Zločin a trest v Londýně 18.-19. století
Bylo koncem 19. století méně vrahů než dnes?
Mnoho lidí si dnes stěžuje, že tresty pro zločince jsou příliš nízké a měly by se navýšit. Pojďme se tedy podívat do jednoho z nejpřísnějších států v historii - novověké Anglie.
Na internetu jsem nalezl zdigitalizovaná data o rozsudcích z Old Bailey. Což bylo místo soudů pro celý region Londýna a okolí. Od roku 1834 se jurisdikce rozšířila i o části Essexu, Kentu and Surrey:
Ne všechny případy byly správně strojově klasifikovány, ale většina má dostatek informací o typu zločinu a rozsudku. Proto jsem udělal vizualizaci obrazu zločinu v 18.-19. století. Důležitá informace je, že se jedná o klasifikace dle obžaloby! Když např. u vraždy soudce usoudil, že se jednalo pouze o zabití, tak trest nebyla smrt.
Obžalovaní a jejich osud v absolutních počtech1:
Zde jsou vyústění soudu dle jednotlivého činu. Modře jsou čísla uznání neviny a oranžově popravení2:
Pro upřesnění: pod tělesnými tresty se myslí téměř vždy bičování nebo pranýř. Často se trest konal veřejně.
Pod ostatními tresty lze nalézt pokuty, konfiskaci majetku, zaplacení nákladů oběti, vyhnání ze země (u imigrantů), poslání do armády nebo podmínku s dozorem. Českými soudy milované podmínce bez dozoru se dost konzervativní anglický soudní aparát podvolil až roku 19683!
Počty popravených
Je zde určitá variace po roce 1823, kdy soudci dostali možnost upustit od trestu smrti s výjimkou vraždy a zrady4 (v Anglii bylo 225 zločinů ústící v smrt). Důvod nebyl jenom změna nálady společnosti - už od roku 1800 vládní činitelé, kteří stvrzovali výsledky soudů na Old Bailey v platnost5, dali milost u 80 % odsouzených k hrdelnímu trestu6. Ale i více praktické důvody. Skrz 18. století se v Londýně vynášelo asi 75 trestů smrti na milion obyvatel ročně. Pro srovnání rekordní číslo v USA bylo roku 2022 v Oklahomě - 1 poprava na milion obyvatel7. Koncem 18. století se muselo v jeden den popravovat až 20 lidí (což děsilo tehdejší francouzské cestovatele)8, protože populace v tomto města rapidně rostla. Kdyby si Londýn udržel původní přísnost zákonů, tak by musel už v roce 19009 popravovat asi 450 lidí ročně10. Jak tento problém vyřešit? Buď by se mohly svolávat popravy častěji. To ale vedlo k problémům kvůli oblíbenosti mezi lidmi. V roce 1807 přišel dav o skoro 50 000 hlav a vyústil ve velkou strkanici, při které bylo udupáno 34 lidí11. Roku 1824 přišlo na popravu nepopulárního zkorumpovaného bankéře Henryho Fauntleroyho až 100 000 lidí12. Z pohledu růstu ekonomiky to bylo úžasné (obchodníci stavěli na náměstích stánky s občerstvením, hospody praskaly ve švech, lidé mohli pronajmou svůj balkon na náměstí VIP hostům), ale místní nebyli úplně nadšení, když za okny bylo desetitisíce hlučných lidí. A ironicky veřejné popravy spíše navýšily zločin, protože obrovské davy byly rájem kapsářů. Druhou možností bylo navýšit počet popravený v jeden den. To by ale znamenalo nutnost postavit nové větší popraviště a oběsit přes 50 lidí naráz. Zde vláda začala spekulovat, jestli je nutné popravovat v takových počtech, aby byli lidé odstrašeni od zločinu. Což byla racionalizace za tvrdými zákony. George Savile například prohlásil: Men are not hang'd for stealing Horses, but that Horses may not be stolen. Zároveň masakr tolika lidí by mohl ještě více provokovat sílící liberální hlasy mezi lidmi.
A výsledky rozvolnění? Po roce 1823 (-1900) bylo popraveno 2,22 % odsouzených13. Před ním 15,13 %14. Skrz 20. století se začal tento typ trestu nahrazovat vězením. Poslední zákon ústící v smrt byl zrušen roku 1998. Aktuálně je nemožné být oběšen i za vlastizradu (???).
Za těchto 200 let bylo celkově odsouzeno k smrti 7 614 lidí. Když přičteme soudy bez bližších informací o typu zločinu, tak máme v databázi 10 680 oběšených15.
Do toho nejsou započítány nepřímé tresty smrti. Těch bylo nespočetně více než těl sundaných ze šibenice. Vězení v roce 1800 nebylo hezké místo. Mimo hodinu odpočinku a dobu spánku museli všichni pracovat. Vězni byli obvykle nuceni být při práci potichu a na noc chodili do samostatných cel16. Toto opatření bránilo vězeňským vzpourám, ale malá část vězňů z této izolace zešílela a jiní spáchali sebevraždu. Celou dobu žili na chudé stravě a v přeplněné budově nebyly nejlepší hygienické podmínky. Tedy rozšíření nemoci bylo katastrofou. Např. v roce 1759 zemřela 1/4 vězňů17. Dlouhodobě byla úmrtnost asi 3,5 % ročně18. Pro srovnání: v Londýně byla úmrtnost ve věkové kategorii většiny odsouzených zločinců (18-30 let19) 2× až 3× menší20. Proto se menší zločiny trestaly jenom pár měsíci vězení.
Srovnání s ČR
Oproti dnešku se tedy jednalo o dost brutální systém. Je také možno říci, že české soudy jsou abnormálně mírné21. Většina odsouzených za první zločin skončí s podmínkou nebo finančním trestem:
Srovnejme tři nejhorší zločiny dle českých soudů s Londýnem. Bohužel nemám data pouze pro první zločiny.
Vražda:
Znásilnění:
Aby bylo jasno: české chápání znásilnění je víceméně stejné se starým anglickým. Soudce Henry z Battonu již v 13. století sepsal, že sexuálním harašením22 je myšleno, když muž začne osahávat cizí ženu proti její vůli. Znásilněním se myslí, když se na ni násilně vrhne s cílem mít sex23. O pár století později byly vyjasněny různé specifické případy jako hrozba násilím. Zneužití bezbrannosti též konstituovalo znásilnění, i když nebylo použito násilí - například v případu spící oběti nebo mentální zaostalosti24. Anglický zákon byl akorát odlišný v tom, že manžel nemohl znásilnit svou manželku, protože sex bylo právo obou partnerů25 (například muž byl jednou exkomunikován z církve, protože neměl s manželkou sex po dva roky). A věk pro sexuální způsobilost nebylo 15, ale 13 let26. Sex s ženou 13-16 let byl menší zločin27. Ale hádám, že takových případů u soudů moc není, takže srovnání není odsouzeno k nerelevantnosti.
A loupež:
Kdyby soudci konali přesně dle not vlády, tak by bylo popravených ještě více! Mimo Londýn měli soudci větší nezávislost, a proto popravovali asi 4× méně často28.
V kontextu majetkového zločinu: pokud člověk ukradl jmění za určitou hranicí ceny, jeho osud byla šibenice. Například jeden kapsář sebral boháčovi hodinky. Jelikož byly ze zlata a stály více než rok práce běžného dělníka, pachatel byl popraven. Jiní soudci nebyli tak krutí. Když cena předmětu nebyla mnohokrát nad zákonem danou sazbou, tak podhodnotili jeho hodnotu a zločince poslali jenom do vězení.
Fungovalo to?
Z toho vyplývá, že příliš vysoké tresty v praxi nefungují. Už markýz Cesare Beccaria roku 1767 prohlásil, že více záleží na jistotě trestu než na jeho tvrdosti. Tím myšleno, že menší trest, který je aplikován v 99 % případů nalezení viníka, má větší váhu než vyšší trest, který je aplikován jenom na každém třetím případu29.
Na druhou stranu vše nasvědčuje, že pan Beccaria se mýlil v kauzalitě krutosti státu a krutosti zločinců. Anglie bývala velmi bezpečným místem, i když její zákonodárci byli barbarští pro dnešní společnost. I přes špatné podmínky lidí30, limitovanější možnosti sbírání důkazů a méně zabezpečení majetku (kamery, čidla, chytré zámky) bylo roku 1901 mnohem méně zločinu než roku 200331.
A nemyslím si, že se jedná o důsledek perzekuce nových zločinů (jako pašování kokainu nebo krádež identity na internetu). Největší nárůst byl u násilných zločinů - dvacetisedminásobný oproti roku 1950!
Když se podíváme na vraždy, kde máme mnohem více srovnatelných dat, tak dlouhodobě upadají od 16. století32 - doba, kdy soudy začaly vynášet přísnější a přísnější tresty. Už v roce 1890 byl počet registrovaných obětí vražd srovnatelný s dnešním Českem (to má velmi nízkou kriminalitu ve srovnání se světem)33. S dnešními Spojenými státy se zvládla Anglie vyrovnat už v 1. polovině 17. století34!
Reálně však bylo ve viktoriánské Anglii nejspíše méně vrahů než dnes. Dle odhadů na datech z USA snížil medicínský pokrok počet zabitých tří až šestinásobně35. Proč? Dříve skončila ostřejší potyčka smrtí, dnes je oběť převezena do nemocnice, kde je ošetřena s špičkovou zdravotní péčí. Tudíž data z předminulého století a hlouběji v historii jsou nadhodnocena.
Závěr
Dr. William Paley udělal roku 1785 zajímavý argument, který by mohl objasnit situaci v Anglii. Dle jeho názoru bylo správné, že velká část trestů smrti byla omilostněna a zároveň bylo stovky zločinů s možností popravy. Ti, co byli veřejně oběšeni, sloužili jako připomínka, že i menší přečin může skončit nejhorším možným způsobem. To vyděsí možného zločince. Ti, co dostali po rozsudku milost, si museli po této zprávě oddychnout a nejspíše později šířili mezi ostatní, jak se jim podařilo vyváznout šibenici. Občané pak neviděli vládu a její byrokracii jako pouhé tyrany, ale jako lidi schopné být milosrdní. Ve výsledku byli všichni nejspíše více poslušní36.
Nezávisle na kauzalitě zločinu a krutých trestů se jedná o úctyhodný výsledek. Angličané byli nejspíše první lidé, co se mohli cítit venku bezpečně!
75 (míra poprav na mil. obyvatel) × 6 (počet obyvatel v mil.) = 450
toto slovo je velmi nové, v originálním znění tento akt není jasně pojmenován