Vstupuje duše do embrya 40. den od početí?
Měl Aristoteles správný názor na interrupce?
Aristoteles před 2400 lety napsal, že dítě se začne v děloze poprvé pohybovat kolem 40. dne od početí, tudíž v ten moment musí nastat moment získání vědomí1. Předtím má plod jenom “vegetativní duši“2 - což ho dává na úroveň stromu nebo trávy. Po tisíc let byl toto mainstream názor akceptovaný i většinou katolických autorit. Ta sice viděla i v brzkém potratu nějaký hřích, ale interrupce bezduchého plodu nekonstituovala vraždu3. Měl ale Aristoteles pravdu?
Je plod po početí živý?
Zásadní argument proti potratům je samostatná existence dítěte. Legalita zabití je binární rozhodnutí. Buď smíme plod uměle potratit nebo nesmíme. Když chceme argumentovat nedostatečnou vyspělostí plodu, tak se dostáváme do problému určení přesného data. Nikdo nikdy řádně nevysvětlil, proč je interrupce bez vážného důvodu legální do 12. týdnu. Proč to nemůže být 11. týden? Proč ne 13.? Vše naznačuje, že nemožnost objektivního posouzení vede k tomu, že interrupci nelze nikdy obhájit.
Tento argument lze vyřešit změnou definice života. Co když začíná v moment, kdy tvor má první myšlenku? Člověk má přeci jen privilegované postavení oproti zvířatům kvůli jeho racionalitě. Jak řekl Descartes: “Myslím, tedy jsem“. Když není přítomna jakákoli mozková aktivita, tak plod musí mít jenom “vegetativní duši“, jak si myslel Aristoteles. A nikoho nezajímá život rostliny …
Je teoreticky možné, že ani nervová soustava v druhém měsíci neumožňuje vědomí sama sebe jako u narozeného dítěte. Víme, že pětiměsíční dítě má funkční paměť - tedy za tímto datem hranice určitě nebude4. Ale co předtím? Zase se dostáváme do problému na začátku sekce. Bod nemůžeme poznat. Nelze riskovat, že zabijeme vědomou osobu. To je jako najít někoho v bezvědomí, zatřást s ním a po žádné reakci ho odvézt do krematoria!
Ale což když půjdeme do fáze vývinu, kdy aparát k smýšlení doslova neexistuje? V takovém stádiu je fyzicky nemožné, aby vědomí existovalo. Binarita je tedy perfektně zachována.
Biologie nám říká, že v 4. týdnu začne růst centrální nervová soustava a postupně se na jednom konci “uzavírá“ do budoucího mozku5. V 6. týden lze pozorovat, že embryo se pokouší o nějaký první pohyb a koncový mozek odlišující člověka od zvířat se separoval od zbytku nervů6. Můžeme tedy říci, že Aristotelův odhad 40. dní je správný?
Roku 1955 dva doktoři vyoperovali matce 45ti denní dítě, které se vyvíjelo mimo dělohu (tato kondice by ho beztak jednoho dne usmrtila ještě před narozením)7. Protože bylo stále naživu, tak se pomocí elektrody zapíchlé dovnitř hlavy mohlo zjistit, jestli uvnitř hlavy něco probíhá. Plod žil po oddělení od těla matky 91 minut než nastalo úplné odumření mozku. A aktivita v mozku spíše připomínala starší dítě než náhodné impulzy - bezpochyby se však nejednalo o nic srovnatelného s kojencem. To se potvrdilo i na studii dalších případů do 120. dne od početí8.
Okolo 40. dne vývinu též začnou vznikat srdce a další orgány9. Tělo embrya teda začíná být nezávislé na orgánech matky. Aristotelův, nám zcela neznámo jak ověřený, odhad je docela dobrá hranice.
Existuje duše už po početí?
Mnozí lidé namítají, že duše už byla přiřazena v momentu početí. Jakoby byla vázaná na unikátní DNA, a následně se jenom “aktivuje“. Proti tomu lze namítnout dva argumenty:
Jednovaječné dvojče vzniká “roztrhnutím“ původní stvořené buňky na dva kusy. Ty začnou růst nezávisle na sobě. Jestli se buňky rozdělí příliš pozdě, kolem 13 až 15. dne10, vzniknou siamská dvojčata. A po porodu musí každý uznat, že dvojčata mají odlišnou duši. Nejsou nijak mentálně propojena. Každé má odlišné tužby.
Opačný případ je chimérismus. To je velmi vzácná kondice, kdy se dvojvaječná dvojčata spojí v jedno embryo a začnou jakoby růst společně. Výsledný tvor má v sobě 2 unikátní typy DNA. Když se takovýto člověk narodí, tak nemá rozdvojenou osobnost.
Je celkem očividné, že duše musí vstoupit do plodu až v moment stvoření mozku. Před tím je v mysli plodu prázdnota. Speciálně před 16. dnem od početí si můžeme být stoprocentně jisti, že vědomí není přítomno, protože je stále šance na rozdělení na dvě autonomní bytosti.
Je namítáno, že plod má i tak právo na život, protože v budoucnu se dostane do stavu, kdy bude mít vlastní vědomí. Pak bychom mohli i říci, že je v pořádku zabít důchodce, protože v budoucnu se dostane do stavu mrtvoly. Budoucí stav nemůže určovat práva osoby v přítomnosti.
Nárok na cizí tělo
Toto je velmi hezké zjištění, ale obávám se, že ač by v budoucnu bylo podloženo ještě silnějšími argumenty, tak by většinu liberální populace (a i část co se dnes identifikuje jako konzervativní) vůbec nezajímalo a tvrdilo, že ženy mají právo na interrupci i v pozdější fázi těhotenství.
Je argumentováno, že ač plod je následně živý člověk, tak nemá žádný nárok na tělo matky, a ta se ho následkem může zbavit. Judith Jarvis Thomsonová představila analogii, že jste uneseni fanoušky známého houslisty, kterému dočasně přestaly fungovat ledviny, a probudíte se v nemocnici napojeni na jeho tělo. Zde je Vám oznámeno, že musíte takto strávit dalších 9 měsíců, aby přežil11. Toto lze použít jako protiargument k nucení ženy porodit dítě, když je znásilněna (to samé samozřejmě platí i na případy, kdy žena otěhotní před 15. narozeninami). Druhý případ je těhotenství, které může trvale či dlouhodobě zmrzačit ženu. Nemůžeme nikoho nutit do charity, která ho ohrozí na životě. Striktně z ekonomického pohledu je i výhodnější zachránit ženu, protože může potenciálně porodit více dětí, než čekat do další generace, kdy bude moci zachráněné dítě v břiše mít samo děti.
Jiní mohou namítat, že lidský život má absolutní hodnotu a musíme mu podřídit svobody ostatních lidí. Je to ale vůbec realistické? V tomto světě byste mohli přijít domů, kde vám nezisková organizace odváží cenné předměty, a na optání, co to proboha dělají, vám odpoví, že chtějí získat kapitál na hladovějící děti v Jemenu. Lidé budou žít ve strachu, že jednoho dne vyjdou ven a zdravotníci je zabijí a dají jejich orgány třem lidem, kterým selhaly. Jeden život má menší hodnotu než tři, ne? Ač toto může znít někomu milujícímu přerozdělování majetků idylicky, tak by se jednalo o pozvání chaosu a korupce do světa.
(Ne)Souhlas s těhotenstvím
Na sociálních sítích můžete najít výrok: consent to sex is not consent to pregnancy, který má ukazovat, že argument Thomsonové se aplikuje na všechna ženou nechtěná těhotenství. To je však absurdita, protože primární účel vaginálního styku je právě rozmnožování. Potěšení při něm je pouze vedlejší efekt.
Jak můžeme vědět, že vedlejší efekt není právě hlavní účel tohoto aktu? Moderní člověk tvrdí, že účelnost objektu je ryze subjektivní, nikoli předmět vědeckého až filosofického bádání. Toto odmítnutí kořenů západní filosofie, např. Aristotelových čtyř příčin objektu, je zásadní rozkol mezi konzervativci a liberály. Popř. mezi pre-moderním chápáním světa a post-moderním chápáním světa. Není od věci říci, že dokud nenastane shoda na této metafyzické úrovni, tak ani další diskuze není možná. A nejen u interrupcí, ale naprosté většiny sociálních problémů.
Zde je konzervativní pohled: např. flaška má účel přechovávat kapalinu. Kdyby si Bůh usmyslel, že od zítra budeme moci nosit tekutiny v kapse, tak by primární účel ztratila. Továrny na flašky by musely vyrábět své produkty k současně vedlejším účelům. Jako příklad lze vzít stavební materiál (viz obrázek). Jak ale víme, skleněná flaška není úplně super k tomuto účelu. Postupně by zefektivňování výroby vytvořilo předmět, který by zcela ztratil svou původní smysly vnímatelnou formu. Bez svého primárního účelu by koncept flašky postupně zmizel z materiálního světa.
Kdyby si Bůh usmyslel, že teď budou lidé nesmrtelní, tak by vaginální styk také ztratil svůj primární účel. Lidé se sice nevyrábí v továrně a jejich DNA se neřídí potřebami trhu, ale kvůli evoluci (a podobným procesům) se stav věcí ve vesmíru pokouší přiblížit své perfektní formě - tedy nejlepšího naplnění svého hlavního účelu. V důsledku tohoto božího rozhodnutí by evoluce odstranila celou vnitřní ženskou pohlavní soustavu, protože by zbytečně brala tělu energii, a z vagíny by možná zbyla jenom pouhá díra, která nikam nevede - pokud by vůbec něco takového zůstalo. Možná by se vyvinul další orgán pro tyto účely sexuálního potěšení?
Následkem by zrušení účelu rozmnožovacího pro vaginální styk mělo stejný výsledek jako zrušení potřeby uchování kapalin pro skleněnou flašku. Prohlášení, že primární účel vaginálního styku je potěšení je tedy proti přirozenosti. A jestli je něco proti přirozenosti, tak to vidíme jako vadné a zlé. Je očividné, že souhlas s vaginálním sexem znamená souhlas přijmutí rizika těhotenství, jinak se lidstvo bude žít v zlé iluzi.
Lidské racionalizace
Mnozí lidé chápou, že vaginální styk vede k těhotenství, ale nechtějí se smířit s důsledky svého jednání a chtějí neomezenou legalizaci interrupce z sobeckých důvodů jako touha, majetek nebo pohodlí. A to nejsou žádné výplody liberalismu, ale tužby staré jak lidstvo samo. Dle antropologů bylo v nestátních společnostech zabito podobně novorozenců jako dnes vykonáme interrupcí12. V starověku bývalo více časté dítě prostě někde pohodit v košíku než ukončit jeho život vlastní rukou. To buď zemřelo nebo bylo nalezeno otrokáři. V lepším případě se ho někdo opravdu ujmul a adoptoval ho (často křesťani). I tak musíte počítat s tím, že když děláte vykopávky z dob antiky, někdy naleznete 50-100 koster novorozeňat v kanalizaci13! I za dob křesťanství se zabíjení dětí objevovalo, ale nebylo tak časté. Například za dob nedostatku jídla v Rakousku-Uhersku nastal velký transfer majetku od měšťanů k vesničanům. Sedláci se ocitli s velkým dědictvím, ale cítili, že bylo získáno nepřirozeně. Proto se nejspíše báli ho dělit mezi více dětí, aby neupadli na své nové prosperitě. Následkem při pokusech o umělý potrat mnoho žen zemřelo a s nimi i mnohé selské rody. Naštěstí bohatí měšťané lidé nebyli tak hamižní, aby obětovávali lidi Mammonovi a jejich vlastnosti se bez problému dědily do dalších generací. Dnes můžeme zase hovořit o případu, kdy žena jde na potrat, aby měla slibnou kariéru.
Nebál bych se i tvrdit, že jít na potrat je mnohdy emocionální zbrklé rozhodnutí. Aktivistky nám tvrdí, že těhotenství je pro ženy obrovský problém, ale mnohé americké republikánské státy, co radikálně snížily počet Planned Parenthood klinik, nám ukázaly něco jiného. Kdyby byla interrupce racionální kalkulace o něčem, co žena hrozně nechce, tak by nemělo být problém jet pro tento zákrok z Karviné do Brna (~ 100 mílí), ne? Výlet na celý den je lepší než být s dítětem osmnáct let. Realita je taková, že když nejbližší instituce vykonávající interrupci je 100 mílí daleko, počet interrupcí upadne o 19,4 %14. Dle jiných studií to může být až 40 %15. To samé vidíme hned za hranicemi v Rakousku. Potratovost je 21 případů na 1000 živě narozených16, protože kliniky jsou pouze ve velkých městech a zákrok je placen pacientkou17.
Musíme také pracovat s možností, že do potratu ženy spíše tlačí jejich okolí. Tudíž když najednou k zákroku vede velká vzdálenost, tak se žena může vymluvit na délku a cenu “výletu“.
Co se skutečně stane po restrikci potratů?
Co se však s nepotracenými dětmi stane? V tomto ohledu liberálním Česku se jedná o 133 zákroků na 1000 živě narozených18. Budou plné dětské domovy? Z krátkodobého hlediska můžeme vidět signifikantní nárůst porodnosti. Např. při výše zmíněné vzdálenosti 100 mílí v USA se jedná o +3 %19. Nedávný úplný zákaz interrupcí v republikánských státech zase navýšil porodnost o 1,7 až 2,9 %. Kdyby ženy nezměnily v krátkodobém horizontu své sexuální chování, tak bychom očekávali asi 5,1× větší nárůst porodnosti20 - jinak řečeno: každá pátá žena by skončila s dalším dítětem21. Toto je konzistentní závěr se situací před zrušením ústavního práva na interrupci, kdy bylo ukončeno každé páté těhotenství22. Pokud půjdeme do ještě většího extrému, tak v Rumunsku nebo Albánii byl zákaz potratů striktně vymáhán. Možnosti vycestovat byly značně omezené a ani nebylo možné koupit antikoncepci23. Porodnost to zvedlo o pouhou desetinu24.
Jediné možné vysvětlení je, že z dlouhodobého hlediska zákazy interrupcí vedou k rozšíření restriktivní sexuality a zamezení risku početí třeba antikoncepcí. Pro to lze nalézt důkazy:
Důvod, proč v USA vůbec vzešly v platnost takto restriktivní zákony, je, že v ní žije velká část populace, která již praktikuje více konzervativní způsob žití, který znatelně redukuje počet nechtěných dětí. Dle průzkumu kolem roku 1999 bylo každé osmé dítě nábožné ženy nechtěné, zatímco u nenábožných každé páté25. Kdyby se započítávaly i potracené děti, tak by byl rozdíl ještě větší.
A legalizace interrupcí způsobila 35 % nárůst kapavky a 38 % syfilidu26. Z druhé strany ženy, které navštívily kliniku pro sexuálně přenosné nemoci, měly 2× častěji interrupci než běžná populace žen27. To implikuje více promiskuity:
Jak by to vypadalo v zemi, kde je sexualita volná, potraty bez regulací, ale zároveň je velmi nedostupná antikoncepce? Přesně jako v SSSR, kde bylo 70 % těhotenství nepřirozeně ukončeno28! Vše nasvědčuje, že interrupce je dá se říci levné pojištění proti dětem. Když ho lidem seberete, tak nebudou tak riskovat.
Je zabít plod i tak v pořádku?
Lidé jako svatý Augustin měli názor, že plození dětí dokáže ospravedlnit sex, a následkem umělé ukončení těhotenství bylo ukázkou hříšnosti, i přestože měli stejný názor na vstup duše do těla jako Aristoteles. Tento názor jej vedl i k zavržení všeho sexu, co má nulovou šanci na zplození dítěte29. Ač souhlasím, že bychom se měli vyvarovat těhotenství i za cenu odmítnutí sexu bez ochrany, tak je utopistické si myslet, že někdo bude žít takto odloučen od “sterilních“ sexuálních aktů a vždy připraven mít dítě. Po tisíciletí lidstva se to moc nedařilo aplikovat na celou společnost … Proto by měla zůstat interrupce legální, i když si můžeme myslet, že se jedná o nemorální akt. Například být líný je také bezpochyby znak nečisté mysli a nikdo30 , avšak udělat z lenosti trestný čin je absurdní.
Pragmatické body
Mimo fakt, že nemůžeme považovat plod před ~40. dnem za bytost s duší, tak jsou i pragmatické důvody, proč ponechání legality může mít dobrý vliv. Je například v pořádku, že má teta přes koleno počala opilá na diskotéce dítě a později zjistila, že otec je drogový dealer? Který muž dobrého charakteru by strávil zbytek života vychováváním syna drogového dealera, když si může najít bezdětnou přítelkyni? Mladická nerozvážnost může být krátkodobá, ale zplození dítěte se špatným mužem je permanentní. Speciálně v konzervativní bublině vidím, že oženit se s svobodnou matkou je no-go, tak proč bychom si kazili dating-pool ještě větším počtem dětí bez otce?
Další argument je v případě znásilnění nebo jakékoli těžké životní situace ženské oběti s mužských pachatelem. Víme, že soudy trvají velmi dlouho, a než by se prokázalo, že se čin stal, tak těhotenství pokročí do doby, kdy žena dítě bude muset porodit, aby nespáchala vraždu.
Úplný zákaz interrupce by i znemožnil početí ve zkumavce a selekci embryí na základě genetického profilu. Když se vymaníme z otěží situace, kdy na nás skoro nepůsobí žádná pozitivní evoluční selekce, tak zvládneme předejít kupě zla v budoucnu. Přeci jen dědičný hřích nebyl nadělen lidem rovnoměrně. Například sebekontrola je z 60 % genetická31. Tedy mnozí jsou pokoušeni páchat špatné činy více než jiní, ač jsou v identickém prostředí. Neměli bychom toto změnit (pokud bychom měli prostředky)? S tímto souvisí i interrupce postiženého plodu při klasickém oplodnění. Nikdo by neměl být nucen se starat o vážně postiženého, když jde celému problému předejít a s velmi vysokou šancí příště porodit zdravé dítě.
Také přeci jen existuje určitý subjektivní pocit připravenosti vychovávat dítě. Jak jsem ukázal výše, tak i když je interrupce legální, avšak nedostupná, tak se najde mnoho žen, které jsou schopny jet 200 km daleko jenom, aby podstoupily tento zákrok. Což ukazuje, že opravdu nechtějí mít dítě. Samo o sobě limit 40 dní je selekce proti unáhlenému rozhodnutí a odvrací rozhodování o životě a smrti od ignorantních lidí. Některé ženy tvrdí, že zjistili těhotenství až v 20. týdnu. Jak se to proboha stane? Naštěstí 8/10 (amerických) žen se vejde do mého limitu 40 dní32. Jít na potrat pozdě je však asociováno s demografickým profilem USA, tudíž v 98-99 % bílém Česku bude toto číslo vyšší než 8 z1033.
Poslední důvod, proč aktuálně obhajuji tuto pozici, je fakt, že interrupce jsou něco milovaným většinou populace. I v USA, kde velká část lidí chodí týdně do kostela34, se zákazy interrupcí staly volebním problémem pro Republikány. I Donald Trump začal tlačit na umírněnější metody, aby se de facto jeho strana nepropadla do smetiště dějin35. Samozřejmě toto nelze brát jako definitivní argument, ale v tomto roce má bezpochyby váhu. Pokud jako konzervativci prohlásíme, že chceme úplný zákaz i s pár výjimkami, tak budeme nejen označeni v našich médiích a politických kruzích označeni za extrémisty, ale hrozí intervence z Evropské Unie, která aktuálně považuje přístup k interrupcím za lidské právo36. To, jak je situace nepřátelská, ukazuje, že i Lidovci - křesťanská strana - se k tomuto tématu moc nevyjadřují.
Legalita v rámci Česka
Jak změnit současný zákon, aby nevyvolal tak velkou proti-reakci? Nejprve bych dal limit pro interrupci bez důvodu na <=40 dní od početí. Samozřejmě bez žádných komisí a čekacích limitů - to by mnohdy bylo de facto zákaz. A zákrok by měl být zdarma, abychom mohli říci, že sice interrupce omezujeme, ale pro mnohé rozšiřujeme. V budoucnu se může rozšířit tato služba na IVF, aby jsme vyfiltrovali pouze zdravé a schopné děti.
Legalita po 40. dnu
Interrupce by měla být legální i po 40. dnu, když je ohroženo fyzické zdraví matky. U psychického/emocionálního zdraví to je více ošemetné. Například v Izraeli komise uzná 98 % žádostí o interrupci37. Často právě na základě psychického zdraví - i když se jedná o smyšlený problém38. Je absurdní nazvat třeba úzkosti jako překážku rodičovství, kvůli které je v pořádku zahubit dítě, když je má diagnostikovanou už 7 % západní populace39. Osobně bych toto řešil nějakou komisí, která by případ náhlého výskytu vážného mentálního problému vyřešila i s ohledem na životní situaci. Nedokážu si představit program, do kterého by se zadaly určité parametry, a s minimální ztrátou objektivity by dal jako output: ANO/NE.
U znásilnění nedává moc smysl řešit všeobecnou výjimku, protože pokud se skutek opravdu stal, tak se žena pokusí plodu zbavit s větším úsilím než u jiného neplánovaného těhotenství. Avšak v případě únosu nebo znásilnění nesvéprávné osoby, která si není schopna uvědomit okolnosti, lze udělit výjimku, protože žena neměla možnost se svobodně rozhodnout v rámci limitu.
V případu postižení je dobré vše vyřešit už při IVF, ale jestli se kondice projeví později, tak bych postupoval dle mého článku o eutanazii, který je neutrální k aktuálnímu stádiu vývinu vědomí člověka:
Práva nezletilých
Další otázka je ohledně práv rodičů. Má nezletilá (15 až 17 let) žena možnost jít bez svolení rodičů na interrupci? Mnohé země povolují možnost emancipace člověka před osmnáctinami za splnění určitých podmínek40. Historicky bylo též běžné, že když člověk založil rodinu, tak nad ním rodiče ztráceli kontrolu. A já s tím souzním. Když žena otěhotní, tak by měla být autonomní kolem svého těla a svého dítěte. Nenarození dítěte by zároveň mělo být důvodem vrácení rodičovských práv.
Závěr
Aristoteles měl nejspíše pravdu, když prohlásil, že kolem 40. dne vstupuje do plodu duše a na základě toho usoudil: potrat musí být proveden dříve, než se u něj vyvinou smysly a život; neboť hranice mezi zákonným a nezákonným potratem bude vyznačena tím, že má smysly a je živé41. Moudro muže žijícího před 2400 lety zní jako celkem dobrý kompromis mezi dvěma radikálními pohledy, kdy jedna strana obhajuje zabití lidské bytosti s vědomím, a druhá má starost i o shluk buněk pár minut po početí.
https://www.cdc.gov/nchs/data/vsrr/vsrr028.pdf
Porodnost byla v roce 2022 1,665 dětí na ženu. Zde usuzuji, že narození dalšího dítěte neovlivní pozdější rozhodnutí o počtu dětí.
kromě dětí a nemocných samozřejmě