Má Andrej Babiš pravdu, že mobily do třídy nepatří?
Fact check důsledků užívání smartphonů nezletilými
Andrej Babiš nedávno znovu otevřel téma omezení používání smartphonů nezletilými ve školách, kdy se přidal na stranu zastánců restrikcí1. Jsou pro tuto regulaci ale vůbec nějaké důvody?
Je známo, že se mentální zdraví u lidí narozených v 21. století rychle zhoršuje, ale to nutně nemusí být důsledek přílišného využívání mobilních telefonů. Například růst prodeje zmrzliny silně koreluje s počtem lidí, kteří zemřeli na přehřátí. To ale nutně neznamená, že mezi těmito dvěma jevy je kauzalita. Ve skutečnosti oba tyto jevy ovlivňuje třetí faktor - a to je teplota venku.
Je proto důležité ignorovat studie, které pouze srovnávají děti aktivně využívající mobilní telefony, a ty které nikoli. Musí se vytvořit lepší experiment, který vyloučí existenci třetího faktoru ovlivňujícího mentální zdraví.
O tomto tématu by se dalo napsat několik diplomových prací, proto jsem raději vše shrnul představením tří studií, kde každá z nich má nějaké neobyčejně silné stránky.
The Effects of School Phone Bans: National Evidence from Lockable Pouches, 2026
Skupina vědců (Hunt Allcott, E. Jason Baron, Thomas Dee, Angela L. Duckworth, Matthew Gentzkow, Brian Jacob) vydala pod hlavičkou National Bureau of Economic Research studii, která zanalyzovala zkušenosti z amerických škol.2
Jejich kvaziexperiment srovnával 4607 veřejných základních a středních škol, kde neexistují regulace užívání telefonů, s těmi, kde jsou studenti nuceni odevzdat svůj telefon před začátkem vyučování do pouzdra Yondr, které mohou mít u sebe, a až skončí výuka, tak se samo odemkne.
Pouzdro od firmy Yondr dokonce sbírá data o tom, zda je telefon skutečně v pouzdře uložen nebo ne. Vědci dostali i přístup od Advan Research k GPS lokaci mobilních telefonů žáků na 40 542 školách, tudíž máme objektivní data o tom, jestli děti byly ve škole. Nationwide Teacher Survey badatelům poskytla informace, jestli jsou na školách bez Yondr pouzder vlastní pravidla omezení přístupu k mobilním telefonům, a jak učitelé hodnotí chování žáků.
Z dalších propojených datasetů lze získat výsledky otázek pokládaným žákům a jsme tedy schopni pozorovat vývoj dětí léta před zavedením restrikcí mobilních telefonů a po nich. To stále není ideální experiment. Samotná studie přiznává, že existovaly značné rozdíly v demografii škol s restrikcemi a bez restrikcí. Bylo nutné tyto rozdíly statisticky zohlednit.
Funguje tato regulace?
Omezení užívání mobilních telefonů pomocí pouzder Yondr dle monitoringu objektivně funguje. Dle učitelů klesly incidenty, kdy žáci používali telefon ve třídě, z 61 % na 13 %.
To znovu ukazuje, že experiment není perfektní, protože menšina žáků byla schopná zákaz obejít (nejspíše nepřiznala, že mají telefon s sebou a nemusela ho dát do pouzdra). Konečné výsledky studie jsou tedy spíše podhodnocené. Další důvod podhodnocení souvisí s tím, že málokterá škola drží restrikce přes 3 roky. Tudíž je pro nás nemožné zjistit dlouhodobé trendy.
Co si rodiče myslí, že se stane po zákazu?
Hodí se také srovnat očekávání s realitou. Rodičům byly položeny otázky, jak si myslí, že zákaz ovlivní žáky, na škále -1 až 1. U studijních výsledků rodiče očekávali zlepšení o 0,37, u vztahů školáků o 0,46 a mentálního zdraví školáků o 0,6. Studenti nejsou tak optimističtí.
Skutečné výsledky
Vliv na dobré chování žáků je však zanedbatelný. Ani ne 0,1 směrodatné odchylky … Zákaz neměl ani vliv na pozornost studentů, kyberšikanu, výsledky v testech nebo docházku. Na středních školách (v USA “high school”) si dokonce učitelé stěžují, že žáci jsou více nepozorní.
To nejspíše souvisí s tím, že vliv učitele a jiných aspektů školního systému vysvětluje jen malou menšinu variace ve výsledcích studentů. Když například zajistíte dětem učitele matematiky na 98. percentilu schopností, tak zlepšíte jejich výsledky jen o necelou 0,3 směrodatné odchylky.
Mentální zdraví
Rozhodně ale nelze říci, že je zákaz k ničemu. Pozitivní vliv na žáky byl prokázán u subjektivního pocitu spokojenosti: +0,49 směrodatné odchylky po dvou letech, což už je znatelný rozdíl, o kterém bychom měli mluvit.
Subjektivním pocitem spokojenosti jsou myšlenky myšlenky emoce, které žák cítí. Tedy pozitivní emoce: štěstí, vzrušení, bezpečí. A negativní: smutek, nejistota, frustrace. Ty jsou žáky posuzovány na 5-bodové Likertově škále. Není to tedy úplně validovaná škála na screening mentálních poruch.
Co z toho?
Tato studie je zajímavá hlavně svou velikostí. Zkoumala obrovské množství studentů a škol. Možná nejvíc, co jsem kdy spatřil.
Pozitivní asociace se nalezla pouze u spokojenosti žáků. Což je jen indikátor emočního prožitku ze dne. To má svou výpovědní hodnotu, ale jedná se o moc obecnou metriku. Bohužel nemáme výsledky pro určité demografické skupiny.
Smartphone Bans, Student Outcomes and Mental Health, 2026
Další studie s podobných zaměřením pochází z Norska. Zde byla využita The Norwegian Registry data, což jsou informace sesbírané od dětí a rodičů norskou vládou. Z nich vědci mohli získat informace o pohlaví, datumu narození, bydlišti, vzdělání a příjmech rodičů, přistěhovaleckém původu a dalších demografických dat.3
V Norsku mají děti možnost nalézt zdravotní péči nebo dostat instrukce, jak ji získat, i bez pomoci rodičů, přímo ve škole. Obce většinou platí škole alespoň jednu zdravotní sestru. Této služby využilo 39 % studentů. Spolu s daty ze zdravotního systému lze lehce získat data o tom, jakou děti vyhledávají pomoc.
Na Norsku je i pokrokové, že každý rok stát zasílá žákům dotazníky, kde povinně vyplňují, jaké mají zkušenosti s šikanou, mentálním zdravím, kolektivem ve škole. Tato data nejsou uložena na individuální úrovni, ale jsou agregována na úroveň jedné školy.
Jak moc děti využívají telefony?
Norsko je jedna z nejbohatších zemí na světě (per capita), tudíž 95 % teenagerů ve věku 12-16 let má vlastní smartphone. 70 % dívek a 54 % kluků využívá smartphone přes 2 hodiny denně. 60 % dívek využívá sociální sítě přes 2 hodiny denně, ale jen 32 % chlapců.
Jak školy regulují užívání
529 škol odpovědělo, jak přesně regulují využívání mobilních telefonů, a u 477 se podařilo přiřadit jejich žáky k datům z jiných registrů. To je dohromady 40 % norských škol.
Norská data jsou zajímavá, i protože velká část škol od této politiky upustila:
Bohužel u nich chybí jakékoli způsobí ověření, že regulace využívání smartphonů nejsou aktivně porušovány.
Jak vypadají důsledky restrikcí?
Narozdíl od předchozí studie se neprokázalo, že by omezení smartphonů vedlo k méně návštěvám psychologa nebo méně předepsané medikace. Alespoň u chlapců. Pokud se zaměříme pouze na dívky, tak počet návštěv psychologů klesl za 3 roky o 60 %. Zákaz smartphonů ve školách má speciálně dobrý vliv na mentální zdraví dívek s méně vzdělaným otcem.
Nápodobně jako v předchozí studii zde není signifikantní vztah zákazu mobilních telefonů se známkami, celostátními testy (jako maturity od Cermatu) a šikanou.
Ale u dívek vystavených restrikcím mobilních telefonů po >1 rok je o 4-7 % vyšší šance, že se budou ucházet o akademické vzdělání.
Tyto změny nejspíše nesouvisí s rostoucím počtem cizinců v norské společnosti.
Míra přísnosti
Poněkud překvapivé je, že zde není rozdíl mezi školami, které zakazují mobilní telefony jen při vyučování, nebo po celou dobu strávenou ve škole.
Co z toho?
Tato studie nám již ukázala, že zde jsou velké genderové rozdíly v reakci na omezení využívání telefonů. Ale zkoumala více extrémní formu zhoršení mentálního zdraví - tedy vyhledání odborné péče.
Nápodobně jako u první studie nejsou prokázané jasné vlivy restrikcí na studijní výsledky nebo chování žáků k sobě navzájem.
Social media use, genotype and adolescent mental health: A social push pattern among girls
K posouzení vlivu sociálních sítí obecně - nikoli jen v souvislosti s užíváním smartphonů ve škole - existuje dost zajímavá studie, která zohledňovala i genetiku zkoumaných osob.4
Již dřívější studie např. zapojení vysokorychlostního internetu do venkovského Španělska ukázala, že přístup do sítě vedl ke zhoršení mentálního zdraví jen u dívek, nikoli chlapců. Dalším faktem je, že mentální zdraví je v současné společnosti asi z 4/10 dědičné.
Tato studie využila the UK Millennium Cohort Study, což je dlouhodobé pozorování okolo 19 tisíc lidí narozených mezi lety 2000 - 2002. Ta zařídila získání vzorků DNA účastníků a několik vln, kdy byli screenováni na depresivní symptomy, nízké sebevědomí a nespokojenost se svým tělem.
Výsledky
Rozdíl mezi teenagery užívajícími sociální sítě pod 0,5 hodiny a nad 2 hodiny denně byl zanedbatelný u chlapců. Ale u dívek vidíme silný vliv vyššího užívání sociálních sítí na symptomy deprese, nízké sebevědomí a nespokojenost se svým tělem. A to i po zohlednění původu, věku, genetiky, stavu v 11 letech, vzdělání + zdraví rodičů.
Je zajímavé, že sociální média u dívek víceméně vyruší vliv genetiky na mentální zdraví. Predispozice k depresi jsou tedy relevantní jen u skupiny s nejnižším vystavením sociálním sítím. Což poukazuje, že hojné využívání sociálních sítí vskutku přesune člověka do odlišného prostředí fungujícího na jiné bázi.
Další důležitý poznatek je, že vliv vzdělání rodičů na duševní zdraví dětí nejspíše není kauzální. To ale také není překvapivé. I samotné studijní výsledky nejsou po zohlednění vícero jiných faktorů moc závislé na vzdělání rodičů.
Celkově můžeme říci, že jsme opravdu našli kauzální vztah špatného mentálního zdraví a užívání sociálních sítí. Ale jen u jednoho pohlaví.
Závěr
Z těchto studií můžeme usoudit, že pokud jde o duševní zdraví nezletilých, tak se jedná o relativně levnou intervenci ke zlepšení situace. Ale jiné údajné benefity nejsou potvrzeny. Což nejspíše souvisí s tím, že vliv školního prostředí na vývoj dětí se přeceňuje.
Samozřejmě tyto studie nezkoumaly méně probírané vlivy používání mobilních telefonů. Např. omezení času stráveného koukáním do smartphonu může dle určitých studií ulevit zhoršování krátkozrakosti u školáků5.
Nejdůležitějším poselstvím z tohoto článku by mělo být začít se ptát, proč jsou ohroženy hlavně dívky a lidé z rodin s nižším sociálním statusem. Další studie i ukazují, že symptomy depresí jsou silně závislé i na politické ideologii adolescenta6. Z toho vyvozujeme, že dost závisí na tom, jaký obsah člověk na smartphonu konzumuje. Nápovědou nám může být jen, že tento obsah je nejvíce konzumován liberálními mladými ženami, nejméně konzervativními mladými muži a začal se šířit se začátkem druhého desetiletí 21. století.
Jakmile najdeme odpověď, tak můžeme začít s mnohem efektivnějšími intervenci.
Důležité ale je, že Babišův návrh na zákaz by nejspíše nijak neuškodil. Spíše by měl pozitivní výsledky. Na druhou stranu - učitelé a rodiče mají příliš vysoké očekávání a realita nemusí odpovídat jejich očekáváním.
Allcott, H., Baron, E. J., Dee, T., Duckworth, A. L., Gentzkow, M., & Jacob, B. (2026). The effects of school phone bans: National evidence from lockable pouches (No. w35132). National Bureau of Economic Research.
Abrahamsson, S. (2026). Smartphone bans, student outcomes and mental health. Journal of Human Resources.
Ghirardi, G., & Ferrara, A. (2026, May 26). Social media use, genotype and adolescent mental health: A social push pattern among girls. Retrieved from osf.io/preprints/socarxiv/g42he_v3
Karim, M. S., Shukla, H., Mishu, N. I., Haque, M., Anwar, K. S., & Jaman, A. (2025). Impact of Screen Time Reduction and Outdoor Activities on Myopia Progression in School-Aged Children. Journal of Biosciences and Public Health, 1(1), 1-12.
Gimbrone, C., Bates, L. M., Prins, S. J., & Keyes, K. M. (2022). The politics of depression: Diverging trends in internalizing symptoms among US adolescents by political beliefs. SSM-mental health, 2, 100043.