i Česka.
I tak je překvapující, kolik mladých lidí má stále velmi limitované chápání konceptu sexuální orientace. Dokonce ve videích, které obhajují přirozenost homosexuality, jsem našel dost zmrzačenou klasifikaci lidské sexuality! Je časté označovat kohokoli, kdo měl sex se stejným pohlavím, za homosexuála. Nedávno se popularizovalo slovo bisexualita, což částečně rozšířilo obzory obyčejného člověka, že existují lidé s flexibilní sexualitou.
Tato konstrukce sexuality začne pokulhávat, když se ji pokusíme aplikovat na historické osoby. Nezapomínejme, že tento pojem vznikl až v roce 18922. Předtím nikdo neměl potřebu vytvářet tuto identitu a klasifikaci. Jak ale správně posoudit sexuální chování člověka?
Nejprve zde existuje Kinseyho škála. Tou lze měřit preference daného pohlaví. Někteří lidé jsou striktně homosexuální nebo heterosexuální. Jiní mají preferenci mužů, ale mohou mít i touhu po ženách a tak dále:
Další nutnost je oddělit romantickou a hédonistickou preferenci. Nedávno jsem viděl interview s muži na ulici v Turecku, kteří navštívili noční klub s transgender prostitutkami. Reportérka se jich ptala, jestli se považují za heterosexuály. Všichni odpověděli, že se vidí jako normální, ale vidí transexuály jako sexy a rádi si s nimi užijí. Mimo to chtějí normálně založit rodinu s ženou. Toto ukazuje, že pro mnohé je homosexuální styk spíše fetiš a nemusí to nutně implikovat touhu žít v stejnopohlavím manželství.
Jak jsou tyto “typy homosexuality” časté?
Zvířata
Je mylně šířeno, že zvířata jsou taky teplá3. Co už není tak často zmiňováno, je páchání jiných typů sodomie zvířaty - masturbace, zoofilie, pedofilie nebo nekrofilie4. Nic z toho ale není pokus zcela nahradit páření s opačným pohlavím. Celá “zvířecí homosexualita“ je spíše uspokojování se a typ sociální interakce než rebelie proti evolučnímu imperativu se rozmnožovat.
Všechna pravidla mají své výjimky. Jak víme, jedna je člověk. Druhá je ovce. U nich je asi 8 % samců homosexuální (+ 20 % bisexuální). I když jsou odloučeni od samců, tak v nich nevznikne touha po páření se samicí. Pokusy zjistily, že u samců nemá homosexualita nic dočinění s hormony, ale s jinak “zženštilou“ strukturou mozku. U samic navýšení hladiny testosteronu při těhotenství dalo za vznik homosexuálnímu chování5.
Lidská historie
Vraťme se do lidské společnosti. Nejprve bychom se měli zeptat, jestli je stejnopohlaví styk přítomen ve všech lidských společnostech? Etnografické průzkumy nám ukazují, že v relativně rovnostranných kmenech lovců sběračů nikdo neslyšel o sexu mezi muži6. Mezitím u jasně hierarchických společností neznáme jediný případ, kdy by sodomie neexistovala.
Historická “patriarchální” sodomie
Což nutně neznamená, že se jednalo o stejný typ sexuální orientace, kterou vidíme dnes. V pohanských patriarchálních společnostech nikdo nechtěl “manželství pro všechny“. Založit s ženou rodinu byla nutná část života muže. Narozdíl ode dneška bylo v pořádku si i mimo manželství “trochu užít“ - když šlo o promiskuitu nebo nevěru, tak na muže neplatilo velké stigma. A bylo jedno s kým. Důležité bylo, aby počestný člověk zůstal aktivní při penetraci. Nikoli v pasivní pozici (jako žena). Tím neříkám, že svět před novověkem byla Sodoma a Gomora na globální úrovni. Většina lidí nic sodomitního nepraktikovalo.
Jak si ale najít vhodnou mužskou oběť, když být penetrován je ponižující? I Xenofon tvrdil, že na rozdíl od žen si muž přirozeně neužívá být submisivní při sexu. Pár homoerotických obrázků z tehdejší doby neukazují muže užívající si být penetrován - u žen ano7. Pasivní partner tedy musí být někdo slabší - kdo už je v tehdejší hierarchii ponížený. Nabízí se tedy cizinec, nezletilý nebo otrok. A existuje i kupa velmi chudých lidí, kteří si nechají zaplatit za sex.
Pederastie
Historicky velmi častý typ je pederastie. Toť vztah dospělého muže s chlapcem od 11 do 18 let (přibližně doby, kdy mu začnou růst vousy). Ta není jen výplod civilizací kolem Středomoří, ale nacházíme ji i mezi primitivními kmeny8, Japonsku9, Číně10 nebo arabském světě (speciálně mezi Turky)11. Afgánistán je dodnes plný sodomie s náctiletými12 - dle odhadů místního klerika mělo asi 32 % mužů homosexuální styk13. Těžko říci, jestli to je pravda, ale čísla jsou rozhodně vyšší než tady v ČR. Což se překvapivě nelíbí současné talibánské vládě, který odmítá výmluvu, že sex s chlapcem oblečeným do ženského oblečení a make-upu je jen pro potěšení, nikoli náhrada za vztah s ženou. Můžeme se pak divit, že například Michael Foucalt14 nebo homosexuálové kolem roku 190015 vyhledávali sexuální dobrodružství právě v arabských zemích, nikoli Evropě?
Proč zrovna náctiletí muži? Může se jednat o přenos myšlenky, že sociálně nadřazený jedinec se smí uspokojovat na podřízených (viz chování Dia - dle křesťanské morálky by si nezasloužil být hlavní bůh). Aristoteles pravil, že aby byl vládce rozumným, tak musí zažít být subjekt16. A jak by muž měl dobře vědět, co znamená být mužem v tehdejší společnosti, kdyby si nezažil podřízenou pozici? Tento zážitek ho může traumatizovat, a pak bude vyhledávat zkušenosti, které mu vyléčí tento komplex - za což nebude společenskými normami nijak zavržen. Což vede k nekončícímu cyklu pederastie skrz generace. Ve středověké Florencii ale jen menšina teenagerů, která byla sodomizována, jako starší sodomizoval jiné17.
Válka
V patriarchálních společnostech se princip sexuální dominance aplikoval i ve válce. My nad sever od Alp znásilňovali jen ženy, avšak když Napoleon táhl s vojskem do Egypta, tak chycení francouzští vojáci rychle zjistili, že místní nemají problém i se znásilňováním mužů18. I v nedávné syrské občanské válce máme kupu důkazů, že Arabové se znovu vrátili k svým homosexuálním praktikám19.
Turci byli zase historicky známi tím, že s jejich vojsky táhli mladí chlapci, kteří sloužili jako prostitutky pro vojáky20. Nemůžeme se pak divit, že v evropské křesťanské mysli byla sodomie silně spojena s muslimským vetřelcem.
Absence žen
V ryze mužském celibátním prostředí Vatikánu se též uchytila pederastie, jak popisoval už Martin Luther po návštěvě Říma21. A skandály se zneužíváním chlapců pokračují dodnes - takže se nejspíše nejedná o nafouknutí problému nepřátelským teologem. Občas se v minulosti vynořilo na povrch, že mniši měli spolu homosexuální sex - i mezi “rovnými partnery“22. Ale zde bych řekl, že příčina je dlouhé odloučení od žen, což nedělá dobře sexualitě muže a tělo se radši adaptuje na jiný typ sexu než zamezí sexuálnímu pudu.
V mnohých kulturách je do podobného stavu uvržena většina populace. Když má panenství žen velkou hodnotu, víceméně neexistují starší neprovdané ženy, muži se ožení stejně pozdě jako v naší republice a pohlaví jsou od sebe sociálně segradována, tak mladí muži mohou najít náhradu v homosexuálním styku. Když se vrátíme do Afgánistánu, tak mnozí “sodomité“ přímo jmenují problém segradace od žen:
Mohammed Daud není oženěn a má sex pouze s chlapci. Ale nepovažuje se za homosexuála. “Mám rád kluky, ale ženy více. Problém je, že ty jsou zahalené a nemohu vědět, jestli mne přitahují. Mezitím u chlapců jasně vidím, který se mi líbí a který ne.“
Stejná situace byla běžná v sovětských mužských věznicích. Zde byla jasná hierarchie a ti s více prestižním postavením znásilňovali méně populární vězně23. Homosexuální styk je též adaptace na dlouhou vojenskou službu v odlehlých lokalitách Severní Koreji. Běžní lidé údajně o homosexualitě vůbec neví, což ukazuje, že se jedná o přirozeně vznikající chování nezávisle na místě, času a kultuře24. V Zimbabwe jeden muž obviněný ze sodomie (koloniální autoritou) prohlásil před soudem: “Obvinění nepopírám. V mé zemi je zvykem páchat sodomii, když nemůžeme sehnat ženu.”25.
Středověká Itálie je také zajímavý případ, protože průměrná rodina měla o 20 % více synů než dcer. Nic takového nevidíme, když půjdeme více na sever. To indikuje zabíjení novorozenců na základě pohlaví. Tento přebytek mužů musel být vidět i okem běžného člověka. K tomu skrz středověk cena věna vzrostla, což postavilo další bariéru k ženám. Otcové byli ochotni provdat své dcery (průměrně ve věku 17 let) až mužům okolo 30 let, kteří byli náležitě majetní a vymanili se od autority rodičů (což v té době nebylo od 18, ale dost později). Není tedy divu, že se adaptovali na homosexuální sex jako lehký způsob sexuálního uspokojení. Mnozí muži se dokonce nechávali dobrovolně sodomizovat od starších a majetnějších mužů výměnou za příležitosti a dárky, což ironicky mohlo vést k pozdějšímu úspěchu se dobře oženit s ženou26. Po roce 1450 už ale nevidíme vychýlené poměry pohlaví. Možná spojitost je s otevřením největšího sirotčince v Evropě - Ospedale degli Innocenti - roku 1445. Sem nepřekvapivě mířilo disproporčně mnoho dcer. A dívky v něm měly i menší úmrtnost27. To mohlo v dlouhodobém horizontu zamezit sodomitním praktikám narovnáním poměru pohlaví. Co vím, tak v oblasti dnešní Florencie tato tradice už dlouho neexistuje …
Existovali homosexuálové před 19. stoletím?
Co víme o historické homosexualitě jako romantické preferenci stejného pohlaví a žádným zájmem o to opačné?
Cratinus ve své hře Panoptai útočí na filosofa Hippona, který se rozhodl neoženit a místo toho si užívat s chlapci. Nebo Periklés osočil Sofokla, že se příliš potopil do svého fetiše na chlapce28.
Platónovy dialogy zmiňují, že existuje sorta mužů, kteří jsou přitahování pouze kluky a nemají žádný zájem o rodinu29. Nenacházíme však stereotyp zženštilosti - tento typ homosexuála je popsán jako velmi mužné nátury30. Je dost problematické na tento text nahlížet skrz překlad a >2000 let v budoucnosti. Ač se v dialogu používá slovo “Love“, tak tím není myšleno nutně cokoli sexuálního. Dva blízcí přátelé dle této definice sdílejí lásku. Také je možné cítit lásku ke své zemi.
Ve Florencii 15. století byl stále běžný dospělý/teenager model ze starověku, ale historici našli 1 % lidí odsouzených za sodomii, kteří byli adolescenti stejného věku s ne jasně danou rolí při análním styku31. Což nemusí nutně indikovat romantickou preferenci, ale více volný typ sexuality.
V raně novověkém Nizozemsku bylo možné najít homosexuální styk mezi nerovnými partnery - chlapci byli nejvíce žádaní, ale v 18. století už vidíme vznik více moderní homosexuální subkultury. Mnozí muži při soudu jasně popsali svou homosexuální orientaci v moderním smyslu32. Dle místních sodomii údajně přinesli španělští vojáci nebo obchodníci z Itálie.
Nápodobně v raně novověké Francii nebyl znám případ, kdy by penetrovaný byl starší ze dvojice33.
V Turecku byla pederastie stigmatizována až začátkem 20. století34. Homosexualita nejspíše neexistovala.
První kritiku homosexuality v dnešním smyslu vidíme v Anglii roku 174935. Autor jako příčinu vidí kopírování chování Francouzů a Italů, kde se údajně již homosexualita stala běžnou. Tím je myšlena zženštilost v etiketě, módě a vychování, což vede obecně k rozpadu tradičních genderových rolí.
Od začátku 18. století vznikají v Londýně homosexuální kluby a začíná se používat výraz molly, ne sodomite. V tzv. mollyhouses byly i pořádány svatby mezi muži. Trasvestismus a typické parodizování žen bylo na denním pořádku. Není pochyb, že tito lidé jsou velmi dobře zdokumentované případy gayů. Nikoli pouhých mužů hledajících sexuální potěšení se vším, co se dostane pod ruku.V zemích třetího světa existují mezi určitými indiánskými kmeny “berdache“ nebo Kothi v Indii. To jsou zženštilí muži, kteří v dospělosti žijí s muži36. Mohly bychom ale namítnou, že se jedná spíše o transexuály.
Když jde o ženy, tak záznamy o homosexualitě víceméně neexistují. Lesbický sex ani nebyl zvlášť trestán, pokud při něm nebylo přítomno dildo nebo pachatelka nespáchala jiný zločin - transvestitismus. Dříve se totiž za sex považoval jakýkoli akt, kdy penis (nebo něco podobného) byl vsunut do skuliny. Vylízat ženu bylo spíše něco jako francouzák než sexuální akt (protože to nijak nemimikovalo prokreativní sex). Těžko říci, co si o tom mysleli obyčejní lidé, ale zákon takto fungoval ještě za první republiky. A dodnes mnozí pánové tvrdí, že když se žena vyspí s ženou, tak to není tak negativní, jako kdyby se incident stal s mužem.
Je tedy možné, že muži toužící po lásce muže před 18. stoletím existovali. Ale není to nic jistého. V článku o pohlaví jsem zmiňoval, jak v minulosti lidé řešili problém s hermafrodity. Některé popisy by mohly poukazovat na intersex osobu, ale mnohé jsou spíše pohádky. Doboví myslitelé kvůli tomu často zpochybňovali existenci hermafrodita. A hádám, že tento osud postihl i muže milující muže, protože byli miniaturní menšina odsouzených za sodomii. Povšimněme si i rétoriky náboženství kolem homosexuality - např. spojitosti zvrhlosti, života v luxusu a znuděnosti normálním životem. To je jasně inspirované historickými zkušenostmi s Římany a pozdějšími Italy.
Mění “kapitalismus” sexualitu?
Někteří myslitelé (jako gay marxista John D'Emilio37 nebo David M. Halperin) pojí dnešní homosexualitu s “buržoazijní společností“. Když bych přijal tuto hypotézu, tak historická asociace sodomie s luxusem38 a životem ve městech je svým způsobem pravdivá. Bohatství je výsledek kapitalistického chování. Vzhledem k problematické definici kapitalistické společnosti musíme brát toto tvrzení s rezervou, proto radši užívám termín buržoazijní (měšťanská) společnost, abych více explicitně oddělil život bankéře a dělníka od rolníka a šlechtice.
Proč by ale vedla k homosexualitě? Není pochyb, že v agrární/feudální společnosti jsou úspěšnější jiní muži než v našem ekonomickém systému. Což by mohlo způsobit změnu chápání genderových rolí, protože ty staré už nejsou efektivní v novém prostředí. Vezměme si například, jak od konce středověku upadala muž x muž agrese mezi poddanými i nejmocnějšími39 nebo upadala důležitost “čistoty šlechtické krve“ od špinavých povolání jako obchodu, bankéřství nebo hůře - ruční práce (ta nemusí být nutně něco spojeno s nižší třídou, vezměme si za příklad výrobu hodinek v minulosti).
D'Emilio jmenuje jako další důvod rozpad rodiny jako základní ekonomické jednotky. Obecně řečeno bylo v jednoduché zemědělské společnosti složité žít jako “individuál“40. Primární ekonomický vztah totiž nebyl zaměstnanec pracující za mzdu x zaměstnavatel, ale rodina (starající se často i mezigeneračně o nějaký kus půdy). Tlak na adaptaci, absence alternativních lifestylů a vůbec monotónnost života nedokázala zažehnout impulz pro touhu po vztahu s někým stejného pohlaví. V buržoazijní společnosti se může jedinec vyvíjet více “svobodněji“ a u menšiny lidí vznikne identita homosexuála. To samé platí na další části lidské sexuality. Dokážete si představit, že by se u ženy středověkého arabského pastevce vyvinula anorexie (v té době byla spíše obezita považována za ideál krásy) nebo vzrušení z sériových vrahů? Mohl by dnešní muž začít fetišizovat velmi malá chodidla jako v Číně před >100 lety?
Když se podíváme na moderní USA, ve vesnicích nalezneme pramálo gayů. Disproporčně mnoho jich prožilo dětství ve velkých městech41. V Dánsku se nejvíce homosexuálů rodí v oblasti hlavního města (speciálně leseb). V jiných větších městech je 1,3× větší šance, že Vaše dítě bude v homosexuálním manželství, relativně vůči lidem narozeným na vesnici42. Toto by mohlo poukazovat na výše popsaný fenomén. Co jsem hledal vztah socioekonomického statusu s sexualitou potomků, tak spíše střední třída má nejmenší počty homosexuálně orientovaných dětí, ale rozdíly nejsou zase tak velké43. V Estonsku je u dětí rodičů s titulem o 50 % častější ne-heterosexuální orientace - studie bohužel neposkytuje podskupiny touhy po stejném pohlaví44.
Je také znám případ uprchlíka ze Severní Koreji, který necítil nic ke své ženě. Když se dostal do Jižní Koreji, tak až poté zjistil, že existuje homosexualita a začal se s termínem identifikovat a spát s muži. Podivné je, že předtím netoužil po vztahu s mužem a svoji kondici chápal spíše jako sexuální dysfunkci45.
Jak jsem psal výše, určité indiánské kmeny mají jedince vykazující homosexuální identitu, ale to může být způsobeno jejich kulturou nebo nějakou mutací v jejich kmenu, která vede k homosexualitě. Spouštěcí mechanismus může být zcela cizí evropské rase.
Homosexualita po 18. století
Genderové role jsou důležité u tématu sexuální orientace, protože lidská sexualita není vrozená - jejich změna bezpochyby může mít vliv na ji é. Vezměme si například averzi k incestu. Ta je důsledek adaptace. Způsob, jakým se chovají rodiče k dětem nebo sourozenci vůči sobě, funguje na naprostou většinu lidí anti-sexuálně. Pokud člověk své příbuzné nezná a setká se s nimi až v dospělosti, tak není neobvyklé k nim cítit sexuální touhu jako k cizím46. Jako inverzní důkaz lze vzít komuny v Izraeli, kde děti byly vychovávány v třídách jako ve škole, nikoli s rodiči. To způsobilo, že až na pár výjimek nikdy neměly v dospělosti vztah s někým z jejich dětské skupiny. Jak vidíme, tak pro lidský mozek není důležité “být příbuzným“, ale jen “chovat se jako příbuzný“. To samé vidíme u pornografie. Člověka vzrušuje video, protože v něm pixely vypadají jako žena, i přestože je to jen svítící 2D plocha.
Genderově atypické chování
Je fakt, že chovat se jako opačné pohlaví v dětství (od 4 let) je obrovský predikát pozdější touhy po homosexuálním vztahu47. Ale pouze u lidí s 5 a 6 na Kinseyho škále48 (viz nahoře). Daryl Bem se pokusil tento error v lidském mozku popsat jako exotic becomes erotic. To znamená, že člověka v pubertě začnou přitahovat genderové projevy, které jsou opakem jeho vlastních49. Což dává smysl, protože pouhé lidské smysly nedokáže určit biologické pohlaví. Musely se tedy v naší hlavě vyvinout mechanismy, jak najít korelace s biologickým pohlavím. A ty přirozeně budou podléhat různých errorům.
Proč jsou ale mnozí lidé genderově nekonformní už ve svém dětství? Dle studií dvojčat je toto chování u mužů z 67 % důsledek společného rodinného prostředí a 17 % genetika. U žen z 45 % + 40 %. Když půjdeme do extrémů atypického chování, tak dědičnost vysvětluje u mužů 24 % variace + 55 % variace vysvětluje vliv společného rodinného prostředí. U žen 76 % + 3 %50. U jiné studie byl vliv společného rodinného prostředí 49 % pro muže a 0 % pro ženy. Genetika 10 % pro muže a 43 % pro ženy51.
Dodám, že u studií dvojčat je obvykle vzácné najít takto velké vlivy společného prostředí. Co je tím myšleno? Obvykle to je chování rodičů, ale může se jednat i o stravu v rodině nebo sousedství, kde žijí. Popřípadě když matka musí dlouhodobě brát nějaké léky skrz těhotenství, tak existuje možnost, že se na plody přenese nějaký neznámý vedlejší účinek.
Je velmi těžké určit kauzalitu s něčím konkrétním. Víme, že u adoptovaných dětí homosexuálů jsou menší rozdíly v genderovém vyjadřování mezi syny a dcerami než u heterosexuálů52. Pokud jsou rodiče příliš kontrolující nebo chladní, tak mají častěji genderově nekonformní děti53. Jiná studie zase našla pouze kvalitu vztahu s matkou jako predikát genderové komformity54. Většina variace však zůstává záhadou. Nic z toho, co jsem jmenoval nemá zcela zásadní vliv. To nemusí být nutně důsledek vadné teorie. Měřit přesně chování rodičů k dětem je problematické, pokud je nebudeme nonstop nahrávat na kameru.
Je ale hezké, že s touto teorií můžeme propojit vliv biologie a společnosti. Choroby způsobující maskulinizaci mozku dívek jako CAH zmnohonásobují šanci na přitažlivost k stejnému pohlaví55. Dále používání dietních pilulek a léků na štítnou žlázu v prvním trimestru těhotenství, znatelně navyšovali šance, že z dcery nevyroste heterosexuální žena + ženy co užívaly největší dávky léků v prvním trimestru těhotenství, měly nejčastěji homosexuální dcery56. Což v důsledku stvoří více maskulinizovanou dívku, která je pod rizikem vývinu do lesby.
Ještě více záludná otázka je, proč ne všichni genderově atypicky chovající se lidi, najdou zalíbení ve stejném pohlaví? Kristina Švédská byla přesně takový případ (i odpovídající charakteristikám rodičů), ale zamilovala se do kardinála ve Vatikánu57.
Bisexualita
Přesuňme se k druhé kategorii. A to jsou lidé, kteří nemají romantickou preferenci na jedno pohlaví. U bisexuálů je pozorovatelná vyšší genderová nekonformita, ale ne tak silná jako u homosexuálů58. Na Kinseyho škále existuje spíše lineární vztah genderové nekomformity s mírou homosexuální touhy59. Dle velkého BBC průzkumu je také prokázáno, že bisexuál je něco mezi homosexuálem a heterosexuálem60.
Další možné příčiny jiné sexuální orientace
Dnešním dogmatem je, že vše špatné se LGB populaci děje kvůli diskriminaci. Co když ale je kauzalita opačná? Tím myslím, že někdo s mentálními problémy se častěji stane homosexuálem.
Sexuální zneužívání
Možný trigger sexuální orientace je sexuální zneužívání v dětství. To je u homosexuálů a bisexuálů 4,78× častější než u heterosexuálů. Fyzické násilí od rodičů je 1,3× častější61. Dle jedné studie pohlavní zneužití vysvětluje 21 % variace ve zkušenosti sexu se stejným pohlavím a 23 % neheterosexuální sebeidentifikace. Mezi často zneužívanými dětmi bylo 6,8× více gayů a 5,1× více leseb než v nezneužívané populace (kde to bylo ~1 %)62.
Incest je také mnohonásobně častější - speciálně u mužů63. Bohužel na toto téma nevyšlo nic od roku 1990.
Špatné dětství
Je také známo, že heterosexuálové méně častěji prožili dětství v chudobě nebo s rodičem, který má mentální poruchu nebo závislost. Tento rozdíl však není kauzální, když zohledníme sexuální/nesexuální ubližování dětem, které se v tomto prostředí častěji vyskytuje64.
Studie z Nového Zélandu ukázala, že nejvíce traumatizovaná skupina lidí je jčastěji bisexuály (6,2x) a homosexuály (3,8x). Specificky ne-sexuální násilí ale navyšuje pouze šanci na bisexualitu, homosexualitu nikoli65.
V Estonsku jsou lidé hodnotící vztahy mezi členy své rodiny jako “přátelské a vlídné“ 2,24× častěji heterosexuály než ti popisující dlouhodobé konflikty66.
Studie všech dánských občanů (3500 lidí), kteří uzavřeli homosexuální manželství (1971-2001), nám zase ukazuje, že muži jsou častěji (1,36×) homosexuály, když jejich rodiče se rozvedli do 6 let manželství. A také (1,29×) když (jakýkoli) rozvod rodičů proběhl ve věku 12-17 let dítěte. Matky, které porodily dítě po 35 letech života, mají 1,34× častěji homosexuální syny (+každý vyšší rok matky při porodu navyšuje šanci na homosexualitu o 1,4 %). Když rodiče dítěte spolu žily pod 5 let, tak mají 1,45× častěji homosexuální syny.
U leseb tyto asociace nenalézáme. U nich platí, že ty, kterým ve věku 12-17 let zemřela matka, 1,93× častěji uzavřou stejnohlavní manželství67.
Počet sourozenců
Dánská studie nám také ukázala, jak pohlaví a počet sourozenců ovlivňuje četnost uzavření homosexuálního manželství. U nejstarších dětí je šance nejnižší. Každý další mladší sourozenec snižuje šanci na homosexualitu o desetinu68.
Velká nizozemská studie (60 076 lidí v stejnopohlavním manželství + 9 013 420 v heteroexuálním) také našla negativní vztah s počtem mladšími sourozenci. Každý další snižuje šanci na homosexualitu prvorozeného o 12,9 %. Novinka je, že nahradit jednu starší sestru starším bratrem navyšuje šanci na uzavření homosexuálního manželství o 13,3 %. Nahradit jednu mladší sestru starší sestrou navýší šanci o 8,3 %, Pohlaví mladších sourozenců nemá vliv.
Proč se tak děje, je záhada.
Mentální choroby
Další trend, který podezřele kopíruje nárůst LGB identifikace jsou symptomy mentálních chorob v běžné populaci. Skrz posledních 70 let pozvolna rostly69, ale po roce 2010 začaly růst abnormálně rychle u generace Z70. Tento nárůst homosexuálního chování nelze z většiny vysvětlit pouhou destigmatizací homosexuality. Např. nábožensky aktivní lidé se častěji oddávají sodomii než dříve. A hlavně normalizace vzrostla mnohem rychleji než samotné sodomitní zkušenosti71.
Není pochyb, že nebýt heterosexuál je spojeno s mentálními chorobami. Je to ale pouhý důsledek diskriminace? Ta by měla být nejsilnější u exkluzivních homosexuálů, protože jsou nejvíce cizí heteronormativitě. Realita je ale komplikovanější:
Bisexuálové a homosexuálové jsou více neurotičtí než heterosexuální muži (d=0,36). U žen toto neplatí u leseb. Ty jsou stejně neurotické jako heterosexuální ženy (d=0,21)72.
Bisexuálové mají častěji mentální problémy (34 %) než homosexuálové (26,2 %), což by odpovídalo nedávným trendům73.
Dle meta-analýzy na toto téma mají bisexuálové o 21 % větší šanci na vývin deprese než homosexuálové74.
Dle srovnání lidí, kteří měli za poslední rok sex s stejným/opačným pohlavím z Nizozemska, je sexuální orientace spjata s 2× častějším výskytem mentálních chorob75.
To samé platí v Británii76.
V Kalifornii mají homosexuálové větší šanci na diagnózu mentální poruchy, bisexuálové ještě větší. Největší však mají lidé identifikující se jako heterosexuál, kteří v minulosti měli homosexuální styk77.
Švédské páry v homosexuálním manželství mají 2× větší šanci na depresi a zneužívání návykových látek78.
Homosexuálové mají v USA vyšší výskyt mentálních chorob / poruch osobnosti než bisexuálové jen u žen79. U mužů vyrovnané.
Švédská studie vzala v potaz zkušenosti s diskriminací a hate crimes. Což trochu snížilo rozdíly v mentálním zdraví, ale i tak měli heterosexuální muži 2,5× méně častěji úzkosti a ženy 1,6× méně. U deprese měli heterosexuální muži 1,6× menší šanci na diagnózu a ženy 1,8×. Když se však srovnaly páry dvojčat, které mají odlišnou sexuální orientaci, tak nebyly nalezeny žádné rozdíly v depresi ani ADHD80.
Další Švédská studie našla nulové rozdíly v mentálních problémech při porovnání 119 dvojčat stejného pohlaví, kde jedno bylo heterosexuální a druhé nikoli81.
Jiná studie nám ukazuje, že LGB lidé mají častěji mentální poruchy relativně vůči heterosexuální většině. Rozdíl je znatelně menší, když je srovnáme s jejich heterosexuálními sourozenci. Což naznačuje, že častěji pochází z problematické rodiny nebo mentální problémy jsou důsledek genetiky. Bisexuálové měli znovu více mentálních problémů než homosexuálové82.
Dokonce už v roce 1901 si Ellis Havelock povšiml, že rodiny homosexuálů mají mnohem častěji různé mentální problémy: In 17 cases [of homosexuality out of 49] there is more or less frequency of morbidity or abnormality — eccentricity, alcoholism, neurasthenia, or nervous disease — in one or both sides [of the family]83.
Bohužel studie dvojčat nezkoumaly všechny mentální poruchy. U určitých je podezřele mnoho LGB lidí:
U žen s hraniční poruchou osobnosti je 27 % LGB84 (studie byla provedena v roce 2010, což je před vlnou sebeidentifikace jako LGB). Jiná studie našla 18 %. Z toho bylo 8 % leseb (což je osminásobek než u zdravé populace). Nadpoloviční většina žen s BPD byla znásilněna - nemůžu tedy vyloučit možnou asociaci jako jsem napsal výše85. Další studie našla 2× častější homosexuální vztahy u populace s hraniční poruchou osobnosti86.
U mužů s autismem je 3,4× častější touha po stejném pohlaví. U žen 1,7×. Touha po obouch pohlaví je u mužů 3× častější a u žen 2,1×87. Dle jiné studie je jen 81,6 % mužů s autismem a 56,6 % žen heterosexuální88. To by dávalo smysl vzhledem k exotic becomes erotic teorii. Autisté mají od mala problémy s chápáním lidí, což může vést k rozbití mechanismů vytvářející heterosexuální orientaci.
Sexuální orientace jako součást p-faktoru?
Jak vidíme, tak LGB není pojena jen s důsledky diskriminace jako např. deprese, úzkostí, sebevražednosti. Ale i schizofrenií, OCD a jinými poruchami, které nevznikají důsledkem ostrakizace. Dokonce srovnání dvojčat vymaže skoro všechny rozdíly mezi sexuálními menšinami a heterosexuály! Což by mohlo poukazovat, že se jedná o aspekt p-faktoru. Co to znamená? Každý zná inteligenci (g-faktor). To je statistická spojitost mezi různými nadáními. Např. člověk, který je zdatný v matematice, bývá schopný i ve fyzice nebo češtině. Proč? Protože má vysokou inteligenci, která má vliv na všechny tři školní činnosti. To samé lze aplikovat na mentální choroby. Ty se mají tendenci různě prolínat až sčítat. Lidé, co mají symptomy schizofrenie, jsou častěji úzkostliví a tak dále. A kvůli 50 % dědičnosti mají mentálně choří lidé více psychicky nemocných příbuzných89 stejně jako chytří žáci mají častěji chytré příbuzné.
Teoreticky - kdybychom snížili míru p-faktoru v populaci, tak by mělo mizet i homosexuální chování. Což je ale oříšek. Negenetické příčiny vysokého p-faktoru se stávají silnějšími a silnějšími. A my pořád nevíme v čem je náš moderní styl života defektní.
Dědičnost
Když se zaměřím na genetiku homosexuálního chování, tak je asi z 1/3 dědičné (což je mimochodem stejně vysoké číslo jako u homofobie90). Co to je ale za geny? Dle GWAS analýzy 409 tisíců lidí v Británii existuje korelace mnoha negativních vlastností a neheterosexuální orientace:
To poukazuje na spojitost s p-faktorem už na úrovni DNA kvůli polygenetičnosti91. To znamená, že zde nejsou žádné zásadní geny pro vznik sexuální orientace, ale kupa malých, které mají jako bonus vícero vlivů na vlastnosti člověka.
Studie na dvojčatech z Austrálie replikovala zjištění genetického základu deprese. Korelace s LGB orientací byla lehce vyšší (0,42 vs 0,33). Přibližně 60 % rozdílů v depresi oproti heterosexuálům lze vysvětlit genetikou (dodávám, že deprese je z 44 % dědičná)92.
Stejné bylo zjištěno velkou studií ve Švédsku. Být v homosexuálním manželství mělo 0,33 genetickou korelaci s depresí93.
Stabilita sexuální orientace
Další známé tvrzení jest, že sexuální orientaci nelze změnit. To je pravda, pokud se bavíme o konverzní terapii. Zatím víme:
V 87 % pacientů nepocítilo změnu. 9 % začalo žít v celibátu a jen 4 % mělo znatelnou změnu sexuality na Kinseyho škále pod číslo 494.
Další studie sledující lidi na různých křesťanských pokusech změnit sexualitu nalezla pozitivní změnu na Kisneyho škále (4,1 → 3,3), akorát zásadní problém byl, že průměrný subjekt byl spíše bisexuál95. Bylo také časté, že mnohé subjekty se staly skrz terapie více homosexuální.
Mormoni snažící se změnit svou sexualitu byli jen v 4 % úspěšní. Ale spíše se jednalo o přesun k bisexualitě než heterosexualitě96.
Pokusy o změnu sexuální orientace často vytvoří různé mentální problémy97. Takže je celkem spekulativní, jestli má terapie smysl.
Je důležité brát v potaz, že lidé mění svou sexualitu skrz čas i bez intervence. Což jmenované studie výše nezohledňují.
Nejdříve se podívejme na dobu vzniku neheterosexuální touhy. Jmenovaný Ellis Havelock poznamenal, že u 4/43 jeho pacientů se homosexualita vyvinula až v dospělosti98. Často i po zkušenostech se vztahem s ženou. To se stalo například Oscaru Wildovi, který se stal homosexuálem až po komplikovaném porodu jeho ženy, který prý přizabil jejich sexuální život99. Moderní věda nám k tomuto poskytuje důkazy. Existuje menšina (5,6 %) homosexuálů/bisexuálů, kteří neměli žádnou náklonnost k stejnému pohlaví až do 32 let života100.
Přirozená změna sexuality
U žen je změna sexuality mezi 21 a 38 lety 4× častější než u mužů dle studie Nového Zélandu101.
V USA mají muži stejnopohlavní sexuální zkušenosti nezávisle na svém věku, ale ženy mají většinu lesbického sexu v dvacetinách (7 %) a jak zestárnou tak přestávají praktikovat cokoli homosexuálního (2 %)102.
Jiná studie sledující muže a ženy po 10 let našla, že 2,15 % lidí změnilo svou sexuální identifikaci. Z 11 leseb se stalo 3 heterosexuální a 4 bisexuální. Z 17 bisexuálních žen se stalo 7 heterosexuály a 4 lesbami. Z 21 gayů se stal jenom jeden heterosexuálem a jeden bisexuálem. Z 17 bisexuálních mužů se stalo 4 heterosexuály a 4 homosexuály103.
Další studie nám ukázala, že 12 leseb se za 6 let přesunuly do heterosexuální kategorie. A 8 gayů.
Toto je sebeidentifikace. Ta je často nepřesná, protože je součástí posledních trendů a lidi často nejsou upřímní ani sami se sebou. Dle studie na obrázku níže je jen 78,7 % sebeidentifikovaných leseb úplně napravo na Kinseyho škále. 4 % je dokonce jenom lehce homosexuální. U bisexuálů jsou lidé nekonzistentní nezávisle na pohlaví. Je tedy dost možné, že změny sexuální identity jsou jenom lepší sebeporozumění104.
Když se podíváme přímo na Kinseyho škály, tak výsledky vypadají takto105:
Gayové a heterosexuálové skrz svůj život zůstávají přitahováni stejným pohlavím stejnou mírou. Ale u bisexuálů a leseb jsou častější drastičtější změny. Ty ve většině případů směřují k homosexualitě.
Struktura lidí, co spí se stejným pohlavím
Jak vypadá situace dnes? Jsou všichni od dob industriální revoluce buď heterosexuálové nebo LGB? Původní chápání sexuality rozhodně nevymřelo. Pederastie se stále vyskytovala v 1. polovině 20. století v USA. Pasivní partner při sexu byl obvykle náctiletý kluk z dělnický rodiny. Ten dostal něco na oplátku a nepovažoval se za homosexuála/bisexuála. V New Yorku byla 2/5 trestů za sodomii důsledek práce Society for the Prevention of Cruelty to Children106. To ukazuje, že mnozí pederasti se dodnes propadli do označení “pedofil“. Ale pouze 40-50 % chycených při sexu s nezletilými se dá považovat za “pedosexuály“. Tím myslím lidi, kteří nejeví zájem o zletilé, a cítí náklonost jen k dítěmi107. Část ze zbývajících 60-50 % jsou bezpochyby osoby možné klasifikovat jako pederasti za dob starověku. Existuje i velká skupina, u které je sexuální orientace flexibilní - mezi jejich obětmi jsou obě pohlaví108.
Mezi gayi v Norsku a Švédsku je časté mít vztah s někým starším. Každé třetí manželství má dvojciferný věkový rozdíl. Mezi heterosexuály jen každé jedenácté109. Tato skupina může být určitý mezistupeň, kdy je uchována věková hierarchie mezi partnery, ale zároveň se jedná o dlouhodobý romantický vztah.
22 % mužů a 13 % žen v USA, kteří měli sex se stejným pohlavím, necítí romantickou touhu ani se nesebeidentifikují jako LBG110. V Austrálii jsou čísla: 19,4 % u mužů a 13,7 % u žen111. Myslím, že je docela rozumné prohlásit, že 1/5 homosexuálního styku probíhá s lidmi, kteří by neměli zájem žít s stejným pohlaví jako manželé.
Dnes na západě vidíme i opačný trend. Kupu lidí, co tvrdí, že jsou LGB, ale nemají žádné vztahy se stejným pohlavím112:
Závěr
Na závěr bych zaútočil na 3 konzervativní názory o homosexualitě:
>Woke kultura vede k homosexualitě
Rozpad křesťanské morálky v posledních 100 letech nemá tak zásadní vliv. Pokud chcete vymyslet teorii sociální příčiny homosexuality v Evropě, tak musíme hledat někde v 18. století. Nikoli v tomto tisíciletí. Dle dobových záznamů v 19. století existovalo nejspíše stejné procento populace toužící po vztahu se stejným pohlavím jako dnes (~1 %).
Spíše bych tipoval reverzní kauzalitu. Mít LGB orientaci znatelně navyšuje šanci mít liberální názory na společnost113.
>Špatná je sodomie, nikoli touha
Náboženství obvykle učí, že homosexuální styk je špatný. Nikoli láska ke stejnému pohlaví sama o sobě. Což je docela absurdní z evolučního hlediska. V Afgánistánu je sodomie velmi častá, ale nijak neohrožuje zakládání “tradičních rodin“ ani jejich vysokou porodnost. Mezitím kdyby Afgánistán byl plný mužů toužící po lásce muže, tak není pochyb, že by jejich kultura nepřežila do dnešního dne. I v dnešní Americe podskupina lidí, která se aktuálně cítí jako heterosexuálové, ale měla homosexuální styk, je stejně konzervativní jako heterosexuálové, co nikdy neokusili nic sodomitního114.
Tím se nesnažím obhajovat normalizaci starověkého modelu sexuality. Je ze své přirozenosti dost predátorská. Vlastně docela chápu, proč první křesťané v římské říši byli silně proti homosexuálnímu styku z principu. Ale nemyslím si, že dnes toto má opodstatnění. Jednou jsem měl přítelkyni, která prý jako náctiletá měla lesbický sex. Ale nevidím důvod, proč bych to měl řešit? Mezitím kamarád měl přítelkyni, která mu řekla, že je prý první muž, do které ho se zamilovala. Předtím prý cítila lásku pouze k ženám. To bych bral jako red flag. A oprávněně, protože na ni platilo až příliš negativních asociací s bisexualitou, které jsem výše vypsal.
>Homosexuál může přestat být homosexuálem
Dále kriminalizace nijak neřešení příčinu problému, protože člověk nemá kontrolu nad svou sexuální orientací. Terapie skoro vůbec nefunguje (což neplatí jen o léčbě homosexuality). S jistotou můžeme jen prohlásit, že dlouhodobá preference stejného pohlaví se chová jako jiné poruchy osobnosti. Ty jsou ovlivněny:
genetická predispozice
vliv zkušeností z dětství
sociální normy
Dalo by se to srovnat s narcistickou poruchou osobnosti (neplést pouze s velkým egem). Tato kondice splňuje také všechny tři parametry a prý nejde vyléčit. Pouze zmírnit její manifestace115.
Lze snížit četnost homosexuality?
Co tedy můžeme udělat pro snížení incidence homosexuality? Mnozí konzervativci si myslí, že LGBTQ+ hnutí jaksi memeticky nakazí další “oběti”. Je to možné? Máme data, že když dítě má ve třídě >1 spolužáka, který má jakoukoli mentální poruchu, tak má asi o10 % větší šanci, že dostane také diagnózu116. Vysvětlení, že se jedná o pouhou normalizaci chození k psychologovi v kolektivu, není moc uspokojivé. Jiné studie nám ukazují, že i symptomy deprese se navyšují, když je dítě vystaveno spolužákům s depresí. Část je selekce. Člověk s depresí se častěji začne kamarádit s někým s podobnou hladinou symptomů a když jeho kamarád se začne cítit lépe, tak se vztah častěji rozpadne117. Obezita se také šíří skrz sociální bubliny. Když někdo Vám velmi blízký ztloustne, máte o 40 % vyšší šanci, že Vás dostihne stejný osud118. Nemůžeme vyvrátit, že šíření homosexuality může fungovat podobně. Tím myslím, že někdo potenciálně náchylný (např. tomboy nebo někdo sexuálně zneužívaný) se dostane do LGBTQ kolektivu teenagerů a uchytí se u něj toto chování.
Více funkční je vyřešit nárůst mentálních chorob. Dávalo by smysl, že když se lidský mozek nebude vychylovat do různých abnormálních kondicí, tak zároveň i touha po vztahu se stejným pohlavím vymizí. Bohužel existuje kupa faktorů vedoucí k biologickému stavu člověka v moderní společnosti, kdy je jako zvíře zavřené celý život v kleci, což vede k nepřirozenému chování.
Vyřešit sexuálního zneužívání nezletilých by také velmi pomohlo. Speciálně s rozvojem internetu se toto stává větší hrozbou. Jako společnost bychom neměli tolerovat lidi překračující meze zdravých sexuálních norem a podřizování se svému chtíči.
Co můžete udělat jako jedinec? Řekl bych, že někdo vyrůstající v dobrém prostředí se skoro vždy stane heterosexuálem. Naplnit svou přirozenou touhu být co nejlepší rodič bohatě stačí. Zbytek faktorů je mimo naši kontrolu (pokud nemáte mocenský vliv na politiku ČR).
David M. Halperin, One Hundred Years of Homosexuality: and other essays on Greek love, strana 140
David M. Halperin, One Hundred Years of Homosexuality: and other essays on Greek love, strana 46
https://pdf.sciencedirectassets.com/783243/1-s2.0-S1326020023X61299/1-s2.0-S1326020023030960/main.pdf?X-Amz-Security-Token=IQoJb3JpZ2luX2VjEI3%2F%2F%2F%2F%2F%2F%2F%2F%2F%2FwEaCXVzLWVhc3QtMSJHMEUCIQCT0HKQ8c4KkjhIC6ImnwWLYQIVPDaERM8eN%2B1IsrCumAIgDysUrMlc0g5miOyOXtW4tamcpx0BXiNUEDhbwwPHOJUquwUI9v%2F%2F%2F%2F%2F%2F%2F%2F%2F%2FARAFGgwwNTkwMDM1NDY4NjUiDJ8r%2F%2FvqePtnNyYy6iqPBQajCwgD%2FGov6gPgzX1cBRdU7XWQMrCMnnU04JHXDMej3pEgf3jdQOxzErpCJe%2FRBqdtcgKrERHmjXjL3%2Fm9Q6ncjt3%2FZmipeHq4V9UaTbZNIYhQdJMJEOjkQymhkKXy9OXvpX66Tt0TkWauecFmb9kBsvhTKwbUdjZrkYtoFoKPdjFMiQ%2FjllwE%2Fkx%2FIGZPmM2q48smcWBol7mVHvp4vL%2BNIAKcanQyTpjAwIKK%2BXlkzdD5hFiefkaVa0ZmTMW7ZDzpwT4vEKrXokAApPqpO3NLlJa%2B3fjozDpn0TGV5FS3feAW803VhuBQCAgW68a4PVKX%2FwEGkzCdOKV%2Fgu3I570nWiS8CHHKBH%2FCz6gbhfW16RN5hBUWqMBMKIzNcNj7dn6L2fwEpnHGX0v83VyYt60KKsN42fFCz2Mxdy8DXyyGhZJzMsH%2FuXh6QzmP%2Bo%2FqpTtfC9iEaIW2Q0jYEUdUSFJJmj8JPDxzn6tZOR%2B24KoMDTdy%2F5HClKM8qsZONhmRggWjulUEnmySWfs1ci2UWkr6l00hBcreKO2PiTBKiPLPAT%2F9smO6QNdqUMOMaaXx7TS1hglAfhi6kRHbZTHPKFCJf0j5ipKUF8mYIWsWWFjbN%2Fn625G8p1tRxj1avGYt1r26jWMmC8%2FaXfhCa1xFeamciAVvH%2BhBwc%2Fpq3PBCyXMXodMn6mAF0xsspqJnULQHmaet0jCrwrkSa9FUFEi0XkLi72Ipe9XRhoavqtbQYErIjuwpuhwVPmOjqT0y79vUg2IIGGr0qLGUXkTxZEm%2By0eX0d%2B%2Bn%2BM%2BEf%2FOLPLJra857y3z%2ByaHxjFuiowhSLU5xnVjCYVA6Zfpi1D%2BUuXtxJi1IANgzRmIIrJfr5MS5cwmayksgY6sQGTBq0kLKrVLonM0Wlg4dIMat3Txb1YOG54OddnzA6tPq2o8nk8oHqlpgyGj%2Fgn%2F46KthDxXYmyn8JgVUcNoMd5KIjuJ4Hir2EC2corEjv5aHh7J3u8NO9NLd%2FMEkQgMvmT4g8tABggZZMHaQviFF9FMXqZqdTdTiKbaUdtxZr%2FrcTMNJLwhafISSK38uZQ%2FS71M4pZZnzoljrTQ7L4kwyTb6zNbJ1KMwBOEy0kndTh3NM%3D&X-Amz-Algorithm=AWS4-HMAC-SHA256&X-Amz-Date=20240518T214731Z&X-Amz-SignedHeaders=host&X-Amz-Expires=300&X-Amz-Credential=ASIAQ3PHCVTY4QDCBMGL%2F20240518%2Fus-east-1%2Fs3%2Faws4_request&X-Amz-Signature=e87ff2af1fadcea211d97bc5e178150add28d140e51bdecb0a55f36c316cf84b&hash=bc3e80b65849b1680471a4d7cfff96b79d600ee970d31ef6d5076427a6f434ef&host=68042c943591013ac2b2430a89b270f6af2c76d8dfd086a07176afe7c76c2c61&pii=S1326020023030960&tid=spdf-6506d7a5-91cc-4f2b-b53d-314a64d2f9e4&sid=fac1920916f72047365970f97261f7b87cdcgxrqb&type=client&tsoh=d3d3LnNjaWVuY2VkaXJlY3QuY29t&ua=071d5e5957015f0d0d&rr=885f0bcffb28b32d&cc=cz