Jak často je znásilnění ohlášeno oproti jiným zločinům
Jak moc špatná je situace mimo policejní statistiky FBI?
Nedávno se různí novináři rozhodli řešit problém nenahlášených znásilnění. Mnozí lidé nabyli dojmu, že právo a společnost je sexistická, protože většina pachatelů nestane před soudem. Je to pravda? Samozřejmě nijak nerozporuji, že většina znásilnění není nahlášena. Ale odlišuje se tento trestný čin od jiných? Alternativní hypotéza je, že celý právní systém je neschopný, proto si většina násilníků běhá na svobodě.
V USA vymysleli jednoduchý (ač drahý a časově nákladný) způsob, jak porovnávat skutečnou zločinnost a statistiky policie. A to je se prostě zeptat velkého reprezentativního vzorku lidí, jestli se stali obětí zločinu (samozřejmě každému respondentovi musí asistovat sociální pracovník, aby se předešlo neznalosti zákona mezi lidi). Tento projekt vznikl roku 1972 a jmenuje National Crime Victimization Survey (NCVS) - aktuálně má 240 000 respondentů. Pro naše účely se podíváme na dva parametry. A) kolik lidí je obětí zločinu B) jestli oběť zločin nahlásila.
K tomu jsou pro srovnání data z Uniform Crime Reporting program (UCR). To jsou statistiky získané z reportů policistů do celostátní databáze FBI. Dá se říci, že reflektují, kolik zločinů nebylo “zapomenuto“ nebo “odmítnuto řešit“. Ale bohužel nejsou ze všech policejních stanic v USA1, takže to není perfektní srovnání.
Jak běžné je znásilnění v USA?
NCVS tvrdí, že mezi lety 2011 a 2020 bylo v průměru znásilněno 1,41 (obvykle) žen na 1000 obyvatel za rok. Z nich 32 % tvrdí, že čin nahlásila policii. FBI je ale informována pouze o 27 % činech. Toto číslo je ale lehce podhodnoceno, protože UCR nedává do stejné kategorie sexual assault, což je útok (ne vždy), kdy pachatel oběť pouze osahává (není záměr o orální, vaginální nebo anální styk).
Mezi lety 1979 a 1987 znásilnění ohlásilo 53 % obětí2. Mezi lety 1994 a 1998: 29 %, mezi 1999 a 2004: 43 % a mezi 2005 a 2010: 36 %3. V průměru je tedy nahlášeno asi 39 % incidentů.
Roku 1967 prezident Johnsonn udělal podobný průzkum jako NCVS ve Washington D.C., Bostonu a Chicagu a míra nahlašování byla 51 % a roku 2006 41 % - tyto čísla však neobsahují útoky se sexuálním podtextem4.
Výsledky jsou celkem konzistentní s daty ze srovnání zemích prvního světa roku 1988: 48 % znásilnění bylo nahlášeno a 24 % útoků se sexuálním podtextem5.
TL;DR většina znásilnění není nahlášena
Srovnání s jinými zločiny
Toto je porovnání s jinými vybranými zločiny mezi lety 2011 a 20206:
Oproti jinému zločinu jsou sexuální útoky nahlašovány spíše podprůměrně. Když se ale podíváme na srovnání s daty reportovanými policisty do celostátní databáze FBI, tak jsou nad průměrem (27 % vs 18 % / 21 %). Můžeme soudit, že zločin znásilnění policisté “někde nezastrčí” a neodmítnou ho řešit.
I dle mezinárodního srovnání roku 1988 bylo nahlášeno jen 37,5 % násilných napadení7. To je méně než u znásilnění a více než u útoku se sexuálním podtextem.
S těmito informacemi nelze úplně říci, že v USA znásilnění trčí jako vyvrácený kůl v plotě vůči zbytku zločinů. Samozřejmě můžeme namítnout, že relativně vůči prohlašované újmě ze znásilnění se jedná o malé číslo. Další parametr, který hovoří na obhajobu původní teze, je postupné zlepšování kooperace s policií od 90. let:
To se ale nedotklo sexuálního násilí a čísla dlouhodobě stagnují8. Což je docela bizarní. Ženy dost změnili svou roli ve společnosti a začali se např. angažovat v pracovním životě9 a feminismus je v dnešní americké společnosti všudypřítomný.
Kdo páchá znásilnění (v USA)?
Co je kolem znásilnění zajímavé a mnohým neznámé, je fakt, že tento zločin obvykle spáchá známý, nikoli cizinec. Někdo považovaný za kamaráda, rodinu, spolupracovníka, spolubydlícího, spolužáka nebo (ex)přítel10. Oproti cizinci tento vztah k pachateli velmi znatelně sníží šanci na to, že bude čin nahlášen11. Samé platí o sexuálním zneužívání dětí - málo obětí chce poslat např. svého rodiče do vězení.
Feministky i namítají, že historická myšlenka, že konsent v manželství není nutný (což byl i názor všech států v USA do roku 1974), vede k sexuálnímu násilí. Proti tomu ale hovoří fakt, že americké ženy nejčastěji nahlásí znásilnění cizím člověkem a druhé místo má právě dlouhodobý partner / manžel12. Samé platí u vydání trestného stíhání policií13 a v případě znásilnění partnerem se ženy méně sebeobviňují než u cizince nebo kohokoli jiného14. Nevím, jestli nečekané je, že být v manželství znatelně snižuje možnost, že žena bude znásilněna. I když vezmeme v potaz jiné faktory, tak se jedná o skoro čtyřnásobné snížení šance15.
Ženy nejméně nahlašují znásilnění v případě rande / nezávazného styku a policie v tomto případě nejméně často vyhlásí trestní stíhání. Vše naznačuje, že americká společnost je více zaujatá v případech více krátkodobých párování mužů a žen. Obecně být single - speciálně mezi 12 a 22 lety - je speciálně nebezpečné období pro ženu.
Další charakteristika pachatelů je alkohol nebo drogy. V americkém kontextu bylo střízlivých (dle výpovědí žen) jenom 1/316. To není nic překvapivého. Polovina pachatelů násilné trestné činnosti je v době činu opilá17 a mezi lety 1840 a 2000 existovala cca 0,66 korelace mezi roční spotřebou čistého alkoholu a ročním počtem vražd18. V praxi například povinné zavření všech barů po 23:00 v Brazílii (a zákaz prodeje po této hodině) snížilo dle odhadů počty sexuálních napadení o 17,2 %19.
Situace, kdy se žena v noci bojí jít sama domů po párty je tedy celkem špatná kalkulace risku. Náhodný pán, který jde domů z odpolední směny, je mnohem menší nebezpečí než opilý nezadaný kolega v klubu.
Závěr
Je dost spekulativní, jestli lze čísla vztáhnout i na Českou republiku. Bohužel tu nemáme žádné studie s reprezentativními vzorky jako v USA (ty opravdu nemohou být jenom 1000 lidí pro účely viktimizace). Takže jsem usoudil, že nemá moc cenu se zabývat touto zemí, když by vše byly jen divoké spekulace s studiemi se < 100 subjekty.
Na co bych upozornil, je, že v ČR jsme registrovali 0,08 znásilnění na 1000 lidí za rok 2022. V USA pracuje policie s 0,4. To je pětinásobek. Je v Česku pětkrát méně znásilnění? Na jednu stranu máme 3× méně registrovaného násilného zločinu20. Ale co ten zbývající 0,05 rozdíl?
Narozdíl od ČR USA trestá tento zločin tvrdě. Průměrný sexuální násilník dostane 10 let vězení v případě znásilnění a 6 let u útoku se sexuálním podtextem21 (v ČR obvykle polovinu). Mimo odstrašující efekt je univerzálně známo, že recidivita je častá a zločin páchá disproporčně mnoho mužů mezi 18 a 25 lety. Když někoho zavřete v 19 na 10 let, tak je velká šance, že po propuštění se mu “zklidní hormony” a nenajde si další oběti. Dle výpovědi mužů, kteří spáchali znásilnění v USA, měli v průměru 5,9 obětí22 (těžko říci, jestli byli upřímní a nepodhodnocovali). Pokud tedy chytíme jednoho pachatele, tak obvykle zamezíme mnoha budoucím obětem!
v severozápadní Evropě
https://www.policie.cz/clanek/vyvoj-registrovane-kriminality-v-roce-2022.aspx
1,314 skutků na 1000 obytatel za rok 2022 ; v USA 3,961