Proč Diversity, Equity, Inclusion politika ovládla Anglosféru?
Tento článek popíše 1) legislativu v anglosaských zemích, která přinutila soukromé subjekty adoptovat DEI 2) důvody jejího vzniku v 2. polovině 20. století 3) kdo má zájem ji vynucovat ve společnosti
Anglická sféra vlivu byla dlouhou dobu považována za nejpravicovější část světa. Ať už kvůli rigidní viktoriánské morálce nebo nastupujícímu sociálnímu darwinismu. Kupříkladu před 110 lety bylo přihlášeno 47 000 kojenců do soutěže o eugenicky nejideálnější dítě1. Ale dnes jsou tyto země nejvíce prorostlé Diversity, Equity and Inclusion politikou. Jak se anglosaská společnost přeorientovala z budování společnosti pro “nejsilnější” na “nejslabší” během několika desetiletí?
Pod termínem Diversity, Equity and Inclusion se skrývají oficiální a neoficiální nařízení bojující proti diskriminaci, které jdou dál, než zajistit stejná pravidla pro všechny bez rozdílu. Určitým menšinám jsou poskytovány různé úlevy, aby měly stejné výsledky jako vzdělaní bílí heterosexuální muži a byli adekvátně zastoupeny v elitě společnosti. Popřípadě je jen vyžadováno po lidech, aby šířili uvědomělé myšlenky, nosili odznáčky a vyvěšovali vlajky, aby ukázali svou “solidaritu se slabšími”. V neposlední řadě je nutné potrestat lidi za nevhodné vyjadřování. A když problémy se “slabšími” nejsme schopni vyřešit, tak aspoň předstíráme, že neexistují a vše je zcela v pořádku.
“Slabší” dávám do uvozovek, protože do této kategorie se mnohdy záhadně vloudí mladí zdraví muži s kriminální minulostí.
Zásadní charakteristika této politiky je otevřená spolupráce jejích bílých podporovatelů s otevřeně tribalisticky se chovajícími menšinami. Obě skupiny mají společného nepřítele - tribalisticky se chovající bílí muži. Proto černoch může skandovat “Kill the Boer” a Anti-Defamation League prohlásí, že tento slogan není volání po genocidě bílých Jihoafričanů2, ale když bílý muž řekne “White Pride”, tak se pracuje s presumpcí, že bez rázné reakce se do 10 let dostane NSDAP do vlády.
Ikonický kinematografický výsledek tohoto systému je seriál My Lady Jane, kde je Edvard, syn Jindřicha VIII. Tudora, vyobrazen jako černý homosexuál na vozíku. Proč? Snad nechcete tvrdit, že černí, postižení nebo homosexuální lidé nebyli už od počátku součástí anglických královských rodů?
Nelze si nepovšimnou až záhadně podobný vzorec tohoto chování jako Friedrich Nietzsche popisuje jeho knihách Geneologie morálky nebo kratší Soumrak model, čili Jak se filosofuje kladivem. Bohužel Nietzsche mylně našrouboval tzv. “otrockou morálku” na křesťany ve své době.
V Česku je nejbližší ekvivalent DEI inkluze ve školství (a dlouhodobé zanedbání výuky nejtalentovanější dvacetiny). Ta pod líbivými myšlenkami jako kupříkladu integrace dětí, které nemohou chodit, do klasických základních škol mezi obyčejné děti, skončila u mentálně pomalejších nebo nepozorných žáků narušujících výuku. Zákon o inkluzi nařídil, aby byly školy zaplněny různými asistenty a audity kontrolují řádné plnění této nové agendy. Samotní nespokojení učitelé s tímto nic nenadělají. Když si stěžují, tak jsou z vyšších pozic akorát osočení, že nejsou dostatečně empatičtí a měli by mít trpělivost.
Tyto nařízení nazývaná zkráceně DEI mají velmi subverzivní potenciál. Ovlivňují totiž skoro celý soukromý sektor. De facto nasazují do každé organizace místního liberála, i když se o něj nikdo nežádal ...
Rhodes Scholarship
Nalezl jsem hezký příklad pro ukázku. Jedná se o trust, který založil Cecil Rhodes v 2. polovině 19. století s cílem rozdávat finanční zdroje nejlepším studentům na Oxfordu s cílem jim dát dobrou startovní čáru k vstupu do anglosaské elity.
Jeho vize byla, že Británie je příliš malá. Anglosasové by měli rozšiřovat své impérium, aby mohli navyšovat svou populaci, protože jsou nejvyspělejší rasa na světě. Nevěřil, že způsob získání moci je válka. Spíše izolace nepřítele, financování nepřítele nepřítele, networking schopných lidí, atd.3
Skrz svůj život mnohokrát změnit názor, jak konkrétně tohoto cíle dosáhnout. Nakonec ve své poslední závěti dal zřídit trust, který jmění investoval s cílem finančně podporovat nejslibnější žáky na Oxfordu a jiných univerzitách. Speciálně mluvil o “mladých kolonistech“, tedy studentech mimo srdce impéria, kteří si měli vybudovat vztah k Anglii, aby nenastal stejný problém jako s rebelií v USA. Stipendium mělo získat přesně 60 žáků z různých koutů impéria. Kromě nich jmenoval i studenty z USA, u kterých toužil, aby měli vřelejší vztah k Anglii. Všichni tito vybraní studenti měli získat £300 ročně po 3 roky studia. Pak v reakci na povinnou angličtinu na školách v Německé říši dal £250 ročně patnácti německým studentům.4
Jak to dopadlo!? bez Honzy Musila
Rhodes nechal dveře ke stipendiím otevřené i jiným rasám a náboženstvím. Britské impérium přeci jen potřebovalo loajalisty mezi Neangličany. A Rhodes neměl v úmyslu vytvořit explicitně etno-nacionalistickou organizaci, stejně jako naprostá většina liberálních neziskovek poskytující stipendia nemá explicitně politická kritéria k přijetí nových členů. Tento polo-politický model je velmi účinný a i dnes bych ho vřele doporučil replikovat.
Jak se tedy stalo, že Rhodesova vize se uvnitř organizace vůbec neuchovala? Na výplatní pásce trustu můžeme najít kupříkladu Billa Clintona, Pete Buttigiega nebo Rachel Maddowovou. Co mají tito lidé společného s vizí britského imperialismu?Odpověď samozřejmě je, že trust zcela ztratil své původní hodnoty. Oxford se za Cecila Rhodese spíše stydí a před 15 lety různá protestní hnutí s názvem Rhodes must fall odstraňovalo jeho sochy a pojmenování z mnoha univerzit po celém světě.
Trust založil Legacy, Equity & Inclusion Advisory Group, která vedení radí v DEI otázkách5 - tedy zajištění, že trust má ve vedení a na výplatní pásce dostatek cizích ras, žen, postižených nebo homosexuálů, nikdo ze zaměstnanců neříká něco politicky nekorektního a posílá dostatek pozvánek na Pride Month :-)
Vzhledem k výše definovaným hodnotám Rhodes Scholarship: “sympatie a ochrana k slabším, altruismus“ je celkem jasné, že vlivem DEI budou vybíráni disproporčně liberálové. Podívejme se například na tohoto výherce stipendia z roku 20246:
Průběh
Jmenovaná oddělení pro diverzitu jsou všude po anglosaském světě. I Linuxová distribuce Debian má vlastní Diversity team7 a zavázali se k tzv. Geekfeminism policy8! Podobnou funkci plní tzv. Human Resources oddělení. To se stará, aby pracoviště bylo příjemné, bez konfliktů mezi zaměstnanci a řídí nábor / vyhazování zaměstnanců. V praxi jsou de facto aparát vynucování morálky na pracovišti.
V firmě vlastněné z většiny Čechy jsou spíše vzácnost. Jejich funkci plní pár personalistek. Proto u nás není nic divného, že kupříkladu lidé na pracovišti mají romantický poměr. V Americe to ale vidí jako možné neetické chování, a tak se mu pracující vyhýbají.

Proč to vlastně firmy dělají? Nemají z toho žádné zisky. Spíše naopak ztráty.
Z velké části je důvod soubor zákonů, které zadávají zaměstnavateli povinnosti splnit vágní požadavky na diverzitu a správné chování na pracovišti. Ty nejsou centrálně plánovány ani explicitně definovány a nařizovány, tudíž soudní aparát jenom kontroluje práci druhého, trestá ho dle svého uvážení a centrální vláda šetří své zdroje.
Vymáhání je ponecháno na soukromé firmě, která si sama musí postavit vlastní byrokratický aparát k plnění této státní agendy. Většina disciplinování provinilých se tedy děje zcela mimosoudně - vyhozením z práce, sebráním odměn, nucením podstoupit nějaký převychovávací kurz, zamítnutím zaměstnání, zákazem veřejného vystoupení, odmítnutím firemní spolupráce a tak dále.
Funkci auditu tvoří různé aktivistické spolky, neziskovky nebo jen zainteresovaní jedinci, kteří využívají právní systém k žalování “nevhodně chovajících se” fyzických i právnických osob různým státním institucím řešící diverzitu, za což mnohdy dostanou tučné odškodné od soudu.
Následkem vzniká velký sektor ekonomiky, který dává obvykle silně liberálním dospělým dobře placenou práci. Všichni tito lidé nejsou klasifikováni jako “státní zaměstnanci“, i přestože důvod jejich existence je stát. Což pak vypadá lépe na různých indexech ekonomické svobody zemí. Hezký český ekvivalent je pověřenec pro ochranu osobních údajů.
Úspěch DEI politiky tedy tkví v jejím celkem volnotržním fungování.
Je otázka, zda existuje konzervativní ekvivalent? Nejblíže by tomu mohla být Saúdská Arábie. Soukromé firmy, školy, neziskové organizace a jiné instituce musejí zaměstnat různé klerikální poradce, aby neporušili wahhábistickými předpisy, což by vyvolalo reakci Mutawa (státní náboženské policie).
DEI legislativa
Nejprve popíšu, které zákony vedou k vzniku tohoto systému. Samozřejmě se nejedná o kompletní seznamy. Existuje mnoho menších zákonů rozšiřující původní. Mnoho lidí, kteří o anglickém světě moc neví, spíše překvapí stáří celé této liberální mašinérie.
Zákony proti diskriminaci
V USA je hlavní důvod Civil Rights Act of 1964 - ten zavedl zákaz jakékoli diskriminace osob a tresty za neplnění této agendy - a Executive Order 11246 - ten zavedl pozitivní diskriminaci do všech firem, které dostávají od vlády granty nad $10 000. Velkou změnou byl pozdější Civil Rights Act of 1991 (viz obrázek), který značně ulehčil žalobu firmy za diskriminaci9.
Civil Rights soubor zákonů je dost neurčitý, tudíž instinkt mnohých politiků v 60. letech, že federální vláda bude vyšetřovat starou vdovu, protože byla moc vybíravá při prodeji své nemovitosti, se potvrdil.
Zákon nezakazuje jen explicitní diskriminaci (např. “No Irish Need Apply”), ale i tzv. disparate impact, kdy soukromou osobou vyřknuté pravidlo disproporčně ovlivňuje jednu skupinu a druhou nikoli. Proč? Roku 1975 soudní spor Green v. Missouri Pacific Railroad Co. rozhodl, že zaměstnavatel nemůže odmítnout člověka s vězeňskou minulostí takovým způsobem, že zákaz disproporčně dopadne na nějakou menšinu. Výjimkou je akorát velká nutnost bezúhonné minulosti na pozici zaměstnání. Strach z krádeží při převozu zboží nebyl hodnocen jako oprávněný. Ve sporu bylo zdůrazněno, že tato politika vedla k odmítnutí 53 z 1 000 černochů a 22 z 1 000 bělochů10. Vzhledem k tomu, že naprostá většina zločinů je páchána >2× častěji černochy než bělochy (per capita), je de facto skoro nemožné takovouto náborovou politiku prosadit.
Roku 1971 Ústavní soud prohlásil, že dát zájemcům o zaměstnání test inteligence a vyžadovat maturitu je také diskriminační vůči černochům11. V důsledku je tedy dodnes de facto nelegální dát zájemcům o zaměstnání IQ test. Nebo cokoli, kde jsou velké rozdíly mezi rasami, pohlavími nebo sexualitami. Dokonce i v armádě mají obvykle ženy jednodušší fyzické testy než muži, aby nebyla armáda z naprosté většiny tvořena pány. Firma se samozřejmě může odvolat, že na určitou pozici je test kvalifikace nutnost, ale hrozí, že soudy budou případ Bůh ví, jak dlouho, zkoumat, což není úplně příjmené …12
Soukromé firmy nechtějí riskovat, že je jedinec nebo skupina obžaluje z přímé i nepřímé diskriminace vůči nějaké lidské skupině. Řešení je se bránit prevencí jakéhokoli pochybení, aby se o ně nezačala zajímat Federal Civil Rights Commission nebo Equal Employment Opportunity Commission. To jsou orgány federální vlády, které mají konečné slovo ohledně toho, jestli jste diskriminoval nebo ne.
I uvnitř státem zřízených institucí nelze utéci souboru Civil rights zákonů. Na základě těchto definic diskriminace vedla Obamova administrativa boj proti postihování ne-bílých studentů ve školách, kde základní předpoklad byl rasismus učitelů a nechápání “místní kultury”, nikoli jejich problematické chování13. Výsledkem akorát bylo mnoho vyhozených z práce a snášení horší chování žáků pro ty, co zůstali.
Británie
Podobné zákony a soudní rozhodnutí vznikly i ve zbytku anglosaského světa.
V Británii 20. století volili více mírný postup bez affirmative action. Důvodem byla absence nebílé populace a Labouristé soustředící se primárně na třídní rozdíly, nikoli na pohlavní / rasové / sexualitní14. První zákon dost podobný americkému Civil Rights Act 1964 v Británii byl Race Relations Act 1968 (navrhnutý Labouristy). Enoch Powell během diskuze pronesl svou slavnou řeč, později pojmenovanou “Rivers of Blood”, za což ho vedení Konzervativců vyhodilo ze strany, i přestože byla mezi posluchači a voliči vřele přijata. S Race Relations Act 1976 byla vytvořena “nezávislá“ instituce Commission for Racial Equality, která dohlíží na plnění cíle rovnosti ras v Británii.
Vedle zákonů mířené na rasu vznikly i zákony mířené na pohlaví a manželský status. Z důležitých lze jmenovat Sex Discrimination Act 1975, který zavedl druhou “nezávislou“ instituci Equal Opportunities Commission. Ta kupříkladu má pravomoc:
Provádět vědecký výzkum nerovnosti ve společnosti
Kontrolovat agendu ministerstev. Ale zákonodárnou moc nemá.
Na vlastní popud nebo na návrh ministerstva začít vyšetřování za diskriminaci.
Další zákony byly vydány na ochranu sexuality, postižení nebo náboženství.
Equality Act 2010
Tyto zákony byly nahrazeny Equality Act 2010, který ještě rozšířil povinnosti soukromých či veřejných aktérů se bránit nařčení z diskriminace, harašení nebo viktimizace. Mírný přístup nahradil radikální přístup.
Zavádí i positive action, což znamená možnost zlepšit podmínky znevýhodněným skupinám, pokud je usouzeno, že jsou pozadu a potřebují “popostrčit” k rovnosti. Kupříkladu, když prokážete, že Indové mají vyšší nezaměstnanost než běloši ve stejném regionu a prohlásíte, že si za svůj stav nemůžou sami, lze si zřídit charitu, která pomáhá najít zaměstnání pouze Indům. Pokud by však někdo chtěl založit charitu nabízející zaměstnání pouze protestantům, jednalo by se o diskriminaci, protože protestanté jako skupina nemají vyšší nezaměstnanost oproti celonárodnímu průměru.
Princip disparate impact je i v britském právu. Například když se Vaše společnost rozhodne naplánovat důležité schůze na sobotu a ve Vašem okolí žije početná menšina ortodoxních židů, mohou Vás žalovat za diskriminaci, protože jejich víra jim znemožňuje pracovat v sobotu, kdy je šabat. U soudu by se bylo možné hájit, že sobotní meeting má legitimní důvod, jako nemožnost najít volný čas jindy, ale většina organizací se nechce dostat do této pozice, kdy riskují prohru a následný trest.
Equality Act 2010 lze i weaponizovat jako ochranu proti škrtům v neziskovém sektoru. Kupříkladu v soudním případu R (Hajrula) v London Councils romská neziskovka žalovala Londýn, že jeho škrty v financování disproporčně dopadly na marginalizované skupiny, kterým pomáhá. Soud přinutil Londýn předělat celý plán škrtů, aby byl více důsledný v plnění equality duties.15
Poněkud šílený případ nastal minulý rok, kdy soud prohlásil, že prodavačky (78 % ženy) musí mít stejný plat jako lidé ve skladu (45 % ženy), aby nenastala diskriminace kvůli pohlaví. Proč? Soud si myslí, že cena práce prodavačky byla podhodnocena relativně vůči pracovníkům ve skladu kvůli jejich pohlaví.16
V posledních letech je diagnostikováno více a více lidí ADHD (mezi lety 2000 - 2018 byl nárůst o více než desetinásobek ve všech věkových kategoriích17), což dělá problémy zaměstnavatelům s propouštěním neproduktivních zaměstnanců. Kdyby se ukázalo, že mají tuto kondici, zaměstnavatel by se dostal před soud za diskriminaci, protože nebyl zařízeny reasonable adjustments k integraci mentálně postiženého. Ty nejsou v zákoně dobře definovány, proto se jedná o bující právní problém.18
Kanada
Na sever od USA byly Diversity Equity Inclusion nařízení už od počátku více levicové. Byly modelovány na základě myšlenky rovnosti výsledků, nikoli rovnosti v pravidlech, aby byly zohledněny systematické nerovnosti lidí. Narozdíl od USA totiž Canadian Charter of Rights and Freedoms umožňuje přistupovat jinak k lidem, kteří jsou znevýhodněni kvůli své “rase, národnostnímu původu, barvě [kůže], náboženství, pohlaví, věku nebo postižení“19. Důvodem je, že do 2. poloviny 20. století Kanada neměla jakékoli ústavní dokumenty podobně jako Británie. Proto v Kanadě nejsou žádné debaty u ústavního soudu jako v USA, jestli kupříkladu Toronto Metropolitan University smí rezervovat 3/4 míst všech přijatých uchazečů o medicínské studium menšinám20 (ano, může).
Investigaci pochybení má na starost Canadian Human Rights Commission. Ta má dle zákona Canadian Human Rights Act tyto povinnosti:
Šířit osvětu mezi veřejností
Financovat výzkum, který souvisí s jejími aktivitami
Kooperovat s jinými částmi státu, aby nedošlo k diskriminaci
Zahájit vyšetřování, pokud někdo zašle obžalobu o diskriminaci
Konečné slovo má Canadian Human Rights Tribunal, který má stejné pravomoce jako nejvyšší soud.
V Kanadě je také možné zohlednit “diskriminaci“ při klasickém soudním procesu. Pokud jste africký imigrant, můžete zaslat tzv. Impact of Race and Culture Assessments, kde vysvětlíte, jak Vás systematická diskriminace svedla na cestu zločinu a můžete dostat nižší trest21.
Někteří z Vás možná slyšeli o Bill C-16, který kritizoval Jordan B. Peterson za rozšíření výše jmenovaného zákona o “genderovou identitu“ a “genderové projevy”22. Tento zákon nikoho neposlal do vězení za špatná slova, ale kodifikoval doktrínu, že muž / žena znamená gender, nikoli pohlaví. Pokud se cítíte jako žena, musí Vám být umožněno participovat např. v ženském fotbalovém týmu. Jinak můžete žalovat organizátory před CHR tribunálem.
Vztahy s původními obyvateli
Kanada nezní jako až tak špatný případ oproti USA / Británii. Na druhou stranu je v Kanadě hezky vidět pokrytecký vztah k původnímu obyvatelsku. Abych vše shrnul - Kanadská vláda spíše blokuje snahy o úplnou rovnost a integraci domorodců s ostatními, aby si náčelníci mohli uchovat jejich tradice a styl života. Na tom není nic špatného, ale je bizarní politicky podporovat nacionalismus ve stylu germánského Blut und Boden pro domorodce, zatímco všichni běloši musí žít pod levicovým internacionalismem.
Tato politika byla dost nafouknuta za vlády Justina Trudeaua. Ironicky se právě jeho otec pokoušel vymazat rozlišení Evropana x Indiána z kanadského zákoníku návrhem zvaným 1969 White Paper, aby byl na všechny aplikován stejný metr.
Vše zašlo tak daleko, že roku 2024 případ ústavního soudu Dickson v. Vuntut Gwitchin First Nation rozhodl, že domorodá samospráva svým diskriminačním zákonem neporušila Canadian Charter of Rights and Freedoms, protože prioritu má část dokumentu, která jim dává možnost žít podle svých zvyklostí. Jak se bude situace vyvíjet nevíme, ale teoreticky jsou nyní jejich zvyklosti nad kanadskými liberály definovanými “univerzálními lidskými právy”.
Další dřívější rozhodnutí soudu vyhlásilo, že dát domorodé děti do sirotčince nebo adoptivním rodičům, kde ztratili svoji kmenovou identitu, bylo protizákonné. Přitom je známo, že míra násilností, zneužívání a závislostí je častý problém domorodých rodin, tudíž se jednalo o “nutné zlo”. Následně bylo těmto dnes dospělým jedincům vyplaceno dohromady $750 milionů.23.
Mezi lety 2007 a 2015 bylo přesunuto dalších $72 milionů z federálního rozpočtu k domorodcům pod rukou Truth and Reconciliation Commission na základě misinformací o násilném nucení dětí nastoupit na internátní školy24, kde údajně zemřelo 4000 dětí. Data k tomuto číslu jsou dnes odmítána zveřejnit. Jiné průzkumy našly pouze smrt 423 dětí na půdě internátě / školy. Což není až tak zvláštní číslo vzhledem k rozsáhlému šíření západních nemocí v domorodé populaci i v 1. polovině 20. století. To se ale týkalo i dětí mimo tyto internátní školy25. Skutečný problém tedy byl v nezavedení adekvátních epidemických opatření.
Velká část domorodců ani není z většiny domorodého původu, protože příslušnost není definována pokrevně. Ale proč nevyplatit reparace bělochovi s inuitskou prababičku? Nezaslouží si to snad?
Nenávistné projevy
Další mechanismus, jak hrozit “reakcionářským živlům” soudy, je “hate speech”. Jinak řečeno: šíření nenávisti vůči jiné skupině. Podobně jako anti-diskriminační zákony jsou vágní a soukromé firmy si musí vytvářet vlastní byrokracii, která vytvoří systém prevence. A když jste jen jedinec, musíte vědět, jestli jste si nepustili pusu na špacír mezi špatnými lidmi …
USA
V USA nehrozí perzekuce kvůli “hate speech”, kvůli 1. dodatku americké ústavy, který zakazuje státu omezovat svobodu slova a tisku. Později soudní spor Brandenburg v. Ohio specifikoval, že kriminalizovat řeč je možné pouze tehdy, pokud26:
Byla vyřknuta s cílem vyprovokovat zločinnou akci v blízké budoucnosti
Ostatní v okolí budou provokací ovlivněni
Proto kupříkladu soudní spor NAACP v. Claiborne Hardware Co. rozhodl, že obecná výzva k násilí proti lidem, kteří odmítnou bojkotovat bělošské obchody ve městě, je chráněna 1. dodatkem ústavy, protože aktivistická organizace NAACP nenabádala k zločinu v momentech před jeho spácháním27.
Proto ani politici v USA se nebojí natáčet videa, za které by v západní Evropě šli do vězení.
Nejspíše právě proto se proti-útok vůči DEI rozrostl nejprve v USA. Rozvoj internetu umožnil volný tok konzervativních myšlenek pod anonymními účty. Což vyústilo v fenomén Donalda Trumpa. A po něm už se nikdo nebojí ostrakizace, když existuje miliony lidí, kteří komukoli, kdo byl “canceled” vyjádří širokou podporu. Mnohdy až nekriticky velkou …
Británie
V Británii je situace dost odlišná. Nemá žádnou psanou ústavu. Což umožnilo levici vedenou Fabiánskou společností implementovat “hate speech” zákony a soudní praxi s nimi spojenou.

Je však dost zkreslující svádět celý tento vývoj na levičáky. Podobně jako Ronald Raegan zradil pravici toužící po omezení Civil Rights zákonů a vládních výdajů v USA, Británie měla Thatcherovou. Ta zavedla zpřísnění předchozího zákona o šíření nenávisti - Public Order Act 1986.
S rozvojem internetu přišel do britského práva Communications Act 2003. Ten stanovil, že: “A person is guilty of an offence if he … sends by means of a public electronic communications network a message or other matter that is grossly offensive or of an indecent, obscene or menacing character”.
Tento zákon je dost neurčitý. Každý, kdo poslal něco, co soud interpretoval jako zprávu urážlivou či oplzlou, dostane pokutu nebo vězení do půl roku, jestli se prokázal zlý úmysl. Dalo by se namítnout, že vymahatelnost bude dost komplikovaná a soudy budou tyto případy spíše ignorovat. Jako je tomu tady v ČR.
Opak je pravdou. Počty zatykačů za nevhodné psaní na internetu rostou a rostou. V roce 2023 se jednalo o 12 181 lidí.
Další dárek, který britská Konzervativní strana zanechala svým naivním voličům, je Online Safety Act 2023 - v platnost vešel v březnu tohoto roku a je implementován již Labouristickou vládou.
Co znamená? Office of Communications má právo zablokovat weby, které ho porušují. Stát může na firmu uvalit vysoké sankce (10 % příjmů za rok). Pokud firma odmítne kooperovat, vyšší management může strávit ve vězení až 2 roky. Vláda může i přinutit firmy, aby nenabízeli svou reklamu na zakázaných stránkách.
Výjimku z opatření mají akorát novináři a vydavatelé. Což pomůže vlivu mainstreamových médií a zhorší přístupnost obsahu šířeného skrz alternativní média.
Co nově musí webové stránky na vlastní náklady vymáhat? Hlavním cílem bylo zamezit dětské pornografii. Ale jako bonus přistálo v portofiliu i blokování dezinformací a nenávistného obsahu. Největší problém je, že můžete být souzen za “non-trivial psychological harm”. Tedy když druhé straně rupnou nervy nebo se cítí ublíženě. Neurčitost těchto zákonů a možnost zneužívání proti politicky nepohodlným osobám je tristní.
Absurditu těchto zákonů ukázal i nedávný prohraný soudní spor Wikipedie s britským státem, kdy internetová encyklopedie bude nejspíše nucena skrýt za ověření věku obsah vytvořený lidmi, kteří nebyli identifikováni jako dospělí, širšímu internetu28.
Aktuální stav Británie tedy je, že vstup na internet je komplikovanější než být přijat v Británii jako uprchlík - naprostá většina imigrantů své doklady buď neměla nebo je zničila29.
Kanada
Liberální strana v Kanadě chce aktuálně navrhnout vlastní Online Safety Act. Jedná se o Bill C-63. Ten má dle slov autorů zařídit, aby se internet stal “safe space“30:
"The online world has become our world, for better or for worse. It has become another public square. That public square should be a safe space."
Zákon by vytvořil další komisi jménem Digital Safety Commission, která by dohlížela na správnou implementaci zamezení šíření nenávisti na sociálních sítích provozovateli. I manipulací algoritmů.
Maximální trest by byl doživotní vězení za volání po genocidě. Což nabádá k otázce, zda je palestinský slogan “From the river to the sea“ nabádání k likvidaci Židů v Izraeli? Pokud ano, tak by mnozí aktivisté mohli skončit na doživotí ve vězení.31
Současný trestní zákoník nemá naštěstí až tak přísnou definici “hate speech” jako v Británii. Šíření nenávisti musí být vůči identifikovatelné lidské skupině a nikoli v soukromé konverzaci, aby mohl být pachatel odsouzen a uvězněn. Zákon i explicitně jmenuje antisemitismus a “znevažování Holokaustu“ jako závažný trestný čin.32
Fungování anglosaského práva
Je dobré vzít v kontext, jak funguje právo v anglosaských zemích. Jejich právní systém je tvořen primárně precedenty. To znamená, že kupříkladu všechny soudní případy, které si jsou podobné s Green v. Missouri Pacific Railroad Co., musí následovat jeho logiku a vyústění. Pokud soud shledá, že soudní případ je jiného charakteru, může rozhodnout “po svém” a vytvořit tím precedent pro další soudní případy.
To nutně neznamená, že první rozhodnutí soudu v Kalifornii je závazné pro podobné následující soudní případy v Michiganu. Ale výše jmenované soudní spory byly na federální úrovni, tudíž jsou závazné po celé USA. Tito soudci měli až do nedávného rozhodnutí amerického ústavního soudu33 na české poměry rozsáhlé pravomoce. Jeden z 94 mohl de facto vetovat prezidentem vydané zákony. Což se také mnohokrát stalo34.
Ovládnutí soudního systému liberály tedy kodifikovalo mnohé soudní praxe a zvyklosti, i přestože pro ně občané nikdy nehlasovali.
Srovnání s ČR
V Česku máme výhodu, že za minulého režimu si socialistický stát vytvořil monopol na žalovací aparát společnosti a s jeho rozpadem tu nic nezbylo.
Nepopírám, že existuje kupa lidí, kteří se dlouhodobě chovají dle manuálu sabotáže organizace od americké vlády z 2. světové války (viz obrázek). Ale jedná se spíše o pár ekologických spolků a důchodců blokující výstavbu než cokoli podobného americké Anti-Defamation League, která roku 2024 nahromadila majetek v hodnotě 5,5 miliard Kč35. Proslavila se kupříkladu infiltrováním a zdiskreditováním anti-socialistického spolku The John Birch Society (ten bojoval např. proti Civil Rights legislativě)36 nebo svoláním bojkotu youtubera PewDiePie v roce 201737.
Dále v českém (germánském) právu soudce není de facto tvůrce práva. Zákoník a různé předpisy jsou základem práva. Pokud je zákon vágní a lze ho interpretovat různě, soudce může případ vyřešit tak, jak on sám uzná za vhodné. Nemusí ho zajímat rozhodnutí soudu v podobném případu, který nastal před 70 lety.
Chybí nám i soudní porota. Konečné slovo má jeden soudce. Poroty složené z ne-profesionálů bývají zaujaté v mezi-etnických případech38 a obecně jsou náchylnější k emocionálním argumentům. Přesně z tohoto důvodu je Lee Kuan Yew zrušil hned po získání moci v Singapuru39.
Český stát narozdíl od anglického světa nemá žádné záznamy o rasovém původu svých občanů. Pokud by někdo chtěl udělat studii srovnávající příjmy ve firmě dle rasy, tak by mu nezbývalo nic jiného, než vytvořit rasovou klasifikaci všech zaměstnanců sám. Což dost komplikuje celý proces. Mezitím v USA stačilo novinářům z New York Times spojit zaměstnance Coinbase z odtajněného dokumentu s vládními záznamy a hned získali informace o jejich rase (a pohlaví), aby mohli napsat (dezinformační) článek o neférovém platovém ohodnocení40.
A hlavně: lidé nemají takovou důvěru v soudní systém. Dodnes máme systém státních zastupitelů postavený na stalinistickém modelu … Rozbitý soudní systém má kupu negativních externalit, které snad nemusím vysvětlovat. Pokud máte dobrou občanskou společnost respektující zákony, tak cena, kterou za ni platíte, je nafouknutí problémů špatně napsaných zákonů.
Kdo weaponizuje zákony?
Anglosaské země mají hojné metody, jak kriminalizovat opozici vůči liberálům. To nemusí nutně znamenat, že budou aktivně používány jako nástroj prosazování ideologie. Kdo je používá? Je jasné, že se jedná o menšinu dospělé populace. Ale jak malou?
Dle průzkumu na několika amerických univerzitách jen necelá desetina populace věří, že existuje vícero pohlaví. Zbytek se bojí ozvat, že si myslí opak41:
Seventy-eight percent of students told us they self-censor on their beliefs surrounding gender identity; 72 percent on politics; 68 percent on family values. More than 80 percent said they had submitted classwork that misrepresented their views in order to align with professors. For many, this has become second nature — an instinct for academic and professional self-preservation.
77 percent said they disagreed with the idea that gender identity should override biological sex in such domains as sports, healthcare, or public data — but would never voice that disagreement aloud.
Pravověrných DEI je tedy dost málo. Ani v 60. a 70. letech nebyla většina amerických dospělých nakloněna změnám, které Civil Rights legislativa přinesla. V mnohých regionech byla desegradace vynucena armádou. Druhé Nixonovo prezidentství bylo postaveno na kampani proti myšlenkám jeho levicových předchůdců a získal jeden z nejsilnějších demokratických mandátů v historii USA, ale nic se nakonec nestalo kvůli aféře Watergate. I Ronald Raegan sliboval zmírnit Civil Rights legislativu, ale nakonec s ní nic neudělal42
Na druhou stranu, pozice, které byly tématem kulturních válek před 30 lety jsou obvykle široce uznány i v konzervativní části voličů, protože mají tendenci si zvyknout na změny, které elita už pokládá za “vyřešené” a jejich akceptaci za “samozřejmou”. Jako příklad lze vzít mezirasové manželství. To mělo v době (1967), kdy ho ústavní soud vynutil uznávat po celé USA, podporu ani ne 1/5 dospělých, ale v tomto desetiletí přes 90 %43:
Je ale jasné, že většina lidí v Anglosféře nemá potřebu tlačit novou agendu skrz soudy. Tento právnicko-aktivistický komplex je jen malá menšina. Proč je ale tato menšina tak úspěšná? Velké právnické agentury (tzv. Big Law) jim mnohdy zdarma pomáhali v proti-vládních a proti-korporátních žalobách, protože to viděly jako možnost vylepšit si P.R!
Liberové jsou aktivnější a úspěšnější v politice
Prvním faktorem je, že liberálové se zajímají o demokratický proces o dost více než konzervativci. A proto oni určují, co je trendy, a co poškodí P.R. firmy. Konzervativci nejdou jako akční skupina za korporací, školou, politikem nebo neziskovkou si stěžovat na X,Y,Z, proto lidé v pozicích moci nabydou dojmu, že veřejnost je více liberální než skutečně je.
Mnozí se snaží vysvětlit liberální zaujatost politických špiček socioekonomickým statusem a jinými, až marxistickými teoriemi, ale dle velkého průzkumu evropských kandidátů do (národních / evropských) parlamentů v zemích EU se jasně ukazuje, že bez ohledu na to, jestli je politik bohatý, chudý, s titulem, s výučním listem, mladý, starý, muž, žena, z města nebo vesnice, tak má sociálně liberálnější názory než demografická skupina, ve které se nachází. Toto neplatí u ekonomických otázek.
Stojí také za povšimnutí, že:
Rozdíly mezi všemi demografickými skupinami obyvatel nejsou nikdy tak velké jako mezi kandidáty a voliči.
Řádoví členi politických stran se od obyčejných voličů moc neliší. Rozdíl mezi zvolenými a nezvolenými kandidáty nebyl zjištěn. Je tedy pravděpodobné, že ve většině politických stran má liberální křídlo větší touhu kandidovat a získat pozice moci.
Kandidáti politických stran si jsou dobře vědomi, že jsou sociálně liberálnější než jejich vlastní voliči, ale tento rozdíl podceňují.
Největší rozdíly mezi politiky a voliči jsou u imigrace a trestání odsouzených. Většina kandidátů preferuje více imigrace a nižší tresty, zatímco většina voličů si přeje méně imigrace a vyšší tresty.
Konzervativní voliči jsou nespokojenější s fungováním demokracie nezávisle na jejich demografických charakteristikách.
Když se podíváme na graf individuálních zemí z této studie, tak v ČR je běžný kandidát do parlamentu přibližně o jednu směrodatnou odchylku liberálnější než běžný volič. V celé EU je rozdíl d = 0,87:44
Co to konkrétně znamená? Kdybychom vytvořili hypotetickou škálu podpory liberalismu od 0 do 10, kde průměrná hodnota mezi voliči je 5, tak 7/8 kandidátů do parlamentu by bylo klasifikováno číslem vyšším než 5. Kdybychom náhodně vybrali jednoho voliče a jednoho kandidáta z davu, tak v 3/4 případů bude mít volič nižší číslo než kandidát.
Autor této studie zkoumal i rozdíly mezi lidmi pracujících v médií ve Švýcarsku, politiky a voliči a zjistila, že novináři jsou ještě více sociálně liberálnější než politici!
Proč jsou liberálové aktivnější a úspěšnější v politice?
Abych se vrátil do anglického světa, tak toto zjištění se replikuje i zde, protože se jedná o celkem univerzální fenomén. Dobrý signál zájmu o politiku je, že dáte politické straně své peníze. Cca 1/2 populace USA jsou voliči Trumpa, ale když se podíváme na 100 nejčastějších pracích v USA, tak 2/3 vybraných peněz pro politické strany šly Demokratům.45
Podívejme se i na top 100 největších zaměstnavatelů. Zde je situace pro konzervativce ještě horší! Jen ve 3/100 institucí vybrali Republikáni více peněz než Demokraté:
Všimněme si také, jací zaměstnanci složí nejvíce peněz liberálním kandidátům. Obvykle to jsou lidé pracující s lidmi nebo slovy: učitelé, profesoři, právníci, doktoři, zdravotní sestry, terapeuti, spisovatelé nebo pracovníci v Human Resources. Dává smysl, že tyto profese budou mít výhodu v demokratické praxi - což je přesvědčování voličů.
Studie souhlasu s woke názory ve Finsku nám ukazuje, že menší podporu mají u mužů a studentů STEM oborů46. Studie z jiných zemí ukazují, že samotné pohlaví není velký faktor, ale mnohem silnější je sebehodnocení mužnosti. Jedna dokonce zjistila, že fyzicky slabší muži jsou častěji liberální47. Velká studie ze Švédska replikovala toto zjištění u studentů středních a vysokých škol. Alternativní pravice má největší podporu u ajťáků a inženýrů i po zohlednění kupy jiných demografických faktorů48:
Což by naznačovalo, že člověk se silně systematizujícím mozkem a málo empatizujícím (obvykle muž v STEM oboru49), má přirozenou imunitu. Bohužel k této teorii nemáme moc vědecké podklady, protože politici jsou malá menšina. Našel jsem akorát tuto velkou studii studii
Je známo, že kupa lidí je fascinována teoriemi politiky, ekonomie, teologií, je aktivní v debatách nebo píše návrhy řešení problémů. Což obvykle značí vidění světa jako velký hodinový strojek, kdy se snažíte obecně popsat fungování vesmíru okolo jako mechanický proces. Když jde o získání přízně, aby mne umístili na kandidátku, debatovat venku s voliči, hledat nálady ve společnosti, hýčkat si svůj profil na sociálních sítích nebo psát projevy, tak se jedná spíše o práci s cizími lidmi. A v silně mediálně centralizovaném světě s liberální demokracií je toto výhodou.
Je také známo, že jak klesá porodnost liberálů50, tak jejich politická aktivita roste. Bezdětní mají více času na politické bojůvky a nebojí se, že svými činy poškodí život svých potomků.
Pasivita a individualismus
Zásadní problém většiny lidí napravo od středu je tedy jejich individualismus, který se v praxi projevuje jako neaktivita. Když Váš politický cíl je, aby vás elita “nechala na pokoji“ a “žili si v klidu po svém“, tak jste prohráli. Moc je hra s nulovým součtem a musíte ji získat a vládnout, nebo akceptovat, že Vám bude rozkazovat někdo druhý. Speciálně sekulární liberální demokracie de facto vede k trockystické “permanentní revoluci“, která neustále musí vymýšlet nové a nové problémy k řešení, aby se politik jevil každý rok jako zachránce země. Konec nastane až v den, kdy bude dosaženo totální globální hegemonie ideologie.
Netolerance
Další problém s fungováním našeho systému je, že více netolerantní a agresivní hráč obvykle vyhraje, pokud nepřekročí červené linie jako pouliční vraždy, které vyvolají tvrdou protireakci (viz komunismus v 20. letech v Německu, Itálii nebo Španělsku).
A liberálové jsou právě méně ochotní se asociovat s konzervativci než naopak.
V Británii jsme dříve neviděli takovou polarizaci, protože Labouristi a Konzervativci zastávali víceméně to stejné. Ale v posledních 15 letech se situace změnila. Velký dealbreaker se stalo rozhodnutí o výstupu z EU a vzrůst strany UKIP / Reform UK.
50 % volící pro uchování členství v EU by nechtělo mít vztah s někým, kdo volil “pryč z EU”51. Na škále 0 - 10 mají “Remain” voliči dost negativnější pohled na “Leave” voliče než naopak.
Další studie toto zjištění přibližně replikovala u mladší části britské populace52:
A další u obecné populace53:
Ještě větší rozdíly vidíme u tolerance kontroverzních názorů na internetu. V 2021 Social Moderation Survey se ptali občanů, jak by se měly firmy provozující sociální sítě zachovat u mnoha případů kontroverzních příspěvků. Liberalismus koreloval s touhou je mazat a banovat autory.
Liberálové si i přejí, aby provozovatelé manipulovali algoritmus nabízení příspěvků tak, aby neukazoval urážlivé nebo dezinformační příspěvky:
Výjimkou je akorát pornografie. Tu konzervativci nemají rádi a chtějí ji potírat i pod hrozbou trestu. Netolerance pornografie ale nevede k ovládnutí politického diskurzu …
Narcisté
Je známo, že lidé s narcistickými a machiavelistickými rysy mají tendenci se veřejně prezentovat jako oběť54, protože jim to navyšuje morální status, odvrací odpovědnost za své činy a dělají si nárok na nadstandartní zacházení. Zákony podobné Civil Rights legislativě jim jako bonus umožňují dosáhnout svého cíle skrz soudy.
Sněhová koule
Poslední důvod je důsledek úspěchu “první generace revolucionářů“. Jakmile je určeno, co je “trendy“, a co je “ošklivé a asociální“, tak hordy komformistů začnou dominantní ideologii papouškovat. A lidé zastávající politické pozice, které jsou viděny jako “nízké“, budou disproporčně různí podivíni, které už nezajímá sociální reputace. Nastává zde tzv. efekt sněhové koule, kdy se názory revolucionářů více a více normalizují s každou další generací, jak jsem psal výše.
Proč 60. léta?
Důležitá otázka musí být, proč vlastně tato skupina získala relevanci v přibližně 60. letech? Proč nevznikly woke zákony před 300 lety? Proč nevznikly v dnešním Mongolsku nebo Maroku?
Máme podklady, že v kultuře elity se něco v 2. polovině 20. století změnilo. Vezměme si například používání DEI slovní zásoby ve vědeckých článcích55:
V 1. polovině 20. století nebyla mnohá slova vůbec používána. Podobné vidíme u označení rasismus, homofobie, sexismus, islamofobie a transfobie:
Je očividné, že různí političtí aktéři vytvořili celou DEI mašinérii. Ale nechtěl bych strávit další tisíce slov sepisováním seznamu jmen zodpovědných. Důležitější je se podívat, které trendy jim pomohly jejich myšlenky normalizovat. Lidé totiž nemění společenské základy jen tak ze srandy, nebo silou vůle pár jedinců.
Mrtvé komunity, živá média a konzumerismus
Po 2. světové válce vidíme rozpad přirozených komunit. Důvodů je vícero. Růst zločinu, nafouknutí sociálního státu, úpadek náboženství a distribuce drog rozhodně nepomohlo. Jakmile se člověk přestal soustředit na své bezprostřední okolí, lidský mozek toužil po něčem, co by tuto díru vyplnilo.
Svět se již delší dobu kvůli technologickému pokroku centralizoval a i skrz noviny a rádio nás zahlcoval kupou informací o světě 1000 km daleko. Ale zásadní zlom nejspíše byla televize. A později sociální média. Oboje tyto “sociální revoluce” se staly náhradou stimulu mozku dříve vysílaného přirozenou komunitou okolo. A byly spojeny s růstem liberalizace.
Televize se mezi obyčejné lidi rozšířila skrz 50. léta a v 60. letech ji měla naprostá většina lidí v Anglosféře56:
V 50. letech bylo pod vlivem Keynesiánské mentality souzeno, že i zbytečné utrácení obyvatel je pozitivní jev, který pomůže nakopnou poválečnou ekonomiku do nových výšin a financovat rostoucí výdaje sociálního státu. Slavoj Žižek komentoval tuto změnu mentality takto:
The capitalist is no longer the lone Miser who clings to his hidden treasure, taking a secret peek at it when he is alone, behind securely locked doors, but the subject who accepts the basic paradox that the only way to preserve and multiply one’s treasure is to spend it.
Nové média se tedy stala propagandou konzumerismu za potlesku státní elity57. Televize otevřela člověka zcela jinému světu, což muselo změnit “referenční rámec” sociálního statusu. Konformista se už nesrovnává s úspěšnými lidmi, kteří žijí v jeho okolí, ale s Hollywoodem. Nová sociální dynamika chytila jasně materialistický a požitkářský charakter. Toto neustálé rozptýlení obyčejného člověka demoralizuje. A učinilo ho lehce ovlivnitelným novými radikálními myšlenkami (tradiční víra naopak učila spíše opak života, který občan mohl vidět v televizi).
Speciálně 70. léta byla exploze degenerace, jak západní studia opustila neoficiální cenzurní kodex televize nazývaný Hays Code. Vezměme si za příklad film Pretty Baby, kde jedenáctiletá Brooke Shieldsová hraje dětskou prostitutku. Film ji ukazuje nahou a v různých sexualizovaných situacích. Něco podobného by nejspíše ani dnes nevyšlo …
Mytologie 2. světové války a studené války
Proč ale stát nezačal proti těmto trendům bojovat podobně jako jsme viděli v střední Evropě, kdy revoluční nálady začátkem 19. století vyústily v Karlovarská usnesení, která zavedly cenzuru a kontrolu univerzit? Je samozřejmě možné argumentovat, že keynesiánská společnost se tak rychle zažila, až ani elita se od ní nedokázala mentálně odvázat. To mi ale nepřijde jako dostatečné vysvětlení. Jsou zde tři další faktory:
2. světová válka
První faktor byla prohra nacistického Německa. Výhra Sovětského svazu nafoukla celý problém s levicí po 2. světové válce. Východní blok byl objektivně chudý, tak propaganda aspoň šířila myšlenku o nemorálnosti západu a poukazovala na jeho sociální problémy.
Vezměme si kupříkladu člověka, který psal knihy a proslovy pro Martina Luthera Kinga, Jr. - Stanleyho D. Levisona. Ten v 30. a 40. letech 20. století pomáhal financovat Communist Party USA. Později pomáhal organizaci American Jewish Congress s soudní obhajobou dvou sovětských špionů - Juliuse and Ethela Rosenbergů, kteří prozradili např. tajemství výroby nukleárních zbraní SSSR.58
Bylo by ale hloupé vše svést na Moskvu a CPUSA. Moderní válka prolnutá různými novými militantními ideologiemi vyděsila i západní elitu. Rozhodla se přijmout sekulární “dědičný hřích“ Evropanů za to, co provedli, a co by ještě mohli provést. V rámci snahy zamezit sovětskému vlivu, západní tajné služby podporovaly různé anti-sovětské levicové hnutí, aby si je “ochočili”, což se později vymklo z rukou ...
Autor Academic Agent hezky ukázal, jak kupříkladu denacifikace západního Německa v oblastech pod kontrolou Britů a Američanů byl první západem organizovaný moderní experiment s převýchovou obyvatelstva pod taktovkou anti-sovětské levice. A to, co bylo vyzkoušeno na Němcích, bude za pár let aplikováno na všechny bělochy:
Mezitím v Sověty okupované části Německa nic podobného neproběhlo. Nacisté byli popraveni a propaganda šířila myšlenku socialismu, která se soustředila na třídní analýzu, nikoli rozdíly mezi sociálními skupinami. Nesnažili se najít něco chorobného na mentalitě celého německého etnika a možná celé protestantské Evropě jako Theodor W. Adorno a další představitelé Frankfurtské školy v západním Německu.
Pesimismus a hédonismu ve společnosti
Vynález atomové bomby musel také silně zapůsobit na mysl lidí a následně změnit jejich uvažování o světě. Nikdy v historii nebylo možné rozhodnutím pár mužů zabít v rámci minut miliony lidí. Proto po konci 2. světové války autoři knih často řešili téma nukleární války. Google digitalizoval ~50 milionů knih, z nichž je největší díl v angličtině, tudíž si myslím, že nástroj pro analýzu četnosti slov v textech, Google Ngrams, mi dá reprezentativní výsledky:
A slovo “apokalypsa” se také stávalo čím dál více oblíbené mezi autory knih i po opadu hrozby eskalace studené války:
Bernard Russel kupříkladu v 50. letech prohlásil:
Either we must allow the human race to exterminate itself, or we must forgo certain liberties.
Faustovský duch germánské rasy musel být spoután. Západ se začal bát sám sebe. Lidé se v reakci na strach eskalování studené války stáhli do sebe, začali si užít života v přítomnosti, radši si koupili nové auto a oblečení, nikoli se soustředili na pokračování “osvícenského techno-futuristického projektu”. Což můžeme vidět na sexuální revoluci a úpadku porodnosti.
Po konci 2. světové války západní autoři začínají čím dál více psát o emocích nejistoty, risku, strachu a opatrnosti a opadá zájem o futuristické myšlenky59:
Nebyl bych překvapen, že šíření pesimismu je důsledek “1. woke revoluce” spojené s televizí a následně “2. woke revoluce” spojené se sociálními médii. Oboje technologie umožňují lépe zneužívat přirozenou lidskou zaujatost negativními zprávami60:
V anglickém jazyce se začaly čím dál více používat výrazy jako “cítím“ a “věřím“, nikoli poukázání na vědeckou kauzalitu (“dává smysl“, “zjistil jsem“). A přestávají mluvit o lidech v množném čísle (my, naše, vaše, vy), ale jen jednotném (já, moje, tvoje, ty)61.
Není pochyb, že Anglosas se stal více emotivní, pesimistický, egoistický a již se nevyžívá v riskování, snobství a pokroku za “každou cenu”. Jeho zrak se odvrátil od nebes a pohlédl k jeho nohám. Kde ležela kupa lidských skupin, které si liberálové klasifikovali jako “chudáci“. Snaha tyto lidi integrovat do moderní společnosti se stala nová morální opora anglosaského post-válečného režimu.
Židé
Růst vlivu aškenázské židovské populace též nepomohl uchování Anglosféry při starém pořádku. Židé se do anglosaského světa přesunuli z kontinentální Evropy kvůli hrozbě nacismu, pronásledování v carském Rusku a z východního bloku při Stalinově paranoie ohledně židovských komunistů (viz poprava Rudolfa Slánského a dalších českých komunistů židovského původu).
Židé rádi emigrovali do tohoto regionu, protože v něm nebyli nijak státem omezování kvůli svému původu. Na druhou stranu antisemitismus byl v anglosaské elitě volně rozšířen. Proto do ní Židé nebyli systematicky vpouštěni. Např. i přes své dobré akademické výsledky v 1. polovině 20. století byl Žid poprvé jmenován profesorem na Ivy League univerzitách až v roce 1946. Individuální příběhy o diskriminaci by mohly popsat nespočet stran. Je vhodné se pro úsporu času podívat na počty Židů v Marquis Who's Who. To jest pokus sepsat biografie všech výjimečných a talentovaných Američanů. V první polovině 20. století nebylo na seznamu moc Židů. Dokonce jich bylo na seznamu méně než by se dalo očekávat dle velikosti jejich populace. Ale v druhé polovině jasně vidíme mnohonásobně více Židů na listech Who's Who než jich je v běžné populaci62:
Dnes se rozhodně jedná o nejprivilegovanější etnikum:
V USA bývalo v 2. polovině 20. století 25-30 % profesorů na univerzitách židovského původu. U profesorů práva na Ivy Leagues je toto číslo 36 %, zatímco v běžné dospělé populaci bývali 2-3 %63.
Velká výhoda v sociální dominanci je bohatství Židů. Mají skoro 2× vyšší průměrné příjmy než běloši64 a tvoří 1/3 na žebříčku Forbes 40065 nebo 35/100 lidí na Forbes 10066. Jako příklad můžeme vzít CEO Blackrocku Jerremyho Finka, který má na odpovědnost větší jmění než je ekonomika ČR nebo slavnou rodinu rothschildských bankéřů.
Velký vliv na film, hudbu a psané tiskoviny nelze popřít. Vezměme si kupříkladu herečku Natalii Portmanovou, režiséra Stevena Spielberga či nechvalně proslaveného Harveyho Weinsteina. Zde byla dominance v 2. polovině 20. století neotřesitelná. Špičky Hollywoodu byly z 46-66 % židovského původu. Časopisy, noviny, magazíny byly vedeny z 26-30 % Židy. V hudebním průmyslu nebyli Židé diskriminováni i před 2. světovou válkou, a proto tvořili 24-46 % v hudebním průmyslu67.
V Austrálii, Británii a Kanadě jsou Židé též disproporčně často součástí elity. Ale jejich počty nebyly dostatečné - nikdy nepřekročily 1 %68. Na druhou stranu - finanční a kulturní centrum světa byla po 2. světové válce bezkonkurenčně Amerika, tudíž jejich vliv se šířil všude, kde lidé rozuměli anglicky.
Status Židů je bezpochyby slepé místo boje proti “nenávisti” a “nerovnosti”. Všimněme si kupříkladu, že levičáci si nikdy nestěžovali, že Židé jsou jen dvě procenta mladé populace, 6 % semifinalistů u National Merit Scholarship (finanční podpora pro nejnadanější americké studenty), ale tvoří 23 % studentů na Ivy League69! Nebo před pár lety se dostalo mezi veřejnost nezveřejněné prohlášení židovské Anti-Defamation League ohledně možné anexe Západního břehu Jordánu, kde navrhli strategii, jak obhájit stát Izrael před nařčením z imperialismu a etnonacionalismu70. Tento rok jejich ředitel varoval před přílišným mícháním židů s nežidy71.
Dokážete si představit, že by cokoli podobného prošlo, kdyby se jednalo o bílé křesťany, nikoli židy?
Židé mají dobré důvody podporovat DEI:
Po zkušenostech s Holokaustem mají všechny důvody se snažit vymazat ze společnosti všechny známky netolerance, aby měli příjemnější život. Jako majetná vlivná menšina by byli první, proti kterým by se zloba společnosti obrátila.
Do určité míry můžeme vinit samotného Hitlera, Mikuláše II. a další z stvoření tohoto problému. Židé měli vždy lví díl majetku v hostitelských zemích, ale např. v Nizozemí 18. století nešířili woke ideologii, když se cítili neperzekuováni.Oni samotní jsou bráni jako oběť historie, tudíž si mohou udržet svůj vysoký status. Anglosaská konkurence v elitě nikoli.
Všichni konzervativní Židé jsou už v Izraeli. Ti co zbyli na západě, jsou obvykle liberálové, takže jim je liberální systém po chuti.
Je dobré dodat, že kvůli míchání s námi Nežidy toto etnikum a náboženství pomalu mizí z povrchu zemského mimo oblast Izraele, jak jsem již psal výše. V tomto tisíciletí jejich vliv upadá a elita anglosaských zemí se stává více nežidovská. Proto největší vzrůst DEI mezi lety 2012 - 2022 nelze svést na židovský vliv. A po roce 2023 jsou Židé spíše alienizovaní od liberálů kvůli Palestině72.
Vzrůst necírkevních charit
Po 2. světové válce trpěla Evropa a Amerika vysokými progresivními daněmi na příjmy a dědictví. Bohatí využívali různých slev na dani na dary charitám nebo 0 % daně na neziskovky jako např. Charity Remainder Trust, aby si ponechali co nejvíce ze svého majetku. Tyto incentivy měly za důsledek masivní transfer peněz do neziskového sektoru.
Vzhledem k době se jednalo o velkou finanční injekci do nově vznikajícího DEI systému. Vezměme si například podporu od miliardáři ovládané Ford Foundation, Rockefeller Foundation, Field Foundation of New York, Taconic Foundation nebo New World Foundation73.
Objem neziskového sektoru dodnes roste do astronomických výšin:
Dle reportu z roku 2012 201 amerických neziskovech překonala hranici ročních příjmů o $50 milionech. Většina příjmů pochází z státních zdrojů74. Asi 1/10 všech lidí pracující mimo státní sektor pracuje v neziskovém sektoru a ten tvoří 5-15 % HDP USA v závislosti na definici neziskovky75.
V Británii má 61 neziskovek příjmy přes £100 milionů a 804 přes £10 milionů.76. Cca 3 % zaměstnaných pracuje v neziskovém sektoru a neziskový sektor tvoří 7,5 % britské ekonomiky77.
V Kanadě vyplňuje neziskový sektor 8,3 % ekonomiky a je zdroj zaměstnání pro 1/10 zaměstnaných.78
Pro srovnání: v ČR tvoří neziskový sektor 1,8 % HDP.79
I dle reportu z roku 2016 jsou anglosaské země na špičce v objemu peněz poskytnutým charitám (=/= neziskovka) jako procentu HDP80:
Nová sociální třída - lehce nadprůměrní lidé s titulem
Neziskový sektor začal v 2. polovině 20. století celosvětově podporovat vstup větší a větší části populace na vysoké školy81:
Není to jediný faktor, ale úsilí rozhodně přineslo ovoce82:
Od roku 1950 se proporce populace na vysokých školách začala raketově zvyšovat. Dříve nebyli ani jedno promile, ale po roce 2000 již vidíme čísla v řádech procent.
OurWorldInData nám ukazuje zase počet vysokoškoláků relativně vůči populaci 15+. Zde jasně vidíme, že anglosaské země jsou dost vzdělané relativně vůči ČR83:
Je vyloučené, že samotný strávený čas na univerzitě znatelně změní ideologii člověka84. Srovnání mezi studenty vyučované na univerzitě oproti těm vyučovaným doma online ukazuje, že rozdíly neexistují85. Další studie ale poukázaly, že z dlouhodobého hlediska (10+ let) získání titulu sníží míru eurospepticismu o 17 % - i při srovnání sourozenců. Krátkodobý efekt (v rámci let) byl zanedbatelný86. To je konzistentní s další britskou studií, která srovnávala politické názory lidí bez a s vysokou školou mezi 16 a 30 lety a ukázala změnu smýšlení v sociálních otázkách87.
Vše naznačuje, že údajná propaganda na vysokých školách nemá vliv na liberalizaci studentů, ale kauzalita leží v životní trajektorii po vysoké škole a před ní → liberálové častěji chodí na vysoké školy.
Dovolil bych si spekulovat, že jakmile počet lidí s titulem dosáhne 10 %, tak se univerzity stanou místem, kde géniové jsou menšina a lehce nadprůměrní jasná většina. To musí změnit identitu studentů. Nově příchozí třída “jen nadprůměrných” si musí racionalizovat svůj nově získaný sociální status dříve exkluzivní pouze pro spíše excentrické jedince se silně systematizujícím uvažováním. A po dokončení vzdělání vznikne kupa lidí, kteří jsou “underemployed”. To znamená, že pracují na pozici, která nevyžaduje jejich stupeň vzdělání. Tito lidé nejčastěji volí liberální strany, jak jsem už ukázal v mé kritice vlasteneckého populismu. Nebo tito vysokoškoláci skončí v přebujelém “neziskovém” sektoru, který plný liberálů.
Imigrace
S tématem DEI souvisí i imigrace. Měnící se demografie vytvářela nové a nové problémy s integrací příchozích etnik.
Většina zákonů psaných výše byla vytvořena v dobách, kdy všechny anglosaské země byly z >4/5 bělošské, ale potýkaly se s rostoucí příchozí populací ze zemí mimo západ. Dnes většina lidí benefitující z DEI nemá kořeny ve své zemi sahající aspoň dvě generace nazpět.
Je jasné, že import různorodých etnik zplodí nespočet možných konfliktů mezi nimi navzájem a s domácími. Stát ve strachu z chaosu bude udržovat soudružnost zákonem a represí. Což dá politikům pocit moci a důležitosti. Zároveň je politika jednodušší z hlediska managementu kvůli staré známé taktice “rozděl a panuj”. V stabilní a homogenní populaci se mohou občané lépe zaměřit třeba na pro politiky složitější témata k řešení jako zamezení korupce, deficitů, růst mentálních chorob nebo úpadek porodnosti.
Nechci tento článek dále vést o imigraci. Na něj bude v budoucnu více prostoru. Chci jen naznačit, že tento problém, který politici přivolali v 2. polovice 20. století, značně nafukuje a upevňuje původní problémy vytvořené anti-diskriminační legislativou. A zároveň znemožňuje rozumnou diskuzi o snížení imigrace.
Závěr
Ke konci bych se omluvil, že tento článek nepíše o Austrálii a Novém Zélandu. Možné vše doplním později, ale už teď je tento článek přerostlé monstrum …
Abych vše shrnul, tak DEI politika začala v přibližně 60. letech 20. století. Důvodem je:
Růst konzumerismu a hédonismu kvůli keynesiánské teorii ekonomického růstu → to vedlo k demoralizaci
Příchod nového média - televize
Výhra SSSR → šíření levicové propagandy
Západ se po druhé světové válce a objevu nových zbraní hromadného ničení stal více individualistický, emocionální a již ztratil touhu se hnát po pokroku za každou cenu
Vznikla nová sociální třída - lehce nadprůměrní lidé, kteří se dostali na vysokou školu
Objevilo se velké množství neziskovek, které disproporčně zaměstnávají liberály
Legislativa, o kterou se DEI systém opírá, vznikla v 60.-70. letech a později se rozšiřovala. Zásadní aspekt je delegace vymáhání anti-diskriminačních opatření na soukromé subjekty, které si musí vytvořit vlastní byrokratický aparát, aby předešly problémům s aktivisticko-právnickou třídou v zemi. Pro korporace je tedy levnější “virtue signalizovat” než riskovat placení velkých pokut za to, že mají “toxické” pracoviště. Druhý aspekt jsou vágně definované zákony proti “šíření nenávisti”, které zase straší fyzické osoby.
Zásadní faktor je samotná touha různých aktérů v anglosaských použít DEI legislativu jako zbraň. Bez populace, která je silně politicky zainteresovaná, netolerantní a se spojenci v elitě, by se nic tak zlého nestalo.
Na druhou stranu - není až tak složité tuto třídu lidí porazit, když tlak z opačné strany vytrvá po několik let. Za příklad lze vzít situaci v USA po vítězství Trumpa, kdy vzbudil strach v elitě, že se bude mstít, a najednou korporace jakoby zapomenuly ma všechna duhové loga …
Gerais, Reem, "Better Babies Contests in the United States (1908–1916)". Embryo Project Encyclopedia ( 2017-07-19 ). ISSN: 1940-5030 https://hdl.handle.net/10776/12566
Caldwell, C. (2021). The age of entitlement: America Since the Sixties. Simon & Schuster.
Donald, H. M. (2012). Undisciplined. City Journal. https://www.city-journal.org/article/undisciplined
Skrentny, J. D. (2001). Color lines: Affirmative Action, Immigration, and Civil Rights Options for America. University of Chicago Press.
Hooker, L. (2024, August 27). Next shop workers win equal pay claim. British Broadcasting Corporation. https://www.bbc.com/news/articles/cj0817jd9dqo
McKechnie, D. G., O'Nions, E., Dunsmuir, S., & Petersen, I. (2023). Attention-deficit hyperactivity disorder diagnoses and prescriptions in UK primary care, 2000–2018: population-based cohort study. BJPsych Open, 9(4), e121.
Narwan, G. (2025, August 28). As this woman wins case against employer over ADHD, firms should take note. Sky News. https://news.sky.com/story/this-woman-won-a-case-against-her-employer-over-her-adhd-and-firms-need-to-take-note-13419516
Beagan, B. L., Sibbald, K. R., Goree, T. D., & Pride, T. M. (2024). Affirmative action and employment equity in the professions: Backlash fueled by individualism and meritocracy. Canadian Review of Sociology/Revue canadienne de sociologie, 61(3), 241-261.
Subramanya, R. (2023, May 8). Is justice still blind in Canada? The Free Press. https://www.thefp.com/p/justice-is-no-longer-blind-in-canada?hide_intro_popup=true
Green, N., Giesbrecht, B., & Flanagan, T. (2022, April 21). “They were not forced.” The Dorchester Review. https://www.dorchesterreview.ca/blogs/news/they-were-not-forced?_pos=1&_sid=801f8dc27&_ss=r
Giesbrecht, B. (2025, January 25). Canadians misled on residential schools deaths | Frontier Centre for Public Policy. Frontier Centre for Public Policy. https://fcpp.org/2025/01/25/canadians-misled-on-residential-schools-deaths/
Halpin, D. (2025, August 11). Wikipedia loses court challenge against Online Safety Act rules. The Independent. https://www.independent.co.uk/news/uk/home-news/wikipedia-high-court-online-safety-act-b2805429.html
Hymas, C. (2022, February 24). Almost all Channel migrants arrive without passports after being told to shred ID. The Telegraph. https://www.telegraph.co.uk/news/2022/02/24/almost-channel-migrants-arrive-without-passports-told-shred/
Leavitt, K. (2021, June 24). Liberals unveil law to tackle online hate speech. Toronto Star. https://www.thestar.com/politics/federal/liberals-unveil-law-to-tackle-online-hate-speech/article_4a00071d-26f2-5261-974a-e84736ac6c6e.html
Lévesque, C. (2024, February 26). New Liberal “online harms” bill to make online hate punishable up to life in prison [Video]. National Post. https://nationalpost.com/news/politics/liberals-harmful-online-content
VanSickle, A. (2025, May 16). Supreme Court appears torn after arguments in Trump birthright citizenship case. The New York Times. https://www.nytimes.com/2025/05/15/us/politics/supreme-court-birthright-citizenship.html
Wiessner, D. (2025, February 22). US judge blocks Trump bid to ban DEI by federal agencies, contractors. Reuters. https://www.reuters.com/world/us/us-judge-blocks-trumps-bid-ban-dei-by-federal-agencies-contractors-2025-02-22/
Elia-Shalev, A. (2023, May 11). The historian who uncovered the ADL’s secret plot against the far-right John Birch Society. The Forward. https://forward.com/news/546646/the-historian-who-uncovered-the-adls-secret-plot-against-the-far-right-john-birch-society/
Winkler, R., Nicas, J., & Fritz, B. (2017, February 14). Disney Severs Ties With YouTube Star PewDiePie After Anti-Semitic Posts. The Wall Street Journal. https://www.wsj.com/articles/disney-severs-ties-with-youtube-star-pewdiepie-after-anti-semitic-posts-1487034533
Thomas, C. A., & Balmer, N. J. (2007). Diversity and fairness in the jury system.
Popper, N. (2021, April 15). Cryptocurrency Start-Up underpaid women and Black employees, data shows. The New York Times. https://www.nytimes.com/2020/12/29/technology/coinbase-pay-employees.html
Romm, F., & Waldman, K. (2025, August 12). The Hill. The Hill. https://thehill.com/opinion/education/5446702-performative-virtue-signaling-has-become-a-threat-to-higher-ed/
Caldwell, C. (2021). The age of entitlement: America Since the Sixties. Simon & Schuster.
McCarthy, J. (2021, September 10). U.S. approval of interracial marriage at new high of 94%. Gallup.com. https://news.gallup.com/poll/354638/approval-interracial-marriage-new-high.aspx
Günther, L. (2022). Political representation gaps in Europe: causes and consequences. SSRN Electronic Journal. https://doi.org/10.2139/ssrn.4230288
Lahtinen, O. (2024). Construction and validation of a scale for assessing critical social justice attitudes. Scandinavian journal of psychology, 65(4), 693-705.
Valldor, A. A. (2024). Field of study, political attitudes, and support for the radical right in Sweden and Europe. Social Science Research, 124, 103091. https://doi.org/10.1016/j.ssresearch.2024.103091
Wright, D. B., & Skagerberg, E. M. (2012). Measuring empathizing and systemizing with a large US sample. PloS one, 7(2), e31661.
Jungert, T., Hubbard, K., Dedic, H., & Rosenfield, S. (2019). Systemizing and the gender gap: examining academic achievement and perseverance in STEM. European Journal of Psychology of Education, 34(2), 479-500.
Burn-Murdoch, J. (2025, August 29). Why progressives should care about falling birth rates. Financial Times. https://www.ft.com/content/a08ca4a6-d86e-41dc-9327-da0f2c418c98
Ibbetson, C. (2021, September 29). How willing are Brits to date people with opposing politics? YouGov. https://yougov.co.uk/politics/articles/38433-brits-date-opposing-politics
Bates, T. C., Grant, C., Hobbs, L., Johnston, C., Moghaddam, S., & Sinclair, K. (2024). Virtuous victimhood as a Dark Triad resource transfer strategy. Personality and Individual Differences, 234, 112964. https://doi.org/10.1016/j.paid.2024.112964
Hulme, A. (2016). Consumerism on TV: Popular Media from the 1950s to the Present. Routledge.
Burn-Murdoch, J. (2024, January 5). Is the west talking itself into decline? Financial Times. https://www.ft.com/content/e577411e-3bf2-4fb4-872a-8b7d5e9139d3
Scheffer, M., Van De Leemput, I., Weinans, E., & Bollen, J. (2021). The rise and fall of rationality in language. Proceedings of the National Academy of Sciences, 118(51). https://doi.org/10.1073/pnas.2107848118
Lynn, R. (2011). The chosen people. Augusta: Washington Summit Publishers.
Zuckerman, H. (1977). Scientific elite: Nobel laureates in the United States. Transaction Publishers.
Kadushin, C. The American intellectual elite. Transaction Publishers.
Nyborg, H. (2009). The intelligence–religiosity nexus: A representative study of white adolescent Americans. Intelligence, 37(1), 81-93.
Sailer, S. (2009, October 22). How many of the Forbes 400 are Jewish? The Unz Review. https://www.unz.com/isteve/how-many-of-forbes-400-are-jewish/
Sailer, S. (2012, July 14). Forbes 400 by ethnicity. The Unz Review. https://www.unz.com/isteve/forbes-400-by-ethnicity/
Sailer, S. (2020, July 17). Forbes 100: 35 of top 100 U.S. billionaires are Jewish. The Unz Review. https://www.unz.com/isteve/forbes-100-35-of-top-100-u-s-billionaires-are-jewish/
Lynn, R. (2011). The chosen people. Augusta: Washington Summit Publishers.
Lynn, R. (2011). The chosen people. Augusta: Washington Summit Publishers.
Unz, R. (2012). The myth of American meritocracy. The American Conservative, 28.
Leifer, J. (2020, June 26). Leaked memo details ADL’s annexation response. Jewish Currents. https://jewishcurrents.org/adl-formulates-response-to-annexations-critics
Turcios, C. (2025, August 13). ADL CEO faces backlash over Jewish intermarriage remarks. Dallas Express. https://dallasexpress.com/national/critics-slam-anti-defamation-league-chief-for-opposing-jewish-intermarriage-targeting-christians/
Hersh, E. (2024, September 3). A Year of Campus Conflict and Growth: An Over-Time Study of the Impact of the Israel-Hamas War on U.S. College Students - Jim Joseph Foundation. Jim Joseph Foundation. https://jimjosephfoundation.org/learning-resources/a-year-of-campus-conflict-and-growth-an-over-time-study-of-the-impact-of-the-israel-hamas-war-on-u-s-college-students/
Wimpee, R. (2020, November 4). Funding a social Movement: The Ford Foundation and Civil Rights, 1965-1970 - REsource. RE:Source. https://resource.rockarch.org/story/philanthropy-social-movements-ford-foundation-civil-rights-1965-1970/
Dobson, S. (2024, June). Freedom funders. National Committee for Responsive Philanthropy. https://ncrp.org/resources/freedom-funders/
Bradach, J., & Kim, P. (2012). Why More Nonprofits Are Getting Bigger. Stanford Social Innovation Review, 10(2), 15–16. https://doi.org/10.48558/M7H9-S062
https://www.bls.gov/bdm/nonprofits/nonprofits.htm
Siefer, T. (2025, March 18). Nonprofits by the numbers: Sector’s vital role in American life. Non Profit News | Nonprofit Quarterly. https://nonprofitquarterly.org/nonprofits-by-the-numbers-sectors-vital-role-in-american-life/
Hodge, S. (2024, June 18). Reining in America’s $3.3 trillion Tax-Exempt economy. Tax Foundation. https://taxfoundation.org/research/all/federal/501c3-nonprofit-organization-tax-exempt/
Schofer, E., & Meyer, J. W. (2005). The worldwide expansion of higher education in the twentieth century. American sociological review, 70(6), 898-920.
Schofer, E., & Meyer, J. W. (2005). The worldwide expansion of higher education in the twentieth century. American sociological review, 70(6), 898-920.
Scott, R. (2022). Does university make you more liberal? Estimating the within-individual effects of higher education on political values. Electoral Studies, 77, 102471.
Strother, L., Piston, S., Golberstein, E., Gollust, S. E., & Eisenberg, D. (2021). College roommates have a modest but significant influence on each other’s political ideology. Proceedings of the National Academy of Sciences, 118(2), e2015514117.
Lindskog, H., Gustafsson, N., & Voytiv, S. (2025). Does Peer Socialization Within Cohorts Foster Political Attitudes? A Longitudinal Study of Elite Business Students. Political behavior, 47(2), 893-914.
McNEIL, A. N. D. R. E. W., & Simon, E. (2025). Exploring the linkage of higher education and attitudes towards European integration: The British case. European Journal of Political Research, 64(1), 5-28.
Scott, R. (2025). Why are graduates more socially liberal? Estimating the effect of higher education on political values through variation in university experience. Political Studies, 73(2), 885-903.
skvělý článek 👍👍👍