Nejvíce opakovaná jména v groupchatech a korespondencích spojených s touto evropskou akcí jsou Woody Allen (režisér), Steve Bannon (vyhozený hlavní poradce Trumpa při jeho 1. administrativě), Ariane de Rothschild (jedna z nejbohatších francozských bankéřek), Thomas Pritzker (americký miliardář), Ian Osborne (investor), Michael Wolff (známý americký novinář), Darren Indyke (elitní právník), Bruce Moscowitz (soukromý doktor), Terje Rød-Larsen (norský diplomat, známý dealem mezi Izraelem a Palestinou), Ken Starr (bývalý federální soudce v Washingtonu DC), Miroslav Lajčák (slovenský ministr zahraničí), Larry Summers (bývalý ministr financí USA) a Thorbjørn Jagland (bývalý premiér Norska).1

Epsteinovy cíle

První otázka by měla být - co vlastně byla Epsteinova osobní agenda?

Epsteina nezajímala ideologická agenda. Většina Epsteinových konverzací se spíš týká krmení Mammona než prosazování nějaké agendy. Např. při invazi do Libye roku 2011 hned řešil, jak z nešťastné situace vytunelovat co nejvíce peněz2. Ještě jsem neviděl mail, který by naznačil, že by Epstein měl slabost pro nějakou politickou stranu nebo ideologii.
Kamarádil se jak s pravicovými politiky jako Stevenem Bannonem, tak s tradiční levicí jako Noamem Chomskym3. Rád se stýkal s kýmkoli důležitým. Tedy pro něj později užitečným.

Bylo by ale hloupé ignorovat přirozenou židovskou sounáležitost ve finanční elitě. Velká část Epsteinových spolupracovníků jsou Židé. Spíše většina … Židé jsou na rozdíl od nás více týmoví hráči. Nerozhádají se lehce o drobných ideologických neschodách. A ví co je jejich společný zájem. Vezměme si za příklad tento mail od Epsteinova bratra směrovaný Melvynu Kohnovi4. Gójové takto v naší liberální době nemluví :)

U židovských oligarchů je bezpochyby zájem udržet při životě jejich vliv a majetek. Určité Epsteinovy vztahy proto poukazují, že byl až do smrti součást “The Mega Group”. Což je nejmocnější americká pro-izraelská lobby5. Epstein se dále otevřeně přiznal, že pracuje pro rodinu Rothschildů6 (nejpravděpodobněji francouzskou větev):

V dalším mailu Epstein vtipkuje s bývalým izraelským premiérem (a jeho velmi častým korespondentem), že by měl v Londýně ujasnit, že nespolupracuje s Mossadem7:

Dodávám, že všechny zdroje v tomto článku jsou ze zveřejněné nešifrované komunikace. Kdo ví, co se dělo mimo ni. Rozumný agent by ale nikdy otevřeně nenapsal skrz gmail.com, že pracuje pro Mossad.

Když už tak je znám Epsteinův zájem o vědecký pokrok. Mnohdy se jednalo o transhumanistické nápady na hraně etiky (např. hledání vědců na projekt klonování lidí8 nebo granty na lepší transgender operace9). Toto potvrzují jeho nalezené daňová přiznání. Jedna část darů šla univerzitám a druhá pro-židovských neziskovkám10.

Vraťme se do Evropy. Zde je v konverzaci s Peterem Thielem psáno, jak Epstein vidí chaos způsobený Brexitem a obecně rozpad liberální hegemonie v EU jako příležitost k zisku a nalezení nových pozic vlivu11:

Plán nejspíše bylo využít politickou nestabilitu ve prospěch oligarchů.

Macron

Jeffrey Epstein se v mnoha mailech snažil získal kontakt na Macrona. Bohužel není známo, co přesně s Macronovou vládou měl za úmysly.

Nejprve se dostal do přímého kontaktu s francouzským ministrem, kterého se mi nepodařilo identifikovat12. Později se sešel s celou Macronovou vládou v Paříži 5 měsíců před jeho sebevraždou13 a sám s Macronem14. V chatu se také pochlubil fotkou s Jackem Langem z Parti socialiste. Další maily ukazují komunikaci s dcerou Langa (Caroline)15.

Macron v srpnu a září 2018 kontaktoval lidi z Epsteinova kruhu a víceméně se jich ptal, jaké má nápady k stvoření “progresivní budoucnosti” pro Francii - instituce, politická agenda, věda. Jeho sen byl být vůdcem Evropy. Viz tyto tři maily16:

Těžko říci, jak se sám Epstein angažoval v odpovídání na Macronovy dotazy.

Epstein prý viděl fotku s Macronovým přítelem17? Koukám, že v Epstein files je více zajímavostí i ze života jiných politiků :) Na druhou stranu - toto fakt někoho překvapilo?

Neznámý ministr, Epstein a další byli dost znepokojeni Hnutím žlutých vest. Hlavně tím, jak situace zcela podkopala Macronovu legitimitu.18

Námluvy Bannona s populisty v západní Evropě

Proto velmi často komunikoval se svým spolupracovníkem Stevenem Bannon, který mezitím trávil čas s Národní Frontou19. Plán B bylo pokusit se přesunout hlasy Žlutých vest směrem k Národní Frontě20.

Velký triumf byl přesun $4,7 milionů do pokladny Národní fronty. To byl mnohonásobek jejich dosavadního rozpočtu před EU volbami21. Důvod byl, že Le Penová nechtěla být tak finančně závislá z ruských zdrojů - aspoň to skrz maily tvrdí Michael Wolff22.

Někdo z Národní fronty již dříve poslal žádost o změnu mailové adresy, aby udržel kontakt s Epsteinem23. Vazba lidí z Národní fronty na Epsteina bude nejspíše delší, ač nemusí nic znamenat. Epstein byl všude. Nešlo ho zcela ignorovat.

Bannon se úspěšně vetřel mezi Národní Frontu, přednášel jim a stal se jejich poradcem. A nejen jich! Zmiňuje kontakty na Salviniho, AfD, Orbána, Nigela Farage a Schweizerische Volkspartei.24 Viz obrázek níže. Jako první zájem měli uchovat deregulaci kryptoměn.

Jiné maily poukazují, že Epstein se hodně zajímal o Bitcoin a vedl korespondenci s japonským businessmanem Joichi Ito, kde řešili získání kontroly nad vývojem Bitcoinu25. To se do určité míry podařilo. Po bankrotu Bitcoin Foundation v roce 2014 Epstein daroval Joichimu Ito peníze, kterými získal vývojáře na svou stranu (viz obrázek níže). Ethereum Epstein řešil ještě pár dní před jeho oficiálním vydáním26. Epsteinův cíl bylo stát u zrodu nového finančního systému. Přestárlí bankéři by se snažili pochopit fungování kryptoměn, zatímco Epstein by měl bleeding-edge informace přímo od nejvlivnějších lidí v Silicon Valley27. Znovu ještě připomínám, že motivace Epsteina mohla být jen jeho zájem o technologický pokrok.

Bannonův plán k vytvoření nového konzervatismu

Epstein viděl nezvládnutou imigraci jako rozbušku velkých politických změn. Viz jeho mail katarskému šejkovi Fahad bin Hamad bin Khalifa Al Thaniovi a dalšímu neznámému člověku z Kataru28:

Migraci viděl jako lék, jehož dávka musí být pomalu navyšována. Pokud těle dostane šokovou míru dávky, způsobí to katastrofu. Epstein je skeptický v tom, že by bylo možné se uprchlíků zbavit nebo je někam segragovat.29

Bannonova a Epsteinova strategie byla vytvořit strany, které jsou nejprv populistické/vlastenecké a za druhé katolické nebo evangelické30.

Vzhledem k tomu s kolika Židy si Bannon v chatech povídal, lze dodat i třetí bod: pro-izraelské. Epstein měl Bannona rád, a tak ho tituloval na “čestného Žida”31 :)

Bylo by marketingově vhodné označit tuto vykastrovanou alternativu radikálnějším anti-systémovým politikům “Epsteinovský konzervatismus” :-)

Mnohým vadilo, že Trump má celou tuto anti-systémovu politickou frakci v USA moc pod palcem32. Epstein Trumpa v roce 2017 neměl rád33 (před >20 lety ale byli dobří přátelé - o tom jindy) a prý dělal Ameriku slabým globálním hráčem, což vytvářelo chaos v Evropě34. A měl tendenci naštvat špatné lidi z elity35. Ale museli s Trumpovým hnutím nějak koexistovat než najdou loajálnějšího nástupce.

Itálie

Další chaty ukazují, že Bannon se snažil získat peníze nejen pro Le Penovou, ale i pro Salviniho36:

Epstein si i dělal srandu, že Bannon by měl napsat druhý díl Kupce Benátského. Nejspíše referoval na to, že on je mocný židovský amorální bankéř, který financoval riskatní deal se stranou Lega? Bannon se s Salvinim setkal vícekrát37. Jednou v Miláně, a pak spolu letěli navštívit Národní Frontu ve Francii38.

Slovensko

Jak už naše média reportovala, Epstein se v roce 2018 scházel s lidmi ze Směru-SD. Hlavně Miroslavem Lajčákem39. Bannon a Epstein nejspíše chtěli, aby kandidoval na prezidenta roku 2019. Epstein ho dokonce považoval za přítele a pozval ho na jeho ostrov “za zábavou“40. Lajčák ale nakonec dal přednost pohodlí v Bruselu a nekandidoval na prezidenta. Aspoň to řekl Epsteinovi41:

Je dost možné, že Epstein se i setkal s Robertem Ficem. V říjnu 2018 se ho Lajčák pokusil dostat k Epsteinovi42:

Epstein později oznamoval Bannonovi, aby se setkal s Ficem. Fico měl určitý pro-vlastenecký re-brand. Třeba mu Bannon pomohl s Epsteinovými penězi?

Pozdější mail Epsteinově bývalé asistentce Lesley Groff o účastnících pařížské párty v únoru 2019 jmenuje zase Pellegriniho43. Kdo ví, o čem s francouzskými Rothschildy, Jackem Langem a vládci SAE hovořili … Akce zahrnovala i prostitutky.

Rusko

Těžko říci, co ho, mimo přátelství s Lajčákem, táhlo do slovenské politiky. Mnohé chaty zmiňovaly konverzace o diplomacii v Rusku. Je možné, že Slovensko pro něj bylo zajímavé z hlediska informací o “východě”. Lajčák i informoval Epsteina o jeho schůzce s Zelenským v roce 201944.

Epstein se roku 2013 svěřil Ehudu Barakovi, že měl naplánovanou schůzku s Putinem. Ale nevyšla mu časově45. V roce 2011 měl též naplánovanou schůzku s Putinem46. Další nevydařená schůzka byla v červenci 201447.

Je spekulováno, že Epstein pomáhal prát špinavé peníze z Ruska48. Těžko říci, jestli byl do této činnosti zapojen Putin, protože žádná přímá komunikace s ním neexistuje.

Ukrajina

Měnící se situaci na Ukrajině po Majdanu viděl Epstein jako velkou finanční příležitost. Zde je konverzace s de Rothschildovou49:

S Davidem Sternem a Georgem Mantzavinatosem plánovali investovat do ukrajinské divize Piraeus Bank50.

V roce 2019 - pár měsíců před údajnou smrtí Epsteina - řešil s Larry Summersem Zelenského. Prý žádá o pomoc. Bohužel pozdější vývin události neznáme.51

Británie

Epstein a jeho známí diskutovali o Brexitu hlavně jako o ekonomické události, na které musí vydělat52. Např.

Výsledek jim byl lhostejný. Nikde není psáno, jestli Epstein (nebo Rothschildová a jiní) byl pro nebo proti Brexitu. Lze usuzovat, že se cítí nad věcí. Lidi jako on nejsou těmito změnami negativně ovlivněni. Víme ale, že vinil migrační vlnu za Brexit53.

Epstein ale pečlivě monitoroval situaci kolem něj. Šel tak daleko, že podpořil vývoj softwaru, který sledoval trendy na sociálních sítích v Británii, aby správně předpověděl výsledek referenda o EU. Údajně byl přesnější než tradiční volební průzkumy54. Nic nenaznačuje, že by se ale aktivně snažil prosadit nějakou politiku.

Rakousko

V roce 2018 byl Epstein v kontaktu se Sebastianem Kurzem. Vůbec mu nevadilo se setkávat s odsouzeným sexuálním predátorem.55

Německo, Británie, Maďarsko

Zde bohužel nemáme více než vazby na Bannona.56

Česko

V ČR není žádná stopa. Mnoho obětí. Ale nic s politiky. Bohužel šejk z kauzy “Katarský princ” není stejná osoba, jako ta s kterou si Epstein často psal.

Share

Závěr

V tomto článku jsem nijak neřešil věci, kterými se Epstein proslavil - což je organizovaná síť prostituce. Mnohdy s nezletilými. O jeho dalších aktivitách jako vztahu s Republikány v USA budu mluvit později. Už toto dalo velké množství práce …

Upřímně - nepřišlo mi, že by Epstein vyváděl cokoli divokého. Žádné sociální inženýrství nebo podpora zvrácených agend ve spisech není. Jsou tam jen basic informace napsané otřesným jazykem. Dost mi to připomělo korespondenci Andreje Babiše :-)

Subscribe now

Co je vlastně mentální porucha?

Nejprve se musíme zeptat, co vlastně je mentální nemoc? Existuje vůbec takový stav mozku?

Víme, že nemoc musí mít klinické a patologické příznaky. Pokud nejsme schopni nalézt korelaci mezi pozorovatelnými symptomy nemoci a změněným stavem jakéhokoli orgánu těla “z venku”, tak nelze prokázat, že stav pacienta je výsledkem konkrétní nemoci. Je tedy očividné, že rýma je nemoc. Praktický lékař může pozorovat, že člověk často smrká, a patolog může při pitvě vidět zahleněnou nosní dutinu.

Problém ale nastává u negativního stavu pacienta, které nelze v těle vypozorovat jako rakovinotvornou buňku nebo parazita v těle. Psycholog mnohdy provádí diagnózu pouze skrz rozhovor s pacientem nebo pozorováním jeho pohybů. Např. u PTSD. Následkem toho není možné splnit všechny podmínky k zapsání stavu jako nemoci.
Proto je u těchto stavů užíván termín “porucha”, abychom nedráždili s termínem “nemoc” výzkumníky na lékařské fakultě a první kritiky konceptu “mentální nemoci” jako Thomase S. Szasze.

Bylo by i poněkud nemorální dát do stejné kategorie lidské neštěstí způsobené genetickou vadou nebo bakterií a úzkosti stvořené týráním v dětství. První není zcela lidská chyba. Ale druhé je jen výsledek špatného prostředí stvořeného lidmi. Týrane dítě není přirozeně vadné. Každý kdo by byl týrán by na tom skončil podobně.

Existují i mentální problémy, kde se podařilo jednoznačnou příčinu najít, jako například u neurosyfilis způsobené treponemovou infekcí mozku, což vedlo ke spolehlivé laboratorní diagnostice a také k účinné léčbě. Zde je tedy adekvátní užít termín “nemoc”.

Mnozí vědci se pokouší prokázat spojitosti mentálních problémů s aktivitou mozku pomocí funkční magnetické rezonance, ale všechny studie založené na této metodě jsou pochybné kvality. Dle nedávné analýzy mají přístroje zdaleka větší chybovost než jsme si dříve mysleli, tudíž obsah mozku zůstává dodnes velkou neznámou1 …

Porucha a její nedostatky

Tato nepreciznost má své následky. Vezměme si konkrétní případ deprese. Tento konstrukt pozorujeme jen jako příznaky u pacienta. A ty se jeví v mnoha případech dost podobné, proto byla jen na základě příznaků vytvořena diagnóza “deprese”. Každý toto slovo zná a bylo hojně zpopularizováno. Ale dokážeme tento konstrukt (nic jako deprese fyzicky neexistuje) vědecky obhájit?
Vezměme si kupříkladu výsledky léčení antidepresivy. U většiny lidí se symptomy deprese zhorší nebo na lék nereagují. U menšiny nastává pozitivní změna2. Stále marně hledáme důvod, proč jeden člověk na lék reaguje a druhý ne. Je dobré se ptát, zda se nejedná o dvě nemoci? Obě mohou mít podobné symptomy, ale způsobuje je zcela odlišné poškození orgánů.

Doufám, že tento příklad ilustroval důvod, proč je nevhodné nazývat většinu mentálních poruch “nemoc”. A lze mít pochyby, jestli jsou vůbec správně diagnostikována, natož léčena …
Kupříkladu skrz 90. léta se v zemích prvního světě více než dvojnásobil počet lidí užívající antidepresiva a počet diagnóz profesionálem se podobně zmnohonásobil. I přesto studie zkoumající skutečnou míru deprese v populaci tvrdí: “Collectively, the available studies and scenarios suggest that the true prevalence of depression has not decreased systematically over the past 30–40 years. Indeed, if anything prevalence may have increased (especially amongst youth).”3

Lze namítnout, že všichni dělají svou práci dobře, ale prostředí se skrz čas tak zhoršuje, že léčba nedokáže konkurovat astronomickému nárůstu deprese. Což nejspíše není pravda. Dle meta-analýzy vlivu terapie na pacienty s depresí se ukazuje, že od roku 1980 nenastal vůbec žádný pokrok a dlouhodobě je výsledek celkem skromný:

U antidepresiv je známo, že 37 % uživatelů přestane mít míru symptomů deprese nad stanovenou hranicí. U neléčené deprese (placebo skupina) zničeno nic zmizí u 23 % lidí. To nezní tak oslnivě na jeden z nejčastěji užívaných léků na předpis (na západě přes 10 %) s mnohdy vážnými vedlejšími účinky …

Důvod, proč je nám servírováno influencery a politiky, jak psychologie vyřeší všechny problémy, je systematické ignorování důkazů o neefektivnosti intervencí. A k tomu se přidá neschopnost zajistit kvalitu práce v praxi. Jen 44 % lidí, kteří vyhledali v 21 různých zemích kvůli své depresi služby profesionála, dostalo péči hodnou akademických standardů. Většina psychologů / psychoterapeutů / psychiatrů / sociálních pracovníků tedy neodvádějí práce dobře. I v Nizozemsku s nejlepšími výsledky 1/3 lidí nedostalo dostatečně adekvátní léčbu. Ale jakmile jsou např. v rámci studie přinuceni používat určité nejlepšími odborníky ověřené postupy, účinnost léčby se znatelně zlepší. Problém je, že po konci studie mnohdy začnou léčit dle své intuice/zvyku a výsledky zase mizí …4

U sebepoškozování vidíme stejný problém. Terapie sníží počet incidentů pouze o 9 %. Za 50 let nenastal žádný posun a speciálně u mladých lidí jsou výsledky horší než u starších lidí.5

U např. antipsychotik (amisulpride, haloperidol, olanzapine, risperidone) také vidíme, že výsledky nejsou až tak úžasné. U 51 % uživatelů léku nastane alespoň malé zlepšení symptomů schizofrenie, v placebo skupině u 30 %. Značné zlepšení (co by laik očekával, když je mu podán lék s kupou vedlejších účinků) nastane u 23 % uživatelů léku v porovnání s 14 % v skupině s falešným lékem. Pozitivní reakce na antipsychotika je koncentrována mezi lidi s vážnější schizofrenií a existuje i část populace, která na ně dlouhodobě nereaguje.6
Na druhou stranu dává smysl předepsat antipsychotika u pacientů s sklony k fyzickému násilí. U největšího násilí - vraždy - se vražednost snížila 14×!7

Zde popisuji nejčastější problémy a léky, samozřejmě existuje kupa jiných méně četných diagnóz, kde je léčba efektivnější.

Vady v současné teorii

Pro tyto pochyby máme důkazy. Dnes jsou mentální poruchy klasifikovány dle DSM-5 (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch) nebo ICD-11 (Mezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů). Nebo jiné příručky.

Nejednoznačnost diagnóz

Tyto diagnózy obvykle trpí překryvem symptomů. Většina lidí s diagnostikovaným mentálním problémem by splnila podmínky diagnózy i druhého mentálního problémemu8. Což nutně neznamená, že mají dvě nezávislé poruchy.
Když se podíváme na tento problém z jiného úhlu, je víceméně nemožné, aby nám psycholog ukázal příčinu poruchy A, která zároveň nemůže vést k poruše B nebo C. Naopak porucha A může mít u jednoho pacienta jinou příčinu než u druhého pacienta. Toto samozřejmě není kritika jenom teorie psychologie, ale i mnoho dalších oborů medicíny.

Volatilita symptomů

Další zásadní problém je nestabilita psychologem zapsaných symptomů u pacientů:

1. U menšiny případů nastává změna symptomů, a tím pádem diagnóz, skrz čas9 → Člověk teoreticky může mít nejprve úzkosti, pak depresi, a nakonec schizofrenii.

2. ~40 % testů diagnóz v DSM-5 jsou nespolehlivé10. Jak je pak možné říci, že pacient je chorý, když zopakování testu za pět dní může ukázat, že pacient má skóre pod hranicí požadované k diagnóze? Viz údaje výše, jak lidé, kterým byl dán falešný lék, i tak zažili velké zlepšení mentálního zdraví.

3. Dlouhodobé pozorování populace i ukazuje, že snad většina lidí by mohla být ve správný moment diagnostikována jako mentálně chorá. Ale jen u cca 14 % symptomy mentální poruchy vydrží delší dobu11. “Dlouhá doba” je ale samozřejmě arbitrární hranice :-)

Proč se tak děje? Za prvé způsoby získání informací o nitru pacienta nejsou tak přesné. A za druhé jsou symptomy přirozeně nekonzistentní.

Interakce prostředí a mentálních poruch

Další problém je, že mentální poruchy nejsou univerzální. V různých koutech světa nebo epochách se objevují jiné trable.

Určité poruchy jsou doslova jen nedostatečná adaptace na moderní svět. Před tisíci lety nebyl důvod řešit dyslexii, protože beztak většina Čechů nepotřebovala k pokojnému životu číst. Jakmile si ale společnost usmyslela, že budeme žít v systému, kde je čtení zcela základní znalost, určití lidé se najednou stali “vadnými” a potřebující vyléčit, aby přežili. Alternativa je přesunout je např. na Madagaskar a nechat je okopávat pole, ale kolik dyslektiků by na toto přistoupilo?

Jiné poruchy vychází z místních teorií o zdraví, folklóru nebo kontaktu s novou technologií. V jižní Asii a Číně je rozšířené “Koro”, což je abnormální strach, že se mi zcvrkávájí genitálie. Ryze evropská porucha od konce středověku bývala představa, že jsem křehký jako sklo a hrozí, že se roztříštím. Tou trpěl např. král Karel VI. Francouzský. A později další šlechtici, kteří se dostali do kontaktu s výrobou skla. Dnes zase mladé dívky sledující videa lidí s Tourettovým syndromem chytí stejné příznaky. Ale tiky obvykle zmizí po zákazu TikToku.12
Je tedy vidět, že mentálně choří lidé reagují na své okolí, opičí se po ostatních a tímto procesem se plodí nové a nové variace projevů poruch.13

Julian Jaynes dokonce tvrdil, že člověk v době kamenné velkou část dne fungoval na základě zvyku a nad činnostmi moc nepřemýšlel jako pouhý automaton nebo zvíře. Ale když se dostal do netypické situace, tak mu dávaly příkazy a nápady hlasy v hlavě, někdy i vidiny. Například se můžu procházet venku a najednou mne náhle napadne řešení jednoho problému. Tak si řeknu: “konečně mne to napadlo”. Ale člověkovi minulosti se tento stav doslova jevil jako intervence od něčeho nadpřirozeného, co se mi rozhodlo pomoci a byl povinen příkaz vykonat. Až s růstem hustoty zalidnění, komplexnosti společnosti a získávání většiny obživy ze zemědělství lidé začali mít, co dnes nazýváme vědomí. Tedy “srostla” mu pravá a levá hemisféra mozku a jakoby duše převzala téměř plnou kontrolu nad tělem. Dle Jaynese byl hlavní důvod této změny vznik komplexního jazyka, který nám umožnil se lépe orientovat ve světě okolo a uvnitř své mysli. Kupříkladu v zapadlých oblastech Mexika místní domorodci tvrdí, že dříve lidé vídali noční přízraky. Jak se ale postupně začleňují do moderního světa, tak se tyto jasné vizuální halucinace omezují na občasné hlasy.14
O tomto tématu by se dalo mluvit hodiny, ale pointa je, že dnes bychom chování mnohých primitivních lidí zavrhli jako schizofrenii. A soudobé genetické studie mrtvých ukazují, že v Evropě skrz posledních 10 000 let nastala evoluce, která způsobila mizení genů spojených s schizofrenií, bipolární poruchou a naopak růst genů spojených s inteligencí a produktivitou15. Toto zjištění poukazuje, že Jaynesova teorie, že lidské vědomí je “naučené”, nikoli výsledek biologických procesů, není úplně správná. Na druhou stranu je fakt, že schizofrenici mají nedostatky ve verbální inteligenci a zpracování slov v hlavě16.
Tomáš G. Masaryk se tedy mýlil, když tvrdil, že mentální problémy jsou výsledek vyspělé společnosti. Spíše s nimi nějak žili. A neexistovala potřeba být zcela pod svou kontrolou.

Subscribe now

Jak z toho ven se statistikou 21. století?

Tyto trable s klasifikací jdou vyřešit pomocí statistiky. S ní dokážeme nalézt spojitosti a vzorce v datech získaných od pacientů nebo jejich okolí. Vezměme si za příklad tři otázky, na které může dotazovaný zakřížkovat na škále 1-7, jak moc s výrokem souhlasí:

1. Když se vzbudím, tak jsem plný energie

2. Cítím se zdráv

3. Myslím si, že v ČR dostatečně pomáhá Ukrajině

Pokud někdo vybere u prvního výroku číslo 7, tak je velká šance, že si vybere vysoké číslo i u druhého výroku. Naopak u lidí, kteří si vyberou číslo 1 u druhého výroku, je větší pravděpodobnost, že si vyberou nižší číslo u prvního výroku. Proč? Protože oba výroky se ptají na něco, co spolu souvisí. Ale třetí výrok je úplně jiné nátury než první dva. Proto nelze říci, že by lidé, kteří touží po větší pomoci Ukrajině by byli plní energie nebo se cítili více zdrávi. Matematická rovnice dokáže tyto vztahy mezi otázkami lehce odhalit, i přestože počítač nemá sebemenší tušení, o jaké otázky se jedná. Jako výstup nám akorát řekne, do jaké míry si jsou odpovědi navzájem podobné. Proto analýzou podobnosti čísel máme celkem objektivní způsob, jak roztřídit náhodné otázky do kategorií.

Z výstupu lze později sestavit , ze které může vzniknout test, který zjistí, jaké máte na dané škále skóre. Kupříkladu z otázek, které jsou spojeny s projevy poruch příjmů potravy, lze vybrat např. 15 nejvíce výstižných a sestavit z nich test, kde každý výrok hodnotíte na škále 1-7, jak se s ním identifikujete.

Těmito postupy získáme podklady k vytvoření tak potřebné teorie za původem mentální poruchy.

Důležitost p-faktoru

Největší úspěch tohoto snažení je zatím vytvoření konstruktu zvaného “p-faktor” neboli “obecná psychopatologie”. Jak název napovídá, všechny odpovědi na otázky pokládané psychologem mají nějakou spojitost mezi sebou!
Tato vlastnost člověka silně koreluje s nízkým sebeědomím, neuroticismem, impulzivitou a abnormálním uvažováním. Dále je známo, že chytřejší lidé mají nižší p-faktor (korelace okolo -0,25).
P-faktor má překryv s naprostou většinou symptomů mentálních poruch. To znamená, že OCD, narcismus, deprese, ADHD, úzkosti a další problémy mají nějaký společný základ. Proto má kupříkladu člověk s poruchami příjmy potravy mnohem větší šanci na diagnózu schizofrenie než mentálně zdravý člověk.17
Tento konstrukt se dost podobá prastaré teorii z 19. století Belgičana Georgeta Guislaina, který tvrdil, že u všech mentálních problémů se projevuje phrenopathias - což je v překladu “bolest mysli”. Ta se může vyskytnout v různé intenzitě. Pacient s malou phrenopathias má jen občasné úzkosti, pacient s vysokou mírou phrenopathias má neustálé vizuální a verbální halucinace, atd.18
Nabízí se srovnání s inteligencí (neboli g-faktor), která je též empiricky prokázaný stav osobnosti člověka s různorodými projevy (někdo je talentovaný malíř, druhý programátor a třetí obchodník), ale i tak ji nezavrhujeme za její nekonkrétnost.

P-faktor krásně vysvětluje neschopnost psychologů se shodnout na diagnóze a nalézt její příčinu. Jednou jsem slyšel historku o tom, jak přítelkyně mého spolužáka byla diagnostikována aspergerovým syndromem, pak ADHD a nakonec jsem slyšel, že její problémy může způsobovat OCD. Dříve jsem to zavrhl jako špatnou práci psychologů, ale teď vidím, že se zcela očividně jednalo o člověka s vysokým p-faktorem. Symptomy p-faktoru se skrz čas mohou měnit … Což lze vidět i na jmenovaném Karlu VI. Francouzském, který měl období depresí, pak nepoznával svou vlastní rodinu, strach z roztříštění a násilné výbuchy.

Na druhou stranu je rozhodně projev neschopnosti, že se dodnes snažíme přiřadit lidi s mentálními problémy do různých škatulek. Naopak u osobnostních testů jsme již normalizovali např. model The Big Five / OCEAN, který Vám ukáže na pěti škálách, do jaké míry jste náchylní k určitému uvažování. Tím se nahradily staré binární kategorie jako introvert, extrovert, sangvinik, cholerik, neurotik a tak dále.

Nikdo bohužel neví, co konkrétně p-faktor “v mozku” je. Může se jen jednat o určitý zbytek myšlení pračlověka, které je v konfliktu s moderním světem. Julian Jaynes bral naučení jazyka jako zásadní pro rozvoj vědomí a obecně “moderní člověka”, což by odpovídalo i soudobým poznatkům, které poukazují na spojitost abnormálního vývinu mluvy v dětství s následným vysokým p-faktorem19. Je ale dobré dodat, že toto jsou stále jen hypotézy. Nic definitivního. Důležité ale je, že tento konstrukt má vztah s chováním člověka v realitě.

Kde se bere vysoký p-faktor?

P-faktor vysvětluje problémy empiricky prokázat jasnou příčinu mentálního problému v DSM-5. Konkrétní diagnózy mají mnohdy stejné příčiny právě kvůli společnému základu v p-faktoru. Např. viktimizace v dětství navyšuje primárně p-faktor, nikoli symptomy konkrétních poruch. Je ale důležité zmínit, že zde je silný genetický vliv, p-faktor je asi z půlky genetického původu20. Stejný závěr má velká švédská studie dvojčat. Když srovnáváme diagnózy mentálních poruch u skupiny s historií různé viktimizace v dětství se skupinou s bezstarostným dětstvím, tak vidíme mnohem vyšší šanci na diagnózu u první skupiny. Ale u srovnání viktimizovaného dvojčete s neviktimizovaným dvojčetem vidíme značně nižší čísla (-39 % u dvojvaječných dvojčat, -58 % u jednovaječných)21. Což značí silný genetický základ.

Další studie z tohoto roku sledovala pomocí různých senzorů napojené na smartphone, že lidé s vyšším p-faktorem tráví více času doma, méně se pohybují a chodí pozdě spát22 - bohužel neprokázala kauzalitu (ta může být opačného rázu). Ale dávalo by smysl, že špatný životní styl povede k vyššímu p-faktoru. Náš mozek je stále nastaven na životní styl rolníka v 18. století, který nežil jako pasivní osamělý život v 21. století.

Je také celkem očividné, že chronický stres u dětí na základní škole navyšuje p-faktor. Jmenovitě stres ze školy nebo problémy s kamarády / spolužáky. Stres z špatných vztahů, zkušenost s násilím, problémy se sousedy nemají znatelný vliv na pozdější vývoj23. Bohužel tyto studie nejsou schopny analyzovat extrémní situace, protože jich tolik není, aby se dostaly vědcům pod ruku. Ale lze spekulovat, že nafouknou p-faktor ještě více.

Dělení p-faktoru na diagnózy a kategorie diagnóz

Lze rozumně p-faktor dělit na konkrétnější kategorie, abychom člověku lépe porozuměli?

Studie Miriam K. Forbesové a dalších v týmu ukazují, že ano. Jemnějším dělením lze obhájit dodatečné konstrukty nižšího řádu pojmenované: Internalizing, Externalizing, Thought Disorder, Neurodevelopmental and Cognitive Difficulties, Mania/Low Detachment, Somatoform (viz spectra na obrázku). Popis je zde. Všechny tyto konstrukty lze dále rozdělit na 167 více konkrétních kategorií, které bychom už mohli srovnat s diagnózami v DSM-5 nebo ICD-11 (viz subfactors na obrázku). Starší studie ale ukazují nižší počet - 7124.

Je tedy už víceméně možné prohlásit, že DSM-5 nebo ICD-11 bude brzy zcela nahrazen kvalitnějším modelem. Zatím je ale náhrada ve fázi vývoje. Všechny tyto studie trpí základní chybou - a to je, že lidem dáváte jen stovky otázek ohledně jejich psychického stavu. Ideálně bychom měli tisíce, abychom našli všerůzné variace abnormalit v lidském mozku. V současném stavu se různé studie perfektně neshodnou. Jedny data zplodí trochu jiný soupis konstruktů než druhé. Zde je pro srovnání výsledek 7 let starší studie25:

Důkazy o “existenci” těchto dodatečných konstruktů vedle p-faktoru v reálném světě lze najít i “nepřímo”. Kupříkladu je známo, že internalizující poruchy jsou spojeny spíše s neurotickým (N) a introvertním (E) osobnostním profilem (v nejpoužívanějším modelu OCEAN), zatímco externalizující s extrovertním (E) a nesvědomitým (C)26. Vidíme zde tedy odchylku od samotného p-faktoru, který koreloval pouze s neurotickým (N) uvažováním. Otevřenost nových zkušenostem (O) nemá vztah s psychopatologií.
Další příklad je, že viktimizace před dospělostí vede k častějším externalizujícím poruchám nezávisle na vzrůstu p-faktoru27:

Co s tím?

Je možné už teď zužitkovat tyto poznatky v praxi? Např. kolektiv psychologů a psychometriků jménem HiTOP Society se snaží zpopularizovat tzv. HiTOP model založený na mnoha dimenzích psychopatalogie. Zde je příklad výsledků jednoho konkrétního člověka, který je užit k následující léčbě:

Toto by byl velký pokrok oproti současnému stavu diagnostiky mentálních poruch v ČR, protože by umožnil, i co by se s dnešními standardy nazvalo “trans-diagnostická” léčba. Tedy zohlednění mnoha vadných tendencí jedince zároveň při např. terapii. Bohužel i v Německu nikdo moc HiTOP nezná, nejpopulárnější je starší ICD-1028:

Share

Proč toto tak dlouze vysvětluji?

Protože budu později řešit obecné trendy mentálního zdraví v naší populaci, jde mi na ruku použít vyšší řády mentálních poruch, nikoli dlouze popisovat růst depresí, později úzkostí, asociálního chování, alkoholismu a tak dále a dále. Můžeme i pracovat s presumpcí, že když stoupají symptomy úzkostí, tak bude stoupat i četnost dalších internalizujících poruch, protože mají obvykle stejný původ.

— konec 1. části —

Subscribe now

Fungovala vůbec vakcinace?

Vakcinace byla vydávána za všelék proti Covid-19. Jak dobře fungovala?

Obecně řečeno: První vakcína snížila úmrtnost o 71 %, druhá o 91 %. Nejúčinější byly po druhé dávce vakcíny od firmy Moderna, Inc.2. Bohužel ČR nakupovalo hlavně od Pfizer, Inc. Toto je hrubý odhad, který detailněji popíšu později.

Když se podíváme na úmrtnost jiným úhlem pohledu, tak 27,2 % úmrtí neočkovaných skrz rok 2021 v Utahu bylo na Covid-19. U 1× očkovaných 6,3 % a 3,8 % u 2× očkovaných. Tyto výsledky přibližně odpovídají snížení úmrtnosti o 91 % po druhé dávce.3

Dle odhadů z letošních studií bylo zachráněno 1,4 - 4 miliony lidí před smrtí. To bylo 7,4 - 23,6 milionů let života navíc. Relativně malý rozdíl mezi počtem zachráněných a léty života je pochopitelný. Z celkového počtu roků života zachráněných vakcinací bylo ani ne 0,5 % koncentrováno ve věku pod 30 let. 76 % bylo u lidí ve věku nad 60 let.4

Nabízí se tedy otázka, proč vlastně byli lidí pod 30 let jakkoli omezeni na svobodě? Proč se pro ně nakoupily vakcíny za miliardy €?

Covid-19 může mít u malé menšiny infikovaných trvalejší následky jako bolesti hlavy, špatné dýchání a rychlou únavu - tzv. long covid. Dle dlouhodobého pozorování vzorku švédské populace snížila 1 vakcína počet post-covidových případů o 21 %, 2 vakcíny o 59 % a 3 vakcíny o 73 %5.

Varianty Covidu-19

Není možné diskutovat o Covid-19, pokud ho nerozdělíme na jeho varianty. Ty se liší mnohem více než by obecné označování všech z nich jako “Covid-19“ implikovalo …

Meta-studie z roku 20246 ukázala značné rozdíly v úmrtnosti v závislosti na variantách i po zohlednění mnoha dalších faktorů v různých zemích:

Nejsmrtelnější varianta byla Beta - 4,19 % pozitivních na nemoc zemřelo. Ta byla ale limitována na africký kontinent a nebyla adekvátně prozkoumána, proto není zahrnuta do tabulky výše. Původní Covid-19 zabil asi 3,64 % pozitivních, Delta 2,01 %. Omicron ale jen 0,7 %.

Dle japonské studie z roku 20257 jsou výsledky podobné. Zde je rozložení úmrtnosti na variantu Omicron dle věkové kategorie:

U lidí pod 40 let bývala značně vyšší úmrtnost na obyčejnou chřipku než na Omicron. Nabízí se znovu otázka, proč byli i oni omezeni na svobodě?

Tento závěr se potvrdil i v USA na vzorku hospitalizovaných v roce 2022 a 2023. Omicron zabil 5,9 % pacientů, zatímco chřipka 3,7 %. Oproti prvním variantám Covidu-19, kdy umírala 1/5 pacientů to je malý rozdíl. Zajímavé je, že u lidí pod 65 let nebyl signifikantní rozdíl v úmrtnosti na chřipku a Omicron8. Další studie z USA našla bod zlomu leden 2025. Od ledna je pro občany nebezpečnější chřipka než Covid-199.

Staré vakcíny a nové nemoci

Pokud jde o účinnost vakcinace, tak první dávka snížila úmrtnost o 84 % u Alpha varianty, ale jen o 46 % u Delty. Po druhé dávce se zvýšila efektivnost vakcíny u Delty na 64 %. Tato studie bohužel neřešila po jaké době po očkování byla data získána10.
Nová várka vakcín z roku 2024 a 2025 snížila šanci na kritický průběh nemoci o necelou třetinu11. Což není moc oslnivé. Co už není vůbec dobré, je účinnost starších vakcín proti nejnovějším variantám Omicronu (XBB) - ta je víceméně nulová. Pokud jste byli očkovaní už v roce 2021, nemáte jakkoli lepší ochranu než neočkovaný člověk12!

Dodávám, že neúčinnost starých vakcín proti Omicronu může souviset s postupným snižováním efektivity vakcinace, jak plyne čas. S každým měsícem od dne vakcinace se sníží efektivita vakcíny o 1,7 %. Kdyby člověk byl očkován mezi prvními (v tu dobu by měl ochranu proti těžkému průběhu přes 90 %), tak by 2 roky poté (kdy začal Omicron) skončil na efektivitě vakcíny okolo 50 %13. Jiná studie našla, že po 20 měsících klesla efektivita vakcinace proti hospitalizaci (nezávisle na diagnostikované variantě Covidu) na 80 %. Bohužel měla data jen do prosince 2022, tudíž v ní není vidět propad efektivity proti dalším mutacím Omicronu14.

Možná právě kvůli postupnému úpadku efektivity nám byly servírovány fantastické závěry prvních testů vakcín …

Zemřeli lidé na následky vakcinace?

Mnoho lidí bylo vyděšeno vedlejšími následky vakcinace. Tato obava byla mylná. I přestože jsou lidé braní jako očkování až několik dní po vakcinaci, což umožnilo zdravotníkům prohlásit mrtvého za “neočkovaného”, v období hned po očkování zemřelo spíše méně pacientů než je obvyklé (-14 %). Toto zjištění vzniklo na základě pozorování 3,2 milionu amerických válečných veteránů15. Sledování 2 milionů lidí v Utahu nepotvrdilo zvýšenou úmrtnost po vakcinaci16.

Mnohé zprávy zmiňovaly myokarditidu (zánět srdečního svalu) jako vedlejší efekt očkování. Dle kompletních dat korejského zdravotního systému se našlo 480 prokázaných případů a 8 úmrtí. Což odpovídá 1,1 případům na 100 000 očkovaných. Nejvíce zasaženi byli náctiletí muži, u nich se jednalo o 5,3 případů na 100 000 očkovaných. Celkově stárnutí a pohlaví chránilo proti tomuto vedlejšímu efektu. U vakcíny od Pfizeru bylo 2× méně případů než u Moderny.17

Data z švédského zdravotního systému prokázala, že vakcína od Moderny je nebezpečnější pro srdce oproti jiným typům očkování nebo jeho absenci u lidí pod 40 let. Na druhou stranu očkovaní měli ve věku nad 40 let mnohdy menší šanci na komplikace.18

Dle vzorku přes 300 000 novorozenců v Kanadě, Norsku a Švédsku se neukázalo, že by jim očkování při těhotenství ublížilo. Dokonce očkovaným matkám umírali novorozenci méně častěji, což spíše souvisí s nezohledněnými demografickými charakteristikami neočkovaných na západě.19

Když srovnáme následky samotného Covid-19 s vakcínami, tak první je zdaleka nebezpečnější pro lidské zdraví. Rozhodně u lidí nad 20 let.

Kdo jsou lidé, kteří zemřeli i přes 3 vakcíny?

Existuje dost lidí, kteří zemřeli i po třech dávkách vakcíny. Rozhodně se nejedná o náhodný vzorek populace. Dle velké britské studie sledují přes 10 milionů jedinců v zdravotním systému s >2 dávkami očkování zjistila, že osmdesátiletý člověk má 29-30× vyšší šanci na úmrtí než padesátiletý. Mentálně zaostalí lidé měli 5,1× větší šanci na úmrtí, 3,1× u těch s rakovinou krve / kostní dřeně, 2,9× u fibrózy / plicní hypertenze, 2,9× u sklerózy a podobnými nemoci, 2,7× u Parkinsona nebo 2,6× u demence. Obecně vidíme jasnou korelaci šance úmrtí na Covid-19 a úmrtí na jiné příčiny.20

Mrtví kompletně očkovaní lidé jsou tedy zrovna část populace, která je už jednou nohou v hrobě.

Rizikové faktory nemoci

S tím přímo souvisí další otázka. Jaké vlastnosti člověka měly větší vliv na kritický stav po infekci než být neočkovaný, když vakcinace není perfektní všelék? Je známo, že lidé s již existujícími zdravotními problémy, obezitou, diabetem 2. typu a vyšším věkem byli mnohem více vystaveni nebezpečí viru než ostatní.21

Mladý a zdravý člověk měl tedy zanedbatelnou šanci mít kritický průběh nemoci.

Zdravotní stav regionu

Rozdíly ve zdraví populace vysvětlovaly velkou část mezinárodních rozdílů v tom, jak stát zvládl šíření Covid-19 mezi občany. Další zásadní faktor je samotná vyspělost zdravotní péče. Například Česko nebylo oproti severní Evropě připravené na tak velký nápor pacientů v nemocnicích. Což je stálo život.

Dle velkého evropského srovnání 569 regionů počet nad-úmrtí koreloval s průměrnou délkou života při narození. Tento rozdíl byl způsoben hlavně rokem 2021, kdy řádila varianta Delta. Nejzdravější regiony při ní měly lepší výsledky než v roce 2020, ale u nejnezdravějších regionů vystřelila nad-úmrtnost na více než dvojnásobek z roku 2020.22

Nelze ignorovat velké rozdíly mezi zeměmi za a před železnou oponou23:

Zde jsem našel srovnání Česka a jeho sousedů v roce 2021 pro jiný pohled na českou (a slovenskou) tragédii s nad-úmrtími24:

Studie ČR na úrovni 76 okresů + Prahy tuto hypotézu potvrdila. Zdravotní situace okresu před pandemií a míra vzdělání byly důležitější faktory než počet neočkovaných!25

Jiná úmrtí při pandemii

Mít horší kapacity nemocnic také vede k úmrtí lidí, kterým je odložena operace nebo se bojí jít do nemocnice, aby nechytili Covid-19.

Je fakt, že přísnější proti-pandemická opatření vedla k zanedbání zdravotní péče lidí bez Covid-19. Což korelovalo s vyšším počtem nad-úmrtí v zemi26. Pokud se zaměříme pouze na jednotky intenzivní péče, nejbohatší země byly nárůstu úmrtí ušetřeny, ale středně bohaté zažily nárůst ne-covidových úmrtí o 1/427.

Studie z USA o letech 2020 a 2021 nám dala mnohem konkrétnější čísla. Jak lze vidět na grafu, tak přibližně sedmina vzrůstu úmrtnosti nebyla kvůli Covid-19:

Mnohé nemoci vymizely. Hlavně konkurence Covidu-19 - chřipka a jiné onemocnění plic.28

Dle dat z Brazílie vedlo +100 hospitalizací kvůli Covid-19 na 100 000 obyvatel k nárůstu ne-covidových smrtí o +3,9 na 100 000 obyvatel29. Studie s daty z vícero zemí latinské Ameriky vypočítala, že celkový počet úmrtí kvůli zanedbané péči byl přibližně 96 000 obětí. Což je 1/10 všech nad-úmrtí v letech 2020-202130:

V Británii s každými 36-42 úmrtími na Covid-19 zemřel jeden člověk na zanedbání zdravotní péče jiných nemocí. Což bylo 3000 úmrtí na jiné příčiny vs 109 000 úmrtí na Covid-19.31

Můžeme říci, že přibližně každé desáté nad-úmrtí bylo kvůli zanedbání péče jiných nemocných než s Covid-19. Bohužel neexistují přesná data pro Česko. Nedivil bych se, kdyby poměr mrtvých bez Covid-19 byl vyšší.

Share

Závěr

Nejvíce úmrtí bylo způsobeno nepřipraveným zdravotnictvím a populací se špatným zdravím. Na druhém místě rozhodně byla proočkovanost populace. Lidé trpěli pramálo vážnými vedlejšími efekty vakcinace, ale účinnost vakcinace měsíc od měsíce klesala. Oproti variantě Omicron nebyla moc účinná, avšak ten je zdaleka méně nebezpečný než původní mutace Covid-19.

Dle mého skromného názoru nemělo moc smysl očkovat lidi pod 20 let, natož je omezovat na svobodě. Dále je nakupovat vakcíny i na rok 2025 a 2026 chyba našeho ministerstva zdravotnictví. Beztak už nikdo nebere vakcinaci na Covid-19 vážně. Pro příště by bylo dobré pozvednout úroveň českého zdravotnictví, aby bylo možné čelit náhrnu nakažených do nemocnic. Oproti západu jsme situaci prostě nezvládli. Co je také zarážející, je absence velkých českých studií. Stav české vědy odpovídá reportu Nature Indexu, kde jsme per capita spíše blíž Africe než západu32 …

Subscribe now

Chápu, že jsme se špatně zadlužili farmaceutickým firmám až do roku 2026, tudíž za rok 2025 a 2026 jim zaplatíme dalších 900 milionů Kč2, a teď musíme nějak dostat vakcíny ze skladů Není pochyb, že případy rostou a rostou, ale je dobré dát v kontext situaci v minulosti přímo z dat, které poskytuje ministerstvo zdravotnictví.

Nové pozitivní případy

Vezměme si za příklad nově potvrzené případy Covid-19 nákazy skrz čas. Graf jasně ukazuje, že nárůst případů v roce 2025 je oproti předchozím rokům tak malý, až není na grafu vidět:

Vážně nemocní

To, že někdo má pozitivní test ale přeci jen tolik neznamená. Virus může zmutovat do méně nebezpečné varianty. Nebo do více nebezpečné. Více relevantní údaj je počet lidí na JIP. Zde ale vidíme stejný příběh. Počty lůžek obsazených kvůli Covid-19 nákaze jsou velmi nízká:

U celkového počtu hospitalizovaných vidíme podobný závěr:

Jak je virus stejně nebezpečný?

Poměr nově hospitalizovaných k nově nakaženým je dobrý odhad nebezpečnosti viru. Co mne překvapilo je, že poměr lidí na JIP k pozitivním testům je celkem stabilní skrz čas. Přibližně 2 % prokázaných nákaz skončí hospitalizací na JIP.

U hospitalizovaných se poměr trochu zvýšil po konci plošného testování populace. Druhé možné vysvětlení je nástup nové variace Covid-19 jménem Omicron BQ.1 a XBB. Ty začaly vytlačovat Omicron BA koncem roku 2022.3

Testování

Pokles testování lze vidět zde na grafu. V půlce roku 2022 se přestalo testovat jako v začátcích pandemie:

Zde je alternativní pohled na stejná data:

Poměr pozitivních případů k počtu testů vypadá též stabilně (okolo 25 %):

Poměr lidí na JIP relativně vůči provedeným testům na Covid-19 se jeví též stabilně skrz měsíce.

Share

Závěr

Z těchto dat lze vyvodit dva možné závěry:

1. Covid-19 je nejspíše stejně nebezpečný, ale jeho schopnost se šířit zeslábla.

2. Covid-19 je méně nebezpečný do takové míry, že lidé s mírnými příznaky nemají důvod se vůbec otestovat. A stát správně uznal, že plošná testování obyvatel již nejsou potřeba.

Pro druhou hypotézu máme podklady. Například v USA rozbory vod z kanalizace ukazují, že viry geneticky podobné Covid-19 jsou všude, ale pramálo lidí končí v nemocnici:

Důvody mohou být dva. První je, že virus zmutoval do mírnější varianty. Druhá, že naprostá většina populace byla buď očkována nebo už prodělala nákazu Covidem. Druhá teorie je nejspíše pravdivá, protože výzkumy na zvířatech ukazují, že jim nové varianty Covid-19 ubližují jako staré.4

Nezávisle na tom, která hypotéza je pravdivá, nedává smysl nakupovat další vakcíny proti nemoci, která není nebezpečnější než obyčejná chřipka. Speciálně pro lidi v nedůchodovém věku!

Subscribe now

Pod termínem Diversity, Equity and Inclusion se skrývají oficiální a neoficiální nařízení bojující proti diskriminaci, které jdou dál, než zajistit stejná pravidla pro všechny bez rozdílu. Určitým menšinám jsou poskytovány různé úlevy, aby měly stejné výsledky jako vzdělaní bílí heterosexuální muži a byli adekvátně zastoupeny v elitě společnosti. Popřípadě je jen vyžadováno po lidech, aby šířili uvědomělé myšlenky, nosili odznáčky a vyvěšovali vlajky, aby ukázali svou “solidaritu se slabšími”. V neposlední řadě je nutné potrestat lidi za nevhodné vyjadřování. A když problémy se “slabšími” nejsme schopni vyřešit, tak aspoň předstíráme, že neexistují a vše je zcela v pořádku.
“Slabší” dávám do uvozovek, protože do této kategorie se mnohdy záhadně vloudí mladí zdraví muži s kriminální minulostí.

Zásadní charakteristika této politiky je otevřená spolupráce jejích bílých podporovatelů s otevřeně tribalisticky se chovajícími menšinami. Obě skupiny mají společného nepřítele - tribalisticky se chovající bílí muži. Proto černoch může skandovat “Kill the Boer” a Anti-Defamation League prohlásí, že tento slogan není volání po genocidě bílých Jihoafričanů2, ale když bílý muž řekne “White Pride”, tak se pracuje s presumpcí, že bez rázné reakce se do 10 let dostane NSDAP do vlády.

Ikonický kinematografický výsledek tohoto systému je seriál My Lady Jane, kde je Edvard, syn Jindřicha VIII. Tudora, vyobrazen jako černý homosexuál na vozíku. Proč? Snad nechcete tvrdit, že černí, postižení nebo homosexuální lidé nebyli už od počátku součástí anglických královských rodů?

Nelze si nepovšimnou až záhadně podobný vzorec tohoto chování jako Friedrich Nietzsche popisuje v jeho knihách Geneologie morálky nebo kratší Soumrak model, čili Jak se filosofuje kladivem. Bohužel Nietzsche mylně našrouboval tzv. “otrockou morálku” na křesťany ve své době.

V Česku je nejbližší ekvivalent DEI inkluze ve školství (a dlouhodobé zanedbání výuky nejtalentovanější dvacetiny). Ta pod líbivými myšlenkami jako kupříkladu integrace dětí, které nemohou chodit, do klasických základních škol mezi obyčejné děti, skončila u mentálně pomalejších nebo nepozorných žáků narušujících výuku. Zákon o inkluzi nařídil, aby byly školy zaplněny různými asistenty a audity kontrolují řádné plnění této nové agendy. Samotní nespokojení učitelé s tímto nic nenadělají. Když si stěžují, tak jsou z vyšších pozic akorát osočení, že nejsou dostatečně empatičtí a měli by mít trpělivost.

Tyto nařízení nazývaná zkráceně DEI mají velmi subverzivní potenciál. Ovlivňují totiž skoro celý soukromý sektor. De facto nasazují do každé organizace místního liberála, i když se o něj nikdo nežádal ...

Subscribe now

Rhodes Scholarship

Nalezl jsem hezký příklad pro ukázku. Jedná se o trust, který založil Cecil Rhodes v 2. polovině 19. století s cílem rozdávat finanční zdroje nejlepším studentům na Oxfordu s cílem jim dát dobrou startovní čáru k vstupu do anglosaské elity.

Jeho vize byla, že Británie je příliš malá. Anglosasové by měli rozšiřovat své impérium, aby mohli navyšovat svou populaci, protože jsou nejvyspělejší rasa na světě. Nevěřil, že způsob získání moci je válka. Spíše izolace nepřítele, financování nepřítele nepřítele, networking schopných lidí, atd.3

Skrz svůj život mnohokrát změnit názor, jak konkrétně tohoto cíle dosáhnout. Nakonec ve své poslední závěti dal zřídit trust, který jmění investoval s cílem finančně podporovat nejslibnější žáky na Oxfordu a jiných univerzitách. Speciálně mluvil o “mladých kolonistech“, tedy studentech mimo srdce impéria, kteří si měli vybudovat vztah k Anglii, aby nenastal stejný problém jako s rebelií v USA. Stipendium mělo získat přesně 60 žáků z různých koutů impéria. Kromě nich jmenoval i studenty z USA, u kterých toužil, aby měli vřelejší vztah k Anglii. Všichni tito vybraní studenti měli získat £300 ročně po 3 roky studia. Pak v reakci na povinnou angličtinu na školách v Německé říši dal £250 ročně patnácti německým studentům.4

Jak to dopadlo!? bez Honzy Musila

Rhodes nechal dveře ke stipendiím otevřené i jiným rasám a náboženstvím. Britské impérium přeci jen potřebovalo loajalisty mezi Neangličany. A Rhodes neměl v úmyslu vytvořit explicitně etno-nacionalistickou organizaci, stejně jako naprostá většina liberálních neziskovek poskytující stipendia nemá explicitně politická kritéria k přijetí nových členů. Tento polo-politický model je velmi účinný a i dnes bych ho vřele doporučil replikovat.

Jak se tedy stalo, že Rhodesova vize se uvnitř organizace vůbec neuchovala? Na výplatní pásce trustu můžeme najít kupříkladu Billa Clintona, Pete Buttigiega nebo Rachel Maddowovou. Co mají tito lidé společného s vizí britského imperialismu?Odpověď samozřejmě je, že trust zcela ztratil své původní hodnoty. Oxford se za Cecila Rhodese spíše stydí a před 15 lety různá protestní hnutí s názvem Rhodes must fall odstraňovalo jeho sochy a pojmenování z mnoha univerzit po celém světě.

Trust založil Legacy, Equity & Inclusion Advisory Group, která vedení radí v DEI otázkách5 - tedy zajištění, že trust má ve vedení a na výplatní pásce dostatek cizích ras, žen, postižených nebo homosexuálů, nikdo ze zaměstnanců neříká něco politicky nekorektního a posílá dostatek pozvánek na Pride Month :-)
Vzhledem k výše definovaným hodnotám Rhodes Scholarship: “sympatie a ochrana k slabším, altruismus“ je celkem jasné, že vlivem DEI budou vybíráni disproporčně liberálové. Podívejme se například na tohoto výherce stipendia z roku 20246:

Průběh

Jmenovaná oddělení pro diverzitu jsou všude po anglosaském světě. I Linuxová distribuce Debian má vlastní Diversity team7 a zavázali se k tzv. Geekfeminism policy8! Podobnou funkci plní tzv. Human Resources oddělení. To se stará, aby pracoviště bylo příjemné, bez konfliktů mezi zaměstnanci a řídí nábor / vyhazování zaměstnanců. V praxi jsou de facto aparát vynucování morálky na pracovišti.
V firmě vlastněné z většiny Čechy jsou spíše vzácnost. Jejich funkci plní pár personalistek. Proto u nás není nic divného, že kupříkladu lidé na pracovišti mají romantický poměr. V Americe to ale vidí jako možné neetické chování, a tak se mu pracující vyhýbají.

Proč to vlastně firmy dělají? Nemají z toho žádné zisky. Spíše naopak ztráty.

Z velké části je důvod soubor zákonů, které zadávají zaměstnavateli povinnosti splnit vágní požadavky na diverzitu a správné chování na pracovišti. Ty nejsou centrálně plánovány ani explicitně definovány a nařizovány, tudíž soudní aparát jenom kontroluje práci druhého, trestá ho dle svého uvážení a centrální vláda šetří své zdroje.
Vymáhání je ponecháno na soukromé firmě, která si sama musí postavit vlastní byrokratický aparát k plnění této státní agendy. Většina disciplinování provinilých se tedy děje zcela mimosoudně - vyhozením z práce, sebráním odměn, nucením podstoupit nějaký převychovávací kurz, zamítnutím zaměstnání, zákazem veřejného vystoupení, odmítnutím firemní spolupráce a tak dále.
Funkci auditu tvoří různé aktivistické spolky, neziskovky nebo jen zainteresovaní jedinci, kteří využívají právní systém k žalování “nevhodně chovajících se” fyzických i právnických osob různým státním institucím řešící diverzitu, za což mnohdy dostanou tučné odškodné od soudu.
Následkem vzniká velký sektor ekonomiky, který dává obvykle silně liberálním dospělým dobře placenou práci. Všichni tito lidé nejsou klasifikováni jako “státní zaměstnanci“, i přestože důvod jejich existence je stát. Což pak vypadá lépe na různých indexech ekonomické svobody zemí. Hezký český ekvivalent je pověřenec pro ochranu osobních údajů.

Úspěch DEI politiky tedy tkví v jejím celkem volnotržním fungování.

Je otázka, zda existuje konzervativní ekvivalent? Nejblíže by tomu mohla být Saúdská Arábie. Soukromé firmy, školy, neziskové organizace a jiné instituce musejí zaměstnat různé klerikální poradce, aby neporušili wahhábistickými předpisy, což by vyvolalo reakci Mutawa (státní náboženské policie).

DEI legislativa

Nejprve popíšu, které zákony vedou k vzniku tohoto systému. Samozřejmě se nejedná o kompletní seznamy. Existuje mnoho menších zákonů rozšiřující původní. Mnoho lidí, kteří o anglickém světě moc neví, spíše překvapí stáří celé této liberální mašinérie.

Zákony proti diskriminaci

V USA je hlavní důvod Civil Rights Act of 1964 - ten zavedl zákaz jakékoli diskriminace osob a tresty za neplnění této agendy - a Executive Order 11246 - ten zavedl pozitivní diskriminaci do všech firem, které dostávají od vlády granty nad $10 000. Velkou změnou byl pozdější Civil Rights Act of 1991 (viz obrázek), který značně ulehčil žalobu firmy za diskriminaci9.

Civil Rights soubor zákonů je dost neurčitý, tudíž instinkt mnohých politiků v 60. letech, že federální vláda bude vyšetřovat starou vdovu, protože byla moc vybíravá při prodeji své nemovitosti, se potvrdil.

Zákon nezakazuje jen explicitní diskriminaci (např. “No Irish Need Apply”), ale i tzv. disparate impact, kdy soukromou osobou vyřknuté pravidlo disproporčně ovlivňuje jednu skupinu a druhou nikoli. Proč? Roku 1975 soudní spor Green v. Missouri Pacific Railroad Co. rozhodl, že zaměstnavatel nemůže odmítnout člověka s vězeňskou minulostí takovým způsobem, že zákaz disproporčně dopadne na nějakou menšinu. Výjimkou je akorát velká nutnost bezúhonné minulosti na pozici zaměstnání. Strach z krádeží při převozu zboží nebyl hodnocen jako oprávněný. Ve sporu bylo zdůrazněno, že tato politika vedla k odmítnutí 53 z 1 000 černochů a 22 z 1 000 bělochů10. Vzhledem k tomu, že naprostá většina zločinů je páchána >2× častěji černochy než bělochy (per capita), je de facto skoro nemožné takovouto náborovou politiku prosadit.

Roku 1971 Ústavní soud prohlásil, že dát zájemcům o zaměstnání test inteligence a vyžadovat maturitu je také diskriminační vůči černochům11. V důsledku je tedy dodnes de facto nelegální dát zájemcům o zaměstnání IQ test. Nebo cokoli, kde jsou velké rozdíly mezi rasami, pohlavími nebo sexualitami. Dokonce i v armádě mají obvykle ženy jednodušší fyzické testy než muži, aby nebyla armáda z naprosté většiny tvořena pány. Firma se samozřejmě může odvolat, že na určitou pozici je test kvalifikace nutnost, ale hrozí, že soudy budou případ Bůh ví, jak dlouho, zkoumat, což není úplně příjmené …12

Soukromé firmy nechtějí riskovat, že je jedinec nebo skupina obžaluje z přímé i nepřímé diskriminace vůči nějaké lidské skupině. Řešení je se bránit prevencí jakéhokoli pochybení, aby se o ně nezačala zajímat Federal Civil Rights Commission nebo Equal Employment Opportunity Commission. To jsou orgány federální vlády, které mají konečné slovo ohledně toho, jestli jste diskriminoval nebo ne.

I uvnitř státem zřízených institucí nelze utéci souboru Civil rights zákonů. Na základě těchto definic diskriminace vedla Obamova administrativa boj proti postihování ne-bílých studentů ve školách, kde základní předpoklad byl rasismus učitelů a nechápání “místní kultury”, nikoli jejich problematické chování13. Výsledkem akorát bylo mnoho vyhozených z práce a snášení horší chování žáků pro ty, co zůstali.

Británie

Podobné zákony a soudní rozhodnutí vznikly i ve zbytku anglosaského světa.

V Británii 20. století volili více mírný postup bez affirmative action. Důvodem byla absence nebílé populace a Labouristé soustředící se primárně na třídní rozdíly, nikoli na pohlavní / rasové / sexualitní14. První zákon dost podobný americkému Civil Rights Act 1964 v Británii byl Race Relations Act 1968 (navrhnutý Labouristy). Enoch Powell během diskuze pronesl svou slavnou řeč, později pojmenovanou “Rivers of Blood”, za což ho vedení Konzervativců vyhodilo ze strany, i přestože byla mezi posluchači a voliči vřele přijata. S Race Relations Act 1976 byla vytvořena “nezávislá“ instituce Commission for Racial Equality, která dohlíží na plnění cíle rovnosti ras v Británii.

Vedle zákonů mířené na rasu vznikly i zákony mířené na pohlaví a manželský status. Z důležitých lze jmenovat Sex Discrimination Act 1975, který zavedl druhou “nezávislou“ instituci Equal Opportunities Commission. Ta kupříkladu má pravomoc:

1. Provádět vědecký výzkum nerovnosti ve společnosti

2. Kontrolovat agendu ministerstev. Ale zákonodárnou moc nemá.

3. Na vlastní popud nebo na návrh ministerstva začít vyšetřování za diskriminaci.

Další zákony byly vydány na ochranu sexuality, postižení nebo náboženství.

Equality Act 2010

Tyto zákony byly nahrazeny Equality Act 2010, který ještě rozšířil povinnosti soukromých či veřejných aktérů se bránit nařčení z diskriminace, harašení nebo viktimizace. Mírný přístup nahradil radikální přístup.
Zavádí i positive action, což znamená možnost zlepšit podmínky znevýhodněným skupinám, pokud je usouzeno, že jsou pozadu a potřebují “popostrčit” k rovnosti. Kupříkladu, když prokážete, že Indové mají vyšší nezaměstnanost než běloši ve stejném regionu a prohlásíte, že si za svůj stav nemůžou sami, lze si zřídit charitu, která pomáhá najít zaměstnání pouze Indům. Pokud by však někdo chtěl založit charitu nabízející zaměstnání pouze protestantům, jednalo by se o diskriminaci, protože protestanté jako skupina nemají vyšší nezaměstnanost oproti celonárodnímu průměru.

Princip disparate impact je i v britském právu. Například když se Vaše společnost rozhodne naplánovat důležité schůze na sobotu a ve Vašem okolí žije početná menšina ortodoxních židů, mohou Vás žalovat za diskriminaci, protože jejich víra jim znemožňuje pracovat v sobotu, kdy je šabat. U soudu by se bylo možné hájit, že sobotní meeting má legitimní důvod, jako nemožnost najít volný čas jindy, ale většina organizací se nechce dostat do této pozice, kdy riskují prohru a následný trest.

Equality Act 2010 lze i weaponizovat jako ochranu proti škrtům v neziskovém sektoru. Kupříkladu v soudním případu R (Hajrula) v London Councils romská neziskovka žalovala Londýn, že jeho škrty v financování disproporčně dopadly na marginalizované skupiny, kterým pomáhá. Soud přinutil Londýn předělat celý plán škrtů, aby byl více důsledný v plnění equality duties.15

Poněkud šílený případ nastal minulý rok, kdy soud prohlásil, že prodavačky (78 % ženy) musí mít stejný plat jako lidé ve skladu (45 % ženy), aby nenastala diskriminace kvůli pohlaví. Proč? Soud si myslí, že cena práce prodavačky byla podhodnocena relativně vůči pracovníkům ve skladu kvůli jejich pohlaví.16

V posledních letech je diagnostikováno více a více lidí ADHD (mezi lety 2000 - 2018 byl nárůst o více než desetinásobek ve všech věkových kategoriích17), což dělá problémy zaměstnavatelům s propouštěním neproduktivních zaměstnanců. Kdyby se ukázalo, že mají tuto kondici, zaměstnavatel by se dostal před soud za diskriminaci, protože nebyl zařízeny reasonable adjustments k integraci mentálně postiženého. Ty nejsou v zákoně dobře definovány, proto se jedná o bující právní problém.18

Kanada

Na sever od USA byly Diversity Equity Inclusion nařízení už od počátku více levicové. Byly modelovány na základě myšlenky rovnosti výsledků, nikoli rovnosti v pravidlech, aby byly zohledněny systematické nerovnosti lidí. Narozdíl od USA totiž Canadian Charter of Rights and Freedoms umožňuje přistupovat jinak k lidem, kteří jsou znevýhodněni kvůli své “rase, národnostnímu původu, barvě [kůže], náboženství, pohlaví, věku nebo postižení“19. Důvodem je, že do 2. poloviny 20. století Kanada neměla jakékoli ústavní dokumenty podobně jako Británie. Proto v Kanadě nejsou žádné debaty u ústavního soudu jako v USA, jestli kupříkladu Toronto Metropolitan University smí rezervovat 3/4 míst všech přijatých uchazečů o medicínské studium menšinám20 (ano, může).

Investigaci pochybení má na starost Canadian Human Rights Commission. Ta má dle zákona Canadian Human Rights Act tyto povinnosti:

• Šířit osvětu mezi veřejností

• Financovat výzkum, který souvisí s jejími aktivitami

• Kooperovat s jinými částmi státu, aby nedošlo k diskriminaci

• Zahájit vyšetřování, pokud někdo zašle obžalobu o diskriminaci

Konečné slovo má Canadian Human Rights Tribunal, který má stejné pravomoce jako nejvyšší soud.

V Kanadě je také možné zohlednit “diskriminaci“ při klasickém soudním procesu. Pokud jste africký imigrant, můžete zaslat tzv. Impact of Race and Culture Assessments, kde vysvětlíte, jak Vás systematická diskriminace svedla na cestu zločinu a můžete dostat nižší trest21.

Někteří z Vás možná slyšeli o Bill C-16, který kritizoval Jordan B. Peterson za rozšíření výše jmenovaného zákona o “genderovou identitu“ a “genderové projevy”22. Tento zákon nikoho neposlal do vězení za špatná slova, ale kodifikoval doktrínu, že muž / žena znamená gender, nikoli pohlaví. Pokud se cítíte jako žena, musí Vám být umožněno participovat např. v ženském fotbalovém týmu. Jinak můžete žalovat organizátory před CHR tribunálem.

Vztahy s původními obyvateli

Kanada nezní jako až tak špatný případ oproti USA / Británii. Na druhou stranu je v Kanadě hezky vidět pokrytecký vztah k původnímu obyvatelsku. Abych vše shrnul - Kanadská vláda spíše blokuje snahy o úplnou rovnost a integraci domorodců s ostatními, aby si náčelníci mohli uchovat jejich tradice a styl života. Na tom není nic špatného, ale je bizarní politicky podporovat nacionalismus ve stylu germánského Blut und Boden pro domorodce, zatímco všichni běloši musí žít pod levicovým internacionalismem.

Tato politika byla dost nafouknuta za vlády Justina Trudeaua. Ironicky se právě jeho otec pokoušel vymazat rozlišení Evropana x Indiána z kanadského zákoníku návrhem zvaným 1969 White Paper, aby byl na všechny aplikován stejný metr.

Vše zašlo tak daleko, že roku 2024 případ ústavního soudu Dickson v. Vuntut Gwitchin First Nation rozhodl, že domorodá samospráva svým diskriminačním zákonem neporušila Canadian Charter of Rights and Freedoms, protože prioritu má část dokumentu, která jim dává možnost žít podle svých zvyklostí. Jak se bude situace vyvíjet nevíme, ale teoreticky jsou nyní jejich zvyklosti nad kanadskými liberály definovanými “univerzálními lidskými právy”.

Další dřívější rozhodnutí soudu vyhlásilo, že dát domorodé děti do sirotčince nebo adoptivním rodičům, kde ztratili svoji kmenovou identitu, bylo protizákonné. Přitom je známo, že míra násilností, zneužívání a závislostí je častý problém domorodých rodin, tudíž se jednalo o “nutné zlo”. Následně bylo těmto dnes dospělým jedincům vyplaceno dohromady $750 milionů.23.

Mezi lety 2007 a 2015 bylo přesunuto dalších $72 milionů z federálního rozpočtu k domorodcům pod rukou Truth and Reconciliation Commission na základě misinformací o násilném nucení dětí nastoupit na internátní školy24, kde údajně zemřelo 4000 dětí. Data k tomuto číslu jsou dnes odmítána zveřejnit. Jiné průzkumy našly pouze smrt 423 dětí na půdě internátě / školy. Což není až tak zvláštní číslo vzhledem k rozsáhlému šíření západních nemocí v domorodé populaci i v 1. polovině 20. století. To se ale týkalo i dětí mimo tyto internátní školy25. Skutečný problém tedy byl v nezavedení adekvátních epidemických opatření.

Velká část domorodců ani není z většiny domorodého původu, protože příslušnost není definována pokrevně. Ale proč nevyplatit reparace bělochovi s inuitskou prababičku? Nezaslouží si to snad?

Share

Nenávistné projevy

Další mechanismus, jak hrozit “reakcionářským živlům” soudy, je “hate speech”. Jinak řečeno: šíření nenávisti vůči jiné skupině. Podobně jako anti-diskriminační zákony jsou vágní a soukromé firmy si musí vytvářet vlastní byrokracii, která vytvoří systém prevence. A když jste jen jedinec, musíte vědět, jestli jste si nepustili pusu na špacír mezi špatnými lidmi …

USA

V USA nehrozí perzekuce kvůli “hate speech”, kvůli 1. dodatku americké ústavy, který zakazuje státu omezovat svobodu slova a tisku. Později soudní spor Brandenburg v. Ohio specifikoval, že kriminalizovat řeč je možné pouze tehdy, pokud26:

1. Byla vyřknuta s cílem vyprovokovat zločinnou akci v blízké budoucnosti

2. Ostatní v okolí budou provokací ovlivněni

Proto kupříkladu soudní spor NAACP v. Claiborne Hardware Co. rozhodl, že obecná výzva k násilí proti lidem, kteří odmítnou bojkotovat bělošské obchody ve městě, je chráněna 1. dodatkem ústavy, protože aktivistická organizace NAACP nenabádala k zločinu v momentech před jeho spácháním27.
Proto ani politici v USA se nebojí natáčet videa, za které by v západní Evropě šli do vězení.

Nejspíše právě proto se proti-útok vůči DEI rozrostl nejprve v USA. Rozvoj internetu umožnil volný tok konzervativních myšlenek pod anonymními účty. Což vyústilo v fenomén Donalda Trumpa. A po něm už se nikdo nebojí ostrakizace, když existuje miliony lidí, kteří komukoli, kdo byl “canceled” vyjádří širokou podporu. Mnohdy až nekriticky velkou …

Británie

V Británii je situace dost odlišná. Nemá žádnou psanou ústavu. Což umožnilo levici vedenou Fabiánskou společností implementovat “hate speech” zákony a soudní praxi s nimi spojenou.

Je však dost zkreslující svádět celý tento vývoj na levičáky. Podobně jako Ronald Raegan zradil pravici toužící po omezení Civil Rights zákonů a vládních výdajů v USA, Británie měla Thatcherovou. Ta zavedla zpřísnění předchozího zákona o šíření nenávisti - Public Order Act 1986.

S rozvojem internetu přišel do britského práva Communications Act 2003. Ten stanovil, že: “A person is guilty of an offence if he … sends by means of a public electronic communications network a message or other matter that is grossly offensive or of an indecent, obscene or menacing character”.
Tento zákon je dost neurčitý. Každý, kdo poslal něco, co soud interpretoval jako zprávu urážlivou či oplzlou, dostane pokutu nebo vězení do půl roku, jestli se prokázal zlý úmysl. Dalo by se namítnout, že vymahatelnost bude dost komplikovaná a soudy budou tyto případy spíše ignorovat. Jako je tomu tady v ČR.
Opak je pravdou. Počty zatykačů za nevhodné psaní na internetu rostou a rostou. V roce 2023 se jednalo o 12 181 lidí.

Další dárek, který britská Konzervativní strana zanechala svým naivním voličům, je Online Safety Act 2023 - v platnost vešel v březnu tohoto roku a je implementován již Labouristickou vládou.
Co znamená? Office of Communications má právo zablokovat weby, které ho porušují. Stát může na firmu uvalit vysoké sankce (10 % příjmů za rok). Pokud firma odmítne kooperovat, vyšší management může strávit ve vězení až 2 roky. Vláda může i přinutit firmy, aby nenabízeli svou reklamu na zakázaných stránkách.
Výjimku z opatření mají akorát novináři a vydavatelé. Což pomůže vlivu mainstreamových médií a zhorší přístupnost obsahu šířeného skrz alternativní média.

Co nově musí webové stránky na vlastní náklady vymáhat? Hlavním cílem bylo zamezit dětské pornografii. Ale jako bonus přistálo v portofiliu i blokování dezinformací a nenávistného obsahu. Největší problém je, že můžete být souzen za “non-trivial psychological harm”. Tedy když druhé straně rupnou nervy nebo se cítí ublíženě. Neurčitost těchto zákonů a možnost zneužívání proti politicky nepohodlným osobám je tristní.

Absurditu těchto zákonů ukázal i nedávný prohraný soudní spor Wikipedie s britským státem, kdy internetová encyklopedie bude nejspíše nucena skrýt za ověření věku obsah vytvořený lidmi, kteří nebyli identifikováni jako dospělí, širšímu internetu28.

Aktuální stav Británie tedy je, že vstup na internet je komplikovanější než být přijat v Británii jako uprchlík - naprostá většina imigrantů své doklady buď neměla nebo je zničila29.

Kanada

Liberální strana v Kanadě chce aktuálně navrhnout vlastní Online Safety Act. Jedná se o Bill C-63. Ten má dle slov autorů zařídit, aby se internet stal “safe space“30:

Zákon by vytvořil další komisi jménem Digital Safety Commission, která by dohlížela na správnou implementaci zamezení šíření nenávisti na sociálních sítích provozovateli. I manipulací algoritmů.

Maximální trest by byl doživotní vězení za volání po genocidě. Což nabádá k otázce, zda je palestinský slogan “From the river to the sea“ nabádání k likvidaci Židů v Izraeli? Pokud ano, tak by mnozí aktivisté mohli skončit na doživotí ve vězení.31

Současný trestní zákoník nemá naštěstí až tak přísnou definici “hate speech” jako v Británii. Šíření nenávisti musí být vůči identifikovatelné lidské skupině a nikoli v soukromé konverzaci, aby mohl být pachatel odsouzen a uvězněn. Zákon i explicitně jmenuje antisemitismus a “znevažování Holokaustu“ jako závažný trestný čin.32

Fungování anglosaského práva

Je dobré vzít v kontext, jak funguje právo v anglosaských zemích. Jejich právní systém je tvořen primárně precedenty. To znamená, že kupříkladu všechny soudní případy, které si jsou podobné s Green v. Missouri Pacific Railroad Co., musí následovat jeho logiku a vyústění. Pokud soud shledá, že soudní případ je jiného charakteru, může rozhodnout “po svém” a vytvořit tím precedent pro další soudní případy.

To nutně neznamená, že první rozhodnutí soudu v Kalifornii je závazné pro podobné následující soudní případy v Michiganu. Ale výše jmenované soudní spory byly na federální úrovni, tudíž jsou závazné po celé USA. Tito soudci měli až do nedávného rozhodnutí amerického ústavního soudu33 na české poměry rozsáhlé pravomoce. Jeden z 94 mohl de facto vetovat prezidentem vydané zákony. Což se také mnohokrát stalo34.

Ovládnutí soudního systému liberály tedy kodifikovalo mnohé soudní praxe a zvyklosti, i přestože pro ně občané nikdy nehlasovali.

Srovnání s ČR

V Česku máme výhodu, že za minulého režimu si socialistický stát vytvořil monopol na žalovací aparát společnosti a s jeho rozpadem tu nic nezbylo.
Nepopírám, že existuje kupa lidí, kteří se dlouhodobě chovají dle manuálu sabotáže organizace od americké vlády z 2. světové války (viz obrázek). Ale jedná se spíše o pár ekologických spolků a důchodců blokující výstavbu než cokoli podobného americké Anti-Defamation League, která roku 2024 nahromadila majetek v hodnotě 5,5 miliard Kč35. Proslavila se kupříkladu infiltrováním a zdiskreditováním anti-socialistického spolku The John Birch Society (ten bojoval např. proti Civil Rights legislativě)36 nebo svoláním bojkotu youtubera PewDiePie v roce 201737.

Dále v českém (germánském) právu soudce není de facto tvůrce práva. Zákoník a různé předpisy jsou základem práva. Pokud je zákon vágní a lze ho interpretovat různě, soudce může případ vyřešit tak, jak on sám uzná za vhodné. Nemusí ho zajímat rozhodnutí soudu v podobném případu, který nastal před 70 lety.

Chybí nám i soudní porota. Konečné slovo má jeden soudce. Poroty složené z ne-profesionálů bývají zaujaté v mezi-etnických případech38 a obecně jsou náchylnější k emocionálním argumentům. Přesně z tohoto důvodu je Lee Kuan Yew zrušil hned po získání moci v Singapuru39.

Český stát narozdíl od anglického světa nemá žádné záznamy o rasovém původu svých občanů. Pokud by někdo chtěl udělat studii srovnávající příjmy ve firmě dle rasy, tak by mu nezbývalo nic jiného, než vytvořit rasovou klasifikaci všech zaměstnanců sám. Což dost komplikuje celý proces. Mezitím v USA stačilo novinářům z New York Times spojit zaměstnance Coinbase z odtajněného dokumentu s vládními záznamy a hned získali informace o jejich rase (a pohlaví), aby mohli napsat (dezinformační) článek o neférovém platovém ohodnocení40.

A hlavně: lidé nemají takovou důvěru v soudní systém. Dodnes máme systém státních zastupitelů postavený na stalinistickém modelu … Rozbitý soudní systém má kupu negativních externalit, které snad nemusím vysvětlovat. Pokud máte dobrou občanskou společnost respektující zákony, tak cena, kterou za ni platíte, je nafouknutí problémů špatně napsaných zákonů.

Kdo weaponizuje zákony?

Anglosaské země mají hojné metody, jak kriminalizovat opozici vůči liberálům. To nemusí nutně znamenat, že budou aktivně používány jako nástroj prosazování ideologie. Kdo je používá? Je jasné, že se jedná o menšinu dospělé populace. Ale jak malou?

Dle průzkumu na několika amerických univerzitách jen necelá desetina populace věří, že existuje vícero pohlaví. Zbytek se bojí ozvat, že si myslí opak41:

US Department of Education’s Office for Civil Rights se potýká i s poněkud unikátním problémem. Jediný jedinec posílá asi 1/4 stížností a nikdo ho není schopen zastavit!42

Pravověrných DEI je tedy dost málo. Ani v 60. a 70. letech nebyla většina amerických dospělých nakloněna změnám, které Civil Rights legislativa přinesla. V mnohých regionech byla desegradace vynucena armádou. Druhé Nixonovo prezidentství bylo postaveno na kampani proti myšlenkám jeho levicových předchůdců a získal jeden z nejsilnějších demokratických mandátů v historii USA, ale nic se nakonec nestalo kvůli aféře Watergate. I Ronald Raegan sliboval zmírnit Civil Rights legislativu, ale nakonec s ní nic neudělal43

Na druhou stranu, pozice, které byly tématem kulturních válek před 30 lety jsou obvykle široce uznány i v konzervativní části voličů, protože mají tendenci si zvyknout na změny, které elita už pokládá za “vyřešené” a jejich akceptaci za “samozřejmou”. Jako příklad lze vzít mezirasové manželství. To mělo v době (1967), kdy ho ústavní soud vynutil uznávat po celé USA, podporu ani ne 1/5 dospělých, ale v tomto desetiletí přes 90 %44:

Je ale jasné, že většina lidí v Anglosféře nemá potřebu tlačit novou agendu skrz soudy. Tento právnicko-aktivistický komplex je jen malá menšina. Proč je ale tato menšina tak úspěšná? Velké právnické agentury (tzv. Big Law) jim mnohdy zdarma pomáhali v proti-vládních a proti-korporátních žalobách, protože to viděly jako možnost vylepšit si P.R!

Liberové jsou aktivnější a úspěšnější v politice

Prvním faktorem je, že liberálové se zajímají o demokratický proces o dost více než konzervativci. A proto oni určují, co je trendy, a co poškodí P.R. firmy. Konzervativci nejdou jako akční skupina za korporací, školou, politikem nebo neziskovkou si stěžovat na X,Y,Z, proto lidé v pozicích moci nabydou dojmu, že veřejnost je více liberální než skutečně je.

Mnozí se snaží vysvětlit liberální zaujatost politických špiček socioekonomickým statusem a jinými, až marxistickými teoriemi, ale dle velkého průzkumu evropských kandidátů do (národních / evropských) parlamentů v zemích EU se jasně ukazuje, že bez ohledu na to, jestli je politik bohatý, chudý, s titulem, s výučním listem, mladý, starý, muž, žena, z města nebo vesnice, tak má sociálně liberálnější názory než demografická skupina, ve které se nachází. Toto neplatí u ekonomických otázek.
Stojí také za povšimnutí, že:

1. Rozdíly mezi všemi demografickými skupinami obyvatel nejsou nikdy tak velké jako mezi kandidáty a voliči.

2. Řádoví členi politických stran se od obyčejných voličů moc neliší. Rozdíl mezi zvolenými a nezvolenými kandidáty nebyl zjištěn. Je tedy pravděpodobné, že ve většině politických stran má liberální křídlo větší touhu kandidovat a získat pozice moci.

3. Kandidáti politických stran si jsou dobře vědomi, že jsou sociálně liberálnější než jejich vlastní voliči, ale tento rozdíl podceňují.

4. Největší rozdíly mezi politiky a voliči jsou u imigrace a trestání odsouzených. Většina kandidátů preferuje více imigrace a nižší tresty, zatímco většina voličů si přeje méně imigrace a vyšší tresty.

5. Konzervativní voliči jsou nespokojenější s fungováním demokracie nezávisle na jejich demografických charakteristikách.

Když se podíváme na graf individuálních zemí z této studie, tak v ČR je běžný kandidát do parlamentu přibližně o jednu směrodatnou odchylku liberálnější než běžný volič. V celé EU je rozdíl d = 0,87:45

Co to konkrétně znamená? Kdybychom vytvořili hypotetickou škálu podpory liberalismu od 0 do 10, kde průměrná hodnota mezi voliči je 5, tak 7/8 kandidátů do parlamentu by bylo klasifikováno číslem vyšším než 5. Kdybychom náhodně vybrali jednoho voliče a jednoho kandidáta z davu, tak v 3/4 případů bude mít volič nižší číslo než kandidát.

Autor této studie zkoumal i rozdíly mezi lidmi pracujících v médií ve Švýcarsku, politiky a voliči a zjistila, že novináři jsou ještě více sociálně liberálnější než politici!

Share

Proč jsou liberálové aktivnější a úspěšnější v politice?

Abych se vrátil do anglického světa, tak toto zjištění se replikuje i zde, protože se jedná o celkem univerzální fenomén. Dobrý signál zájmu o politiku je, že dáte politické straně své peníze. Cca 1/2 populace USA jsou voliči Trumpa, ale když se podíváme na 100 nejčastějších pracích v USA, tak 2/3 vybraných peněz pro politické strany šly Demokratům.46

Podívejme se i na top 100 největších zaměstnavatelů. Zde je situace pro konzervativce ještě horší! Jen ve 3/100 institucí vybrali Republikáni více peněz než Demokraté:

Všimněme si také, jací zaměstnanci složí nejvíce peněz liberálním kandidátům. Obvykle to jsou lidé pracující s lidmi nebo slovy: učitelé, profesoři, právníci, doktoři, zdravotní sestry, terapeuti, spisovatelé nebo pracovníci v Human Resources. Dává smysl, že tyto profese budou mít výhodu v demokratické praxi - což je přesvědčování voličů.

Studie souhlasu s woke názory ve Finsku nám ukazuje, že menší podporu mají u mužů a studentů STEM oborů47. Studie z jiných zemí ukazují, že samotné pohlaví není velký faktor, ale mnohem silnější je sebehodnocení mužnosti. Jedna dokonce zjistila, že fyzicky slabší muži jsou častěji liberální48. Velká studie ze Švédska replikovala toto zjištění u studentů středních a vysokých škol. Alternativní pravice má největší podporu u ajťáků a inženýrů i po zohlednění kupy jiných demografických faktorů49:

Což by naznačovalo, že člověk se silně systematizujícím mozkem a málo empatizujícím (obvykle muž v STEM oboru50), má přirozenou imunitu. Bohužel k této teorii nemáme moc vědecké podklady, protože politici jsou malá menšina. Našel jsem akorát tuto velkou studii studii

Je známo, že kupa lidí je fascinována teoriemi politiky, ekonomie, teologií, je aktivní v debatách nebo píše návrhy řešení problémů. Což obvykle značí vidění světa jako velký hodinový strojek, kdy se snažíte obecně popsat fungování vesmíru okolo jako mechanický proces. Když jde o získání přízně, aby mne umístili na kandidátku, debatovat venku s voliči, hledat nálady ve společnosti, hýčkat si svůj profil na sociálních sítích nebo psát projevy, tak se jedná spíše o práci s cizími lidmi. A v silně mediálně centralizovaném světě s liberální demokracií je toto výhodou.

Je také známo, že jak klesá porodnost liberálů51, tak jejich politická aktivita roste. Bezdětní mají více času na politické bojůvky a nebojí se, že svými činy poškodí život svých potomků.

Pasivita a individualismus

Zásadní problém většiny lidí napravo od středu je tedy jejich individualismus, který se v praxi projevuje jako neaktivita. Když Váš politický cíl je, aby vás elita “nechala na pokoji“ a “žili si v klidu po svém“, tak jste prohráli. Moc je hra s nulovým součtem a musíte ji získat a vládnout, nebo akceptovat, že Vám bude rozkazovat někdo druhý. Speciálně sekulární liberální demokracie de facto vede k trockystické “permanentní revoluci“, která neustále musí vymýšlet nové a nové problémy k řešení, aby se politik jevil každý rok jako zachránce země. Konec nastane až v den, kdy bude dosaženo totální globální hegemonie ideologie.

Netolerance

Další problém s fungováním našeho systému je, že více netolerantní a agresivní hráč obvykle vyhraje, pokud nepřekročí červené linie jako pouliční vraždy, které vyvolají tvrdou protireakci (viz komunismus v 20. letech v Německu, Itálii nebo Španělsku).

A liberálové jsou právě méně ochotní se asociovat s konzervativci než naopak. A jsou ochotní tolerovat násilnosti proti jejich oponentům:

V Británii jsme dříve neviděli takovou polarizaci, protože Labouristi a Konzervativci zastávali víceméně to stejné. Ale v posledních 15 letech se situace změnila. Velký dealbreaker se stalo rozhodnutí o výstupu z EU a vzrůst strany UKIP / Reform UK.
50 % volící pro uchování členství v EU by nechtělo mít vztah s někým, kdo volil “pryč z EU”52. Na škále 0 - 10 mají “Remain” voliči dost negativnější pohled na “Leave” voliče než naopak.
Další studie toto zjištění přibližně replikovala u mladší části britské populace53:

A další u obecné populace54:

Ještě větší rozdíly vidíme u tolerance kontroverzních názorů na internetu. V 2021 Social Moderation Survey se ptali občanů, jak by se měly firmy provozující sociální sítě zachovat u mnoha případů kontroverzních příspěvků. Liberalismus koreloval s touhou je mazat a banovat autory.

Liberálové si i přejí, aby provozovatelé manipulovali algoritmus nabízení příspěvků tak, aby neukazoval urážlivé nebo dezinformační příspěvky:

Výjimkou je akorát pornografie. Tu konzervativci nemají rádi a chtějí ji potírat i pod hrozbou trestu. Netolerance pornografie ale nevede k ovládnutí politického diskurzu …

Narcisté

Je známo, že lidé s narcistickými a machiavelistickými rysy mají tendenci se veřejně prezentovat jako oběť55, protože jim to navyšuje morální status, odvrací odpovědnost za své činy a dělají si nárok na nadstandartní zacházení. Zákony podobné Civil Rights legislativě jim jako bonus umožňují dosáhnout svého cíle skrz soudy.

Sněhová koule

Poslední důvod je důsledek úspěchu “první generace revolucionářů“. Jakmile je určeno, co je “trendy“, a co je “ošklivé a asociální“, tak hordy komformistů začnou dominantní ideologii papouškovat. A lidé zastávající politické pozice, které jsou viděny jako “nízké“, budou disproporčně různí podivíni, které už nezajímá sociální reputace. Nastává zde tzv. efekt sněhové koule, kdy se názory revolucionářů více a více normalizují s každou další generací, jak jsem psal výše.

Proč 60. léta?

Důležitá otázka musí být, proč vlastně tato skupina získala relevanci v přibližně 60. letech? Proč nevznikly woke zákony před 300 lety? Proč nevznikly v dnešním Mongolsku nebo Maroku?

Máme podklady, že v kultuře elity se něco v 2. polovině 20. století změnilo. Vezměme si například používání DEI slovní zásoby ve vědeckých článcích56:

V 1. polovině 20. století nebyla mnohá slova vůbec používána. Podobné vidíme u označení rasismus, homofobie, sexismus, islamofobie a transfobie:

Je očividné, že různí političtí aktéři vytvořili celou DEI mašinérii. Ale nechtěl bych strávit další tisíce slov sepisováním seznamu jmen zodpovědných. Důležitější je se podívat, které trendy jim pomohly jejich myšlenky normalizovat. Lidé totiž nemění společenské základy jen tak ze srandy, nebo silou vůle pár jedinců.

Mrtvé komunity, živá média a konzumerismus

Po 2. světové válce vidíme rozpad přirozených komunit. Důvodů je vícero. Růst zločinu, nafouknutí sociálního státu, úpadek náboženství a distribuce drog rozhodně nepomohlo. Jakmile se člověk přestal soustředit na své bezprostřední okolí, lidský mozek toužil po něčem, co by tuto díru vyplnilo.

Svět se již delší dobu kvůli technologickému pokroku centralizoval a i skrz noviny a rádio nás zahlcoval kupou informací o světě 1000 km daleko. Ale zásadní zlom nejspíše byla televize. A později sociální média. Oboje tyto “sociální revoluce” se staly náhradou stimulu mozku dříve vysílaného přirozenou komunitou okolo. A byly spojeny s růstem liberalizace.

Televize se mezi obyčejné lidi rozšířila skrz 50. léta a v 60. letech ji měla naprostá většina lidí v Anglosféře57:

V 50. letech bylo pod vlivem Keynesiánské mentality souzeno, že i zbytečné utrácení obyvatel je pozitivní jev, který pomůže nakopnou poválečnou ekonomiku do nových výšin a financovat rostoucí výdaje sociálního státu. Slavoj Žižek komentoval tuto změnu mentality takto:

Nové média se tedy stala propagandou konzumerismu za potlesku státní elity58. Televize otevřela člověka zcela jinému světu, což muselo změnit “referenční rámec” sociálního statusu. Konformista se už nesrovnává s úspěšnými lidmi, kteří žijí v jeho okolí, ale s Hollywoodem. Nová sociální dynamika chytila jasně materialistický a požitkářský charakter. Toto neustálé rozptýlení obyčejného člověka demoralizuje. A učinilo ho lehce ovlivnitelným novými radikálními myšlenkami (tradiční víra naopak učila spíše opak života, který občan mohl vidět v televizi).

Speciálně 70. léta byla exploze degenerace, jak západní studia opustila neoficiální cenzurní kodex televize nazývaný Hays Code. Vezměme si za příklad film Pretty Baby, kde jedenáctiletá Brooke Shieldsová hraje dětskou prostitutku. Film ji ukazuje nahou a v různých sexualizovaných situacích. Něco podobného by nejspíše ani dnes nevyšlo …

Mytologie 2. světové války a studené války

Proč ale stát nezačal proti těmto trendům bojovat podobně jako jsme viděli v střední Evropě, kdy revoluční nálady začátkem 19. století vyústily v Karlovarská usnesení, která zavedly cenzuru a kontrolu univerzit? Je samozřejmě možné argumentovat, že keynesiánská společnost se tak rychle zažila, až ani elita se od ní nedokázala mentálně odvázat. To mi ale nepřijde jako dostatečné vysvětlení. Jsou zde tři další faktory:

2. světová válka

První faktor byla prohra nacistického Německa. Výhra Sovětského svazu nafoukla celý problém s levicí po 2. světové válce. Východní blok byl objektivně chudý, tak propaganda aspoň šířila myšlenku o nemorálnosti západu a poukazovala na jeho sociální problémy.
Vezměme si kupříkladu člověka, který psal knihy a proslovy pro Martina Luthera Kinga, Jr. - Stanleyho D. Levisona. Ten v 30. a 40. letech 20. století pomáhal financovat Communist Party USA. Později pomáhal organizaci American Jewish Congress s soudní obhajobou dvou sovětských špionů - Juliuse and Ethela Rosenbergů, kteří prozradili např. tajemství výroby nukleárních zbraní SSSR.59

Bylo by ale hloupé vše svést na Moskvu a CPUSA. Moderní válka prolnutá různými novými militantními ideologiemi vyděsila i západní elitu. Rozhodla se přijmout sekulární “dědičný hřích“ Evropanů za to, co provedli, a co by ještě mohli provést. V rámci snahy zamezit sovětskému vlivu, západní tajné služby podporovaly různé anti-sovětské levicové hnutí, aby si je “ochočili”, což se později vymklo z rukou ...

Autor Academic Agent hezky ukázal, jak kupříkladu denacifikace západního Německa v oblastech pod kontrolou Britů a Američanů byl první západem organizovaný moderní experiment s převýchovou obyvatelstva pod taktovkou anti-sovětské levice. A to, co bylo vyzkoušeno na Němcích, bude za pár let aplikováno na všechny bělochy:

Mezitím v Sověty okupované části Německa nic podobného neproběhlo. Nacisté byli popraveni a propaganda šířila myšlenku socialismu, která se soustředila na třídní analýzu, nikoli rozdíly mezi sociálními skupinami. Nesnažili se najít něco chorobného na mentalitě celého německého etnika a možná celé protestantské Evropě jako Theodor W. Adorno a další představitelé Frankfurtské školy v západním Německu.

Pesimismus a hédonismu ve společnosti

Vynález atomové bomby musel také silně zapůsobit na mysl lidí a následně změnit jejich uvažování o světě. Nikdy v historii nebylo možné rozhodnutím pár mužů zabít v rámci minut miliony lidí. Proto po konci 2. světové války autoři knih často řešili téma nukleární války. Google digitalizoval ~50 milionů knih, z nichž je největší díl v angličtině, tudíž si myslím, že nástroj pro analýzu četnosti slov v textech, Google Ngrams, mi dá reprezentativní výsledky:

A slovo “apokalypsa” se také stávalo čím dál více oblíbené mezi autory knih i po opadu hrozby eskalace studené války:

Bernard Russel kupříkladu v 50. letech prohlásil:

Faustovský duch germánské rasy musel být spoután. Západ se začal bát sám sebe. Lidé se v reakci na strach eskalování studené války stáhli do sebe, začali si užít života v přítomnosti, radši si koupili nové auto a oblečení, nikoli se soustředili na pokračování “osvícenského techno-futuristického projektu”. Což můžeme vidět na sexuální revoluci a úpadku porodnosti.

Po konci 2. světové války západní autoři začínají čím dál více psát o emocích nejistoty, risku, strachu a opatrnosti a opadá zájem o futuristické myšlenky60:

Nebyl bych překvapen, že šíření pesimismu je důsledek “1. woke revoluce” spojené s televizí a následně “2. woke revoluce” spojené se sociálními médii. Oboje technologie umožňují lépe zneužívat přirozenou lidskou zaujatost negativními zprávami61:

V anglickém jazyce se začaly čím dál více používat výrazy jako “cítím“ a “věřím“, nikoli poukázání na vědeckou kauzalitu (“dává smysl“, “zjistil jsem“). A přestávají mluvit o lidech v množném čísle (my, naše, vaše, vy), ale jen jednotném (já, moje, tvoje, ty)62.

Není pochyb, že Anglosas se stal více emotivní, pesimistický, egoistický a již se nevyžívá v riskování, snobství a pokroku za “každou cenu”. Jeho zrak se odvrátil od nebes a pohlédl k jeho nohám. Kde ležela kupa lidských skupin, které si liberálové klasifikovali jako “chudáci“. Snaha tyto lidi integrovat do moderní společnosti se stala nová morální opora anglosaského post-válečného režimu.

Židé

Růst vlivu aškenázské židovské populace též nepomohl uchování Anglosféry při starém pořádku. Židé se do anglosaského světa přesunuli z kontinentální Evropy kvůli hrozbě nacismu, pronásledování v carském Rusku a z východního bloku při Stalinově paranoie ohledně židovských komunistů (viz poprava Rudolfa Slánského a dalších českých komunistů židovského původu).

Židé rádi emigrovali do tohoto regionu, protože v něm nebyli nijak státem omezování kvůli svému původu. Na druhou stranu antisemitismus byl v anglosaské elitě volně rozšířen. Proto do ní Židé nebyli systematicky vpouštěni. Např. i přes své dobré akademické výsledky v 1. polovině 20. století byl Žid poprvé jmenován profesorem na Ivy League univerzitách až v roce 1946. Individuální příběhy o diskriminaci by mohly popsat nespočet stran. Je vhodné se pro úsporu času podívat na počty Židů v Marquis Who's Who. To jest pokus sepsat biografie všech výjimečných a talentovaných Američanů. V první polovině 20. století nebylo na seznamu moc Židů. Dokonce jich bylo na seznamu méně než by se dalo očekávat dle velikosti jejich populace. Ale v druhé polovině jasně vidíme mnohonásobně více Židů na listech Who's Who než jich je v běžné populaci63:

Dnes se rozhodně jedná o nejprivilegovanější etnikum:

• V USA bývalo v 2. polovině 20. století 25-30 % profesorů na univerzitách židovského původu. U profesorů práva na Ivy Leagues je toto číslo 36 %, zatímco v běžné dospělé populaci bývali 2-3 %64.

• Velká výhoda v sociální dominanci je bohatství Židů. Mají skoro 2× vyšší průměrné příjmy než běloši65 a tvoří 1/3 na žebříčku Forbes 40066 nebo 35/100 lidí na Forbes 10067. Jako příklad můžeme vzít CEO Blackrocku Larry Finka, který má na odpovědnost větší jmění než je ekonomika ČR nebo slavnou rodinu rothschildských bankéřů.

• Velký vliv na film, hudbu a psané tiskoviny nelze popřít. Vezměme si kupříkladu herečku Natalii Portmanovou, režiséra Stevena Spielberga či nechvalně proslaveného Harveyho Weinsteina. Zde byla dominance v 2. polovině 20. století neotřesitelná. Špičky Hollywoodu byly z 46-66 % židovského původu. Časopisy, noviny, magazíny byly vedeny z 26-30 % Židy. V hudebním průmyslu nebyli Židé diskriminováni i před 2. světovou válkou, a proto tvořili 24-46 % v hudebním průmyslu68.

V Austrálii, Británii a Kanadě jsou Židé též disproporčně často součástí elity. Ale jejich počty nebyly dostatečné - nikdy nepřekročily 1 %69. Na druhou stranu - finanční a kulturní centrum světa byla po 2. světové válce bezkonkurenčně Amerika, tudíž jejich vliv se šířil všude, kde lidé rozuměli anglicky.

Status Židů je bezpochyby slepé místo boje proti “nenávisti” a “nerovnosti”. Všimněme si kupříkladu, že levičáci si nikdy nestěžovali, že Židé jsou jen dvě procenta mladé populace, 6 % semifinalistů u National Merit Scholarship (finanční podpora pro nejnadanější americké studenty), ale tvoří 23 % studentů na Ivy League70! Nebo před pár lety se dostalo mezi veřejnost nezveřejněné prohlášení židovské Anti-Defamation League ohledně možné anexe Západního břehu Jordánu, kde navrhli strategii, jak obhájit stát Izrael před nařčením z imperialismu a etnonacionalismu71. Tento rok jejich ředitel varoval před přílišným mícháním židů s nežidy72.
Dokážete si představit, že by cokoli podobného prošlo, kdyby se jednalo o bílé křesťany, nikoli židy?

Židé mají dobré důvody podporovat DEI:

1. Po zkušenostech s Holokaustem mají všechny důvody se snažit vymazat ze společnosti všechny známky netolerance, aby měli příjemnější život. Jako majetná vlivná menšina by byli první, proti kterým by se zloba společnosti obrátila.
   Do určité míry můžeme vinit samotného Hitlera, Mikuláše II. a další z stvoření tohoto problému. Židé měli vždy lví díl majetku v hostitelských zemích, ale např. v Nizozemí 18. století nešířili woke ideologii, když se cítili neperzekuováni.

2. Oni samotní jsou bráni jako oběť historie, tudíž si mohou udržet svůj vysoký status. Anglosaská konkurence v elitě nikoli.

3. Všichni konzervativní Židé jsou už v Izraeli. Ti co zbyli na západě, jsou obvykle liberálové, takže jim je liberální systém po chuti.

Je dobré dodat, že kvůli míchání s námi Nežidy toto etnikum a náboženství pomalu mizí z povrchu zemského mimo oblast Izraele, jak jsem již psal výše. V tomto tisíciletí jejich vliv upadá a elita anglosaských zemí se stává více nežidovská. Proto největší vzrůst DEI mezi lety 2012 - 2022 nelze svést na židovský vliv. A po roce 2023 jsou Židé spíše alienizovaní od liberálů kvůli Palestině73.

Vzrůst necírkevních charit

Po 2. světové válce trpěla Evropa a Amerika vysokými progresivními daněmi na příjmy a dědictví. Bohatí využívali různých slev na dani na dary charitám nebo 0 % daně na neziskovky jako např. Charity Remainder Trust, aby si ponechali co nejvíce ze svého majetku. Tyto incentivy měly za důsledek masivní transfer peněz do neziskového sektoru.

Vzhledem k době se jednalo o velkou finanční injekci do nově vznikajícího DEI systému. Vezměme si například podporu od miliardáři ovládané Ford Foundation, Rockefeller Foundation, Field Foundation of New York, Taconic Foundation nebo New World Foundation74.

Objem neziskového sektoru dodnes roste do astronomických výšin:

1. Dle reportu z roku 2012 201 amerických neziskovech překonala hranici ročních příjmů o $50 milionech. Většina příjmů pochází z státních zdrojů75. Asi 1/10 všech lidí pracující mimo státní sektor pracuje v neziskovém sektoru a ten tvoří 5-15 % HDP USA v závislosti na definici neziskovky76.

2. V Británii má 61 neziskovek příjmy přes £100 milionů a 804 přes £10 milionů.77. Cca 3 % zaměstnaných pracuje v neziskovém sektoru a neziskový sektor tvoří 7,5 % britské ekonomiky78.

3. V Kanadě vyplňuje neziskový sektor 8,3 % ekonomiky a je zdroj zaměstnání pro 1/10 zaměstnaných.79

Pro srovnání: v ČR tvoří neziskový sektor 1,8 % HDP.80

I dle reportu z roku 2016 jsou anglosaské země na špičce v objemu peněz poskytnutým charitám (=/= neziskovka) jako procentu HDP81:

Subscribe now

Nová sociální třída - lehce nadprůměrní lidé s titulem

Neziskový sektor začal v 2. polovině 20. století celosvětově podporovat vstup větší a větší části populace na vysoké školy82:

Není to jediný faktor, ale úsilí rozhodně přineslo ovoce83:

Od roku 1950 se proporce populace na vysokých školách začala raketově zvyšovat. Dříve nebyli ani jedno promile, ale po roce 2000 již vidíme čísla v řádech procent.

OurWorldInData nám ukazuje zase počet vysokoškoláků relativně vůči populaci 15+. Zde jasně vidíme, že anglosaské země jsou dost vzdělané relativně vůči ČR84:

Je vyloučené, že samotný strávený čas na univerzitě znatelně změní ideologii člověka85. Srovnání mezi studenty vyučované na univerzitě oproti těm vyučovaným doma online ukazuje, že rozdíly neexistují86. Další studie ale poukázaly, že z dlouhodobého hlediska (10+ let) získání titulu sníží míru eurospepticismu o 17 % - i při srovnání sourozenců. Krátkodobý efekt (v rámci let) byl zanedbatelný87. To je konzistentní s další britskou studií, která srovnávala politické názory lidí bez a s vysokou školou mezi 16 a 30 lety a ukázala změnu smýšlení v sociálních otázkách88.

Vše naznačuje, že údajná propaganda na vysokých školách nemá vliv na liberalizaci studentů, ale kauzalita leží v životní trajektorii po vysoké škole a před ní → liberálové častěji chodí na vysoké školy.

Dovolil bych si spekulovat, že jakmile počet lidí s titulem dosáhne 10 %, tak se univerzity stanou místem, kde géniové jsou menšina a lehce nadprůměrní jasná většina. To musí změnit identitu studentů. Nově příchozí třída “jen nadprůměrných” si musí racionalizovat svůj nově získaný sociální status dříve exkluzivní pouze pro spíše excentrické jedince se silně systematizujícím uvažováním. A po dokončení vzdělání vznikne kupa lidí, kteří jsou “underemployed”. To znamená, že pracují na pozici, která nevyžaduje jejich stupeň vzdělání. Tito lidé nejčastěji volí liberální strany, jak jsem už ukázal v mé kritice vlasteneckého populismu. Nebo tito vysokoškoláci skončí v přebujelém “neziskovém” sektoru, který plný liberálů.

Je také dobré dodat, že ironicky “zprůměrnění vysokoškoláků” nezlepšilo “lidovost” elity, ale spíš se více cítí jako “lepšolidi”. Vezměme si například, že na jedné z nejprestižnějších školách na světě - Harvardu - narukovalo 11 000 studentů a zaměstnanců do první světové války a 27 000 do druhé světové války. Do pozdějších válek v Iráku a Vietnamu jenom 150 (dohromady)89.

Imigrace

S tématem DEI souvisí i imigrace. Měnící se demografie vytvářela nové a nové problémy s integrací příchozích etnik.
Většina zákonů psaných výše byla vytvořena v dobách, kdy všechny anglosaské země byly z >4/5 bělošské, ale potýkaly se s rostoucí příchozí populací ze zemí mimo západ. Dnes většina lidí benefitující z DEI nemá kořeny ve své zemi sahající aspoň dvě generace nazpět.

Je jasné, že import různorodých etnik zplodí nespočet možných konfliktů mezi nimi navzájem a s domácími. Stát ve strachu z chaosu bude udržovat soudružnost zákonem a represí. Což dá politikům pocit moci a důležitosti. Zároveň je politika jednodušší z hlediska managementu kvůli staré známé taktice “rozděl a panuj”. V stabilní a homogenní populaci se mohou občané lépe zaměřit třeba na pro politiky složitější témata k řešení jako zamezení korupce, deficitů, růst mentálních chorob nebo úpadek porodnosti.

Nechci tento článek dále vést o imigraci. Na něj bude v budoucnu více prostoru. Chci jen naznačit, že tento problém, který politici přivolali v 2. polovice 20. století, značně nafukuje a upevňuje původní problémy vytvořené anti-diskriminační legislativou. A zároveň znemožňuje rozumnou diskuzi o snížení imigrace nebo mitigaci problémů, které způsobila.

Závěr

Ke konci bych se omluvil, že tento článek nepíše o Austrálii a Novém Zélandu. Možné vše doplním později, ale už teď je tento článek přerostlé monstrum …

Abych vše shrnul, tak DEI politika začala v přibližně 60. letech 20. století. Důvodem je:

• Růst konzumerismu a hédonismu kvůli keynesiánské teorii ekonomického růstu → to vedlo k demoralizaci

• Příchod nového média - televize

• Výhra SSSR → šíření levicové propagandy

• Západ se po druhé světové válce a objevu nových zbraní hromadného ničení stal více individualistický, emocionální a již ztratil touhu se hnát po pokroku za každou cenu

• Vznikla nová sociální třída - lehce nadprůměrní lidé, kteří se dostali na vysokou školu

• Objevilo se velké množství neziskovek, které disproporčně zaměstnávají liberály

Legislativa, o kterou se DEI systém opírá, vznikla v 60.-70. letech a později se rozšiřovala. Zásadní aspekt je delegace vymáhání anti-diskriminačních opatření na soukromé subjekty, které si musí vytvořit vlastní byrokratický aparát, aby předešly problémům s aktivisticko-právnickou třídou v zemi. Pro korporace je tedy levnější “virtue signalizovat” než riskovat placení velkých pokut za to, že mají “toxické” pracoviště. Druhý aspekt jsou vágně definované zákony proti “šíření nenávisti”, které zase straší fyzické osoby.

Zásadní faktor je samotná touha různých aktérů v anglosaských použít DEI legislativu jako zbraň. Bez populace, která je silně politicky zainteresovaná, netolerantní a se spojenci v elitě, by se nic tak zlého nestalo.

Na druhou stranu - není až tak složité tuto třídu lidí porazit, když tlak z opačné strany vytrvá po několik let. Za příklad lze vzít situaci v USA po vítězství Trumpa, kdy vzbudil strach v elitě, že se bude mstít, a najednou korporace jakoby zapomenuly ma všechna duhové loga …

Share

23

Woke Watch Canada Newsletter

The Federal Government’s Heedless and Unprincipled Giveaway of Billions of Taxpayer Dollars to Legally Undeserving Aboriginal Litigation Claimants

By Peter BestWoke Watch Canada Newsletter is a reader-supported publication. To receive new posts and support our work, consider becoming a free or paid subscriber…

Read more

3 years ago · 14 likes · 17 comments · Woke Watch Canada

48

Noah’s Newsletter

The masculinity gap

Last year, I made a tweet that said the following…

Read more

4 years ago · 40 likes · Noah Carl

56

Rozado’s Visual Analytics

Mentions of Prejudice in Academic Papers: A Declining Trend Amidst Ongoing DEI Growth?

I have previously documented the rise of terms denoting prejudice across news media, academic papers and social media…

Read more

2 years ago · 24 likes · 1 comment · David Rozado

61

Rozado’s Visual Analytics

Pessimism in News Media Headlines

In previous work, I documented the growing emotional negativity (anger, fear, sadness, etc) of American news media headlines between the years 2000 and 2019. Here, I extend that work by examining the attitudinal tone (pessimism, optimism or neutrality…

Read more

3 years ago · 25 likes · 4 comments · David Rozado

To je závratná částka. Ostatní ji obvinili, že lže. Přeci jen pořekadlo “Fake it till you make it“ platí v době sociálních sítí desetinásobně více než v minulém století.

Jiní lidé si myslí, že je opravdu jen úspěšná v tom, co dělá. Našel jsem článek, který tvrdil, že je to kvůli její “kreativní a umělecké vizi”3, což mi přijde jako bizár. Ale třeba autor sleduje kupu OnlyFans žen a ví o čem píše?

Alternativní hypotéza

Nikdo ale neřeší OnlyFans jako cestu k praní špinavých peněz. Proces může fungovat takto:

1. Například člověk platící za kokain nemůže poslat peníze dealerovi napřímo. To by policie a banka hned zjistila.

2. Když přidáme jako prostředníka účet na OnlyFans, tak nikdo už není schopen prokázat, že peníze odeslané ženě na OnlyFans jsou ve skutečnosti platba za kokain.

3. Následně jsou tyto peníze přesunuty na bankovní účet mafiána, který se oficiálně jeví jen jako manažer ženy na OnlyFans.

Žena tvořící pornografický obsah ani nemusí vědět, že slouží jako “money mule“, což je v praní špinavých peněz označení prostředníka přes, kterého se peníze “čistí“. Až na výjimky mají manažera, který se stará o propagaci, psaní si se všemi simpy, placení daní a tvoření nových nápadů na obsah. Za tuto činnost si skoro vždy nárokuje většinu zisku z účtu.

Teoreticky je možné využít jakýkoli bussiness jako nástroj k praní špinavých peněz. Některé jsou ale k tomuto účelu lépe stvořeny než jiné. Kdyby někdo nakupoval pomeranče za stonásobnou cenu než je obvyklé, tak by policie hned zbystřila. Ale u OnlyFans nikdo nemůže říci, že účet dostává podezřele mnoho peněz, protože hodnota obrázků je subjektivní. Máme kupu příkladů, kdy byl muž ochoten zaplatit sto tisíc za videa nahé ženy. A vzhledem k pornografickému obsahu na této stránce existuje apel k uchování anonymity kupujících. Poslední výhoda je, že z přesunu peněz z účtu zákazníka na OnlyFans se obvykle naplatí daň.

Je tedy možné, že Sophie Rain je reálná osoba tvořící obsah za mzdu od jejího manažera, ale většina transakcí na jejím účtu je jen přesun peněz z jedné mafie do druhé.

Je OnlyFans skutečně užíváno k praní špinavých peněz?

Začátkem tohoto roku whistleblower odhalil, že Visa a Mastercard nekontrolovaly transakce okolo OnlyFans, čímž porušily zákon, a nechaly na bankovní účty přeposílat špinavé peníze. FBI si je tedy vědoma praní špinavých peněz skrz OnlyFans4:

Na Ukrajině se stal trochu jiný incident. Ukrajinský obchodník s obilím využíval falešný OnlyFans účet, aby krátil stát na daních5:

I v ČR Apolena Rychlíková odhalila, že OnlyFans bussiness je plný podvodů6, tudíž není od věci se ptát, jestli mnozí manažeři účtů nezajdou dále do hlubin trestné činnosti …

Šílená nerovnost v rozdělení příjmů mezi účty

Poněkud podezřelé je i rozložení příjmů na OnlyFans. V roce 2020 top 1 % tvůrců vydělávalo třetinu peněz na celé platformě7. Dle studie milionu uživatelů OnlyFans z dnešního roku získává top tisícina tvůrců 76 % všech příjmů a top desetitisícina uživatelů posílá 20 % veškerých peněz tvůrcům8. To jsou závratná čísla a divím se, že policie aktivně nekontroluje, za jakým účelem jmenovaná desetitisícina peníze posílá.

Share

Závěr

Všechno, co jsem napsal, je konspirace. Ale stálo by za to, zvážit tuto teorii jako možné vysvětlení, proč určité účty na OnlyFans vydělávají miliony $, zatímco naprostá většina tvůrců zdaleka nedosahuje ani na výši minimální mzdy.

Subscribe now

Bonus: Moderní umění jako praní špinavých peněz

Další krásné odvětví k praní špinavých peněz je moderní umění. Je zde také element subjektivity ceny, tudíž je možné prodat obraz s minimálními náklady za miliony.

V české politice se před pár lety naskytl krásný příklad. Za doby druhé vlády vlády Andreje Babiše byl populární dnes zapomenutý zkorumpovaný9 člen ANO a “velký malíř“ Jaroslav Faltýnek. Ten prodával mnohým podnikatelům moderní umění za statisícové až milionové částky, což navedlo mnohé novináře hledat v tomto bussinessu praní špinavých peněz z korupce10.

Vše je samozřejmě také konspirace. Ale to nutně neznamená, že v budoucnu nebude potvrzena …

U každého snažení o narušení status quo musí být nejprve vznesena otázka “Proč“ / “proč je nutná změna režimu?”. Co jsem pochopil, tak spolku hlavně vadí:

1. Nedostatek demokracie. Tím je myšleno, že obyčejní voliči nejsou motivovaní vstupovat do politických stran a jejich názory nejsou v rozhodovacím procesu státu slyšet.

2. Západní směřování. Země třetího a druhého světa získávají na síle a Česko by se s nimi více kamarádit. Brusel a Washington nejsou dobrý partner.

3. Úpadek národevectví. Spolek chce změnit režim z “liberální demokracie“ na “národní demokracii“.

Český nebo neurčitý národ?

Začněme od konce. Definice národa už byla hezky vyřčena v Hérodových Dějinách, kdy Athéňané odpovídají Peršanům, kteří požadují, aby opustili své řecké spojence1:

Spolek Svatopluk má podobnou definici, ale kde je náboženství a pokrevní původ? Chápu, že už nejsme pohani, pro které je víra silně spjata s jejich etnikem a místem bydliště, ale vynechání genetické podobnosti je fatální chyba. Na schůzi uvnitř spolku před touto konferencí byl mezi obyčejnými členy návrh na tvrdé omezení možnosti naturalizace populární, tudíž strach z politiky postupné výměny voličstva cizinci2 není jen bolístka pár lidí na internetu.

Nebylo by to poprvé, kdy se vedení chová jako normalizační aktér v politickém spolku nebo straně. Otázkou je, co je k tomu vede?

První hypotéza je, že upřímně věří v “občanský nacionalismus“ podobný americkému patriotismu. Pak by dávalo smysl na konferenci představit klasifikaci člena národa. Mluvilo se akorát o tzv. jazykovém zákoně (aby čeština byla oficiální státní jazyk).

Je dobré si však uvědomit, že i tvrdá staletí trvající represe slovenského jazyka maďarskou šlechtou tento jazyk nevymýtila. Proč si tedy myslí, že právní ochrana českého jazyka by docílila opaku? Úředníci a právníci opravdu nejsou motorem kultury a zvyklostí. Národní obrození probíhalo skrz různé kulturní akce, sport, turismus, psaní literatury, divadelních her a přednášek. Nikoli zasíláním požadavků rakouské vládě, aby dala do zákoníku ochranu českého jazyka. Pokud nechcete, aby lidé aglikanizovali svůj slovník, tak vytvořte nový koukatelný mediální obsah, který mohou konzumovat v češtině. Což se např. české filmografii opravdu nedaří …

Jeden můj známý byl na přednášce Iva Budila a Petra Hampla o lidských rasách. To jsou lidé uznávaní v kruzích Spolku Svatopluk. A byla to typicky liberální agitka, jak na genech vlastně nezáleží. Což by mohlo poukazovat na první hypotézu.

Druhá hypotéza je, že se bojí přivolání kontroverze, i přestože by rádi řekli něco o pokrevním původu. Jak to dává smysl v kontextu provokativního názvu? Mnohým lidem nejspíše dělá dobře, že vypadají jako rebel s pozorností ostatních, ale zároveň nepodpoří razantní změnu fungování české společnosti, aby je náhodou někdo neoznačil za fašisty. K dokonalosti “safe edgy“ energie konference by dovedlo vystoupení Daniela Landy a Petr Drulák přijíždějící k pódiu v kožené bundě na komicky hlučné motorce!

Pískat na psí píšťalku mezi hezkými slovy, aby přilákali lidi doopravdy toužící po změně fungování české společnosti, se fakt nepodařilo. Spíše je demoralizovala. Srovnejme to například s JD Vancem, Stephenem Millerem v USA, Konfederací v Polsku nebo Republikou na Slovensku jako dobrým příkladem, který i zaujal mladé lidi. Už to, že na konferenci přišlo jen 8 lidí pod 35 let by mělo být alarmující.

Pryč z NATO?

Bylo prohlášeno, že určité změny v fungování režimu jdou udělat “ze dne na den”. A jedna z nich je vystoupení z NATO. Opravdu by mne zajímalo, jak si pan Drulák představuje, že odchod jakkoli změní fungování českého státu? Jak mu pomůže prosadit velké ústavní změny představené Zdeňkem Koudelkou?

Co může tak malá země jako Česko vojensky dosáhnout? Je dobrý důvod, proč jak Fico, tak Orbán, nechtějí vystoupit z NATO i přes jejich atypickou zahraniční politiku3. Tento krok by přivolal zbytečně mnoho pozornosti i z USA, která je se současným trumpovským režimem přátelská země. A vlnu nevole od voličů, protože pouze 13 % z nich je s NATO nespokojeno a 10 % vidí NATO jako nepotřebné4. To není ani součet volebních preferencí Stačilo! a SPD …

EU kamarádem?

Poněkud zvláštní je, že spolek explicitně neoznámil touhu odejít z EU, i přestože odmítá NATO. Nechci tu mít přednášku o tom, jak evropské právo, soudy, dotace nebo instituce ovlivňují rozhodování o zákonech v ČR. Snad každému je jasné, že EU je velké mocenské centrum, které ovlivňuje život v ČR. Zdaleka více než NATO.

Krok vystoupení z EU nejde dokončit bez spolupráce s ostatními zeměmi toužící po odchodu, aby se částečně nahradily původní funkce EU. Jsem samozřejmě rád, že spolek na akci v Bratislavě vyzdvihoval spolupráci v rámci zemí V4 a Maďarskem!

Spojenectví s třeťozemci?

S kým by se ještě chtěl spolek kamarádit? Později bylo na první konferenci Petrem Drulákem prohlášeno, že Česko si kvůli své historii více rozumí se zeměmi třetího světa než s zeměmi prvního světa5.

Nepřišlo mi, že se jedná o striktně pragmatickou a zištnou zahraniční politiku, která by postupně posilovala českou mocenskou situaci vyšší mírou než cílené země (nesmíme dopadnout jako USA s dlouhodobým obchodním deficitem s Čínou).
Tuto politiku už můžeme praktikovat teď, protože beztak nikdo moc neví, co se děje mimo Evropu, východní Asii a USA. Koho by z voličů zajímalo, že jsme skoupili doly v Kongu? Akorát levičáci by prskali, že se jedná o “neokolonialismus“. Což se obávám, je skupina relativně hojně zastoupená ve Spolku Svatopluk.

Česko není východní země

Východisek tohoto pro-východního uvažování je vícero (a všechny jsou mylné):

1. Typicky levicové rysy osobnosti popsané Tedem Kaczynskim nebo Friedrichem Nietzschem, které vedou člověka iracionálně sympatizovat s kýmkoli, kdo je klasifikován jako oběť (levičák to dělá hlavně kvůli mesiášského komplexu)

2. Rousseauova vize světa o “ušlechtilém divochovi“

3. Přílišný apel na nedávné politicko-ekonomické události

Je sice pravda, že Češi nikdy neměli koloniální impéria a byli jsme součástí zemí Varšavské smlouvy. Ale není pochyb, že máme stále blíže k dalším členům EU a jiným zemím obývaným Evropany jako USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland nebo Rusko. Nikoli k Syřanům, Bantuům, Indiánům nebo Číňanům.

Za prvé jsme jako Evropané stejné rasy a za druhé nás pojí společná křesťanská tradice, ať už jsme v Texasu nebo u Vladivostoku. Tím nutně nemyslím aktivní praktikování víry v roce 2025, ale fakt, že naše evoluce se optimalizovala po tisíc let na křesťanské prostředí a to je něco, co už jde těžko odnaučit. Ještě užší pouta nás pojí s bývalou katolickou sférou Evropy. Viz článek:

Svou mentalitou je tedy Čech spíše člen Svaté říše římské než Ruského impéria. Nezapomínejme, že tzv. slovanská pospolitost v praxi raného středověku vypadala tak, že český šlechtic chytal slovanské pohany z východu a měl je jako otroky na plantážích nebo je prodával židovským/franckým obchodníkům6.

Subscribe now

Třeťozemectví jako hrozba

Chápu, že západní země jsou od první světové války ve fázi úpadku, avšak v posledních 5 letech se vynořují síly toužící vytvořit nový řád v Evropě. Naše politika by měla být maximální spolupráce s evropskými proti-systémovými stranami.

Co je alternativa? Evropan by žil více spokojen jako barbar než jako rolník pod čínským císařem, dělník v jihorejském korporátním kartelu nebo člen arabského klanu. Svolit k růstu moci tzv. “starých orientálních civilizací“ by bylo víceméně stejné jako podřízení se woke mentalitě. Je to jen jiná forma znevážení svobodomyslnosti a degradace člověka domestifikací.

Tyto staré orientální civilizace aktuálně nezažívají začátek nového zlatého věku. Nastává u nich nekontrolovatelný propad porodnosti kvůli jejich materialismu a frustrace způsobené z “dohánění západu”. Když jim kapitalismus nabídl levné luxusní zboží, udělal dětskou práci méně a méně ekonomicky výhodnou pro hlavu rodiny, nabídl nové možnosti získání sociálního statusu a obecně nastal trend, kdy ženy přestávají být pouhými přebytečnými nevolníky, tak se z nich rychle vytratila touha se rozmnožovat. Nevěřím, že i totalitní Čína zvládne tento problém vyřešit, protože by systém musel popřít své nejzákladnější vlastnosti, které jsou zcela maladaptované na industriální společnost. I kupříkladu Singapur nemá porodnost nad 1 dítě na ženu. A to přes tvrdou politiku westernizace populace v minulém století s vědeckými+ekonomickými úspěchy nad průměrem evropského světa7 …

Další forma lidské existence je Afrika a další málo vyspělé národy (Papuánci, Maorové, Inuité atd.). Ty nevytváří prostředí vedoucí k submisivním lidem se slabým tělem. Afričan má daleko lepší fyziogonomii než Číňan nebo Ind. Což má nejspíše i spojitost s jeho prožitkem z života, který je bez tolika stresu, rozptýlení a obecně více přirozený. Problém těchto národů tkví v bezstarostnosti, nízkém intelektu a emocionalitě. Jejich přirozenost více odolává tlaku modernity, ale obrovský populační růst Afriky je spíše ekologická katastrofa, protože nejsou schopni inovovat a mnohdy ani navyšovat produktivitu práce. Kupříkladu Afričané stále nepoužívají hnojiva, což má za důsledek obvykle negativní růst výnosů místního zemědělství8:

A to i přestože dle reportu z roku 2013 zbytek světa napumpoval od roku 1960 do Afriky minimálně 105 bilionů Kč v charitativních programech9. Kdyby svět okolo Afriku nevyživoval, tak by většina obyvatel nejspíše vyhynula10:

Na závěr: Globální depopulační program Henryho Kissingera musí pokračovat11. Žádný silný třetí svět nepotřebujeme. Nejvíce potenciálu k vývinu lidstva se stále nachází v Evropě, Americe a Austrálii12. I když vše degradujeme na holou evoluci, tak lidé v západní Evropě jsou stále nejvíce ochotni se množit v podmínkách obrovského rozptýlení a blahobytu.

Share

Demokratizace si protiřečí s dlouhodobou politikou

Michal Semín prohlásil, že totalita není nutně jen perzekuce ideologických nepřátel, ale hlavně systém, ve kterém je kontinuita režimu zajištěna i přes změnu nálady mezi voliči13. Takový systém je však zcela přirozený! Spolek Svatopluk si dlouhodobě stěžoval, že nemáme “národní zájem” a rozvíjet jednu ekonomickou politiku po >10 let je mezi politiky sprosté slovo14. Jak toho cíle chce docílit, když prohlášením souhlasu většiny plebiscitu za Boha sabotují jakýkoli pokus o útok na morální relativismus?

V dobách, kdy tu byla katolická církev, fungovala jako určitý opěrný bod, kolem kterého mohly politické skupinky kroužit a nevytvořit nějakou extrémní zlotřilost. Jak se ke katolictví demokraté začátkem 20. století postavili? Vážili si tohoto pojící materiálu lidí napříč politickým spektrem? Samozřejmě že ne. Už za Československa byla církev sekulárním státem oslabena a s příchodem socialismu hozena přes palubu. Demokraté v 90. letech už zcela rezignovali na udržení víry a místo toho ji zcela pohřbili v hédonismu a sobectví devadesátek. Jaký je důsledek? Když už i stařičký poustevník v šumavských lesích zaslechl, že Bůh je mrtev, tak politik tráví čím dál více času filosofováním nad definicí problémů dnešní doby, nikoli výzkumem a psaním zákonů jako řešením problémů. Jinak řečeno - systém ztrácí flexibilitu a na nové hrozby reaguje jako lenochod na letící harpyji. Na druhou stranu právě kvůli své pomalosti se lenochod může vyhnout oku predátora.

To je nejspíše stav českého státu, který vyhovuje lidem hobitího charakteru, kteří mají jako hlavní životní motivaci v klidu dožít, nikoli s hrdostí přežít. Rozšíření demokracie i do zaměstnání takovému člověku přinese do života pocit, že je součástí nějakého boje, tudíž se bude cítit jako malý mocipán, i přestože jen hraje zanedbatelnou roli v systému odsouzeného k vymření nebo porobení cizinci.

Problém průměrného voliče

Stanovení určité ortodoxie je nutnost, i když nebude perfektní. Průměrný volič je víceméně ekonomicky, filosoficky a právně negramotný a jeho schopnosti identifikovat problém v systému jsou hodně limitované. Kupříkladu jen 40 % lidí správně odpovědělo, že stát utrácí zdaleka více na důchodech než na platech státních úředníků. Zbytek si myslel, že jsou výdaje na úředníky vyšší nebo podobné15! Zde si můžete přečíst, do jaké míry je dospělý v zemích OECD schopen porozumět textu a počítat, pokud si chcete zkazit zbytek dne.

Takovýto člověk je lehce zmanipulovatelný. Jeho názory jsou z velké části výsledkem konání systému, nad kterým nemá kontrolu.
Popřípadě je obětí stádovosti. V demokracii hrají velkou roli různé společenské třídy. Je zde určité očekávání, jaké politické názory veřejně vyslovovat v jejich kolektivu. Proto ANO mělo v posledních parlamentních volbách 47 % podporu u důchodců a SPOLU 40 % u lidí s titulem16.

Aby demokracie měla skutečně charakter emancipace voličů od malé elity, je nutné filtrovat lidi, kteří jsou vpuštěni do volební místnosti. A zároveň zajistit, že třída voličů je homogenní v morálních základech a etnické příslušnosti. To je mnohem důležitější pro dlouhodobě zdravý politický systém než pospolitost všech lidí na území státu. Stačí se podívat do historie na nespočet případů, kdy národnostní / náboženská menšina po staletí vládla vícero národům.

Kdo skutečně vládne v přímé demokracii?

Kdybychom více “rozšířili vliv obyčejných lidí” a politizovali společnost dle návrhu spolku, jak by to dopadlo?

Moc řečníka

Nijak by to nezměnilo elitářskou centralizovanou moc uvnitř státu. “Perfektní demokracie” je jen diktatura třídy “řečníků”. Řečník plní dvě zásadní funkce. Vybírá si o čem mluvit a následně problém představuje ostatním. Jak jsem psal výše, většina voličů je spíše pasivní a neznalá, tudíž zaujatost uvnitř třídy řečníků nedemokraticky ovlivňuje trendy společnosti neobjektivním poskytováním informací. A toto neplatí jen o politice, ale nejspíše všem “trendech”.

Řečník obvykle není vědecky nadaný člověk. Emocionalita, tribalismus nebo impulzivita jsou hodné ke kultivaci, protože to dělá přesvědčovací proces jednodušší a levnější. Zaměřit se primárně na nejchytřejší a vzdělanější desetinu populace by stálo mnohem více úsilí, protože už má vlastní názory a je ochotná tvrdě oponovat.

Dnes dostal řečník další privilegium. Nemusí ani mluvit s voliči, aby vypadalo, že má kupu posluchačů. Stačí najít dobře koordinovaný spolek, která dostane za úkol na sociálních sítích sdílet a komentovat (obvykle tuto roli dostanou mládežnické organizace politických stran). Nebo si lze najmout boty řízené umělou inteligencí, aby sociální sítě zahltili vhodnými reakcemi na řečníka. A většina botů už nelze rozeznat od hloupějšího spoluobčana v komentářích …

Pokud by spolek Svatopluk chtěl jít svou cestou, tak bych byl rád, aby věnovali minimálně dvacet minut konference taktikami, jak vykastrovat veškeré tyto mechanismy vytvářející umělé trendy, které se později stanou organickými.

Kdo dnes ovlivňuje třídu řečníků?

Mimo samotného řečníka existuje vícero center moci, které přímo či nepřímo ovlivňují, o čem bude řečník mluvit. V ČR jsou hlavní centra moci 4. Ty na konferenci byly okrajově zmíněny:

1. Domácí milionáři

2. Zahraniční instituce / státy

3. Zahraniční média (“meta-řečníci”)

4. Státní elita ČR (obvykle vychází z lidí okolo Občanského fóra)

Existují i další domácí centra moci (např. VŠE nebo ČT), ale ty jsou obvykle zcela submisivní trendům ze zahraničí. Kdyby Oxford prohlásil, že rasy neexistují, tak Univerzita Karlova může mít jiný názor, ale v budoucnu ho beztak akceptuje.

Tyto centra moci mají různé vlivy na řečníka:

1. Pokud chci založit médium, potřebuji rozpočet. Když mám kontakt na domácího nebo zahraničního milionáře, získám dotace nebo se nabídnu jako prostředník už fungujícího cizího média v ČR, tak mám oproti konkurenci velkou výhodu.

2. Jako řečník potřebuji odněkud získávat informace, abych je předkousal pro širší společnost. V praxi to obvykle znamená vzít kupříkladu výsledky nějakého experta. Když chci mluvit o nepopulárním tématu, tak budu mít problém najít zdroje, protože univerzity budou neochotné dát na kontroverzní výzkum peníze.

3. Když už médium existuje, může být zdiskreditováno jinými řečníky. Například titulovaný expert na dezinformace mne začne pomlouvat jako anti-demokratický živel. Vlastník sociálního média může podlehnout tomuto tlaku a zabanovat mne. Naopak mohu být současnými médii pochválen jako poslušný dobrák a budu pozván do jejich pořadů nebo pro ně budu zdrojem jejich článků. Tím můj poroste.

4. Nakonec může řečníka postihnout i zatykač. To ústavní pořádek nevylučuje, pokud “ohrožuje demokratickou společnost a narušuje práva jiných“17. Konečné slovo zde má domácí státní elita.

Opravdu by mne zajímalo, jak by demokratizace toto zvrátila? Spolek Svatopluk kupříkladu navrhl českou verzi FARA - to znamená, že stát bude hlídat tok peněz ze zahraničí do neziskového sektoru a médií. Otázkou je, co se stane po odhalení podezřelého? Interpretace zrady je velmi ošemetná záležitost a musí být přirozeně podrobena konzistentnímu světonázoru o vizi budoucnosti Česka. Druhá možnost je prostě organizaci označit v nějakém rejstříku a nechat dále žít. Pak ale není zničena incentiva spolupracovat s zahraničními agenty. Kupříkladu člena STANu opravdu nezajímá, že jeho kamarádi jsou placeni z norských fondů / USAID.

Kdo je tedy řečníkem?

V praxi jsou tímto řečníkem dvě skupiny lidí. Ti, kteří komunikují s voliči. A ti, kteří komunikují s elitou (tzn. ministři, náměstci, mecenáši politických stran, soudci, starostové, vedení korporací a další pozice moci).

Jako příklad individuálního řečníka zaměřeného spíše na elitu je William F. Buckley. Ten skrz vlivný časopis National Review byl schopen útoky na různé nacionalistické nebo fundamentalistické politiky disciplinovat americkou republikánskou stranu do před-trumpovské neoliberální podoby18. Samozřejmě tato publikace nebyla jediný kádrující element v republikánské straně, ale slabost původních struktur a vůle Williama Buckleyho znamenala růst nových struktur kolem jeho ideologie. Donald J. Trump byl taková radikální změna v směřování hlavně z důvodu, že se o tento neoliberální ekosystém vůbec nezajímal kvůli jeho egoistické osobnosti (a kvůli jeho statusu celebrity, což je v demokracii obvykle důležitější než expertíza).

Řečník je ale titul, který málokdy může uzurpovat vlivný jedinec. Obvykle se jedná o celé organizace uvnitř mediálního sektoru. Václav Moravec sám o sobě nemá silný mediální vliv. Podléhá lidem ve vedení ČT. Ti jsou dohromady spíše takovým “meta-řečníkem“.

Jako řečník lze částečně být brán i učitel / profesor.

Nesystémoví řečníci a jejich problémy

V poslední době vznik internetu a jeho rozšíření mezi běžný lid vytvořilo momentum, kdy si bystrý člověk mohl uvědomit nový světový pořádek a šplhnout si v žebříčku řečníků i mimo režimové struktury, které se kvůli svému věku adaptují pomaleji na nové příležitosti a hrozby. Vzniklo mnoho nových tvářích světa řečníků - možná by už bylo na místě je začít označovat jako influencery. Víceméně každý s publikem má “influence“, tudíž má v demokracii moc.

Přirozená demokratická ideologie

Málokdo si na straně anti-systémové politiky uvědomuje, že se jedná z dlouhodobého hlediska o jasně negativní trend. Demokratizací společnosti sice vyřešíme negativní externality vlády oligarchů a zahraničních peněz, ale přineseme si do domu nové problémy.

Panovačný vyhrává

Jako hezký příklad je klimatická změna.
Skupina A bojuje za to, aby stát více konal. Což znamená více pozic pro loajalisty ve státě. Více propagandy do školních učebnic. A důvod všerůzně veřejně protestovat, psát petice a vytvářet obsah na internetu. Jinak řečeno - výsledkem je více moci pro skupinu A, což jí dává navrch tlačit další téma k uzurpování moci v budoucnu.
Skupina B si nemyslí, že stát může klimatickou změnu zvrátit a stálo by to moc peněz, které by mohly být rozumněji využity. Což znamená, že jejich politická aktivita je limitovaná hlavně na reagování na požadavky skupiny A. I když skupina B vyhraje, tak neposílí svou mocenskou pozici.
Zrychlení diskuze a odvrácení jí od nedemokratických struktur má za následek, že začnou vyhrávat ideologie, které jsou více chtivé po moci. To znamená hlavně totální pacifikace opozice.

Perfektně demokratická ideologie je podobná archetypu požírající matky. Matka (politik) získává moc a může virtue-signalizovat, jak se o své dítě (řádoví občané) pečlivě stará. Dítě je v stavu atomizované společnosti, kdy ještě více touží, aby nové problémy jeho života někdo vyřešil. A zároveň dostával sladkou odměnu (různé populistické úplatky).

Tato symbióza je nepřekvapivě přirozeně destruktivní. Hodnoty jako presumpce neviny se postupně vytratí, protože agresivně napadnou někoho ještě před soudem (tato šikana může vést k opuštění politického života nezávisle na vině) je výhodnější strategie než mlčet. Pravda též ztratí hodnotu, protože virální lež má vždy více zhlédnutí mezi voliči než její budoucí vyvrácení.

Systém odměňování nízkého statusu

Je také dobré se zamyslet, kdo má čas a motivaci na politiku?
Když jste rodič čtyř dětí a ještě se musíte starat o nemocného prarodiče, tak máte málo času na “svobodnou diskuzi v demokracii“. Tito lidé jsou bezpochyby hodnotní pro národ. Ale jejich hlas nebude slyšet …
Naopak: představme si člověka, který je osamělý, frustrovaný a v soukromé sféře nemá moc úspěchů a naplnění. Možná i rybo-člověk vykořeněný z hororu The Shadow over Innsmouth by byl ideální adept? Ten bude mít kupu času psát na sociální sítě a různě se angažovat. Pro politickou stranu je takový člověk užitečný. Nejen kvůli jeho volnému času, ale hlavně loajalitě. Prodat občanovi s nízkým statusem možnost získat vysoký status (a vyléčit si svůj komplex méněcennosti) je extrémně silná motivace nezradit stranu.

Vysoký počet lidí s titulem je víceméně továrna na tento typ lidí. Asi 60 % vysokoškoláků v ČR pracuje na pozici, která neodpovídá jejich vzdělání19. Což je realita dost jiná, než jim slibovali jejich rodiče, kteří žili ve světě, kde titul obvykle znamenal velké peníze a respekt. Není teda vůbec překvapivé, že chudý a vzdělaný člověk je páteř levicového hnutí - to mu narozdíl od pravice dává možnost získat moc převrácením hierarchie, vzniků úřadů atd. Toto platí dvojnásob, pokud jedinec chodil na nejvíce prestižní školy, kde chytil imposter syndrom mezi geniálními nebo bohatými spolužáky. Právě kvůli této vnitřní motivaci není tzv. salónní levice záhadný oxymóron, ale něco velmi přirozeného20:

Tyto trendy rozhodně neznamenají, že demokratizace bude množit pouze levičáky. Jako příklad z pravicového tábora bych dal amerického uživatele X jménem Catturd, což je třikrát rozvedený šedesátiletý muž, který měl dříve problémy s alkoholem a nezaměstnaností. Také vlastnil 13 psů, z nich jednoho omylem přejel21. Tento člověk tráví obrovské množství času, aby sdílel slop na X.com a získal část peněz z reklam, které Musk tvůrcům nabízí. Systém mu tedy vůbec nedává motivaci dát apel na kvalitu nad kvantitou. Když X začalo tento problém malinko řešit, tak reagoval takto:

Skutečná změna diskurzu tedy není jen koupit Twitter a udělat z něj X (demokratizující krok). Ale hlavně vyřešit algoritmy demonetizaci písmenkového slopu (nedemokratický krok). Což se stále nestalo …

Náchylnost ke kolaboraci

Další velký problém nové třídy influencerů je jejich náchylnost ke spolupráci se starými režimními strukturami - často i s těmi mimo naši zemi. A tím nemyslím jen fakt, že sítě jako X žijí z reklamních příjmů, nikoli kvality obsahu, jak popisuje obrázek výše.

Kupříkladu Mikýř nedávno hezky ukázal, jak různé české celebrity na sociálních sítích jsou ochotny spolupracovat na čínské propagandě22. Proč se tak děje? Je samozřejmě jednoduché říci, že dotyční jsou bezcharakterní psychopati. Ale málokdo už chce mluvit o tom, jak zajistit, aby takový člověk neměl v “svobodné soutěži o pozornost” navrch? Tedy aby starý režim rychle nenašel nové bojové jednotky do politického boje.

Hlavní důvod neexistence vysněné přímé demokracie je právě tato kontradikce! A neexistuje řešení, které vytvoří jako lék jasně demokratickou instituci ...

Prodání budoucnosti nenarozených v prospěch žijících v přítomnosti

Demokracie podporuje krátkozrakost a požitkářství na politické úrovni - to znamená, že stát má vysokou časovou preferenci.

Proto je dluh největším hříchem demokracie, protože umožňuje získat zdroje na výdaje bez navýšení daní. Existuje vůbec demokracie, kde by dluh klesal po více než pět let? Existuje vůbec demokracie, kde by státní výdaje byly pod 10 % HDP (jako to bývalo skoro všude před 20. stoletím)?

Lze i spekulovat nad tím, že demokracie zvyšuje časovou preferenci svých občanů, jak předpovídal Sokrates před tisíci lety23. Nikdo mi negarantuje, že další volby nevyhraje nějaký socialista a nenapaří 40 % daň z dědictví (jako bylo běžné v západní Evropě po 2. světové). Jaký pak má smysl budovat mezigenerační jmění? Není větší jistota si koupit drahá auta, luxusní oblečení a jezdit několikrát ročně do Karibiku? Nikdo mne neujistí, že můj business s auty na benzín bude zakázán, protože je to neekologické. Tento stav je mnohem horší než upřímný polo-socialistický autoritářský systém, kde je dlouhodobě jasně vymezeno, že v těchto sektorech bude podnikat stát a já mohu podnikat v jiných!

Horší případ jsou problémy jako demografická krize, rostoucí obezita, ztráty průběžného důchodového systému, mizející rezervy zdravotních pojišťoven, státní dluh, růst mentálních problémů, různé nebezpečné látky v lidském těle, rostoucí osamělost, neustále zvyšování nároků na “dobrý život“ vlivem sociálních sítí, výměna voličstva migrací, přesocializace a tak dále. O těch se raději v mainstreamu nemluví, protože by se muselo uznat, že mnohé formy demokracie, podobně jako autoritářské režimy, trpí ignorováním různých hrozeb, což se jim stane osudným. A spolek Svatopluk o nich nemluví, protože miluje safe edgy narativy pro Hobity, jak jsem zmínil výše.

Share

Závěr

Celá tato myšlenka je nedotažená. Berme v potaz, že její autoři se věnují politice celou svou kariéru. A jejich výtvor je další systém, který nebude řešit civilizační problémy, ale pouze odstraní určité neduhy současného režimu novými problémy světa, který bude zcela v zajetí populismu a třídy lidí, kteří jsou ochotni odhodit morální zábrany k maximalizaci svého vlivu v “svobodné demokratické diskuzi”.

Spíše by mne zajímalo:

1. Jak bude v praxi vypadat zákon FARA?

2. Jak vyřeší problém vytváření velkého množství lidí, kteří si myslí, že si zaslouží vyšší sociální status? Hlavně lidé s titulem.

3. Jak se postaví k současnému nekritickému mediálnímu toku ze západu do ČR? A to nejen u tradičních médiích, ale i nových tváří na internetu, kteří jen papouškují trendy narativy?

4. Jak vyřeší přemnožení virálních, ale hloupých, krátkozrakých a pohodlných myšlenek v “svobodné demokratické debatě“?

5. Jak nastaví určitou ortodoxii do fungování vlády, která umožní dlouhodobé plánování a jistoty pro podnikatele, ale i řádové občany?

6. Proč by vůbec měla moc státu být kontrolována pouhou většinou svéprávných občanů? Proč nedat lidem třeba i možnost rozhodovat o přednostech, náměstcích a ředitelích nemocnic, když platí zdravotní pojištění, i přestože o fungování nemocnice nic neví?

7. Jak vyřeší morální relativismus v běžné populaci?

8. Jak definují příslušníka národa a zabrání demografické výměně?

9. Co plánují udělat s EU a jejím vlivem na naši zemi?

10. Co přesně dosáhnou odchodem NATO kromě prázdného morálního gesta?

11. Jak se postaví k problému celosvětových demografických změn, aby byla lidská civilizace udržitelná?

Poněkud úsměvný detail bylo i prohlášení Petra Druláka, že mu je inspirací malá rebelie proti systému Charlese de Gaulla24. Nepopírám, že v minulosti tento státník dělal věci, kterých by současný český politik nebyl schopen, ale my máme privilegium zhodnotit, jak všechno snažení dopadlo. A situace Francouzů je zdaleka horší než u Čechů. Viz například prohlášení Michala Semína při konferenci25:

Takto nejspíše dopadne nový svatoplukovský režim pod “přísnou kontrolou průměrného voliče“ za 50 let, pokud budou současné akce připomínající spíše místa k zviditelnění SPD a Stačilo! pokračovat. Jak ale chtějí provést samotnou změnu režimu? Petr Drulák prohlásil26:

To si Marx myslel taky, ale samotné dělnictvo nikdy nestvořilo diktaturu proletariátu. Žádný náhlý kolaps kapitalismu nenastal. Nápodobně atomová válka dle předpovědí trockisty Juana Posadasa nenastala. Tento nedostatek v praxi doplnil Marxovi až Lenin. A myšlenka Spolku Svatopluk též potřebuje svého Lenina. Nikoli katastrofické fantasie rozšířené i mezi řádovými členy.

Subscribe now

Tento text je moje reakce napsaná v diskuzi jinde na tento článek šířící doomerslop o Trumpově politice: https://zvedavec.news/komentare/2025/05/10512-usaid-zije-a-vesele-kope.htm

Dalo mi to práci, tak se podělím ještě tady.

Tento článek zcela ignoruje zásadní informaci, že 8/10 programů USAID je zrušeno. Ano, zbytek je přesunut pod ministerstvo zahraničí, protože mnohé z těch programů měly racionální opodstatnění. Ale fakt zůstává, že nikdo už neotevírá kliniky pro transgender operace v Indii, nikdo už nedává peníze Hlídacímu psovi (ten teď žebrá v reklamách prodejem knížky), agentura STEM nedostává granty a neziskovky s cílem kultivace "velké africké množírny" též ztratily finance.

Jako důkaz, že něco se skutečně děje, je Trumpova de facto válka se soudním systémem USA a nezávislými úřady. USAID tedy ani nešlo totálně vykuchat, protože velká část agendy federální vlády je chráněna kupou zákonů a přirozeně ne všechny spory Trump vyhrává. Dohromady jich bylo za prvních 100 dní prezidentování 220. Teď už to bude nejspíše přes 250 ... Který prezident si tohle v evropské části světa kdy zažil?

Pokud jde o podivný přeskok autora k situaci v Gaze jako by mluvil o přímém důkazu:
cca 8/10 Židů v USA jsou zionisti. Židé jsou 1/3 nejbohatších lidí v USA, jsou celkově 2x bohatší než bílí křesťané, 1/4 studentů na Ivy Leage univerzitách, 1/5 hostů největších amerických podcastů, 1/6 Harvard Society of Fellows. Zionistické neziskovky darovaly v roce 2024 $29 434 771 kandidátům demokratické strany do senátu a parlamentu. Republikáni dostali $23 344 941. Pokud do toho započítám veřejně nepřiznané dary, tak to bude samozřejmě více.

Tedy když jsem jeden z nejmocnějších lidí v USA a Izrael hodí bombu na palestinskou nemocnici, tak si sednu na zadek a mlčím. Ač si mnozí konspirační teoretikové myslí o Židech různé věci, tak jejich hlavní motivace jsou etnocentrické zájmy, ostatní je vedlejší. Jak šlo vidět na přelivech peněz do kasy prezidentské kampaně Donalda Trumpa od Demokratů, toto mocenské centrum USA dalo souhlas k nabourání status quo výměnou za potlačení pro-palestinských tendencí liberálů (Mezi top 100 největšími dárci prezidentských kampaní dostali oproti roku 2020 Demokraté od Židů o 33 % méně a Republikáni o 29 % více).
Trump ale rozhodně i s těmito kartami nehraje zrovna zle. Nedávno deeskaloval konflikt s Iránem, omezil kontakt s Netanjahuem, který dlouhodobě dává USA čím dál šílenější pobídky, Nedávno ho dokonce tlačil, aby už válka skončila a zlepšuje vztahy s zeměmi na arabském poloostrově.

Prohlásit, že Trump je špatný, protože v politicky vhodné příležitosti odmítl financovat mezinárodní soudy je asi přesně něco, co by naštvalo autora, který o sobě tvrdí, že pracoval 30 let pro World Bank a World Health Organization. Vždyť celá myšlenka univerzálního práva, kterému se budou podřizovat národní státy je globalistický bič. Kdo takové právo vůbec bude definovat? Kdyby to aspoň bylo desatero a jeho implikace, ale zmiňované mezinárodní soudy vymáhají jen modernistické výplody lidské mysli (a v praxi politiku mocných hráčů ve světě).

Trump nemá moc zájem vést "novou americkou říši". Spíše si chce vytvořit bezpečný prostor v Severní a Střední Americe (hlavně v arktickém oceánu) - podobně jako Rusko ve východní Evropě a střední Asii. Což je prostě ta politika "národního zájmu" zmiňovaná spolkem Svatopluk v praxi státu s velkou armádou ... Na druhou stranu si nemyslím, že absorbování Kanady a Mexika je politicky možné - kdyby lidé tam dostali volební právo, tak republikánské ideály umřou.
Kdyby chtěl pokračovat v politice neoficiálního globálního impéria (v anglickém světě pro to vymysleli termín GAE), pak by tak diplomaticky nepoškodil vztahy se svými vazaly. Viz celá situace se cly v dubnu a dnes s EU. JD Vance nebo Elon Musk o tom též mluvili - není zájem financovat obranu Evropy odměnou za poslušnost jako to bývalo dříve. Nevím, proč autor článku bere vážně Marca Rubia jako budoucího nástupce hlavy MAGA? Vždyť JD Vance ho zcela suverénně porazí mezi voliči - dle posledních průzkumů má 61 % a Rubio jen 3 %!

A spojovat nedávný vývoj s Technokratickým hnutím je už hodně divoký argumentační skok. Co s tím má Trump společného? To už není módní jen říci, že Trump je mentálně spíše vladař v roce 1800? Což je z pozice ČR spíše dobře! Historický mocnář obvykle chce jen koordinovanou zahraniční politiku a ekonomické benefity od sousedů. Trump nebude ČR přikazovat, která auta smíme vyrábět, co je to muž a co žena, podporovat liberální politiky, lákat imigranty a bojovat proti "dezinformacím". Pokud s tímto nesouhlasíte, tak bych chtěl vidět konkrétní důkazy, že federální vláda z daní Američanů nadále financuje velké liberální projekty v Evropě a jinde po světě.

Nový americký prezident bezpochyby není bez chyb a je limitován režimními strukturami v USA, ale zatím udělal pro konzervativní a nacionální politiku více než kdokoli jiný v tomto tisíciletí. Měli bychom být trochu optimisti. Kupříkladu: nejvyšší soud USA ovládaný Republikány prohlásil DEI za diskriminaci, dal Trumpovi možnost vyhazovat hlavy ""nezávislých úřadů"", zrušil konečné slovo federálního regulačního úřadu ohledně zákonů týkající se jeho sféry (což znamená, že odteď budou moci být žalováni za překročení pravomocí). Donald Trump sám zkrátil regulace nukleární energie, aktuálně bojuje se soudy o zrušení federálního ministerstva školství, zaútočil na jednu z největších akreditačních institucí v mocenském procesu USA - Harvard, přinutil Čínu snížit svá cla na zboží z USA na polovinu (zatímco cla na čínské zboží zvýšil o třetinu oproti stavu před jeho prezidentstvím), víceméně vyřešil problém s nově příchozími imigranty z jihu, přestal financovat liberální média CPB, PBS a NPR z daní, konfrontoval prezidenta JAR s tolerovaným vražděním bílých farmářů, snížil kvóty H1-B víz (velký zdroj indické imigrace - prošlo i přes odpor Elona Muska), vynutil ověřování voličů před vhozením lístku do urny, vydal kupu Executive orders o navýšení těžby nerostů a ropy, navrátil Schedule F (který dává prezidentovi právo vyhazovat dříve nevolené úředníky) a do září propustí přes 200 000 zaměstnanců federální vlády. Dokonce i ten slavný "Liberation day" nezničil americký akciový trh a nepřinesl recesi, jak se těšili čeští novináři.

Share

Všechno jsou před 10 lety naprosto nemyslitelné kroky. Pokud Trump bude nadále správně pokračovat, tak bude mít stejný vliv na fungování amerického státu jako naposled Franklin D. Roosevelt (v jehož ústavním pořádku USA +- fungovalo až do roku 2024). Kéž bychom měli takto hyperaktivní politiky i v ČR ...

Subscribe now

Podobnou mesiášskou figurou byla dříve strana PiS, ale po selhání jejich pro-rodinné politiky a slibů o zamezení imigrace1 jsem už dlouho neslyšel obdiv k polské cestě. Je Orbán jiný? Přeci jen dal na pro-rodinnou politiku vyšší rozpočet než v Polsku2 …

Pojďme se podívat na vizualizaci z Eurostatu3:

Česko má rekord v propadu porodnosti od roku 2021. Maďarsko je jen v TOP 10 nejhorších:

Povšimněme si, že velká část propadu je jen “přirozená korekce“, která nejvíce postihla země s vysokou porodností na začátku pandemie Covid-19. Korelace porodnosti v roce 2021 s úpadkem porodnosti je -0,53:

Jak moc dobře politika funguje?

Je samozřejmě možné, že kdyby Orbán nevytvořil štědrý systém daňových slev a sociálních dávek, tak by porodnost klesala daleko zběsileji. První výtka je, že začátek Orbánovy pro-rodinné politiky v roce 2011 sice navýšil porodnost, ale v ČR naše vláda nic podobného neorganizovala, a dětí se i přesto narodilo více.

Dle studií zkoumající vliv výše slev na dani mezi lety 2011-2016 je výsledek zanedbatelný:

For an overall policy effect, we could consider the sample size weighted sum of the two effects, yielding a value of around 2.36% increase in completed fertility. With all the precautions in mind about the results, the out-of-sample model simulation produces a somewhat higher, around 3.23% increase in completed fertility, supporting the validity of the magnitudes presented here. Additionally, the model predicts an around 4.8 percentage point lower level of maternal employment due to the policy.

Vzrůst porodnosti z 1,23 to 1,53 dětí na ženu v časovém období byl z většiny důsledek jiných faktorů. Což není nic nového. Studie mnoha zemí ukazují na stejné výsledky ekonomické intervence.4

Bohužel nikdo zatím neanalyzoval data až do roku 2024. Ty mohou vznést vážná pochybení nad tím, jestli se jedná o něco více, než krátkodobý trend.

Co je špatně s Maďary?

Co se v Maďarsku stalo? Vypadá to, že lidé benefity čerpat nechtějí, i přestože jim je stát nabízí. Dle průzkumů v zemích V4 z roku 20115:

On a personal basis, those who think zero or one would be the ideal number of children they would like to have (or would have liked to have had) represented 16.9% of respondents in Poland, 17.6% in Hungary, and more than one‐fifth of respondents in the Czech Republic (21.1%) and Slovakia (21.8%).

Přibližně 2 z 11 Maďarů nemělo plány mít >1 dítě. To souvisí s tím, že Maďarsko není zvlášť nábožná země. V ČR chodí 4,6 % populace týdně na katolickou mši. V Maďarsku 6,7 %6. To není zrovna velký rozdíl! Jak jsem ukázal ve svém článku o porodnosti, náboženská aktivita obvykle znamená více dětí. Speciálně mimo post-komunistické země, kde přirozené komunity nebyly poškozeny leninisty:

Na Maďarsku je také podivuhodné, že lidé, kteří se sebepovažují za konzervativce, nechtějí mít velké rodiny častěji než liberálové7:

Nacionalisté mají častěji 2 děti. Ale nechtějí mít 3+ dětí. To jsou značně odlišné výsledky oproti západní Evropě a hlavně Anglo-sféře!

Jaké jsou vlastně incentivy slev?

Orbán se tento rok rozhodl, že dá matkám ještě vyšší slevy na daních. Ty s dvěma dětmi nebudou platit jakoukoli daň z příjmu8. Dodávám, že v Maďarsku nejsou daně manželů společné jako v USA. Tedy otec ze současných ani budoucích daňových slev nic moc mít nebude.

Stát nepřímo říká, že matka by se měla po 4. dítěti co nejvíce soustředit na kariéru, aby maximálně využila příznivou daňovou zátěž. Od roku 2026 bude nulová daň z příjmu platit už od 2. dítěte. Lze se obávat, že porodnost ještě klesne, jak důvod mít další dítě pro vyšší slevu na dani zmizí.

Možná je Orbán skrytý feminista a chce, aby na rodičovskou chodili otcové?

Otázkou i zůstává, co by se stalo, kdyby úlevy na daních připadly otci. To by byla zcela opačná pobídka oproti té popsané výše. Vyšší gender pay gap mezi manžely obvykle vede k vyšší porodnosti, protože těhotenství a mateřská dovolená nezpůsobí tak relativně velký propad příjmů.

Ironicky k tomuto tradičnímu modelu mají blíže feministické severské země. Tam je zažité mít poloviční úvazky. Což de facto znamená méně pracování pro žen a více času na děti. Právě proto mají nejspíše stejné demografické výsledky jako “based Maďarsko“.

Subscribe now

Závěr

Shrnuto: nejsem optimista ohledně vymírání Maďarska. Orbán opakuje stejné chyby jako všichni jeho předchůdci a konkurenti v jiných evropských zemích. Můžeme se ptát, jestli se vůbec jedná o upřímnou pro-natalistickou politiku, nikoli uplácení před volbami, kde mu šlape na paty Péter Magyar …

Poučení je, že populistické strany nezachrání západ. Natož své vlastní voliče.

Share

Tak jsem si řekl, co takto udělat třetí analýzu? Třeba se po kauze na internetu poučili.

CNN Prima News má dva debatní pořady pro politiky: Partie Terezie Tománkové a 360°. Z nich jsem vypsal všechny zúčasněné od posledních změn v eurovolbách. Což bylo 8. června 2024. Od 9. 6. jsem sesbíral informace o všech hostech. A přiřadil jsem je k politickým stranám dle záznamů z WikiData4.

Výsledky

Místo v TOP 12 z kategorie jedinců získávají:

1. Patrik Nacher - ANO - 30×

2. Jan Kubáček - 28×

3. Cyril Svoboda - KDU-ČSL - 24×

4. Lubomír Zaorálek - Sociální demokracie - 23×

5. Tomio Okamura - Svoboda a přímá demokracie - 21×

6. Aleš Juchelka - ANO - 20×

7. Jan Skopeček - Občanská demokratická strana - 20×

8. Radek Vondráček - ANO - 18×

9. Kateřina Konečná - Stačilo! - 18×

10. Karel Havlíček - ANO - 17×

11. Pavla Pivoňka Vaňková - Starostové a nezávislí - 17×

12. Thomas Kulidakis - 17×

Když se podíváme na výsledky dle stran, tak dominují nestraníci (354×). Politické strany jsou reprezentovány v tomto pořadí:

1. ANO 2011 - 194×

2. Občanská demokratická strana - 121×

3. Starostové a nezávislí - 104×

4. KDU-ČSL - 96×

5. Svoboda a přímá demokracie - 86×

6. TOP 09 - 56×

7. Česká pirátská strana - 46×

8. Sociální demokracie - 42×

9. Stačilo! - 20×

10. Motoristé sobě - 16×

11. Přísaha občanské hnutí - 10×

12. Svobodní - 6×

13. ČSSD - 1×

14. Hnutí Generace - 1×

Další možný způsob interpretace výsledků je srovnat počet vystoupení vůči průměru průzkumů do Poslanecké sněmovny od července. Výsledky jsou relativně vůči Stačilo!:

Tato strana je podobně jako Motoristé nebo Přísaha celkem zanedbaná. Což může souviset se statusem mimoparlamentní strany. SPOLU je na druhou stranu dost zvýhodňováno, i přestože má průměrné volební preference od července jen 19,5 %.

Další možné srovnání je s počtem mandátů v Poslanecké sněmovně, Senátu a Europarlamentu:

Závěr

Vše spíše naznačuje, že miláčkem CNN Prima News jsou tradiční strany (SPOLU+SOCDEM). Kateřina Konečná je relativně často ve vysílání jako jedinec. Což může být jen způsobeno nedostatkem osobností ve Stačilo! a její ochotou se vysílání účastnit.

Subscribe now

Share

Co to ale znamená? Je velmi důležité si vymezit, kde přesně se pohybujeme. Tento článek bude nevyhnutelně zobecňovat lokální variace. Ale je chyba si myslet, že před osvícenstvím jsme žili víceméně jako dnešní Afgánci. Do určité míry toto platí na rodinný život v například Rusku, Sicílii nebo Albánii, ale rozhodně ne “na západě“. Ten měl po dlouhou dobu poněkud unikátní zvyklosti, které úzce souvisí s jeho dominantním postavením ve světě!

“Orientální rodinný model“

Abych vše zkrátil - přibližně takto funguje orientální rodina:

1. Lidé žili obvykle mezigeneračně.

2. Ženy se vdávaly ještě jako náctileté (po první menstruaci). Extrémní případ je Nigérie, kde se začátkem 20. století vdávaly ženy průměrně v 15 letech1.

3. Základní jednotka společnosti byl spíše klan a mentalita lidí byla pramálo individualistická.

4. Profit nehrál zase takovou roli v uvažování lidí.

5. Bylo běžné uzavírat svazky mezi bratranci a sestřenicemi.

6. Speciálně u bohatších tříd byl velký věkový rozdíl mezi manžely.

7. Někdy i bohatý muž živil vícero žen.

8. A vzhledem k tomu, že muž měl hodně práce mimo dům, tak domácnosti de facto vládla matka manžela.

9. Kooperace uvnitř velké organizace je víceméně nemožná kvůli nízké důvěře lidí v cizího člověka. Toto uvažování se propisuje do dalších sfér života jako např. častého násilí ve společnosti nebo korupce ve státě.

10. Ženy vykonávají ekonomickou činnost. Ale nikoli jako dělníci za mzdu u cizího člověka. Vše se děje uvnitř rodiny.

    

V tomto článku budu řešit jenom společnosti, které získávají většinu obživy z zemědělství. Přidat do modelu ještě lovce-sběrače by vše zkomplikovalo a hlavně jich dnes ani tolik nežije.

“Okcidentální rodinný model“

V roce 1964 se historik Peter Laslett rozhodl analyzovat záznamy o obyvatelstvu na anglickém venkově v 17. století. A výsledek ho překvapil. Lidé v Anglii žili poněkud “moderně“2:

1. Mezigenerační patriarchální rodiny byly vzácnost. Běžná domácnost se skládala jen z matky, otce, dětí (a mnohdy sluhů se zvířaty).

2. Existovala menšina žen, která zůstala bezdětná a nikdy se nevdala, i přestože nevstoupila do řeholnického řádu.

3. Ženy často pracují (za mzdu u cizího člověka) přibližně až do uzavření manželství.

4. Monogamie existovala bez zákonných výjimek.

5. Ženy mohou dědit. Ale nejstarší syn má absolutní přednost při dědění nemovitého majetku. Zbytek majetku je rozdělen mezi ostatní potomstvo rodičů. Ale pouze mezi biologické děti.

6. Manželství hned po první menstruaci nebyly normou, ač to církevní právo umožňovalo3. Mezi obyčejnými Angličany se průměrná žena z 17. století poprvé vdala v 24 letech a mezi šlechtici ve 20 letech.

7. Nezávazný sex byl silně stigmatizován. Kupříkladu učni měli nakázaný celibát. Šance na početí dítěte mimo manželství byla tedy dost malá.

8. Ale kohabitace před manželstvím byla nejspíše častá. Až 1/5 prvorozených bylo bezpochyby počato před svatbou, což vedlo k jejímu uspěchání - viz “Shotgun wedding“.

9. Lidé nežili na jednom místě, ale stěhovali se tam, kde byly příležitosti. Bylo neobvyklé najít vesnici, kde se v ní většina obyvatel zároveň narodila, vlastnila bydlení a zemřela.

Další rozdíly mezi orientální a okcidentální mentalitou

Pozdější výzkumy se snažily popsat tzv. WEIRD psychologii (Western, Educated, Industrialized, Rich and Democratic). Ta je charakterizována hlavně:4

1. Individualismem

2. Tolerancí originality/unikátnosti

3. Menší poslušností autoritám

4. Menší posedlostí tradicí a čímkoli konvenčním

5. Důvěrou vůči cizincům

   1. Např. většina lidí v severozápadní Evropě soudí, že cizím lidem lze důvěřovat. Což je nemyslitelné např. na Balkáně, východní Asii nebo Turecku.5

6. Menší mírou nepotismu a vyšší touhou dodržovat abstraktní úmluvy

Toto uvažování charakteristické pro západní země má své pozitivní externality, které vedly k dominanci Evropy nad zbytkem světa:

1. Výsledkem je, že základním prvkem větší sociální organizace v západní Evropě je cech, klášter, firma, kartel nebo úřad. To jsou uskupení, které vznikají na základě společného zájmu a formálních pravidel. Nikoli na základě známostí a sociálního postavení osoby. Proto existuje asociace s indexy korupce a příbuznosti/délky christianizace. Tento vztah se drží celosvětově, uvnitř Evropy nebo při srovnání italských regionů (Itálie byla na jihu dobyta muslimy a delší doby pod vládou byzantské říše)6. To nutně neznamená, že západní společnost je více fér. Měřit objektivně korupci je velmi složité. Manipulace na západě se dějí pomocí mnohem více nepřímých metod jako lobbying, úpravy algoritmů, placení neziskových organizací, kontrola vzdělávacích institucí a tak dále. Což je stále korupcí, ale na druhou stranu je mnohem větší šance, že určitá část zkorumpovaného systému přestane kooperovat. Což dělá život pod západní vládou příjemnější.

2. Západní Evropa měla i ve vrcholném středověku relativně nízké úroky (< 10 %). V Asii nebo v hlubší historii bylo běžné nacházet úroky okolo 25 %. Proč? První důvod je nedůvěra k cizím. Druhý vyspělost ekonomiky. Okolo roku 1500 v Anglii pracovalo 50 % populace za mzdu, v Holandsku 60 %. Mezitím v Číně jen 2 %! Výjimkou bylo Japonsko, kde v 18. století byl průměrný úrok 11 % a později začal upadat na Evropě rovná čísla.7

3. Nepřekvapivě se v západní Evropě narodilo velké množství vědců nebo umělců. Jejich počty per capita začaly narůstat relativně vůči např. arabskému světu nebo Itálii/Řecku někdy v 14. století. V tu dobu se začalo stavět velké množství univerzit a škol ve městech a rostl počet gramotných lidí.8

4. V Evropě bývalo vzácné se narodit páru bratrance + sestřenice nebo bližším příbuzným. Ale v střední Eurasii je tento typ svazků 13,5x častější než na západu Eurasie. Dříve tomu tak nebylo. Tento rozdíl vznikl někdy po našem letopočtu. V dobách prvních měst byl koeficient příbuznosti podobný jako v orientu9.
   Příbuzenské svazky jsou dodnes velmi časté (>20 % manželství) v muslimských zemích10. Není třeba připomínat, že tyto praktiky vedou k zdegenerovaným generacím.

5. Okcident nebyl tak násilný, protože zde neexistovala tak silná kultura cti a bylo zde více empatie k cizím lidem než v klanových společnostech. Počet vražd per capita byl už začátkem 19. století pod 5 incidentů na 100 000 obyvatel ročně. Což znamená méně vražd než v dnešním USA. Mezitím Itálie měla v těchto trendech stoleté zpoždění11 a Rusko se do této fáze vyvinulo až před pár lety (a to i v bělošských oblastech)12.
   Extrémní případ je silná klanová mentalita v určitých regionech Afriky, kdy prioritu při konfliktu má vždy bližší příbuzný. Když můj bratr má konflikt s bratrancem, zastanu se bratra. Když má můj bratranec konflikt s vzdáleným příbuzným, tak povolám své bratry a bratranec své bratry, aby mu pomohli. Pokud někdo zcela cizí začne mít problém s někým z mého kmene, pak může řetězec ochrany cti bližšího svého stvořit válku.13

6. Společnost nebyla zvlášť patriarchální. Nejsou důkazy, že by bylo v populaci disproporčně mnoho chlapců kvůli zabíjení nebo zanedbání ženských novorozenců. Ani nemáme podklady, že pár přestal mít děti až se narodil poslední syn. Tyto praktiky se nejspíše vyskytovaly v jižní Itálii / Španělsku, na Balkáně (speciálně Řecku) a v Ruském impériu u neruských etnik. Možná i v určitých částech Francie (to bývala dost diverzní země před politikou centralizace za revoluce).14

Mezi dalšími rozdíly v naší historii lze jmenovat:

1. Mnozí se dnes udivují nad americkou tradicí, kdy jsou děti přinuceny odejít z domu na osmnácté narozeniny. V okcidentu bývalo běžné, že děti (chlapci i dívky) opouštěly rodiče v přibližně čtrnácti letech a hledali si práci na různých místech než se v polovině dvacetin oženili/vdali. Popřípadě se stali učni v cechu. To ale i tak znamenalo život mimo svou rodinu. Místní si mysleli, že to zocelí charakter a odloučení od rodiny nejspíše sloužilo jako rituální uvítání do dospělosti15. Dle dat z Rakouska a venkovské Anglie se tomuto služebnictví věnovalo asi 60 % populace, pokud se dožilo teenagerského věku16.

2. Rozvod byl povolen jen vzácně. Tím se odlišuje Evropa například od středověkého Japonska nebo Říma, kde měl muž relativně volnou možnost odejít od ženy (samozřejmě ne jako dnes).

3. Bylo běžné, že rodinné finance byly řízeny ženami17. Což by mnozí dnešní muži nesnesli. Tento zvyk nejspíše souvisí s větší důvěrou mezi lidmi a velmi restriktivními pravidly pro rozvod. Obecně vzato je nesmysl, že by evropští muži brali jako atraktivní, aby byla jejich manželka nevzdělaná, pasivní a slabá. Za to bylo vyzdvihováno, aby žena byla pracovitá a uměla zacházet s penězi. Což je mimo jiné i biblické doporučení18. Proto mi přijde jako poněkud bizarní, že o investování zajímají skoro vždy jen muži.

4. Je možné, že právě kvůli velkému počtu cizích lidí v domácnostech vznikla v Evropě konzervativnější sexuální morálka relativně vůči zbytku světa (je dost naivní si představovat muslimský svět jako ideál sexuální čistoty - to platí možná jen u žen).

Důvodů divergence v chování lidí na západě vůči ostatním je vícero. Ale to nemění nic na tom, že východní Evropa je kraj s jinou mentalitou minimálně 500 let. Není to žádný výsledek Železné opony.

Podobnosti mezi západem a východem

Určité zvyklosti byly univerzální skrz kultury. Když šlo o motivaci mít děti, velké téma je uchovat rodové příjmení a pokračování dětí v správě majetku rodičů. To znamená zamezit propadu dědictví do rukou cizích. Jako ideální příklad lze vzít hrady, které byly skrz generace zvelebovány a popřípadě přestavěny na zámky. Dřívější lidé měli úzkost z toho, že jejich pozemská práce by byla nazmar, kdyby v ní někdo blízký nepokračoval i třeba jen opečováváním zděděného pozemku. Další faktor byla prestiž z mateřství, zajištění na důchod a určitá přirozená touha po dětech. Pro křesťany i zamezení sexuálního hříchu uzavřením sexuálního styku striktně mezi pár muže a ženy19.

Skoro celosvětový námět je i strach muže, že bude “kukavčí táta“, protože narozdíl od rodící ženy nemá jistotu, že dítě je skutečně jeho. Různé sociální normy zařizují, aby se nestalo, že cizí muž oplodní ženu. A ty mohou být dost radikální. Kupříkladu Práva městská Království českého a Markrabství moravského praví: “Manžel svau manželku, otec dceru, zastihl-li by v cizoložném skutku : oba zabiti může.”20. Není pochyb, že opatření fungovala. V Evropě nebo v kmenech zemí třetího světa bývala míra kukavčení asi 1-2 %, ale v méně hierarchických a patriarchálních kmenech lovců-sběračů se může jednat o >10 %21.

Mít hodně dětí bylo viděno jako znak dobrého člověka. Mnoho náboženství má explicitně natalistickou rétoriku. Gnosticismus nebo křesťanství okolo konce západořímské říše vyzdvihovalo doživotní celibát i u obyčejných lidí, ale od tohoto učení bylo upuštěno22. Přeci jen to je proti přikázání: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe23. Počet dětí proto nebyl zvlášť plánován, dokud nenastala materiální nouze. I v dnešních zemích třetího světa je běžné, že na otázky okolo ideální velikosti rodiny lidé odpovídají “tolik kolik nám Bůh nadělí”24.

Být jeden den zcela sám bývalo vzácnost. I přímo v domácnosti lidé nežili zvlášť odděleni dveřmi a mnoha stěnami25, ale to je spíše důsledek toho, že beztak trávili většinu života venku. Děti se obvykle pohybovaly ve skupinkách, které nebyly zvlášť věkově rozdělené. Rozhodně ne do takové míry, jakou vytváří náš školní systém.
Mezitím v posledních 100 letech vidíme explozi jednočlenných domácností. Dříve takto žilo přibližně 5 % lidí, dnes klidně přes 1/3. A tato změna se projevuje ve všech věkových skupinách dospělých26. Proto bych bral jako jednu z nejvýraznějších charakteristik soudobé Evropy její asociálnost.

Realita izolované matky, když má předškolní děti, je tedy modernistický výplod. Kdy tento stav vznikl? Vypadá to, že v střední třídě v Evropě koncem 19. století. Dobový sociolog Seebohm Rowntree tento stav viděl jako negativní vývoj a vyzdvihl více sociální a stimulující život chudých a bohatých žen27. Celkově nadpoloviční většina práce manželky nebyla starání se o děti a domácí práce, když použijeme striktnější definici, kdy např. pletení svetru není bráno jako neplacená činnost. V období sklizně ženy na vesnici vykonávaly 9 až 10 hodin práce denně28. Kdo se staral o děti? Sousedé, děti, služebníci nebo starší (tedy “neproduktivní“) příbuzní. Poto lidem trvá tak dlouho než po konci své plodnosti umřou. Důležitost starších příbuzných pro fungování rodiny jsem popisoval i v článku o porodnosti v sekci o Izraeli, kde je mezigenerační kooperace stále funkční. Mezitím v ČR 44 % rodičů tvrdí, že jejich rodiče jim nijak nepomůžou s hlídáním dětí, a dalších 11 % tvrdí, že prarodiče hlídali vnoučata méně než jednou měsíčně29.

Na druhou stranu je bezpochyby pravda, že ženská práce se soustředila uvnitř domu a +- 20 metrů okolo něj. Tedy když malé dítě ve světnici vylezlo na stůl, spadlo a začalo křičet, tak matka ho s velkou jistotou uslyšela. Mezitím práce daleko od domu nebo cestování za nějakou činností bývali vždy mužské činnosti.

Kde leží “okcident“?

Pár let později než Peter Laslett sociolog John Hajnal zjistil, že i v dalších západních zemích byl anglický model života normou. Na základě jeho výzkumu rozdělil Evropu linií vedoucí od Treistu po Petrohrad30. Dnes víme, že Irsko, severovýchod Skandinávie, jih pyrenejského poloostrova (dřív ovládaný muslimy) nebo jih + střed Itálie (také ovládáno muslimy nebo Byzancí) spadají také pod více orientální styl života.

Obstojí ale rozdělení Evropy pana Hajnala moderní statistice? Z velké části ano. Zde se pan Mikołaj Szołtysek pokusil rozdělit Evropu pomocí clusterové analýzy do dvou částí31:

Zvolil si k tomu čtyři parametry. Průměrný věk, kdy se žena vdala (Female SMAM), počet žen někdy zaměstnané jako služebnictvo (Female Service), doba, kterou muž strávil v manželství, ale nikoli jako hlava rodiny dle práva (CMHD), a počet nukleárních rodin (Nuclear Families):

Na stejném datasetu jiná studie měřila index patriarchátu a měl dost podobné výsledky32:

Evropa v roce ~1800 byla méně patriarchální než většina soudobé Asie.

Zde je zoom z jiné studie autora na Evropu33:

Jak je možné patriarchální normy měřit kvantitativně? Autor nalezl tyto parametry v historických demografických záznamech:

Bohužel zcela chybí výsledky z Itálie, Finska nebo Portugalska. Mnohé země trpí nedostatkem záznamů (jako Česko nebo Slovensko). Chtělo by to i starší záznamy dříve než z roku 1700.

I tak data ukazují, že:

• Pan Hajnal měl docela dobrý odhad s jeho dělící linií Evropy.

• Index patriarchátu má skoro perfektní překryv s západním stylem manželství.

• Rumunsko a Maďarsko se vymklo Hajnalově linii.

  • Jiné studie z Transylvánie (střed dnešního Rumunska) ale ukazují opak. Manželství nastávalo i okolo roku 1900 dost brzy:34

    

    Možné vysvětlení je velká etnická diverzita. V Transylvánii žilo 9 etnik, které mohli mít v závislosti na regionu jiné zvyklosti.

  • U Uherska je situace složitější. Většina rodin žila v oddělených domácnostech (~7/10). Hlavně na Velké uherské nížině a v Részeku. Rozšířené rodiny jsou nejčastější v středním Slovensku. Největší vztah s životem v rozšířené rodině byl ale u povolání. Jednalo se hlavně o farmářský zvyk. Nízký věk při manželství byl ale celkem univerzální.35

  • Jiné studie toto dělení potvrzují. Rolnická populace, Srbové a Chorvati měli jiný životní styl než měšťansko36. Němečtí kolonizátoři se ale na vsích úspěšně integrovali do orientálního stylu manželství37.

• Mnohé německé státečky se mohou odchylovat od trendu. Speciálně v dobách, kdy jich bylo stovky.

• Česko je též záhada kvůli nedostatku dat. Je možné, že po třicetileté válce (a možná i za Habsburků) se sociální změny přizpůsobovaly orientalizaci po utužení nevolnictví. Ale záleží na lokaci.38

• Slovensko nejspíše zůstalo u více klanové struktury. Oproti Čechám byl průměrný věk při manželství ženy o 4 roky nižší. Stejný stav existoval v české oblasti západu Karpat.39

• Existuje určitá zóna, kde se charakteristiky orientální a okcidentální rodiny prolínají. Ale to je přirozené. Kupříkladu v počasí jsme si stvořili konstrukt “prší” a “neprší”. Ale při pohledu na planetu zjistíme, že mezi oblastí, kde prší, a oblastí, kde neprší, existuje určitá část země, kde jen poprchává.

Proč vznikl západní typ manželství?

Nelze si nepovšimnout, že západ na mapě souvisí s oblastmi, kde byla dominantní germánská elita. Proč je toto důležité?

Pozdní manželství a nezávislost dětí

Dvě charakteristiky rodinného života - pozdní manželství a nezávislost teenagerů - byly u germánských kmenů již popsány Juliem Caesarem a Tacitusem za dob římské říše, tudíž přesné datování vzniku je víceméně nemožné. Visigótský zákoník tvrdí, že ideální věk pro uzavření manželství dívky je až po dvacátém roce. Caesar zase prohlásil, že mezi Germány bylo ztracení panictví před dvacátým rokem ukázkou slabého charakteru. Místo toho mladí muži vyhledávali činnosti, kde mohou prokázat svoji udatnost a schopnosti. I islandské Íslendingasögur které se odehrávali nejspíše v raném středověku, hovoří o tom, jak se teenageři odloučili od jejich rodin a pracovali u cizích lidí.40

Kupříkladu Příběh Hrafknellův začíná tím, že Hallfreðr připlul na Island se svou ženou, synem Hrafnkellem a (cizí) děvečkou. Ta zemřela, a tak po ní pojmenovali svou osadu Arnthruðr-staðir41. Její rodiče nemuseli být mrtví nebo s nimi odmítala žít. Předávání svých dětí (12+) sousedům nebo přátelům mohlo sloužit jako ukázka důvěry v komunitě. Mezitím na východě Evropy nebyl člověk v takovém blízkém kontaktu s cizími lidmi, proto se nejspíše nevyvinul k větší důvěřivosti.

Grettirova sága zase hovoří o Thorbiornovi, který nemohl najít služebníky, protože škudlil každou korunu na mzdě42. To ukazuje, že už na Islandu 11. století bylo běžné pracovat za mzdu43. V jiných částech světa toto nebylo běžné, jak bylo popsáno v sekci výše.

Ač jsem jmenoval příklad děvečky v vikingské rodině, tak práce mladých žen nejspíše nebyla častá44 a věk ženy při manželství býval mezi všemi Vikingy dost nízký45. Což ukazuje, že normalizace pozdějšího věku v manželství a práce za mzdu u žen byl pozdější trend.

Rozdílnosti starých Germánů oproti novověkým

Nebo jen zvyklost jižních Germánů. Možný důvod je, že vikingové pořádaly nájezdy, povraždili bránící se muže a na otroctví zbyly hlavně ženy. Za druhé Island nebyla společnost dominovaná nukleární rodinou. Mnozí služebníci v rodině byli jen chudí příbuzní vlastníka domu, proto nebyly děvečky tak potřeba. Vikingové na Islandu žili jako ostatní Germáni v dlouhém velkém domě, kde mohlo žít desítky osob. Byl řízen nejstarším mužem. V těchto ohledech připomíná životní styl východ nebo jih Evropy. Je ale otázkou, jestli byla v islandských příbězích manželství dobrovolná. Mnohé ságy popisují vznik manželství jako výsledek různých vlivů v rodině, nejen přání ženy.46

Subscribe now

Nukleární rodina

Kde tedy tento zvyk nukleární monogamní rodiny vznikl? Vše naznačuje na krizi západní Evropy po pádu Říma.

Úpadek a svoboda v 5-8. století

V 5. století si západní Evropa procházela divokým obdobím - což je vidět na masivní depopulaci regionu. Mnozí viděli rebelie barbarů jako boží trest za římskou dekadenci a barbaři se viděli jako méně poskvrněné zachránce světa. Problém byl, že chaos a všudypřítomné násilí v 5. století posunuly civilizaci několik set let nazpět, jak se celá římská elita spolu s římským rozpočtem zcela militarizovala a nezbyly peníze na další státní výdaje. Řím dříve financoval rozsáhlé veřejné projekty jako infrastruktury nebo akvadukty. A bez nich zemřel obchod, města se vylidnila a lidé objektivně žili v horších podmínkách, což se projevilo na jejich zdravotním stavu.

Jediné bohaté centrum moci se stala církev, která např. udržovala mnohé akvadukty a zachránila většinu antické literatury. Kláštery se staly centry specializované práce (např. sklářství). Okolo nich začaly vznikat městečka benefitující z tého činnosti, což vykompenzovalo úpadek velkých obcí z dob Říma. Toto je důležité mít na paměti, protože důvod vlivu církve na obyvatelstvo nebylo jen “vymývání mozků“, jak tvrdí ateisté, ale i jasné ekonomické benefity z placení desátků. A kvůli rozsáhlým majetkům, které církve nabyla, získala privilegium nezávislé instituce a nemusela se spoléhat na šlechtické nebo královské financování.47

Na druhou stranu měli lidé v části Evropy, kterou jsem nakreslil na mapě výše, hodně svobody od centrálních vlád nebo jakékoli elity ve městech. Vesnice spolu vytvářely vlastní obranné jednotky a aristokraté neměli takové možnosti lidem ve svém okolí nařizovat, regulovat, danit nebo dotovat.48

Otroctví též víceméně vymizelo. Zatímco v dobách Říma bylo běžné nalézat železné okovy a řetězy, které připoutali otroky k nějakému místu, v germánské Evropě začátkem středověku tyto pozůstatky nenalézáme. Což neznamená, že se lidé nepřeprodávali. Jen žili ve více nevolnické formě.49

Dále chápání aristokracie mělo stejnou formu, jako když dnes mluvíme o elitě. Neexistoval žádný oficiální list šlechticů a status byl subjektivní. Záleželo na majetnosti, povolání nebo prestiži. A dobrých vlastnostech příbuzenstva50. Což dává smysl, když zohledníme, že doslovný překlad aristokrata z řečtiny je šlechetný člověk51. Kdyby Karel Martel viděl Karla Čapka, tak by ho považoval za aristokrata, protože měl mezi lidmi vliv a stýkal se s mocnými lidmi.

Problém nemajetné elity

Byl zde ale problém. Elita byla chudá. Nikdo nemohl sestavit velkou organizovanou armádu. Natož z přebytků platit umělce, vědce52, architekty nebo investovat kapitál do firem (viz např. sponzoring Leonarda da Vinci od Ludvíka Mouřenína). I dnes je velká část civilizace živena z peněz top 1 % nejmajetnějších.

Tento problém začal být akutní, když španělská domorodá populace mnohdy zradila malou germánskou elitu (cca 2 % populace) a otevřela brány měst muslimské invazi do Španělska. Arabové a Berbeři usedli na místo předchozích dobyvatelů. Ale to jim nestačilo. Jejich cíl bylo dobýt celou známou Evropu. Karlu Martelovi se je podařilo porazit až u Tours (což je jen 200 km na jih od Paříže) a zahnat je za Pyreneje.

Další problém bylo rozrůstání francké říše na východ a vikingské nájezdy, což přineslo další náklady na obranu z severní a východní fronty.53

A nezapomeňme na vrcholného predátora tehdejší doby - obří šneky:

Co Frankové a hlavně Karel Martel změnili, že nakonec vyhráli? Mimo dobré strategické myšlení za tím stálo zlepšení finanční situace.

Nejjednodušší způsob získání peněz byl další rozmach otroctví. Muslimové na jihu, Skandinávci na severu nebo Slované na východě mohli být zotročeni bez většího humbuku od církve, protože nebyli křesťany. Na scéně se znovu objevuje římský systém villy, kde žil aristokrat, obklopený poli, které obdělávali otroci. Stojí i za povšimnutí, že tento systém organizace se objevil na Moravě nebo Čechách za přemyslovských knížat, kde trh s otroky a jejich práce na plantážích byla dost rozsáhlá kvůli rezervoáru méně sofistikovaných pohanů na východě54. Proto anglické slovo slave nebo původní latinský výraz sclavus vzešlo z označení Slovan55.

Lze namítnout, že mnohé staré civilizace zbohatly z obchodu. Ten ale měl po muslimské expanzi skrz Středomoří krušné chvíle. Byzantská říše se snažila přežít Justiniánský mor (-25 % populace)56 a kvůli pirátství nebylo bezpečné transportovat zboží po moři. Svůj vliv bude mít i odmítavý postoj křesťanů vůči muslimskému světu a naopak. Celkově klesla spotřeba v byzantské ekonomice o 45 %57:

Share

Manoralismus

Poslední možnost, jak zbohatnout a získat peníze na udržování říše, je prostě navýšit produktivitu na svém území. To se podařilo. Elita ale musela změnit přístup ke svým poddaným. Feudální pánové nahradili hlavy klanů jako lokální autority a větší roli v rozdělení půdy hrál profit, nikoli příbuzenské vazby či respekt k zvyklostem místním. Aristokracie požadovala výměnou za pronajmutí půdy nájem nebo různé poplatky. A klidně na území původního klanu pozvala cizí rolníky, aby jejich zisky byly vyšší a půda náležitě využita. Proto vidíme vznik malých domků, kde rodina farmařila na svém políčku. Nikoli “longhouse”, kde pohané obvykle žili ve vícero generacích.58

Asi není třeba říkat, že do tohoto nového systému správy země byli vesničané dotlačeni násilím, pokud se odmítli podvolit.

Toto nejspíše ukazuje na vznik nukleární rodiny na severu Francie 7. století. Tento model existoval i všude jinde, kde neměla vyšší šlechta svá sídla nebo se zrovna nacházela na hranicích říší, kde kolem pevností bývalo kupa otroků chycených ve válkách. Mezi 12. a 10. stoletím otroctví vymizelo a bylo nahrazeno nevolnictvím. A později (možná po epidemii moru?) vznikl model více nezávislého rolnictva platícího nájem/poplatky svému feudálního pánovi.

I tak měl šlechtic velká privilegia a svoboda rolnictva se nemohla rovnat stavu po rozpadu Říma. Neexistoval žádný celostátní zákoník s centralizovaným soudnictvím, natož jednotný systém výběru daní jako dnes. Na panství mohl feudál provozovat víceméně soukromé soudnictví59. Stejný systém fungoval na východě Evropy, ale panstvo obvykle nechalo své poddané na pokoji dokud ohrožovali jejich zisky a autoritu60. V ČR nastal podobný proces po konci Třicetileté války, Schwanzerbergové spíše upustili od centralizace vymáhání práva a přenechali více odpovědnosti na lokálních autoritách, což byl opak tzv. “civilizačního procesu“ na západě61. Mezitím na západě měla i centrální vláda tendence vylepšit morální situaci obyvatel. Jako příklad lze vzít Society for the Reformation of Manners v Anglii, která klidně pokutovala lidi za vulgární nadávání na veřejnosti62.

Vztah silných autorit a nukleární rodinou potvrzuje i starověký Egypt. To byl na svou dobu relativně totalitní stát s silně centrálně řízenou ekonomikou. A nukleární rodinou jako základní jednotkou.63

Vliv na manželství

Feudální páni také požadovali, aby před manželstvím pár prokázal adekvátní finance (množení chudých a nezodpovědných lidí je prastarý problém), což mohlo vést k oddalování manželství a vzniku přímého spojení manželství s získáním vlastního bydlení / půdy. Kupříkladu takto žil vesničan v Anglii 14. století64:

… as soon as John Typetot was old enough, he simultaneously took possession of four acres of free land and married. The rough rule seems to have been that a prospective husband needed secure tenure of a substantive, but not necessarily sufficient, property … Everyone agreed that land and marriage went together: the new tenant secured his position in the village; the steward rested confident that the holding would be well run; neighbours welcomed a stable, self-supporting family.

Pokud jste utekli do města, tak byla situace stejná jako na venkovských panstvích. Byly zde určité pokusy zamezit množení spodiny. Například Práva městská Království českého a Markrabství moravského explicitně zakázala manželství lůzy s ostatními počestnými občany, protože “městu i jedné každé obci dobře řízené na tom záleží, aby táž města i obce lidmi šlechetnými a dobře zachovalými naplňována byla.“65

Když člověk zůstal až do smrti v chudobě, tak se často nikdy neoženil. Špatná ekonomická situace (jako například vrchol Malé doby ledové) vedl k navýšení průměrného věku v manželství a mnohdy i počtu nemanželských dětí66. Tyto ekonomické bariéry mohly vést k tomu, aby i ženy pracovali za mlada jako muži. Mezitím v Rusku toto nebývalo zvykem, i nejchudší se ženili a žili léta se svými rodiči67.

Dopadly reformy života v západní Evropě dobře? Nejspíše ano. Populace severní Evropy rostla znatelně rychleji než na Pyrenejském poloostrově, Balkáně nebo v Itálii. Francká říše i přes minimální mezinárodní obchod (importy byly jen 3 % spotřeby) znatelně navýšila reálné příjmy v zemi68. Nemluvně o tom, že přibližně od pozdního středověku ekonomická síla západu přerůstala zbytek světa i spolu s Itálií, Balkánem a Ruskou říší.

Právo prvorozeného syna

Další způsob vybudování majetků elity (a i střední třídy) byla primogenitura. To v praxi znamenalo výhradní právo prvorozeného syna na nemovitý majetek rodičů. Ten musel na oplátku vykoupit své mladší sourozence69, aby se necítili ukřivděni.

Nelze toto tvrzení brát doslovně. Dle pozdějšího výzkumu v Německu se zjistilo, že pozemky podědil i jiný (oblíbenější) syn nebo v případě rozsáhlého majetku, schopného uživit vícero šlechtických rodin, se rozdělil mezi další potomky. Je ale fakt, že dělení pozemků praktikovala jen menšina zemřelých šlechticů a princip uchování bohatství rodu byl hlavní motivace.70

Čína praktikovala primogenituru, avšak někdy v 3. století před Kristem od ní opustila, protože vytvářela silnou majetnou třídu konkurující absolutistickému císaři. V Evropě byl trend opačný71. Tacitus tvrdí, že Germáni své dědictví dělili mezi děti72. Tento zvyk přetrval až do raného středověku - např. Karlovské dynastie. Ale vrátil se někdy po pádu Francké říše. Bez silného centralizovaného státu (natož konskripce celé bojeschopné populace jako dnes) bylo nutné kultivovat velké pozemky, které budou vynášet finanční zdroje na neproduktivní třídu - vojáci73.

Když šlo o pracující třídu, tak panstvo časem také požadovalo, aby se políčko nerozdělovalo a pozemek byl nadále obstaráván. Nikoli aby nastala situace jako u mého dědy, který se nemohl dohodnout se svými sourozenci, jak naložit s domem po bývalé prababičce, což vyústilo v jeho unáhlený prodej cizím lidem (i přestože děda nabídl, že se o něj bude starat a pronajme jeho prostory rybářskému svazu za peníze).

Vedlejší efekt tohoto systému byl nejspíše vznik geograficky mobilní dělnické třídy. Tou se obvykle stávali mladší sourozenci, kteří potřebovali peníze. Na vesnicích pracovali jako služebníci farmáře (pacholci a děvečky), protože v zřízení nukleární rodiny chyběla mladá pracovní síla z příbuzenstva jako tomu bývalo například na Ukrajině nebo Indii, kde byl více dominantní orientální typ rodiny. Při industriální revoluci se tato třída lidí nahrnula do továren v městech.

Další možná externalita byla vznik prací s vysokým lidským kapitálem pro mladší sourozence, kteří si chtěli udržet úroveň svého staršího bratra. Ti se stávali generály, soudci, byrokraty, bankéři, biskupy, obchodníky nebo kolonisty.74

Otázkou je, jestli privilegium prvorozeného syna mělo skutečně vliv na pozdější život?

1. Dle dat Gregoryho Clarka z Anglie mezi lety 1680 až 1929 měl prvorozený ve vyšší třídě (top 1,5 %) o 31 % více majetku a o trochu lepší vzdělání než ostatní sourozenci. U obyčejných lidí žádné rozdíly nebyly75. Což nejspíše souvisí s tím, že žádné hodnotné pozemky nevlastnili.

2. V před-industriálním vesnicích ve Finsku byl rozdíl prvorozených oproti ostatním větší. Šance na zdědění pozemku byla daleko vyšší a prvorozený syn měl znatelně více dětí než ostatní sourozenci. Což nejspíše ukazovalo na lepší materiální podmínky76.

3. U monarchů vedlo právo prvorozeného k menší šanci na uzurpování trůnu a stabilnější vládě77.

4. Existuje africký kmen Bamiléke, který praktikuje narozdíl od svého okolí primogenituru jako bývalo zvykem v okcidentu. A je znám jako mimořádně podnikavý, se silným důrazem na soukromé právo a ochotný se stěhovat po regionu. Dokonce vynalezl i malé banky, kde si lze půjčit na úrok (tontines) a skupovali a pronájímali půdu jako Evropané78.

Subscribe now

Katolická církev

Primogenitura se praktikovala i v Botswaně79 nebo Beninu80. Nukleární rodina byla základ společnosti i v starém Egyptě. Proč u nich nikdy nenastal podobný vývoj chování lidí jako v Evropě, i přestože socio-ekonomická situace mohla být podobná?

Odpověď je absence katolické církve. Ta byla ekonomicky silná a tím pádem nezávislá instituce žijící svým životem. Na moci jí přidala i legitimizace franckých panovníků od dob Chlodvíka I. po založení Svaté říše římské Karlem Velikým. V té době už myšlenka sekulárního státu umřela. Král se mohl angažovat v církevních záležitostech a dlouhou dobu určoval, kdo bude biskupem a ne. U Karla Velikého šlo i o upřímný zájem o stav církve. Inspirací mu byla jeho oblíbená kniha O Boží obci a měl pocit, že musí zasáhnout, aby církev dodržovala trochu idealizované fungování starověké křesťanské církve dle popisu sv. Augustina z Hrocha Hippa.81

Co středověká církev prosazovala za politiku?

Restrikce inbreedingu

Teologové prohlásili, že s rostoucí populací je nutnost zrušit klanové vazby, aby se “láska k bližšímu svému“ rozšířila mezi větší počet lidí. Nebo pokud chcete slova sv. Tomáše Akvinského: “aby se sdružili lidé a množilo se mezi nimi přátelství“ (nikdo neočekával, že budeme mít rádi cizího člověka jen tak).

Proto zakázala manželství nejen předků s potomky, ale i bratranců či sestřenic přes první a druhé koleno. Což je přibližně kdokoli sdílící stejné prapraprarodiče. Toto nařízení bylo nejspíše inspirováno římským právem - to zakazovalo vztah bratrance a sestřenice. Pravoslavný svět tuto politiku také přijal a vymáhal.82

I mezi šlechtici si mnozí vzali toto nařízení k srdci, což způsobilo promíchání různých úrovní sociální postavení a zamezilo vzniku příliš mnohostupňového rigidního třídního systému83, ale někteří se raději vykoupili od papeže jako Habsburkové (což mělo katastrofální následky - viz).

Praxe oženění se se sestrou mrtvé manželky byla zakázána už v 4. století84. To též bývala typická taktika, jak udržet klanové manželské závazky neporušené.

Zákaz polygamie

Polygamie byla Ježíšem též zavržena85, ale tím se zrovna nelišila od římského světa. Akorát byla v praxi mnohem více vymáhána. Polygamie je spíše dysgenická, protože snižuje porodnost žen z vyšší třídy.

Svobodná manželství

Další požadavek církve od 12. století byla svobodná manželství. Za toto nařízení můžeme vděčit církevnímu právníkovi Gratianovi - viz 30. a 31. kauza dokumentu Concordia discordantium canonum86. Toto opatření pomohlo zlomit manželskou politiku klanů, protože jen vzácně bývá manželství bratrance a sestřenice na bázi dobrovolnosti87.

Dle svatého Tomáše Akvinského byl souhlas stvořitelem manželství i v případě otroků. Stejně jako pán nemůže po otrokovi chtít, aby nejedl a nepil, tak nemůže zamezit jeho přirozené touhy po manželství. Souhlas byl dále definován jako nějaká vnitřní pohnutka. Tudíž zda bylo “ano” řečeno ze strachu, a později se tento zločin odhalil, pak manželství mohlo být anulováno.88

Později se v novověku spíše protestanté pokusili zamezit této praktice a vyžadovali souhlas rodičů se svatbou. Ale co bylo zničeno, už nešlo sešít zpět.

Dominikánský řád nebo celá církev?

Délka dominance katolické a později protestantské církve v regionu má jasný vztah s mírou “WEIRD” psychologie popsané na začátku. A dokonce je to nezávislý faktor vůči samotném zamezení inbreedingu89! Později vyšla studie, která se zaměřila přímo na mnišské řády. Při srovnání oblastí, kde v okolí 10 km byla budova Dominikánského řádu (kam patřil i jmenovaný sv. Tomáš Akvinský), s jinými se zjistilo, že měl mnohem silnější vliv na WEIRD psychologii (viz obrázek) než samotná katolizace. Jako přirozený experiment lze využít kolonizaci Mexika, kde císař dle svého uvážení přiděloval regiony pod duchovní správu řeholním řádům. Zde se též projevila více ne-osobního uvažování a občanská aktivita u bývalých dominikánských rajonů. Oproti tomu vliv františkánského řádu měl mnohdy zcela opačný výsledek (např. John Duns Scotus tvrdil, že soukromé vlastnictví je podřadné komunálnímu)90.

Toto dává smysl, protože šíření katolické víry nebyla rigidně centrálně plánová aktivita a dost záleží, jakým způsobem poslání víry misionář pojal. Studie bohužel nezmiňuje vztah šíření protestantství s aktivitou dominikánů. Ale tvrdí, že rychlejší využívání knihtisku a vyšší gramotnost v Německu má vztah. Což by mohlo poukazovat na korelaci s pozdějším protestanstvím. Viz můj starší článek.

Problém východní Evropy

Je známo, že část Polska, baltské země a Česko spadaly pod západní typ manželství. Co se dělo na východě? Jak už text a obrázky výše naznačily, nejednalo se o extrémní rozdíl vůči západu, ale i tak se jedná o mnohem orientálnější a zapadlejší region.91

Geografie a nedostatek lidí

Východní Evropa je plná úrodné půdy a nížin. Půdy k obdělání bylo dostatek, ale lidí nedostatek. Je dobré dodat, že mezi roky 1453 až 1777 unesli muslimští otrokáři při 2789 nájezdech 4,3 až 6,1 milionů lidí z dnešního Ruska, Ukrajiny a Polska. Což bylo přibližně 1/4 populace regionu v roce 1400. Nemluvně o předchozí devastaci těžko ubranitelného regionu v dobách nájezdů Mongolů a dalších mongoloidních hord.92

Vylidněné ukrajinské nížiny byly i přes nebezpečí Tatarů atraktivním místem k přesídlení za svobodou, na což mohlo panstvo na severu reagovat utužením nevolnictví (tedy svobody pohybu)93. Centrální vláda tolerovala usídlení uprchlých nevolníků, protože potřebovala region rychle zalidnit, aby zde bylo dostatek k lidí k budování defenzivních objektů (na výstavbě opevnění regionu mohlo pracovat až 30 000 lidí).

Je možné, že snaha namnožit své poddané za každou cenu, jak na panství na severu, tak ve vylidněných regionech nad tatarským chanátem na Krymu, vedla k minimalizaci požadavků k svolení k manželství - někdy i docházelo k substituování mladých rodin, pokud oba byli alespoň fyzicky zdatní. A nucení lidí do manželství pod hrozbou finančních sankcí. Tuto strategii aplikovala knížata ze Schwarzenberku po devastující třicetileté válce94. Celkově existuje korelace mezi přísností nevolnictví a poměru půdy k pracujícím v Čechách95, což by potvrzovalo tuto teorii.

Export plodin

Úrodná půda v nížinách znamenala vysoký výnos z exportu zemědělských plodin. Kdyby zůstali rolníci svobodní, mohli by si žádat vysoké mzdy a zbohatnout, zatímco aristokracie vlastnící velké pozemky by chudla (alespoň v relativních číslech).96

Malá urbanizace

Třetí faktor byla města. Ta mohla sloužit jako útočiště uprchlíků z panství před juristikcí feudálních pánů. Ale ve východní Evropě jich tolik nebylo. V Čechách po třicetileté válce bývaly jen dvě města s více než 5000 obyvateli: Cheb a Praha.97

TL;DR

Tedy je sice hezké, že elita mohla akumulovat kapitál, ale bylo to za cenu nevolnictví velké části populace. Tato rigidní třídní hierarchie dle teorie Adama Smitha vedla k zaostalosti98 - což je nejspíše pravda:

But if great improvements are seldom to be expected from great proprietors, they are least of all to be expected when they employ slaves for their workmen. The experience of all ages and nations, I believe, demonstrates that the work done by slaves, though it appears to cost only their maintenance, is in the end the dearest of any. A person who can acquire no property, can have no other interest but to eat as much, and to labour as little as possible.

Dle dnešních odhadů zrušení nevolnictví v Rusku navýšilo HDP o 18 %99. Ale tento pozdní růst nijak nezvrátil dlouhodobé důsledky nesvobody. I v 21. století po násilné redistribuci majetku za dob komunismu jsou nevolnické regiony chudší než lokality, kde dříve bývalo zanedbatelné množství nevolníků (< 5 %)100:

These effects lasted through the late Imperial and Soviet periods to today, resulting in slower city growth, lower industrial development, weaker infrastructure development, and, eventually, lower educational attainment and income levels.

Tato korelace se drží i po zohlednění dobré zemědělské půdy (nedává smysl budovat továrny na černozemi a zemědělství nemá tak velkou přidanou hodnotu pro HDP).

Neexistuje ani vztah s nevolnictvím a výsledky ve vzdělávání, ekonomickou nerovností, členstvím v komunistické straně nebo infrastrukturou s výjimkou silnic. Poněkud ironické je, že se za komunismu ekonomické rozdíly ještě prohloubily. Mobilita lidí i uvnitř SSSR byla limitována podobně jako u nevolníků v zájmu “lepší koordinace práce a boji proti reakcionářským živlům“101. A bývalí nevolníci mohli být více poslušní?

Pravoslavná církev

Pravoslavná církev narozdíl od katolické nijak neumožňovala oženit se i bez souhlasu rodičů - naopak ho vyžadovala.102

Vliv ortodoxního křesťanství na mentalitu dnešní populace je mnohem menší103. Narozdíl od západu104 zde nebyla tak silná kontrola kvality farářů a až do 2. poloviny 18. století chyběl školní systém. I po reformách bylo téměř 100 % nových učňů syny již vyučeného církevního zaměstnance, tudíž se jednalo o víceméně klanovou instituci. Mezitím na západě přesně kvůli strachu z dalšího šíření kněžských dynastií katolíci ratifikovali kněžský celibát105.

Další problém pro ortodoxního faráře byly jeho příjmy. Živily ho dobrovolné dary od místních, poplatky za různé služby nebo výnosy z církevního pozemku. Kdyby svým kázáním popudil místní, tak mu hrozila chudoba. S.I. Belliustin popisuje dobovou situaci v 19. století:106

The best student—that is, best according to seminary records— need not dream of receiving a good position in the diocese. Such positions are usually given out to the bishop's relatives; if he has none, then the swine who surround the bishop will get them. "Swine" is strong language; but what else can you call the bishop's lackeys, servants, secretaries, and choirboys?

Ještě horší bylo popuzení místního šlechtice na jeho panství107:

Just let a priest even dare hint to a landlord about disorders in his life, which is a poor example for his servants, his serfs, and that will be the end for the priest. The landlord himself will no longer receive him, and will forbid his peasants to do so. This happens often, for even lesser cause— if a priest refuses to administer marriage rites because of close kinship or against the will of the groom and bride, or to bury without a judicial inquest some one whom the master had whipped to death, etc. In such cases the priest is even left without subsistence.

Dle historiků je Rusko neobvyklým případem uchování původních pohanských tradic (a mentality) až do novověku.108

Když se podíváme na polskou studii od M. Szołtyseka, kde byly 4 oblasti klasifikovány dle stylu života na západ a východ, tak lze vidět spojitost s pravoslavnou církví:109

Vyšší šlechta

Panstvo jak na západě, tak východě, samozřejmě nemělo důvod dávat na sebe restrikce k manželství. Byla to oddělená třída a kultura (a někdy i etnikum - viz pobaltí), která “domestifikovala Evropany“ pro svůj užitek. A ekonomickou nouzí rozhodně netrpěli. Proto v Francii byl průměrný věk ženy při prvním manželství 19 let110. V Anglii, Německu, Rakousku nebo u ženevské buržoazie byl průměr 22 let. Věkový rozdíl manželů nad 5 let byl u šlechty normální. Běžný ženich měl okolo 30 let111. S výjimkou Francie, kde byl průměr pod 25 let.

Protože dědictví hrálo velkou politickou roli, manželství nebývala ve většině případů dobrovolná. Ale mnohdy byly očividně jen z lásky. Jako příklad lze vzít manželství Erika XIV. Švédského s dcerou prostého vojáka112.

Existuje zde velká variace dle regionu když šlo o “otevřenost sociální mobility na vrchol“. Například britská šlechta byla celkem otevřená elita. Okolo 60 % šlechticů si vzalo obyčejného člověka. Studie přidala srovnání s Německem, které bylo více uzavřené - jen 35 % šlechty si vzalo někoho s jiným původem.113

Subscribe now

Závěr

Jak můžeme vidět, tak styl života lidí je silně závislý na geografii, socio-ekonomické situaci a hlavně náboženství / kultuře.

Otázkou zůstává, jak správně nazvat rodinný stav v 21. století? Možná “moderní styl manželství“? Jisté je, že se jedná o víceméně extrémní verzi okcidentální rodiny, což znamená, že bezdětnost ještě naroste, věk manželství se zvyšuje za třicítku a morálka se stane tak univerzální až lokální soudružnost zmizí. Tato mentalita se šíří zaostalými zeměmi rozvojem tržní ekonomiky jako stimulu k nuklearizaci rodin a roli církve nahradily masmédia (speciálně sociální sítě v posledních 15 letech).

“Moderní manželství” je bezpochyby negativní jev, který do 5-10 generací vyhubí naši populaci. Jak je možné se zbavit aspektů dnešní doby jako vysoký věk mentální i finanční nezávislosti mladých lidí, nízké porodnosti (kdy negativně koreluje s vzděláním), nedostatkem pomocných rukou pro rodiče, osamělosti nebo příliš starých párů při svatbě s velkým množstvím nemanželských dětí?

Společnosti jako Ortodoxní Židé / Amišové / Mennonité / Laestadiáni / Tradiční katolíci / Kalvinisté v Nizozemsku jsou imunní vůči nedávných trendům114. Spojuje je náboženská víra, která jim zamezuje přijímat kulturu z okolí, a stále žijí stále komunálním životem. To je ale těžké našroubovat na celou populaci. Ale jako shluk jedinců je možné si vytvořit svou komunitu striktně na základě vzájemné pomoci. Pokud máte dostatek energie na finanční a sociální koordinaci tohoto projektu.

Nerad bych tu však dále protahoval už tak dlouhý článek mými nápady. Hlavní pointou je, že dnešní rodinný život a uvažování nebylo zase tak exotické pro člověka v západní Evropě před 500 lety. Na druhou stranu mnohé aspekty života v minulosti jsou dnešními konzervativci zcela opomíjeny nebo pokřiveny. Proto doufám, že tento článek poskytl dostatečně dobrou “historickou rekonstrukci“.

Share

8

Patterns in Humanity

The Rise of the West

I track the historical rise of West Europe by quantitatively analyzing the birth of notable people of science, and then I put it in context with other indicators of historical development. The data together show that West Europe had developmentally surpassed the rest of the world prior to 1500 A.D., before the establishment of overseas colonies or slave…

Read more

3 years ago · 78 likes · 29 comments · Inquisitive Bird

Nedávno bylo schváleno zvýšení důchodového věku na 67 let, což částečně stabilizuje situaci. Nemyslím si však, že je tento krok dostatečný. Někdo musí dokončit, co Václav Klaus chtěl, ale nezvládl prosadit. A to privatizovat důchodový systém …

Proč bychom měli odmítnout povinné odvody do průběžného důchodového systému?

Kdyby dnes soukromník navrhl investiční plán postavený na principech 1. pilíře důchodového systému, označili bychom jej za podvod nazývaný Ponziho schéma. To znamená, že starší investoři jsou vypláceni z příspěvků nových investorů. Jakmile objem peněz fondu přestane růst, vedení ztratí prostředky k plnění svých závazků a následuje bankrot. Tedy současný systém pod rouškou “mezigenerační solidarity” porušuje pravidlo “syn by neměl platit za hříchy svého otce”. Naše generace bude mít na krku cizí problémy, protože nám rodiče nepořídili sourozence.

Populační růst není jistota

Průběžný důchodový systém je postaven na historické realitě, kdy naše populace po vymanění z Malthusovy pasti rychle rostla a ekonomická produktivita dosahovala s každým desetiletím nového maxima. V této situaci dávno nejsme. Češi skrz celé 21. století vymírají [2] a růst plátců daní je udržován imigrací. Čerstvá pracovní síla z východu a jihu však není nekonečná. Například Ukrajina má jednu z nejnižších porodností v EU a ostatní země Evropy na tom nejsou zvlášť lépe [3]. Se současnými kulturními trendy hrozí, že do několika let klesne i globální porodnost pod 2,1 dětí na ženu ve věku 15-45 let, což znamená, že naše počty budou klesat a do pár století se můžeme vrátit na hladinu před novověkem [4].

Řešení imigrací není ani morální. Jedná se o hru s nulovým součtem, kdy oddalujeme bankrot našeho důchodového systému zrychlením bankrotu cizí země. Import migrantů s vysokým lidským kapitálem ze zemí třetího světa ubližuje místním podobně jako extrakce nerostných zdrojů v období kolonialismu. Lidé, kteří mají mentální schopnosti svou zemi srovnat do pořádku, jsou místo toho využiti pro růst HDP západu.

Mnohé regiony světa jako většina muslimského světa a subsaharská Afrika mají stále vysokou porodnost, avšak jejich populace má velmi nízký lidský kapitál a následkem vyvedou z státního rozpočtu mnohem více než do něj přispějí [5][6], což naše finanční vyhlídky ještě zhorší. 

Dále je známo, že tyto etnika páchají disproporčně mnoho zločinu [7][8][9][10][11][12], což mimo nemajetkové újmy našim občanů také brzdí ekonomiku regionu. Dle odhadů stojí externality vysoké kriminality v USA $5 bilionů ročně [13].

Bohatnutí pracujících není jistota

Aby se systém v současné formě udržel bez pádů do ztráty, bylo by nutné už v roce 2050 navýšit pojistné o 7500 Kč [14]. Pro naši generaci je neúnosné tuto částku zaplatit, když už dnes spolkne důchodový systém skoro 3/10 výdělku. Reálné mzdy začaly klesat [15]. Poměr průměrné mzdy a nájemného [16] / ceny nemovitosti [17] je jeden z nejhorších v Evropě a západním světě. A nikdo nám nemůže dát jistotu, že brzy zažijeme velký ekonomický růst jako v 19. století, který bez problémů tyto náklady pokryje. V době raného novověku HDP per capita

Český stát nezajistí dostatečně vysoké důchody a ani neumí investovat

Současný navrhnutý zákon dá člověku s mediánem mezd (Q2 2024) přibližně 21 000 Kč na důchod [18]. Což je částka podobná dnešnímu průměrnému důchodu [19]. ČNB nemá žádné plány měnit monetární politiku, tudíž při umělé inflaci 2 % ročně bude budoucí důchodce znatelně chudší.

Stát se dříve pokoušel nabídnou připojištění. To se ale také ocitlo ve ztrátě. Proč? Portfolio je až absurdně konzervativní. Ani ne 5 % tvoří akcie a velkou část peněz se ztratí v poplatcích za správu! Mezitím sousední Polsko nemá strach z rizika a akcie tvoří ¾ portfolia [20]. Kdybychom změnili strukturu portfolia blíže našemu sousedovi, tak by se to dle odhadů neprojevilo na větší volatilitě výnosů [21] a potenciálním propadu výnosů v době krizi.

Srovnejme situaci se soukromým spořením. U něho není žádný problém mít průměrný výnos 6 % ročně [22][23]. Student, který si našel práci v 22 letech a pracoval 45 let, bude mít při vkladu 10 000 Kč měsíčně v 67 letech 25,5 milionů Kč. Běžná žena se dožije v 67 letech dalších 18,8 let [24]. Což při pár propočtech dá za výsledek mnohem vyšší důchod než co nám slíbí stát.

Jestli má vláda zájem o solidaritu s chudými, tak mohou dostat dodatečné dávky skrz celkový státní rozpočet. 

Pobídky systému vedou k vymírání populace

Pobídky důchodového systému jasně říkají, abychom dali prioritu kariéře před rodinou. Následkem dostaneme vyšší důchod. Toto je krátkozraké uvažování stylu “po nás ať přijde potopa”. Z dlouhodobého hlediska rodiče s vícero dětmi přispívají do státního rozpočtu mnohonásobně více než bezdětní [25], protože ve stáří jsou bezdětní neproduktivní, ale rodiče jsou nahrazeni prací svých dětí. Přirozeně: čím větší je sociální stát, tím více bude trpět na nízkou porodnost.

Mnohé studie poukazují na tuto negativní externalitu. Když africké státy zavedly penzijní systém v době vysoké porodnosti, tak následkem znatelně klesla [26][27] - což vylučuje reverzní kauzalitu (méně dětí → stát převezme roli opatrovatele). V evropském prostředí existuje vztah mezi výší sociálních transferů ke starým lidem (důchody + zdravotní odvody) a menším počtem dětí v manželství [28]. Je nemožné objektivně prokázat kauzalitu, avšak stálo by za pokus tento neortodoxní krok vyzkoušet, aby se cizí země mohly poučit z výsledku.

Subscribe now

Návrh

Proto chci podstoupit tyto radikální kroky:

1. Ten dá lidem narozeným v roce 2010 a později možnost svobodné volby bez náhrady požádat o vyřazení z průběžného důchodového systému. Toto rozhodnutí bude aplikováno i na všechno jejich potomstvo (a potomstvo potomstva …).

2. Zavázat vládu k vytváření rozpočtů v zelených číslech a investování přebytků, aby se stát připravil na budoucí výpadek příjmů do průběžného důchodového systému.

3. Zavést do současného systému maximální důchody a věk odchodu do důchodu dle počtu biologických vnoučat v 60 letech.

Jak si budou lidé mimo průběžný systém spořit?

Bude zavedena zákonná povinnost odkládat alespoň 10 % svých ročních příjmů na jakoukoli dlouhodobou investici (která získá vládní certifikaci), kterou nelze vybrat dříve než v 64 letech. Jak pro zaměstnance, tak pro podnikatele. Občan musí mít právo spoření zrušit a převést své peníze k jiné firmě jednou ročně. Jestli bude jmenovaných 10 % mít hodnotu vyšší než 1/5  průměrné mzdy, tak není nutné posílat více.

Důchod manželů se společným jměním bude vypočten z příspěvků obou vyděleno dvěma, aby např. žena v domácnosti měla jistotu adekvátního důchodu ve stáří. Jestli nastane rozvod, tak každý dostane polovinu spoření za dobu trvání manželství, i přestože jeden z manželů přispěl více. Podobně to funguje v USA - o tom napíšu článek později.

Počet dětí nebude nijak zvyšovat důchod. Občanům budou místo toho navýšeny slevy na dani.

V jmenovaných 64 letech dostane občan možnost začít vybírat důchod. O jak vysokou částku se jedná, určí jeho zdravotní pojišťovna dle odhadů délky života Vaší demografické skupiny a počtu biologických vnoučat. Pokud má člověk 1 dítě, tak bude moct

Za toto rozhodnutí si vezme poplatek. Pokud občas bude žít déle než pojišťovna odhadla, tak bude doplácet smluvenou částku ze svého. Stát přispěje z 10 %.

Pokud občan zemře a zůstanou po něm peníze na spoření, tak se bude jednat o jeho majetek se vším všudy. Mohou ho tedy dědit příbuzní.

Co když někdo nebude mít dostatek peněz na důstojný důchod?

Každý rok bude vypočtena absolutní míra chudoby. Pokud komukoli vyjde měsíční důchod pod tuto částku, stát mu z daní dorovná rozdíl. Podmínka bude doložení práce po alespoň 25 let.

Jak stát přistoupí k invalidům?

V případě člověka, který pracoval a náhle onemocněl nebo se vážně zranil, stát bude vyplácet jeho invalidní důchod z rozpočtu a na penzi mu stát doplatí příspěvky, pokud nedosáhnou 10 % průměru mezd k investici do penzijního spoření.

Co se stane v případě krachu společnosti poskytující spoření?

Pokud spoření nebude schopno po dobu 5 let zajistit průměrný roční výnos alespoň 2 %, tak firma ztratí licenci vydávat důchodové spoření a vložené peníze budou převedeny do jiného fondu. Rozdíl výnosů oproti mediánu bude muset firma svým zákazníkům doplatit. 

Jestli firma zbankrotuje, tak rozdíl výnosů doplatí stát ze svého a ze všeho majetku propadnutého do insolvence.

Ideální je systém bez svazujících regulací, které způsobily přílišnou koncentraci privatizovaných penzijních fondů v Chile. Např. podmínka penzijního fondu nevykonávat jakoukoli jinou ekonomickou činnost [29]. To zajistí, že krach jedné firmy zvlášť neohrozí možnosti rozhodování občanů o svém spoření na penzi.

Budou mít těžce pracující možnost odejít předčasně do důchodu?

Ano. Stát doplatí dodatečné roky důchodu ze svého ve výši jako kdyby osoba pracovala do 64 let.

Co bude s lidmi, kteří v starém systému zůstanou?

Soudobý průběžný systém bude zachován, dokud jeho poslední účastník nezemře. Tranzice na odlišný typ financování by neúměrně navýšila náklady na plátce daní. Například v Chile stálo dotování důchodů dle starého plánu v nejhorším roce 8 % HDP při signifikantně mladší populaci než hrozí v ČR za pár let [30]. Tím, že ze systému budou moci odejít jen lidé narození v 21. století, dá státu čas nahromadit finanční rezervy k vyplácení.

Aby se systému ulevilo, tak základní výměra bude důchod v 69 letech a maximální výše důchodu o 60 % mediánu mezd:

• Každé další vnouče sníží věk odchodu do důchodu o 5 měsíců.

• Každé další vnouče zvýší maximální důchod o 8 % mediánu mezd.

• Maximální počet vnoučat je stanoven na 12. Vyšší čísla nebudou dále snižovat věk odchodu do důchodu ani výši maximálního důchodu.

• Počtem vnoučat se myslí počet biologických vnoučat na 63. narozeniny člověka.

• Systém samozřejmě bude mít výjimky pro těžce pracující a nemocné.

V současné době je pro srovnání maximální teoretický důchod 47 554 Kč měsíčně + 503 Kč za každé vychované dítě. Nový systém snad bude více motivující pro bohatší lidi, kteří mají méně potomstva než chudší, a bude spíše tlačit narození dětí do nižšího věku rodičů.

Závěr

Je nutné si uvědomit, že naše situace je z dlouhodobého hlediska nejen neudržitelná, ale i nemorální. Naši poslanci a senátoři budou mít všechno mé uznání, pokud nás občany z důchodového systému osvobodí a nebudeme se muset spoléhat na další prázdné sliby vlády o reformách.

Share

Zdroje:

[1] Národní rozpočtová rada. (2024). Zpráva NRR o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí 2024. Národní Rozpočtová Rada. https://www.rozpoctovarada.cz/publikace/zprava-nrr-o-dlouhodobe-udrzitelnosti-verejnych-financi-2024/

[2] Český statistický úřad. (2024). Narození. Statistika. https://csu.gov.cz/narozeni?pocet=10&start=0&podskupiny=133&razeni=-datumVydani#grafy___uhrnna-plodnost-v-cr

[3] World Population Dashboard. (2024). United Nations Population Fund. https://www.unfpa.org/data/world-population-dashboard

[4] Spears, D. (2023). Opinion | What happens when global human population peaks? The New York Times. https://www.nytimes.com/interactive/2023/09/18/opinion/human-population-global-growth.html

[5] The Economist. (2021, December 18). Why have Danes turned against immigration? The Economist. https://www.economist.com/europe/2021/12/18/why-have-danes-turned-against-immigration

[6] Kirkegaard, E. O. W. (2022, January 20). Immigration economics for economist dummies. Just Emil Kirkegaard Things.

Just Emil Kirkegaard Things

Immigration economics for economist dummies

Some time ago, I published a 50 minutes long video walkthrough of some research on economics effects of immigration for Nordic countries. Since some people don't really watch videos, I thought a written summary might also be handy, so here we go. For those who prefer video, it is here…

Read more

4 years ago · 16 likes · 2 comments · Emil O. W. Kirkegaard

[7] Inquisitive Bird. (2024). Immigration and crime: Sweden. Patterns in Humanity.

Patterns in Humanity

Immigration and crime: Sweden

This is part of a series. See also…

Read more

2 years ago · 16 likes · Inquisitive Bird

[8] Office for National Statistics. (2024). Appendix tables: homicide in England and Wales. https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/crimeandjustice/datasets/appendixtableshomicideinenglandandwales

[9] Afp. (2024). Kriminalstatistik 2023: Höchster Stand der Kriminalität seit 2016. FAZ.NET. https://www.faz.net/aktuell/politik/inland/kriminalstatistik-2023-hoechster-stand-der-kriminalitaet-seit-2016-19640968.html

[10] Government of Canada, Department of Justice, Electronic Communications. (2022). Overrepresentation of Black people in the Canadian criminal justice system. https://www.justice.gc.ca/eng/rp-pr/jr/obpccjs-spnsjpc/index.html

[11] The Brazilian Report. (2019). Brazil’s violence map shows alarming trends. Insight & Analysis. https://www.wilsoncenter.org/blog-post/brazils-violence-map-shows-alarming-trends

[12] Bertram, W. (2018, March 19). New research ends the “Is it race or class?” debate about mass incarceration. Prison Policy Initiative. https://www.prisonpolicy.org/blog/2018/03/19/race-class-debate/

[13] Anderson, D. A. (2021). The aggregate cost of crime in the United States. The Journal of Law and Economics, 64(4), 857–885. https://doi.org/10.1086/715713

[14] Hovorková, K. (2024). Důchodová reforma má zelenou. Přehled schválených změn. Peníze.cz. https://www.penize.cz/starobni-duchod/463980-duchodova-reforma-ma-zelenou-prehled-schvalenych-zmen

[15] Kurzy.cz. (2022). Reálná mzda - mzda se započtením vlivu zdražení, inflace. https://www.kurzy.cz/mzda/realna-mzda/

[16] Čtk. (2024, July 5). Západ opět uniká. Mladí Češi dají za nájem skoro 40 procent ze mzdy. Newstream. https://www.newstream.cz/reality/zapad-opet-unika-mladi-cesi-daji-za-najem-skoro-40-procent-ze-mzdy

[17] Čtk. (2024). Česko má nejdražší bydlení v Evropě. Na pořízení nového bytu je v průměru potřeba 13,3 roční mzdy. iROZHLAS. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cesko-ma-nejdrazsi-bydleni-v-evrope-na-porizeni-noveho-bytu-je-v-prumeru-potreba_2408061716_tko

[18] Kurzy.cz. (2024). Výpočet důchodu po reformě - jak se změní výpočet důchodu po reformě? https://www.kurzy.cz/vypocet/vypocet-duchodu-reforma/

[19] Český statistický úřad. (2024). Důchody. Statistika. https://csu.gov.cz/statistika/duchody?pocet=10&start=0&podskupiny=191&razeni=-datumVydani

[20] Hlaváček, M. (2023). Poplatky českých penzijních společností ve vztahu k jejich investiční strategii | Národní rozpočtová rada. Národní Rozpočtová Rada. https://www.rozpoctovarada.cz/publikace/poplatky-ceskych-penzijnich-spolecnosti-ve-vztahu-k-jejich-investicni-strategii/

[21] Thomas, A., Spataro, L., & Mathew, N. (2014). Pension funds and stock market volatility: An empirical analysis of OECD countries. Journal of Financial Stability, 11, 92–103. https://doi.org/10.1016/j.jfs.2014.01.001

[22] Hovorková, K., & Kučera, P. (2024). Kolik vydělal váš penzijní fond? Máme nové porovnání. Peníze.cz. https://www.penize.cz/doplnkove-penzijni-sporeni/448700-penzijni-fondy-vysledky-za-rok-2023-porovnani-ucastnickych-fondu-vynosy-vykonnost

[23] Kennedy, S. (2024). Pension funds average almost 8% annual growth, surpassing saver expectations. PensionBee. https://www.pensionbee.com/uk/press/pension-funds-surpass-expectations

[24] Český statistický úřad. (2024). Naděje dožití podle regionů soudržnosti. Veřejná Databáze. https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&pvo=DEMD009-RS&z=T&f=TABULKA&skupId=3949&katalog=32592&pvo=DEMD009-RS&str=v1047&v=v262__POHLAVI__102__2

[25] Vanhuysse, P. (2024). Debunking the ‘Stork theory’: Why do Low-Fertility societies tax their own reproduction? Institute for Family Studies. https://ifstudies.org/blog/debunking-the-stork-theory-why-do-low-fertility-societies-tax-their-own-reproduction

[26] Holmqvist, G. (2011). Fertility impact of high-coverage public pensions in sub-Saharan Africa. Global Social Policy, 11(2-3), 152-174. https://doi.org/10.1177/1468018111421283

[27] Rossi, P., & Godard, M. (2022). The old-age security motive for fertility: evidence from the extension of social pensions in Namibia. American Economic Journal: Economic Policy, 14(4), 488-518.

[28] Sánchez-Barricarte, J. J. (2017). The long-term determinants of marital fertility in the developed world (19th and 20th centuries): The role of welfare policies. Demographic Research, 36, 1255–1298. http://www.jstor.org/stable/26332165

[29] Niemietz, K. (2007). From Bismarck to Friedman. Economic Affairs, 27(2), 83–87. https://doi.org/10.1111/j.1468-0270.2007.00737.x

[30] Le Fraga, V. (2017). The Impacts of Pension Privatization in Latin American: A Cross-Country Comparison of Pension Reforms and the Introduction of Individual Accounts. An analysis modeled after the six guiding core principles of Social Security.

[31] Grok a
Dufková, D. (2025). Průměrná mzda a medián v ČR 2025: Vývoj v čase a srovnání krajů a dalších zemí. TOP.CZ. https://www.top.cz/prumerna-mzda-a-median-v-cr-vyvoj-v-case-a-srovnani-kraju-a-dalsich-zemi

Subscribe now

Zde je srovnání s výsledky Joe Bidena u všech demografických skupin:

Zajímavé je, jak Kamala Harrisová získala 9 % hlasů u nejbohatší pětiny Američanů. A ztratila podobnou mírou hlasy chudších 4/5 voličů. Trumpovi se tedy povedlo jako prvnímu Republikánovi v posledních 50 letech mobilizovat dělnickou třídu, kde získal většinu hlasů. Další výhra pro Harrisovou byli nevěřící. Speciálně nevěřící běloši: +10 %. Největší zisk oproti Joeovi Bidenovi ale získala u lidí identifikující se jako LGBTQ+: +22 %. Poněkud nečekaný je zisk 5 % u bělochů pod 30 let.

Z toho lze usuzovat, že Harrisová získala hlasy hlavně silně liberálních skupin.

Z znatelných proher lze jmenovat:

1. Prvovoliči: -21 %

2. Hispánci: -13 % (speciálně mladí muži) i přes anti-imigrační rétoriku

3. Běloši s minoritním náboženstvím: -13 % (že by muslimové?2)

4. Katolíci: -12 %

5. Lidé neidentifikující se s dvěma velkými stranami: -7 %

6. Mladí: -6 %

Nakonec zde dávám celkové výsledky Harrisové u všech demografických skupin:

Share

Mé motivace

Nejprve bych začal s tím, co mne inspiruje chtít změnu. Mé základní ideologické přesvědčení by se dalo shrnout:

1. Věřím, že vše živé je motivováno sobectvím. Avšak nedělám stejnou chybu jako “klasičtí liberálové“, že chápu koncept mé smrtelné osoby jako středobod vesmíru. Evoluce je o genech. A memech. Já mám rád své geny a memy, proto chci aby existovaly a vyvíjely se do lepší a lepší formy i staletí po mé smrti. Zároveň si však uvědomuji své nedostatky a nechci se doslova klonovat do budoucnosti. Ani páchat příbuzenské křížení. Ani se promíchat do nějaké velmi úspěšné cizinecké rodiny a navždy rozpustit své potomstvo do cizí rasy, od které nebudou do několika generací jakkoli odlišní.

2. Soustředit se jen sám na sebe nebo mou rodinu je vadné. Člověk ani mnohá zvířata nebyli stvořeni k takovéto individualistické existenci. Proto vidím jako racionální mít vysokou prioritu své etnikum. Nebo jakoukoli užší skupinu o milionech lidí (nebráním se nutně nějakému odtržení od Češství, kdyby dostatečně mnoho Čechů šlo např. kolonizovat cizí území a začalo žít svým vlastním způsobem, který by mi byl bližší).

3. Kdybych se rozhodl hájit lidstvo jako celek, tak zcela jistě zničím veškerou memetickou a genetickou diverzitu a mí potomci nebudou mít po staletí melting pot doktríny se mnou nic společného (a ani s čímkoli dnes žijícím). Věřím, že každé etnikum by se mělo vydat svou vlastní cestou asi stejným způsobem jako se policisté rozdělí při hledání pohřešované osoby v lese (#DiversityIsOurStrenght). Kdyby bylo známo, co přesně po nás Bůh chce a jakým způsobem to máme provést, tak by pak dávalo smysl postupovat uceleně jako jedna masa lidí. To však nikdy nebylo realitou a cesta za lepším životem nám zůstává neznámá podobně jako přesná lokace pohřešovaného v lese. Pokus - omyl metoda je v tomto světě nutnost.

4. Mnozí z nás při své cestě zcela jistě selžou (evoluce není jen o diverzifikaci, ale i úhynu vadných jedinců a skupin), ale menšině se snad podaří překonat Fermiho paradox a stanou se první mnoho-planetární civilizací. Vidím toto jako šlechetný cíl všeho živého. Nezávislost na současném životním prostoru, který nebyl ke svým obyvatelům vždy přívětivý2. A stát se ve svých vlastnostech bližší Stvořiteli.

5. Věřím v křesťanskou doktrínu zkaženosti člověka. A stavím se na stranu Hobbese, když jde o stav člověka mimo civilizaci, proti Rousseauovi. Stačí se podívat, jaké odpornosti berou bezstátní společnosti jako svou kulturu. Nebo na jejich neexistující úspěchy i přes tisíciletou existenci. Většina státních společností také není úplně ideální. Lidé jsou v nich univerzálně příliš posedlí sociálním statusem a jsou schopni kvůli němu zničit vše krásné, a pak hledat obětního beránka, na kterého hodí následky svých rozhodnutí. Hůře: dnes mají lidé přístup k neomezené vzdělanosti, ale sociální sítě se spíše zaplňují příspěvky apelující na nejnižší pudy.
   Proto jsem dost skeptický k myšlence, že když bude jedinec nechán bez sociálního a státního tlaku, tak se bude rozhodovat v nejlepším zájmu. A nejen to - pokud nebude existovat více elitistická kultura a stát, tak kondice člověka nepřežije střet s industrializací. A vzhledem k úpadku porodnosti toto myslím zcela doslovně.

6. V souladu s tím pro mne není ideální současný homo sapiens ani jakákoli jeho variace, protože není dobře adaptovaná na život v 21. století. Svým způsobem jsem bezpochyby velmi “progresivní“, protože věřím, že pokrok může tento trend degenerace zvrátit. Ale není pochyb, že pro mnohé bude záhubou přesně, jak Spengler předpověděl.

7. Nevidím žádnou rozumnou cestu, jak být reakcionář v doslovném smyslu. Vrátit se k vesnickému životu je utopie vzhledem k našim počtům, protože planeta není nafukovací. Zároveň není možné se jako technologicky nebo ekonomicky zaostalá země bránit cizímu státu. A následovat faustovského ducha je to, co odlišilo v době renesance Evropu od zbytku lidstva. Odmítám brát kohokoli, kdo chce abychom žili jako wholesome praktikující křesťanské v Kongu, seriózně. Buď nás naše inovativnost zničí nebo vyhrajeme. Smrt je lepší než popřít svou přirozenost.

8. Toto aplikuji i na křesťanství. Speciálně pro český národ je už víceméně nemožné, aby se znovu stalo oficiálním náboženství. Mainstream církve zcela selhaly v přežití skrz novověk. A nikdo nechce být v politice na straně loosera. Možná nějaká církev, která má dost liberální pojetí veršů Bible, by mohla uspět, kdyby ochránila lidi před hříchy v tomto tisíciletí a poskytovala jim funkční komunitu. A liberálním zde myslím odpoutáním se od doslovnosti (např. v otázce stvoření světa, velké potopy nebo vývinu člověka) jako vidíme např. u Unitářů. Ale to je jen můj myšlenkový experiment, nemá smysl brát evangelizaci jako hlavní formu politického boje.

9. Souhlasím s Aristotelem, že spokojenost lidí je dost individuální, ale existují kondice, které objektivně a univerzálně vedou k špatnému životu (člověka)3. Tím je obecně myšleno:

   1. žít v chudobě (tím není myšlena relativní chudoba, kterou často vídáme v médiích)

   2. být postižený

   3. být osamělý

   4. být nemocný

   5. být zabit nebo mít mrtvé blízké (=> nežít v nebezpečném prostředí)

   6. být velmi ošklivý

   7. mít zlé děti nebo jiné blízké

   8. být otrokem (tím myslím specificky typ otroctví, kdy si soukromník může koupit na trhu jiného člověka a beztrestně mu těžce ublížit - Aristoteles sice otroctví obhajoval, avšak jednalo se spíš o nevolnictví než systém jeho doby)

   9. a jako bonus lze zmínit dobré geny (i spokojenost se životem je z 1/3 dědičná)

Je velmi nepravděpodobné, že se v budoucnu tyto potřeby změní. Spíše než lidská práva bych z těchto bodů vypsal ideální principy lidství. Když společnost začne vybočovat ze stavu, kdy tyto základní potřeby našeho druhu začnou mizet, pak je v pořádku začít užívat státní moci, protože následky tohoto nedostatku jsou mnohem horší než represe určitých svobod. U jedinců lze odchylky klasifikovat různě. V případě touhy po sebedestrukci jako mentální nemoc, v případě touhy po konání zla druhým jako kriminální živel.

A jestli současný systém není dlouhodobě schopen naplnit tyto základní potřeby nebo není schopen zajistit přežití a šíření našeho druhu, tak ztrácí legitimitu v podobném duchu jako když čínský císař ztratí Mandát nebes.

Jsem názoru, že dalších 100 let udržování status quo by českou populaci tak zbídačilo, až by buď vymřela nebo se rozpadla do primitivnější lidské existence neschopné udržet industriální společnost při chodu. Zde uvedu příklady toho, co mi vadí, a jak problému zamezit.

Problém: fungování liberální demokracie

Carl Schmitt si uvědomil základní principy politiky v liberální demokracii už v minulém století: “Politické motivy mohou být zredukovány na vztah k příteli a nepříteli”4. Jinak řečeno: “Výhra v demokracii je zařídit přátelům mediální vliv a peníze. Nepřátelům démonizaci, ponížení a ztrátu finančních zdrojů”. Může to znít psychopaticky, ale přesně takto politické strany a hnutí operují. Chytří lidé si lehce všímají nekonzistentních postojů politiků k různým tématům, ale obyčejnému voliči na tom nezáleží. A ani naší elitě.

Když chceme podnikat určité politické kroky, tak největší chyba je se fixovat na pokusy o univerzální definici pravice/levice nebo jakékoli jiné metody klasifikace. Poněkud komické je, když se mnozí lidé, kteří jsou ostatními označováni např. za konzervativce, snaží rehabilitovat určitý pojem jako např. feminismus. Jaký to má smysl? Když by taková osoba šla mezi moderní feministky, tak by ji vyhnali. Skutečné konzervativce to spíše odradí. Jaká je pak výhra pro takového člověka? Osobní pocit intelektuální nadřazenosti? Tyto diskuze jsou zcela zbytečné, ale bohužel je pořád vidím. Důležité je si uvědomit, že politika je primárně o lidech chovající se jako kmen. Vyberte si kmen, který je vyvážen podobností Vašim názorům s schopností jeho členů cokoli změnit. Ostrakizace na základě např. “nedostatku konzervatismu“ by měla probíhat striktně na základě pragmatického uvážení, že osoba přináší více cizích názorů do hnutí než přijímá nebo jestli se lidem mimo skupinu jeví jako odpudivá.

Další parametr je financování strany. Politici raději změní své pozice než ztratili zdroj příjmů. To snad každý ví. Ale málokdo s tímto už umí pracovat. První cesta je se stát bohatým. Druhá se snažit dostat do kontaktu s možnými sponzory. Např. konzervativci mají teď celkem spojence v miliardářích v IT sektoru (např. Paypall mafia). Mnozí však kopou do těchto lidí a celého procesu rozvoje IT jako nebezpečného, čímž se sebe-sabotují. Naštěstí tato “industriální revoluce byla chyba“ skupinka není moc relevantní.

Z toho vyplývá, že se jedná z většiny o dost ne-racionální činnost. Ne-racionálností nemyslím jen, že se jedná spíše o diplomatickou/kultistickou než technickou/matematickou aktivitu. Ale i aktivitu, která z dlouhodobého hlediska škodí celé zemi. Rozhodně souhlasím s E.W. Kirkegaardem, že “Politics is the Mind-Killer“.

Liberální demokracie se současnými technologickými možnostmi nevyhnutelně skončí u poštvávání různých skupin uvnitř země proti sobě až zcela zapomenou, že existují i nějaké externí hrozby. A věci, které bývaly historicky “nepolitické“, jako ekonomika, kultura, právo, sport, náboženství, věda, vzdělání nebo rodina, se stávají předmětem politického boje. Carl Schmitt nazývá konečný stav liberální demokracie “totální stát“. Vše je podřízeno soupeření mezi hnutími. Na objektivní realitě už dávno nezáleží. Když fakta neodpovídají myšlenkám strany, tak se prostě budou ignorovat, bagatelizovat a popírat.

Dnes se lidé neshodnou ani v nejzákladnějších filosofických otázkách. Dříve křesťanství vymáhalo určitou filosofickou hegemonii, ale tyto časy jsou dávno pryč. Současný stav vidím jako neudržitelný. Společnost znovu potřebuje mít nějaký plán a světonázor, který bude následovat. Bez toho nejsou žádné životní jistoty, kvete morální relativismus a jakákoli “datová politika“ se stává irelevantní, protože nelze definovat morálnost postupu a určení cíle. Dále je fakt, že lidé bez životních cílů a jasně daných zábran hned neskočí z mostu, ale jejich existence se začne točit kolem nejnižších pudů. Což je pro politiky a zbohatlíky pozitivní.

Já to vidím velmi negativně. Dominance stranické politiky musí být zmrzačena. Stát musí získat určitou filosofii za svou existencí, která je trvalá. Česká politika stojí tak za nic i proto, že víceméně neexistuje vize do budoucna. USA, Čína nebo Rusko mají své problémy, ale je hloupé si nalhávat, že malá diverzita v jejich politické elitě není příčinou jejich statusu velmoci.

Řešení:

Vidím jako nutné se do státu tak trochu zabetonovat (jako Labouristé do byrokracie UK) a bojovat o svou nezávislost v rozhodování, aby ani oligarchové či cizí tajné služby nebyli schopni zvlášť otřást s agendou. První krok je samozřejmě získat možnosti přepsat ústavu a dosadit své ústavní soudce. A zavést výše vypsané myšlenky do úmluvy podobné Listině základních práv a svobod.

Navýšení pravomocí hlavy státu:

Rychlost s jakou provedl pod stavem nouze Javier Milei reformy je až fascinující. Pro protlačení agendy by se mohlo navýšení pravomocí prezidenta hodit. ČR bude převedena na model prezidentské republiky:

1. Poslanecká sněmovna a politické strany budou zrušeny a celý jejich koncept vymazán z našeho zákoníku.

2. Prezident bude mít možnost vybrat všechny ministry. S nimi si bude moci zvolit 4 poradce, kteří budou s ním a ministry tvořit nejvyšší zákonodárný orgán ČR. Hlasovat se v něm bude jako ve sněmovně a prezidentu bude (jako předsedovi) ponecháno právo veta. Tyto ministry bude moci odvolat maximálně jednou ročně.

3. Do nejvyššího koncilu budou přidáni ještě 3 lidé na doporučení senátu.

4. Když se všichni členové nejvyššího koncilu shodnou na zákonu upravující ústavu, tak bude moci být předán ústavnímu soudu, aby rozhodl o validitě změny. Následovně bude muset být schválena 2/3 senátorů.

5. Prezident může být “bez udání vážného důvodu” odvolán 55 % senátorů nebo ústavních soudců. Nebo referendem, které svolá alespoň 5 % oprávněných voličů (cca 412 tisíc lidí v posledních volbách prezidenta).

6. Ideální by bylo nahradit prezidenta dědičným králem, ale k tomu je potřeba populární a schopný panovník. Takový člověk se těžko hledá a bez něj je myšlenka monarchismu utopie.
   A ne, nechci jako většina ČR na trůně Habsburka. To bychom si nijak nepolepšili oproti současné pravicové scéně …

7. Prezident by měl být ženatý. U svobodného muže hrozí, že bude svou pozici využívat k nedecentním aktivitám a způsobovat skandály.

Neřekl bych, že menší počet lidí řídící zákonodárnou moc povede k vyšší korupci. Podívejte se na americký kongres. Většina členů dostala peníze od zionistické lobby:

Kdyby jich bylo jen 20, tak co by to v konečném důsledku změnilo?

Změny v senátu

1. Do senátu bude voleno jako dnes. Ale v prvním kole lidé dostanou 2 pozitivní hlasy a jeden negativní. Bude možné i dát oba pozitivní hlasy jednomu člověku (negativní a pozitivní samozřejmě nepůjde dát té samé osobě). Použít musíte všechny hlasy.

2. Špatná docházka bude trestána snížením platu o polovinu na další dva měsíce.

3. Referendum o 10 % oprávněných voličů v obvodu bude moci odvolat senátora+místosenátora.

4. Senát bude moci vytvořit a dát v platnost zákon, když návrh dostane podporu 44 senátorů.

Mandarin Act 1

Bude klasifikováno, co jsou tzv. vysoké funkce státu. Tím jsou myšleno starostové, místostarostové, ministři, poradci, náměstci, hejtmani, zastupitelé v kraji, prezidenti ústavní soudci, vedení státních firem, senátoři či lidé vyslaní do funkcí EU. Takto budou vybíráni:

V prvním kole:

1. První bariéra bude získat dobrý výsledek v maturitním testu (ten bude více předělán do silně g-loaded formy jako SAT v USA - o tom napíšu později). Hranice bude top 15 % žáků a bude počítána za posledních 5 let.

2. Druhá bude úspěšné zakončení české základní a střední školy. Určité školy v zahraničí je možné uznat jako české, pokud přijímají primárně etnicky české studenty žijící v místní komunitě.

3. Třetí bude mít v moment odeslání věk pod 80 let.

4. Čtvrtá trestní bezúhonnost a absence členství v StB nebo jiných komunistických aparátech.

5. Pátá mít trvalý pobyt v ČR nepřerušeně po alespoň 10 let.

6. Šestá nemít žádnou historii ve vládách a bezpečnostních službách cizích států.

7. Sedmá bariéra je zákaz kumulování funkcí. Starosta se nemůže stát ministrem. V soukromé sféře zvolení znamená automatický konec bývalého pracovního poměru. Podnikání lze tolerovat.

8. Osmá dobrovolně přísahat loajalitu českému státu a cílům, které následuje. A odeslat žádost na webu.

Ve druhém kole:

1. Vezmou se v potaz předchozí zkušenosti z státního/soukromého sektoru. Tím se vyřadí nezkušení jedinci. Bude očekáváno >10 let prokazatelné praxe.

2. Zkoušený bude podroben testům z IT, logiky či statistiky.

3. Dále bude nutné prokázat znalost angličtiny alespoň na úrovni B2. Mluvou, gramatikou i slohem.

4. Základy historie, státní správy a geografie.

5. Nakonec bude dotyčný zkoušen ze svých pravomocí dle aktuálního zákona.

Tyto zkoušky budou co nejvíce depersonalizované. Tím myslím, že nebude možné zjistit, který člověk Vás hodnotí. Všechno bude možné jednou opakovat. Ale kritéria přijetí se trochu navýší.

Zlepšení pozice vyšších státních úředníků

Pak bude důležité si zajistit loajalitu všech ve státní správě (počty budou samozřejmě sníženy, o tom až příště):

1. Vláda není schopna efektivně odměňovat státní zaměstnance, proto by měly být každý rok platové tabulky aktualizovány na základě mezd v soukromém sektoru.

2. Platy senátorů, ministrů a jiných nejvyšších úředníků by měly být tak pětinásobek mediánu mezd. Velmi schopný manažer víceméně nemá důvod dělat pro stát, kde má na krku větší zodpovědnost než v soukromé firmě5.

Mandarin Act 2

Další krok bude určitá kontrola ústavního soudu. Ten bude mít 12 členů. Předchozí soudci bude pomalu nahrazeni, aby byli loajální novému ústavnímu pořádku, který bude respektovat odlišné úmluvy než dnes.

Z lidí, kteří prošli Mandarin Act 1 budou soudci vybráni takto:

1. Nutnost bude mít právnický titul nebo dodatečně projít zkouškou z ústavního práva.

2. Všichni budou požádáni, aby sepsali nějakou práci na téma fungování českého státu. Část bude prezentována před publikem, které bude sestaveno z 40 náhodných lidí, kteří prošli Mandarin Act 1, aby se ověřily i “sociální kompetence“ kandidáta. Dále bude přihlédnuto k zásluhám státu, které člověk za život předtím vykonal. Předchozí ústavní soudci usoudí, kdo bude nejlépe pokračovat v jejich odkazu.

3. Bude očekáváno, že zbude minimálně 5 a maximálně 10 kandidátů.

4. Ti budou upozorněni o svém zvolení a budou mít poslední šanci na rozmyšlenou.

5. Losováním se zmenší jejich počet na 1 výherce. To může znít podivně, ale mnohé úspěšné historické státní systémy pracovaly s losováním6. To je dobrá ochrana proti korupci a vytváření "klientelistických sítí. Jsem samozřejmě ochoten systém dále vylepšit pod tíhou praktické aplikace.

6. Občané budou moci výherního kandidáta vetovat referendem, které svolá petice alespoň 9 % občanů s volebním právem do 64 dní. Do té doby než budou vyhlášeny výsledky, nebude moci ústavní soudce začít vykonávat svou práci.

Ano, toto je inspirováno novověkými Benátkami a Čínou. A ano, je to cíleně implementované tak, aby vznikla komformita v morálce mezi generacemi soudců. V staré Číně to bývalo též hlavním kritériem zkoušek7.

Ústavní soud dostane pravomoc jmenovat členy vedení ČNB, NKÚ a nejvyššího ústavního soudu. Dále mu bude podřízeno vedení armády, ať prezident nemá choutky využít svou velkou moc k ohrožení ústavního pořádku.

Ústavním soudcem bude člověk až do svých 81. narozenin. Na svou žádost může kdykoli rezignovat. Později může kandidovat znovu. Na soudce nominované za minulého režimu se bude vztahovat limit dle starého zákona.

Pokud se na něčem ústavní soud neshodne (6 proti 6), tak bude konečné rozhodnutí ratifikováno většinou v senátu.

Samospráva:

1. Máme 6249 obcí. To bude redukováno na 2165, aby neexistovaly obce pod 600 obyvatel8. Pokud se 1.1. nového roku zjistí, že počet obyvatel obce klesl pod stanovenou hranici, obec bude do konce roku zrušena a převedena pod správu cizího úřadu. Malé obce nejsou efektivně řízeny a český stát de facto bere vesničany jako více hodné státních výdajů než ostatní. Spojování obcí bude zohledňovat různé geografické, ekonomické, etnické a historické spojitosti.

2. Obce budou financovány z místních daní: DPH, různé pokuty a daně z příjmu právnických/fyzických osob (viz Estonsko / Skandinávie, dává to motivaci obcí nebýt NIMBY a podporovat podnikání).

3. Obce budou mít možnost uzavřít (tím myšleno oplotit) část svého zastavěného území a povolit vstup jen rezidentům.

4. Kraje budou zrušeny. Jejich pravomoce budou převedeny na okresy. V případě školství a zdravotnictví na centrální vládu (ty bych částečně zprivatizoval, ale o tom až příště).

5. Okresy budou sjednoceny s volebními obvody. Každý senátor bude mít pravomoc vetovat jakékoli rozhodnutí uvnitř okresu. K sobě bude mít zástup podobně jako má starosta místostarostu, aby mohl plnit i určitou reprezentativní funkci.

6. Pokud 10 % občanů (z regionu) dokončí validní petici, tak svolají referendum, budou moci vetovat rozhodnutí senátora. Popřípadě ho i sesadit.

7. Vzhledem k zrušení krajů, každý senátor bude mít 5 náměstků, kteří budou řídit záležitosti okresu a radit mu.

Cenzura

Po reformě systému vládnutí je nutno zajistit, aby veřejný diskurz nezdegeneroval. Absolutní svoboda slova by neměla existovat, protože umožňuje lidem s nízkou sebekontrolou a špatnými úmysly prosperovat v naší společnosti. Hůře - umožňuje upřímně zlým lidem šířit trendy, které mohou zničit celou společnost.

Mnozí namítají, že člověku je vlastní tendence k “připosránkovství“. Tím je myšleno, že má mnohem větší strach něco veřejně prohlásit, i když reálně by se jim v 99 % případů nic nestalo. Tento stav obvykle postihne někoho, kdo je neurotický, paranoidní, velmi filosoficky odlišný od vlády nebo toho, který propadl do echo-chamberu na internetu. Já si však myslím, že to je spíše pozitivní externalita. Proč by kdokoli chtěl od těchto lidí něco slyšet? Jak to vylepší celospolečenskou debatu? Od 60. let, kdy oficiální i neoficiální cenzura (cancel culture) na západě (což znamená i USA - to dříve nebyla žádná wholesome klasicky liberální země) opadla, se svět stává horší a horší.

Celá liberální myšlenka, že absolutní svoboda slova => inovace a pokrok není podložena žádnými daty a nejspíše ani není pravdivá, když vezmeme v potaz, že industrializace začala v Anglii, což byla silně represivní společnost, kde nadávání na veřejnosti mohlo vyústit v pokutu. Singapur je také zajímavý experiment. Kdyby existovala absolutní svoboda slova, tak by se levici podařilo tento ostrov prosperity vybudovaný za ani ne století zničit. Co limituje pokrok, jsou zásahy do svobody vědeckého bádání. Do této sféry nechci nijak rýpat. Problém mám jen s emocionálními výlevy nebo velmi vadnou životní filosofií.

Dále je argumentováno, že když lidé dostanou možnost říkat zlé věci, tak je ostatní identifikují jako zvrhlé a zavrhnou je, a tím se systém sebe-opraví. To platilo v minulém století. Nikoli dnes, kdy sociální média umožňují nalézt podobně smýšlející lidi po celém světě a společně se radikalizovat k většímu většímu bláznovství. Když i samotní pravičáci nemají nastavenou hranici, co smí říkat, tak diskurz degeneruje. To je vidět při srovnání /pol/ a čehokoli jiného. #AcademicAgentSaidNothingWrong

1. Hate-speech zákony by obecně neměly existovat. Nahradit by se měly zákony mířené na podněcování k násilnostem a ničení majetku mezi dvěma demografickými skupinami uvnitř země.

2. Obhajovat totalitní režimy minulosti by nemělo být trestné, ale veřejně popírat jejich očividné zločiny proti lidskosti už ano. Toto je víceméně jen anti-sperg zákon, který odstraní z diskuze sortu lidí, které je posedlá přepisováním minulosti ve svůj politický prospěch.

3. Psát do soukromých zpráv sexuální návrhy by mělo být trestné stejně jako sexuální obtěžování na veřejnosti. Protože řešit kontext všech zpráv je neudržitelné, zákon by měl být limitován na text zprávy, který byl zaslán pachatelem před první odpovědí poškozené. V případě sextování s nezletilou by tato limitace neplatila a přečin by byl mnohem přísněji trestán.

4. Současné zákony zakazující vyhrožování nebo pomluvy by měly být mnohem přísněji vymáhány.

5. Prohlásit, že nový ústavní pořádek je nelegitimní by mělo být trestné. Tím nemyslím kritiku určité sekce nebo interpretace, ale útok na samotnou legitimitu nového režimu a nepřímo vyzývat k jeho ukončení.

6. Hájit ideologii, která hlásá podřízení občanů ČR cizinecké vládě, by mělo být trestné.

7. Popírat užitek existence lidstva nebo českého národa by mělo být trestné. Podobné by mělo platit na útoky na vlastní etnickou skupinu cizího pachatele. Takovéto řeči jsou zcela proti přirozenosti …

8. Přístup k pornografii a jinému závadnému materiálu by měl vyžadovat ověření pomocí občanského průkazu. Když se člověk podívá, jak se k problému dětí s neomezenými možnostmi na internetu staví současní rodiče, tak opravdu už nemohu obhajovat doktrínu “apel na zodpovědnost za své děti stačí“. To je cesta do pekel.

9. Šíření poplašné zprávy by mělo být mnohem tvrději postihováno. Například kdyby někdo začal šířit řetězovými maily, že můj návrh na zrušení důchodů by ukončil vyplácení důchodů současným důchodcům, tak bych ho bez ostychu poslal do vězení.

10. Zvažoval bych vytvoření oddělení policie, která by řešila různé slovní přečiny.

11. Stát by měl dotovat média (film, seriály, kulturní akce) pouze pokud neukazují ideologicky nepřátelské motivy.

Zajištění nezávislosti

Další důležitý aspekt změny systému je zamezení další barevné revoluce:

1. Bude zřízen úřad pro vyšetřování zahraničních vlivů9. Všechny spolky, korporace, politické strany, neziskovky nebo jakékoli typy organizací, které nežijí pouze ze svého zisku, budou v rejstříku klasifikovány do tří skupin dle míry financovaní ze zahraničních zdrojů. Ty budou veřejně zapsány v rejstříku. V případě nouze by byly zakázány jako vetřelecká subverze.

2. Český stát by měl být explicitně popsán jako existující za účelem blahobytu Čechů.

IT

1. Stát by se měl digitalizovat pod open-source licencí, pokud to situace umožňuje. Nebo v horším případě by měl být autor svých uzavřených programů. Toto přinese kupu státní agendy k financování, ale současná situace, kde velké IT firmy lobbují za dobré zakázky, je potenciálně nebezpečná, protože stát často ani nevlastní source code nebo know-how. Viz současná tikající bomba na ministerstvu spravedlnosti s IT dodavatelem obviněným z praní špinavých peněz10.

2. Všechny státní databáze by měly být pod plnou státní kontrolou. Občan by měl mít právo se podívat na všechny data, které se vznikly jeho vztahem se státem.

3. Na bod 2 navazuje zavedení digitální identita občanů (eID) a digitálního občanského průkazu, který bude použitelná u jakékoli komunikace se státem. Současné používání hlavně bankovní identity mi nepřijde jako dobré řešení. Nepřímo tím propojujeme bankovní a státní sektor.

4. Nizozemsko nebo Švédsko už používají technologii blockchain ve státní správě11. Ta umožňuje decentralizovaně a trvale uchovávat určité informace. Možné využití je u univerzitních titulů, vlastnictví půdy/nemovitostí, řidičských průkazů a dalších dokumentů, o které nechceme přijít a zajistit jejich autentičnost.
   Pro ukázku vezměme případ z roku 2023, kdy rodina skončila v exekucích, protože důležité dokumenty ohledně jejich stavby se úřadu ztratily a další přednesené byly nejspíše padělány12.
   Tato technologie by měla být v co nejširší míře použita. Mohla by pomoci obnovit důvěru občanů v státní správu.

Energie/voda

Je kritické získat kontrolu nad energetikou a vodárenství,. Možný výpadek kvůli zásahu z cizí země by mohla být katastrofa. Rozhodně nechci dopadnout jako Německo se skomínající ekonomikou kvůli odpojení ruského plynu.

1. Vodárenství bude znárodněno (konec hezkého modelu socializace nákladů a privatizace zisků). Části, které lze nazvat jako ne-kritická infrastruktura, budou privatizovány.

2. Výroba elektřiny musí být většinově držena českými majiteli. Což se aktuálně daří hlavně kvůli držení akcií ČEZu Ministerstvem financí. Jakýkoli pokles pod 55 % by měl být hned vykompenzován skoupením dalších akcií státem.

3. Vystoupení z Lipské burzy.

4. Dostavba jaderné elektrárny Dukovany a postavení vícero jaderných reaktorů v jiných lokalitách. Levná energie je zcela zásadní pro současný IT vývoj.

5. Zrušení dotací na větrné a solární elektrárny v místech, kde nebude jejich výnosnost nadprůměrná (na české poměry). Obnovitelné zdroje jsou na většině míst dost neefektivní zdroj energie, kde stále selhává cost/benefit ratio, i když zohledníme vypouštění emisí.

Zamezení importu voličů a populismu:

Volební právo

1. Jednu dobu jsem viděl hodně složité Capcha na 4chanu. Jak by je vůbec mohl někdo velmi hloupý vyplnit? Proto mne napadlo, že než lidé dostanou lístky, tak se registrují online nebo zasláním žádosti na úřad (např. jako v americkém státu Georgia), a budou muset splnit dvě Capchy. V určitém smyslu se jedná o základní IQ test a zamezí to plýtvání papírem :-)

2. Aby se zamezilo populismu, lidé budou mít možnost si vybrat mezi penězi hodnoty 1/30 mediánu mezd nebo volebními lístky.

3. Jediný způsob, jak získat volební právo, je mít 2 prarodiče s českým občanstvím.

4. Pokud jste recidivista, ztrácíte možnost volit.

5. Rodiče mohou volit za nezletilé, kteří jsou jejich biologickými potomky a jsou v jejich péči.

6. Nebude zde žádná spodní hranice zletilosti k volbám. Ale budete muset vykázat státu, že buď vlastníte bydlení na území ČR nebo žijete v nájmu - tedy odděleně od rodičů.

Tímto se zamezí populistickému rozhazování a “importu voličů“. Také hádám, že toto dost zasáhne voličstvo ANO a jiné populisty.

Je taky fakt, že konec univerzálního volebního práva dezorientuje současné marketingové týmy politických stran jaksi z principu. Proces manipulování s voličskými skupinami bude složitější a nepředpovídatelný. Viz situace v Spojených Arabských Emirátech.

Konec imigrace

1. Z většiny zemí třetího světa by měla být imigrace omezena. Zásadní faktor integrace je přeci jen etnický původ …

2. Lidé alespoň z půlky českého původu by měli mít možnost přednostně a rychle získat plnohodnotné občanství. Podobný systém “návratu domů“ zavedl Izrael a později Maďarsko.

3. V obcích s rozšířenou působností nad 100 000 obyvatel bude zakázáno prodávat či pronajímat byty cizincům mimo EU. V rámci možností budoucí EU by bylo ideální výběr ještě zúžit na Čechy. Je kritické uchovat mocenská centra v českých rukou. Imigranté již držící byty v městech nebudou vyhnáni.

4. Počet imigrantů, které vpustíme do naší země, bude záviset na nabídce bytů. Nikoli poptávce firem po práci. Tyto výpočty budou počítány na úrovni obce s rozšířenou působností. ORP s malou poptávkou jako Bílina budou moci přijmout více imigrantů. Pointa je, že imigranté zde nebudou mít hodně příležitostí a mimo majetné oblasti budou politicky impotentní.

5. Remitence budou dodatečně zdaněny 10 % své hodnoty.

Armáda

1. ČR by rozhodně měla plnit závazek NATO investovat 2 % HDP do ministerstva obrany. Ale nesouhlasím, že bychom měli začít hned tento rok. Není však důvod vše uspěchat. To povede jen ke korupci a špatným nákupům.

2. Investování do dronů, odstřelování z dálky či bombardování je nutnost. Tak holt funguje moderní válka. Možná by nebylo i od věci vytvořit metody ochrany před použitím těchto taktik na našem území nebo na vojáky na zahraniční misi.

3. Měli bychom získat zbraně hromadného ničení.

4. Celá pacifistická myšlenka sportu by se měla vymýtit. Vede to akorát k přílišné specializaci na určitou činnost, což ve výsledku ani nemusí být zdravé ani formující univerzálně schopnějšího člověka. Měli bychom pořádat olympiádu, ale primárně pro vojáky. Disciplíny by byly sporty úzce spojené s dnešním válčením (kromě plánování a logistiky).

Zahraniční politika

1. Je mi docela jedno. Česko by mělo hrát hru oportunisticky, dokud nevznikne určitá konfederace ve střední Evropě, která by svou velikostí mohla konkurovat EU/USA a Rusku/Číně/Indii.

2. Nezávisle na tom, co si myslíme o původu ukrajinské války, zůstává objektivním faktem, že Lukašenkův a Putinův režim aktuálně bere Česko jako nepřítele. Jako ukázku za vše lze vzít využívání imigrantů jako zbraně proti EU. To je naprosto morálně zavrženíhodná politika a je legitimní podporovat jakýkoli efektivní způsob svržení běloruské vlády.

3. Zahraniční obchod by měl dostatečně diverzifikovaný. Nikoli orientován na holý profit a loajalitu vůči “velkému západnímu bratrovi“.

4. Měli bychom se více angažovat v zemích třetího světa, abychom zde získali výhodnou ekonomickou pozici a přístup k surovinám.

5. V těchto dnech už jsem tvrdý euroskeptik. i Listina základních práv Evropské unie nemá co pohledávat v mém revíru. Měli bychom se snažit vytvořit koalici zemí, která z EU společně odejde.

6. Možná nejjednodušší cesta bude se skamarádit s AfD a odejít spolu s Německem. Z mé osobní zkušenosti s členy AfD vyslanými do Prahy mi přišlo, že se jedná spíše o katolíky než více nacisticky založené pány. A jestli jsou tendence německé mládeže opravdu radikalizační, tak o to větší důvod být s Německem zadobře, aby náhodou nezačali znevažovat legitimitu Benešových dekretů …

7. Musíme pracovat s možností, že V4 a Rakousko bude více ochotné vykonat tento plán.

8. Nutnost samozřejmě bude vytvořit alternativu volného pohybu zboží, lidí a kapitálu ve střední Evropě. K tomu může posloužit vstup do EFTA, jestli budou ochotní s námi jednat.

Expanze?

1. Navyšování počtů by mělo být hojně podporováno (o tom příště). Mladá populace nám dá obrovskou výhodu vůči zbytku vymírajícího světa.

2. Naše země ale není nafukovací, a proto bych finančně podporoval komunity žijící v zahraničí. Například financováním škol, kde se učí v českém jazyce.

3. Byl bych otevřen i rekolonizaci různých částí Ukrajiny po konci války (mí předci byli pozváni Kateřinou Velikou na Ukrajinu, ale po 2. světové se vrátili do Čech). A zemí třetího světa.

Subscribe now

Závěr

Prosím neberte toto jako svatý text. Je možné, že tento článek jednou trochu poupravím, když najdu zajímavý nápad. A praktické provedení bude vyžadovat kupu ústupků a dočasných kroků. Brzy vytvořím další díl. Tímto nekončíme :-)

Share

1

Just Emil Kirkegaard Things

Will the real Emil please stand up?

Since is there yet another character and cancellation attempt on me, I thought it might be useful to write a post about my actual politics, which could then stand in contrast to all the claims about my supposedly nefarious politics. I want to say at the outset that I don't really enjoy politics. I much prefer to stick to the Less Wrong-Rationalist spher…

Read more

4 years ago · 41 likes · 25 comments · Emil O. W. Kirkegaard

7

Broadstreet

The Myth of Meritocracy: How Exams Helped Build an Empire

Imperial China was a meritocracy. That’s the story we’ve long been told—and one that has shaped how generations have understood the Chinese state. For over a thousand years, aspiring officials sat for grueling, multi-level exams, with the top scorers earning posts in the imperial bureaucracy. In a world where birth usually determined one’s future, this …

Read more

a year ago · 56 likes · 5 comments · Broadstreet

Jedná se o pouze online fenomén nebo toto dělení skutečně existuje i mezi obyčejnými lidmi?A je vůbec možné odhadnout motivaci lidí dle 12 až 20 otázek?

Fundamentalismus

Nejprve bych vyjádřil pochyby nad tím, že nábožní lidé se v (bývalém) křesťanském světě dají považovat za politickou skupinu. Nábožnost a pravicovost ne vždy dobře koreluje. Proto je dobré se zaměřit na ještě užší skupinu “náboženských fundamentalistů“. Příslušnost jedinců lze spolehlivě měřit dle Revised Religious Fundamentalism Scale1. Ta obsahuje otázky (v křesťanské verzi) jako např.:

Tato škála je konzistentní i s jinými náboženstvími a kulturami od hinduistů2 po muslimy nebo židy na blízkém východě, což ukazuje, že měří určitou univerzální tendenci v lidské mysli, která např. odmítá genderovou rovnost, liberalismus, sekularismus nebo individualismus v západním stylu3. Např. v Egyptě vede i ke xenofobii vůči Američanům (β=0,49) / Evropanům (β=0,27)4. Fundamentalismus i vede k netoleranci cizích skupin obecně, ne jen jiných náboženství (β=0,43)5.

Psychologické/demografické asociace

Čím se tito lidé vyznačují?

• Je známo, že jsou hloupější než ostatní. Dle velkého srovnání bělochů v USA jsou běloši navštěvující dogmatické církve o 5 IQ hloupější než nevěřící běloši6. A samotná inteligence vysvětluje cca 5 % variace v míře fundamentalismu. Ironicky lidé, kteří chodí týdně do kostela jsou lehce nadprůměrně inteligentní, protože nejsou tak dogmatičtí ve víře. Dále chytřejší černoši jsou častěji nábožní, což je odlišuje od ostatních ras v USA7. Generalizace tedy nejsou na místě.

• Z hlediska osobnostního testu OCEAN jsou uzavření novým nápadům a idejím (r=−0,21 až -0,48). Mimo to se fundamentalisté se moc neliší od ostatních.

• Analýza pod-částí OCEAN testu ukázaly, že existuje akorát silná korelace (r=0,45) s apelem na tradici, komformismem (r=0,26) a hédonismem (r=-0,26)9.

• Stereotyp, že tito lidé nemají moc zájem o umělecké profese, je pravdivý (β=-0,29), i když zohledníme OCEAN model osobnosti10.

• Vypadá to, že fundamentalisté jsou více prosociální tendence (β = 0,21)11 a trochu mají problémy s logickým uvažováním (β = -0,12)12.

Vztah s konzervatismem

Pozoruhodné také je, že korelace fundamentalismu s sebeidentifikací (sociálního) konzervatismu (na škále 0 až 7) je jen 0,32. I jiné studie ukazují korelace r=0,25-0,47, což je překvapivě málo13.

Dle testu Moral Foundations Theory mají náboženští fundamentalisté vysoká čísla v “čistotě“ (r=0,62) a trošku i u “Respektu k autoritám“ (r=0,29)14. Jedná se tedy o lidi, kteří se lehce znechutí něčím neslušným, sexualizovaným, ošklivým, heretickým nebo abnormálním - to se projevuje např. odporem vůči transexualismu (r=0,43)15 nebo volné sexuální morálce (r=-0,35)16. Respekt autoritám není třeba blíže popisovat. V jiných částech Moral Foundations Theory jako spravedlnosti nebo empatii vůči slabším se neliší od většiny populace.

Jak se člověk stane náboženským fundamentalistou?

Náboženský fundamentalismus se šíří téměř zcela mezigeneračně. 46 % variace vysvětluje výchova a 38 % genetika17. Což nutně neukazuje na silnou dědičnost víry, spíše na neschopnost křesťanů evangelizovat nevěřící. Kupříkladu až na dvě výjimky se všichni křesťané v mém okolí do své víry narodili.

RWA?

Jako další aspekt politického konzervatismu je bráno pravicové autoritářství. To však není úplně ideální škála, protože v typickém anglosaském duchu se snaží našroubovat jejich svět na zbytek planety:

• Kupříkladu v Česku má RWA problémy s konzistencí18. Češi nemají problém prohlásit, že společnost degeneruje, jak opadají tradiční hodnoty, a zároveň si myslet, že s životním stylem homosexuálů není nic špatně. Našel jsem i jednu studii (bohužel se vzorky z sociálních sítí), která ukázala, že v ČR neexistuje korelace mezi pravicí/levicí a RWA19.

• Překlad do Afrikánštity taky nenesl výsledky. Zjistilo se, že být bílý pravicový autoritář v Jižní Africe nemá znatelnou korelaci s rasismem20! Speciálně u černochů škála nedávala smysl21.

• V Kanadě zase bylo zjištěno, že polovina “pravicových autoritářů“ volí levicové politické strany.

• V mnohých zemích východní Evropě “pravicoví autoritáři“ častěji volí komunisty22. Jmenovitě v Rumunsku je r=0,53 korelace podpory komunismu a RWA23.

• V Rakousku jsem zase našel, že “pravicové autoritářství“ nevede k volení FPÖ24.

• Dále vede k většímu strachu z COVID-1925, což je obvykle bráno jako levicové.

• Ještě podivnější byl výrok Altemeyera, že levicoví autoritáři jsou velmi vzácní. Toto zjištění bylo později vyvráceno26.

Z toho můžeme vyvodit, že lepší označení je pouhé autoritářství. Nikoli pravicové autoritářství. Osobně bych tento typ testu v ČR nepoužíval. Ale bylo by špatné ho nezmínit, protože je dost známý.

Social Dominance Orientation

V 90. letech se poštěstilo a vznikla nová lepší škála měřící pravicové tendence lidí - Social Dominance Orientation. Mnoho studií ukazuje velkou konzistenci testu27. Dokonce i v exotických zemích jako Lebanon28, Turecko29, Slovensko30, Hong Kong31, Taiwan32, Rusko / Portugalsko33, Indie34, Japonsko35, Palestina / Israel vykazuje škála dostatečnou spolehlivost. Akorát v Číně měla dle 3 studií problémy36, ale jedna vykazovala normální chování37.

Co tato škála měří? Social Dominance Orientation je víceméně Nietzscheho herrenmoral (panská morálka)38:

Test obsahuje např. tyto body:

Proto nacházíme korelaci s podporou války/militarismu, rasismem, nacionalismem, podporou trestu smrti, perzekuce ilegálních imigrantů nebo mučení zajatců, odmítnutím feminismu, kulturního elitismu, a pohledem na svět jako boj, který nejde vyhrát kooperací co největšího celku lidstva. Korelace s odmítnutím pozitivní diskriminace není velká. Hádám, že tito lidé si jsou vědomi, proč vůbec vznikla39 (zamezení judaizace amerických univerzit40)? V případě Indie SDO vede k obhajobě kastovního systému41. A v době Covidu-19 se této skupince moc nelíbily opatření (β=−0,16) a znevažovala nebezpečnost viru (β=−0,26)42.

Vztah s konzervatismem

Někteří mohou namítat, že SDO není součást konzervativního světonázoru. Já bych však tvrdil, že bezpochyby je, když se člověk podívá na Evropu v minulosti. Což byla nejen nábožná společnost, ale i dost hierarchicky stavěná. A později i imperialistická.

Korelace s politických konzervatismem (sebeklasifikace na škále 1 až 7) je 0,3843. Dle dat z 19 zemí světa je jen 0,25, což může být způsobeno jiným chápáním konzervatismu. SDO není zvlášť spojeno s legitimizací současného systému (r = 0,2)44. V Česku jsem nalezl akorát studii mezi studenty MUNI, kde byl dost velký rozdíl mezi liberály a konzervativci o d=0,87 (jednalo se sebe-klasifikaci mezi konzervativce, centristy a liberály)45. Toto však není normální populace a proto musíme brát výsledky s rezervou. Nejen kvůli celkem elitnímu statusu, ale i absenci konzervativní podskupiny pejorativně nazývané dezoláti. Ta nemusí mít vysoké SDO.

Na Moral Foundations Theory SDO pozitivně koreluje lehce s čistotou (r=0,2) a respektu k autoritám (r=0,27). Negativně koreluje s empatií vůči slabším (r=-0,3) a spravedlností (r=-0,4)46. I přes nižší korelace s “čistotou“ ale má stejně negativní korelaci s názorem na transexuály (r=0,46) jako náboženští fundamentalisté47. Což vlastně dává smysl, protože existuje i sekulární kritika “změny pohlaví“.

Psychologické/demografické asociace

Dále existuje menší vztah SDO s mužským pohlavím48. Starší ženy v Německu však měli vyšší SDO než muži a v Turecku se nenalezl signifikantní rozdíl49, takže tento rozdíl mezi pohlavími je spíše nový západní fenomén50 jako pohlavní rozdíly v politické orientaci.

Z 19 zemí měli nejvyšší skóre v Japonsku a nejnižší v Argentině51. Druhá studie dala první místo také Japonsku a poslední Francii52 (dodávám, že tyto rozdíly jsou dost velké - skoro až o d=1). Nedivil bych se, kdyby Japonci skutečně byli národ s touto mentalitou. I přes tížící problémy na pracovním trhu nikoho nenapadlo řešení masové imigrace ze zemí třetího světa. Dále je známo, že japonská policie má na západní poměry dost brutální metody …

SDO nemá vztah s inteligencí a ani s nábožností53. Na osobnostním modelu OCEAN také nejsou velké spojitosti. Kromě přátelskosti/submisivnosti (A) - s tou je dost negativní vztah (r=-0,25 až -0,43)54. Dále existuje lehce negativní vztah(r=-0,21) s pod-částí otevřenosti (O) jménem hodnoty - tím je myšleno tendence být kritický k systému, ve kterém člověk žije. Dle dalších studií se lidé s vysokou SDO vidí jako méně empatiční (r = -0,35), altruističtí (r = -0,38 až -0,44)55 a více psychopatičtí (r = 0,2756 až 0,457).

Původ

Jak člověk takto dopadne? 11 % variace lze vysvětlit vlivem výchovy rodičů a prarodičů, což je málo58. 24-46 % vlivem genetiky59. Z většiny se tedy jedná o vliv prostředí a své svobodné vůle.

Subscribe now

Závěr

A náboženský fundamentalismus a SDO koreluje na r=0,2460. Proto bych vše nakonec shrnul touto vizualizací, která přibližně ukazuje, jak se protínají tyto tři kategorie:

I přestože jsou tyto skupiny dost odlišné ve své mentalitě, tak se pojí společným nepřítelem. Je ale naivní si myslet, že nebudou vznikat konflikty uvnitř velké konzervativní koalice. Úkolem dobrého státníka bude v tomto desetiletí udělat rozumný kompromis a protlačit aspoň nějakou agendu po desetiletích liberalizace.

Tento článek bych také bral jako připomínku, jak je na mezinárodním srovnáním termín “konzervativec” zcela k ničemu. I u nás v Česku je těžké odhadnout konkrétní motivace člověka na základě tvrzení, že je “velmi konzervativní“. Může se jednat o velkého fanouška Raeganovského neoliberalismu, Francova Španělska nebo viktoriánských sociálních darwinistů. I u umírněnější populace také existuje konflikt mezi voliči ODS nebo Miloše Zemana - obecně řečeno mezi konzervativní pravicí a levicí …

Share

Bonus: pokud na to nezapomenu, tak dám na web překlad těchto dvou škál jako online test.

7

Just Emil Kirkegaard Things

New paper and video out: The Negative Religiousness-IQ Nexus is a Jensen Effect on Individual-Level Data: A Refutation of Dutton et al.’s ‘The Myth of the Stupid Believer’

Dutton, E., & Kirkegaard, E. O. W. (2021). The Negative Religiousness-IQ Nexus is a Jensen Effect on Individual-Level Data: A Refutation of Dutton et al.’s ‘The Myth of the Stupid Believer’. Journal of Religion and Health, 1-23…

Read more

4 years ago · 1 like · 2 comments · Emil O. W. Kirkegaard