Co je přirozené?
Je člověk pouhá součást přírody?
V diskuzi kolem manželství pro všechny se často objevila otázka, jestli je akt homosexuality přirozený nebo ne.
Dnešní člověk toto slovo chápe jako něco vycházející z přírody nebo s čím se narodí. Nikoli konání lidské civilizace - umělé části životního prostoru. Tím pádem je ale znásilnění, zoofilie, nekrofilie, kanibalismus či týrání také součást naší přirozenosti. A snížení dětské úmrtností naopak není přirozené. Pokud nejste učedník markýze de Sadeho, tak musíte uznat, jak pramálo tento termín vypovídá o normalitě a morálnosti.
V konzervativním světonázoru (nebo prostě ve světě člověka před >100 lety) má slovo přirozenost dost jiný význam a je často využíváno k popisu adekvátního chování:
Části božího stvoření a jeho vlastnosti
Nejprve bychom se měli zeptat, co je charakteristikou všeho stvoření? Každé má nějaký materiál, ze kterého se skládá. Například kmen stromu je ze dřeva. Vše má také svůj původ, kterým začalo svou existenci. Například sklenice vzniká kvůli práci skláře. Objekty též mají nějaký plán, kterým se snaží řídit. Například člověku rostou v ústech zuby, z trupu dvě nohy a dvě ruce a tak dále. Zde už může nastat nějaká variace ne-perfektností.
Čtvrtá charakteristika je (vědecky popsatelný) vyšší účel za objektem. Zde se nachází konflikt konzervativního pohledu s post-moderním. Ten totiž nic takového neuznává - smysl bytí a účel věcí je předmětem názoru každého myslícího jedince. Avšak dříve bylo viděno jako sebeočividné, že Bůh dal všemu nějaký důvod k existenci.
Když jde o vše živé, tak evoluce zařídí, aby vše bez důvodu bylo odstraněno. Například velryba bývala pozemský savec, ale životem ve vodě ztratila své nohy. Můžeme tedy usoudit, že vyšší účel za nohami je pohyb po pevném povrchu (ryby rodu Brachionichthys chodí po dně, takže můžeme říci, že mají nohy, i přestože jsou pod vodou).
Tento vyšší princip udržuje naživu i vymáhání různých společenských jevů. Například jak jsme se odtrhli od konzervativního světonázoru o důvodu lidské existence, tak začaly bortit různé koncepty jako manželství. To dnes žije, “protože to tak vždy bylo“. Velká část mladých ani starých nerozumí, co je na manželství dobrého ve smyslu jeho přirozeného účelu. A ironicky právě ti, kteří nejvíce bojují za změnu definice manželství, nedokážou vysvětlit, proč by se o jeho instituci stát měl tak pečlivě zajímat.
Příčina neživých věcí
Velmi zjednodušeně lze začít vším neživým. Pro to je dán účel být zcela pasivní a jen se podřizovat všem fyzikálním zákonům. Existují jen pro to, aby byli Bohu a jiným vyšším tvorům pro potěšení nebo užitek.
Příčina živých věcí
Když jde o živé tvory od nejprimitivnějších jednobuněčných organismů po člověka, tak definicí života, je jeho touha po “nesmrtelnosti“ genů. Bakterie jí dosáhne dělením, bytosti s pohlavími rozmnožováním a rozením potomků. S tím se pojí i vývin do odolnějšího druhu.
U více komplexních tvorů můžeme můžeme říci, že mimo množení ze své přirozenosti sekundárně touží po:
Zdraví (tím lze myslet i například odolnost vůči nízké teplotě nebo rychlé běhy pro útěk před predátorem)
Krásu (páv nebo růže nemá rozumný důvod, proč nemít více skromný vzhled, ale Bůh asi viděl něco důležitého v bohatých barvách)
Zdroje (k obživě a pohodlí sebe a blízkých)
Otázkou je proč? Je souzeno, že když Bůh má absolutní moc nad tímto vesmírem, tak musí být i dobro samotné, protože kdo jiný je schopen lépe rozhodnout o tomto? Tím pádem musí být i nejspokojenější bytostí. Živočichové ale nejsou dalšími bohy. Jsou silně limitováni svou jednoduchostí a jejich instinkty znají pouhý odraz toho, co je nejvyšším dobrem. I přes tento nedostatek mají iracionální nutkání využít své možnosti, jak nejlépe jde, protože je to dělá spokojenými.
Což nemění nic na tom, že můžeme vidět mnoho errorů v chování zvířat, když nastane situace, která je pro ně nečekaná a nejsou na ni adaptována. Např. divoké zvíře v zajetí, které se odmítá rozmnožovat, chodí v kruzích kolem klece a v nejhorším případě přestává jíst. V takový moment pravíme, že tyto podmínky jsou pro něj nepřirozené. Alternativní hypotéza v této situaci je, že zvíře může být nemocné nebo postižené, což limituje zbytek jeho těla k nejlepšímu fungování, kterého si mohou užívat jeho druzi. Takový stav je též nepřirozený a přirozeně se jej každý chce zbavit a vyléčit se, aby dosáhl lepší formy.
Lidská přirozenost
Skrz proces evoluce vznikl tvor, který dokáže napodobit Boha vskutku nejlépe. A ten je člověk. Primárně kvůli schopnosti přemýšlet, vytvářet a zřetelně si uvědomit původ svého konání. Proto třeba Platón popisoval ctnosti moudrosti, statečnosti, spravedlnosti a střídmosti jako svaté (mimo rozumného člověka a Boha nejsou jinde k nalezení)1. Zvlášť zajímavá je i možnost člověka řídit svou evoluci, aby nezeslábl, ale vytvořil další generaci lepší než je on sám. To je v historii této planety novinka a dává nám obrovskou moc, která musí být z pohledu nemyslícího tvora skoro jako od Boha.
Nejspokojenější člověk bude v systému, kde budou jeho vrozené charakteristiky nejlépe užívány k vyššímu účelu (zjednodušeně: 7 ctností jmenovaných výše). Mnozí mylně soudí, že spokojenosti dosáhnou slastí a potěšením (krátkodobým uvolněním dopaminu). Kdyby tomu tak bylo, nejlepší život by bylo být napojen do Matrixu, zatímco v mé krvi koluje nezdravé množství heroinu, které se neustále zvyšuje s rostoucími nároky na pocit štěstí, dokud lidské tělo nezkolabuje. Ale takto se tradičně nedefinoval spokojený život. A ani já ho takto nevidím.
Kolektivní život
Aktivity s ním spojené vyžadují silnou kooperaci s ostatními. A nějaké plánování, aby se mohl kolektiv někam posouvat. Proto ani zvlášť nevadí, že většina populace rozumu moc nepobrala, protože ideálně budou žít pod systémem, kde moc budou mít ti na vyšším evolučním stupni.
Proti přirozenosti tedy ani nemusí být jenom akty, které jsou z dlouhodobého hlediska sebedestruktivní pro smrtelníka, ale i pro zbytek jeho komunity. Kdyby někdo měl vrozenou touhu zabíjet nebo žít v úplné izolaci, tak je to bezpochyby zlé, protože člověk není samotářský - ale tribalistický - tvor. I jaksi z principu dává smysl, že více rukou dokáže pomocí specializace vykonat více činnosti.
Ač jedinec nemůže rebelovat proti svému kmenu kvůli osobního pocitu nespokojenosti, tak není pochyb, že je obhajitelné svrhnout systém na základě nějakého přečinu, který ohrožuje velkou část komunity a znemožňuje jí aspoň trochu spokojený život. Tím je myšlen nějaký závažný zločin proti přirozenosti. Jako otrávení vody chemikáliemi, aby místní se stali neplodnými, nezajištění ochrany života před násilím nebo selhání v zajištění dostatku potravy (viz Holodomor).
Hřích
Na individuální úrovni souvisí s přirozeností dva koncepty. První je, když člověk kvůli nedostatku sebekontroly koná pod vlivem pudů proti své přirozenosti == hřeší. Jako příklad lze vzít hlad. To je normální touha, která musí být uspokojen. Dá se i říci, že společné stolování je univerzální součást lidské socializace, tedy je přirozené vyhledávat dobré jídlo. Problém nastává, když se člověk začne přejídat a stane se obézním. To už je nazváno obžerstvím, protože tato kondice je silně negativní.
Asketismus je proto proti přirozenosti, protože popírá dobrotu nějaké touhy, když jí zrovna není přebytek, ani nedostatek, ani není realizována na špatném místě. Bezpochyby se jedná o rezignaci na sebekontrolu nebo stav slabé mysli. I závislost na heroinu je jen dráždění části mozku, kterou bychom nechtěli “amputovat” u každého dítěte pro “vyšší dobro” …
Postižení/nemoc
Druhá situace nastává, když se člověk narodí s nějakou vadou nebo ji chytí skrz svůj život, která mu znemožňuje spokojený život. Například necítit pocit hladu ani žízně je bezpochyby postižení. Takový člověk může bez problému přežít, ale jeho život bude komplikovanější. Hůře když se člověk narodí s poškozenými orgány, tak se bude přirozeně chtít tohoto problému zbavit.
Z tohoto důvodu je řečeno, že homosexualita je proti přirozenosti. S tělem ani myslí homosexuála není nic zvlášť špatně, ale jeho instinkt je pokřiven, aby vyhledával stejné pohlaví, nikoli opačné, se kterým může mít vlastní děti. Zároveň být homosexuál nemá žádnou vlastní hodnotu pro civilizaci.
Člověk není jen součást “přírody“!
Na závěr bych vyřešil, jestli je současný život v civilizaci nepřirozený. Z principu nikoli. Pro tvora tak vyspělého je přirozené se vyvíjet pryč od zbytku přírody. Být vězněn v zvířecích limitech je přeci jen i proti zájmu množit se a třech touhách, které jsem jmenoval výše. Proč tomu tak je?
Být součástí přírody je z dlouhodobého hlediska sebedestrukce
Ve vědeckých / filosofických / náboženských kruzích posledních 100 let existuje hypotéza, že naše planeta je takový jeden velký organismus, který se sebereguluje a vždy ladně funguje. Lidé jsou zlo, které vývinem civilizace tento balanc ničí - to je do určité míry pravda. Ale mnozí jak konzervativní, tak liberální myslitelé, tvrdí, že naším cílem má být odmítnutí pokroku pro život v “harmonii s přírodou”. Ve více radikálních kruzích musí být naše populace zredukována, pokud ne zcela zničena. Pravdou ale je, že jestli jako druh zdegenerujeme zpět k primitivnímu člověku, tak budeme jen čekat až nás spálí rozpínající se Slunce a následně exploduje. Veškerý život poté skončí.
Hůře: naše planeta ani nežije v stavu věčné harmonie všeho živého. Například plankton svým konáním dost limituje biodiverzitu v oceánech. Což není nijak fatální, ale ukazuje to, že člověk není první tvor, co “ničí přírodu”. V historii je mnoho příkladů, kdy život způsobil svou sobeckou náturou masové vymírání nebo mu alespoň napomohl. Například jmenovaný plankton před 360 miliony měl najednou kupu potravy. Ta později zmizela. Přemnožená masa organismů umřela a začala se rozkládat na dně, čímž pohlcovala z vody kyslík. To spustilo destruktivní řetězec, který zahubil velkou část biomasy. Nebo před 3,7 miliardami let jednoduché organismy produkující metan málem zamořili naši atmosféru.
Lze si tedy lehce představit, že jiné planety s životem nemají takové štěstí jako my a komplexní život se nikdy nevyvine kvůli svým sebedestruktivním nestabilním tendencím2. Když ještě vezmeme v potaz selhání racionálního života ve stvoření meziplanetární civilizace, tak se nelze divit, že vesmír nehýří mimozemšťany jako ve Star Wars, ale zatím se nám jeví jako zcela prázdný.
Je naše společnost nepřirozená?
Na druhou stranu není pochyb, že běloch v dnešním prostředí je daleko od své přirozenosti. Kdyby tomu tak nebylo, tak by v posledních 80 letech nebyl velký nárůst depresí, úzkostí a dalších mentálních chorob (speciálně v posledních 10 letech) a porodnost by neklesala do negativních čísel. Většina kritiky “moderní doby“ z anarcho-primitivistického pohledu je ale neoprávněná a spíše ji vidím jako vyhýbání se kritiky mnohých částí dnešního životu a marné hledání všeléku na všechny problémy zároveň. Být proti další industriální revoluci je hůře proti přirozenosti, protože limituje naši expanzivní mysl pouze na naši planetu a jestli lidstvo přežije miliony let, tak bude nedostatek technologií naše zkáza.
První krok k zlepšení by bylo, kdybychom začali používat slovo přirozený ve svém původním významu, přestali vidět přírodu jako dobro samotné a zcela zavrhli všepřítomný relativismus (hůře nihilismus).
Zákony, kniha první
The Medea Hypothesis - Peter Ward, strana 94